Kaplice

Kaplice

Kaplice je město ležící převážně na levém břehu řeky Malše, ve východní části okresu Český Krumlov. První písemná zmínka o městě pochází z listiny z roku 1257 v níž papež Alexandr IV. uděluje mariánskému kostelu v Kaplici právo vydávání odpustků.

Místní části tvoří Blansko, Dobechov, Hradiště, Hubenov, Květoňov, Mostky, Pořešín, Pořešinec, Rozpoutí a Žďár.

Historie města
První písemná zmínka o Kaplici je z roku 1257. Město se rozkládá v malebné krajině při říčce Malši na úpatí Novohradských hor. Vzniklo v raném středověku jako trhová ves na důležité obchodní stezce, která spojovala Horní Rakousko s jižními Čechami. Stezka, po níž se hlavně dopravovala sůl, měla pro kupce důležitá zastávková místa v rakouském Cáhlově (Freistadtu) a Kaplici, a proto byla nazývána cáhlovskou nebo též kaplickou. Z výhodné polohy na stezce Kaplice těžila a záhy se z malé osady začala měnit v cílevědomě budované městečko.

Český název města je obvykle spojován s mariánskou kaplí, která stávala v místech dnešního kostela sv. Floriána. První písemná zpráva o Kaplici pochází z roku 1257 a z ní se dozvídáme o existenci farního kostela pod patronátním právem milevského kláštera. Půdorys vznikajícího městečka na vyvýšenině nad levým břehem Malše ukazuje na promyšlený kolonizační projekt. Od obdélníkového náměstí v blízkosti kostela se odvíjí pravoúhlá obvodová uliční síť, jejíž pravidelnost je omezena pouze na severní straně tokem řeky. Prvotní kolonizační proud z vnitrozemí byl později překryt vnější kolonizací, a tím se vysvětluje i prolnutí českého a německého živlu ve městě.

V písemných pramenech z 1. poloviny 14. století se Kaplice několikrát uvádí jako městečko, avšak městské právo jí bylo propůjčeno až v roce 1382. V pozdějších dobách bylo několikrát obnovováno novými vrchnostmi. Kaplice jako poddanské město byla součástí panství pořešínského, později přešla pod panství novohradské Roku 1434 si přivlastnil Pořešín i Kaplici Oldřich II. z Rožmberka.

Po vymření Rožmberků zdědili statky Švamberkové, po nich přešel majetek do rukou vítěze bělohorského, císařského vojevůdce Karla Bonaventury Buquoye. Město získalo řadu výsad, které příznivě ovlivňovaly jeho hospodářský rozvoj. Ten však byl v minulosti mnohokrát vážně narušen. Kaplice se nevyhnula takovým katastrofám, jako byly časté požáry a plenění v neklidných válečných dobách, zejména za husitských nepokojů a během třicetileté války. O životaschopnosti města svědčí to, že jeho obyvatelé dovedli vždy následky katastrof překonat.

V letech 1771 až 1775 působil v Kaplici farář Ferdinand Kindermann, osvícenecky orientovaný pedagog a později litoměřický biskup, který zde vybudoval vzornou školu, jejíž pověst záhy přesáhla hranice Čech. Po zrušení poddanství a odstranění vrchnostenského systému v polovině 19. stol. se město stalo podle nového administrativního členění sídlem politického i soudního okresu. Přes mnohé následující reorganizace a politické zvraty zůstalo okresním městem až do roku 1960.

Ačkoliv byla Kaplice správním střediskem rozsáhlého územního celku na jihu Čech, k němuž patřilo Vyšebrodsko a Novohradsko, zůstávala nadále městem venkovského charakteru bez většího ekonomického zázemí. V roce 1869 měla 2 252 obyvatel a do roku 1921 se tento stav takřka nezměnil. Tehdy jich bylo ve městě napočítáno jen o osm více. V témže roce měla Kaplice 361 domů. Vzhledem k delší stagnaci a malému počtu obyvatel byla vedena po určitou dobu jako městys. Statut města jí byl udělen teprve 9. července 1936.

Soužití německé většiny s českou menšinou ve městě bylo po dlouhou dobu poklidné a téměř bezproblémové. Kaplice byla oběma národnostem společným domovem. Teprve vzrůst nacionalistických nálad na konci 19. století a zejména v první polovině 20. století vyvolal první vážnější konflikty. Hájit svoji národní existenci v převážně německém městě bylo pro Čechy stále obtížnější. Poprvé se kapličtí Němci pokusili odtrhnout město od Čech po zhroucení habsburské monarchie na konci 1. světové války a vyhlášení československého státu, avšak bez úspěchu.

Během první republiky zůstávala Kaplice nadále městem s převahou německého obyvatelstva, Češi však již mohli svobodně rozvíjet svůj národní život. Bohužel tato situace netrvala příliš dlouho. V druhé polovině září 1938 vyvolávali příslušníci fašistické Henleinovy Sudetoněmecké strany na Kaplicku nepokoje, ozbrojené incidenty, výpady proti československým úřadům a otevřeně žádali připojení k hitlerovskému Německu. Mnichovskou dohodou se jejich přání vyplnilo a menšinové české obyvatelstvo města i okolních vesnic se muselo vystěhovat. Jen několik Čechů zůstalo a ti se náhle stali cizinci ve vlastní zemi.

Jakmile skončila 2. světová válka, bylo Československo obnoveno a Kaplice se stala opět českým městem. Po šesti letech se sem začali vracet vyhnaní čeští obyvatelé a spolu s nimi přicházeli i další čeští a slovenští dosídlenci, aby nahradili odsunuté německé obyvatelstvo. Ve městě zůstalo pouze 109 Němců (antifašisté a ve smíšených manželstvích).

Památkové objekty

Kostel svatého Petra a svatého Pavla

Kostel svatého Floriána

Kaple svatého Josefa a svaté Barbory

Radnice

Kašna

Přírodní zajímavosti v okolí

Přírodní park Soběnovská vrchovina

Přírodní park Novohradské hory

Přírodní rezervace Vysoký kámen

Farní kostel sv. Petra a sv. Pavla
První zmínka z roku 1257. Kostelu pravděpodobně předcházel malý románský kostelík. Po požáru roku 1507 byl znovu postaven v pozdně gotickém slohu. V druhé polovině 18. stol. byl tento farní kostel povýšen na děkanský. Vnitřní zařízení pseudogotické. Hlavní oltář zdobí obraz Loučení sv. Petra se sv. Pavlem z 2. pol. 18. století.

Filiální kostel sv. Floriána
Pozdně gotická stavba, zaklenutá síťovými klenbami, jejíž dnešní podoba pochází z počátku 16. stol. Je možné se domnívat, že původně zde stával karner (kostnice) nebo hřbitovní kaple. Vnitřní zařízení barokní. Uvnitř se nacházejí kaple sv. Linharta a sv. Marie.

Kaple sv. Josefa a sv. Barbory
Stavba pochází ze 16. století, původně sloužila jako protestantský kostel (kaple byla pravděpodobně jeho presbytářem). Později (1738) byl tento kostel přestavěn na církevní špitál s kaplí. Oltář je z první třetiny 18. století, portálový, sochařský. Při jihozápadním nároží budovy je dodnes patrné lehce vystouplé zdivo bývalé věže kostela.

Radnice
Existence budovy radnice uváděna v česky psaném urbáři od roku 1553. První zmínka o "soudním domě" (domě, kde se městská rada scházela) pochází ale již z roku 1382. Současná podoba původně renesanční radnice vznikla při přestavbě v roce 1852. Dominantu radnice tvoří barokní věž s bání.

Kamenná kašna
O kamenném sloupu kašny se traduje, že to býval pranýř. Kašna byla postavena roku 1646. Na počátku II. světové války došlo k jejímu posunutí z osy náměstí na severní stranu - tehdejší náměstí se jménem Adolfa Hitlera se stalo jevištěm velkých vojenských nástupů…

Dům č. p. 215
Patrový renesanční dům na náměstí nese na průčelí zbytky figurálních sgrafit s letopočtem 1605. Sgrafita zobrazují motiv řezníka, porážejícího býka a postavu justice. Sgrafity je zdobená i korunní konsolová římsa.

Dům č. p. 206
Dispozice a rozsáhlost komplexu budov bývalého pivovaru vedly dokonce i k takovým domněnkám, že se zde původně nacházel farní dvůr - klášter milevských premonstrátů. Nejpozději od 2. poloviny 16. století sloužil jako pivovar. Roku 1874 bylo v měšťanském pivovaře zřízeno divadlo, do nějž se vcházelo po přistavovaném železném schodišti z náměstí. Budova rovněž sloužila městským úřadům. Pivovaru dominuje kamenný portál průjezdu s bosáží a věž bývalé spilky.

Dům č. p. 24
Nárožní patrový dům na náměstí patří k nejstarším domům, jeho historie bezpochyby zasahuje až do doby středověku. Dominantou stavby je renesanční oválný arkýř posazený na kamenné konzole ve tvaru mušle.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Barokní socha světce stávala původně na náměstí, na počátku II. sv. války ji postihl podobný osud jako kašnu. Tato socha byla přestěhována na starý hřbitov u kostela.

Hřbitov
Založen v roce 1787 (přestěhován z původního umístění u kostela). Nalézá se zde hrobka profesora vídeňské univerzity dr. Mathiase Klimesche, rodáka z Rozpoutí, rodinná hrobka Schrötterů (dnes zrestaurována novým majitelem), umrlčí komora se zvonicí z roku 1901.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mestokaplice.cz/goto.php?, na kterých najdete další informace.