Vojenský újezd Boletice

Vojenský újezd Boletice

Vojenský újezd Boletice je vojenský újezd na západě okresu Český Krumlov. Území újezdu zaujímá 219,49 km², v nadmořské výšce 540 m až 1 232 m (Knížecí stolec). Újezd vznikl 1. prosince 1950 na základě zákona č.169/1949 Sb., o vojenských újezdech (předtím existoval jako vojenský výcvikový prostor od 19. května 1947). Újezdní úřad vojenského újezdu sídlí v Boleticích a vykonává mimo jiné také funkci stavebního dozoru a matriky.

Pamětihodnosti
Na území samotných Boletic se zachoval kostel svatého Mikuláše, původně románský (zachována sdružená okénka ve věži) přestavovaný goticky. Nyní v neutěšeném technickém stavu. Poblíž obce vrch Raziberk se stopami hradiště.

Další kulturní památky na území Újezdu
Hrad Raziberk v Boleticích (zříceniny)
Pravěká hradiště HRADEC v Boleticích (mohyly)
Keltské mohyly v Polné na Šumavě (11 mohyl)
Halštatsko - laténské mohyly v Boleticích

Kostel svatého Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše leží asi 10 km západně od Českého Krumlova. Nachází se v sídelním útvaru Boletice, který patří do Vojenského újezdu Boletice.

Původ názvu
Název sídelního útvaru Boletice je pravděpodobně odvozen od slovanského obyvatelstva z kmene Boleticů, kteří zde měli své slovanské sídliště. Vznik kostela se předpokládá na konec 12. století, ale první písemná zmínka je z roku 1263, kdy král Přemysl Otakar II., aby zastavil moc rozpínající se české šlechty, věnoval tento kostel spolu se zlatokorunským klášterem církvi.

Ovšem osídlení v této oblasti je mnohem staršího data, je tu zmínka o slovanském osídlení, kmeni Boleticů, dále ve starší době železné, což dokládají nálezy menšího hradiště, pohřebních mohyl i několika žárových hrobů.

Legendy a vyprávění
Když zemřeli dva umínění a hádaví boletičtí sedláci, byli pohřbeni v hrobech vedle sebe. Každou noc lidé slyšeli, jak se oba mrtví na hřbitově stále proklínají a spílají si, a to tak hlučně, že se obyvatelé v okolí vůbec nevyspali. Zpráva o hádavých nebožtících se nesla po okolí a vesnice se stala předmětem posměchu. Starý farář se obrátil až do Říma s prosbou o radu. Odpověděl sám papež, že kříže v hlavách obou hrobů mají být obráceny k sobě zády. Od té doby zavládl na boletickém hřbitově klid a mír.

Kostel svatého Martina
V sídelním útvaru Polná na Šumavě se nachází kostel sv. Martina se hřbitovem, jehož původní stavba pochází ze 13. století. Z této doby je i presbytář, loď a věž kostela. Severní boční kaple používaná jako zákristie vznikla při opravě v roce 1488, kdy byl kostel dokončen v pozdně gotickém slohu. K renesanční úpravě kostela došlo v roce 1653, kdy byla přestavěna jeho věž. Generální oprava kostela proběhla v letech 1992 až 2002.

Historie území vojenského újezdu
Historie osídlovaní území sahá hluboko do minulosti, jak dokládají pravěké nálezy. Postupně byly jednotlivé lokality osidlovány keltskými, později slovanskými kmeny. První doklady o trvalé přítomnosti člověka pocházejí z doby laténské (přibližně 5. století před naším letopočtem), kdy bylo založeno opevněné hradiště na vrchu Raziberk na východním okraji území.

První písemné zmínky o oblasti pocházejí z roku 1263, kdy byl tzv. korunní statek Boletický s rozsáhlými lesy darován nově založenému cisterciáckému klášteru ve Zlaté Koruně Přemyslem Otakarem II. Vždy se však jednalo o řídce obydlené území. Historické osídlení vznikalo postupně již od raného středověku. Sídla na nejnižším východním okraji území byla založena již ve 13. století (např. Boletice, Hořičky, Polná).

Většina sídel v nižších polohách byla založena v průběhu 14. až 15. století, osídlení vyšších a odlehlejších poloh je mnohem pozdější (Ondřejov 1518, Vítěšovičtí Uhlíři 1600, Nová Víska 1720, Květná v 2. polovině 18. století, Strouhy 1789).

Na tomto území se původně nacházelo celkem 38 vesnic, resp. osad, z nichž 35 do současnosti zaniklo: Beníkovice, Bezděkov, Bílovice, Bláto, Břevniště, Dětochov, Dolany, Dolní Brzotice, Horní Brzotice, Hořičky, Hostínov, Hvozd, Chlumany, Kovářovice, Květná, Lomek, Lštín, Míšňany, Nová Víska, Ondřejov, Osí, Otice, Petrov, Podvoří, Polečnice, Pražačka, Sádlno, Strouhy, Střemily, Svíba, Šavlova Lhota, Vitěšovice, Vítěšovičtí Uhlíři a Vražice.

Vliv kolonizace kulminoval do konce 18. století, kdy sídelní struktura Boleticka dosáhla mozaikovité struktury. Excentricky položené byly jen některé sklářské osady, hutě, uhlířské osady a almové pastviny. Převládalo zde německé obyvatelstvo, dochovaly se některé české místní názvy statků, hospodářských usedlostí a jiných lokalit.

Nejvíce sídel vzniklo okolo roku 1440, druhá vlna kulminuje v polovině 18. století. To už se jedná o sídla ve vyšších nadmořských výškách jako například Starý a Nový Špičák, Zlatá, Zadní Bor, Strouhy, Vlčí Jámy, Květná. Mezi nejstarší naopak patří níže položená Polná, Hvozd, Hořička, Mladoňov, Lštín. Při sčítání lidu v roce 1910 zde žilo v 56 obcích, 1 048 domech přibližně 6 660 obyvatel. Z toho jen zhruba 1 % tvořili Češi. Hustota zalidnění tak činila asi 30 obyvatel/km². České obyvatelstvo zde později v době první republiky vykonávalo především správní funkci.

V roce 1910 bylo provedeno poslední sčítání lidu v habsburské monarchii. V pozdějších sčítáních údajně docházelo ke zkreslování počtů obyvatel jednotlivých národností. Uvádí se, že při sčítání obyvatelstva království českého (1850) zde na 8 úplných katastrech žilo 5 543 a na 4 neúplných a okrajových částech jiných katastrů 550 a maximálně 600 obyvatel. Což činí zhruba 6 700 obyvatel.

Počet obyvatel kulminoval v roce 1938, trvalý pokles je zaznamenán po roce 1939 s nástupem fašismu, vysídlení českého obyvatelstva, po roce 1945 pak odchodem německého etnika. Původní obyvatelstvo se na území vojenského újezdu nezachovalo. Lze hovořit jen o jedincích dosud žijících na tomto území. Většina obyvatel byla dosídlena. Určité procento obyvatelstva se zde usídlilo a žije zde již desítky let. Můžeme hovořit o velice řídké struktuře osídlení. Hustota zalidnění v dnešních rozměrech újezdu činí pouhých 1,2 až 1,3 obyvatele na km². To řadí tuto oblast mezi extrémy v rámci ČR.

Do dnešní doby se v rámci VÚ Boletice zachovaly sídelní útvary Květušín, Polná na Šumavě, Boletice a Třebovice, celkem na osmi katastrálních územích v rámci obce Boletice. Dále jsou zde dislokované samoty Otice a Křišťanov. Před rokem 1939 resp. 1947 až 1950 se struktura osídlení v mnohém podobala dnešní obdobné krajině v nedalekém Rakousku tzv. osamocené selské statky. Půda byla využívána hlavně pro zemědělskou činnost, lesy jako zdroj suroviny a dřevo pro výrobu dřevěného uhlí pro některé hutě a velká část pozemků sloužila jako louky pro extenzivní chov dobytka.

Základní sídelní jednotky
Arnoštov
Boletice
Jablonec
Maňávka
Ondřejov
Polná
Třebovice
Uhlíkov

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.vojujezd-boletice.cz, na kterých najdete další informace.