Aš

Aš

Aš je město na západě Čech v Karlovarském kraji. Město leží v Ašském výběžku a je obklopeno ze tří stran Německem (Bavorskem a Saskem). Aš je nejzápadnějším českým městem.

Historie města
V době stěhování národů zůstalo ašské kopcovité území s neprostupným bažinatým hvozdem dlouho neobydleno. Až od 11. století bylo Ašsko postupně osídlováno německými kolonisty. Německá kolonizace sem směřovala z jihu; své osady zde zakládali fojtové z Weidy, předchůdci pánů z Plavna, kteří ovládali protiprávně Ašsko po celou dobu štaufské vlády v letech 1146 - 1266. Teprve roku 1281 potvrdil německý císař fojtům z Weidy jimi obsazené území jako právoplatnou říšskou zástavu. Na Ašsku se usadil rod štaufských ministeriálů - pánů z Neubergu. Od Jindřicha z Plavna zástavu vykoupil roku 1331 Jan Lucemburský a téhož roku se mu poddal Albrecht z Neubergu (Podhradí).

Ašsko, jako přímé české léno, osvobozené od všech dávek a daní, se tak stalo autonomním mikroregionem. Kolem roku 1394 zemřel bez mužského potomka Konrád z Neubergu a sňatkem Konráda Zedtwitze s Hedwigou z Neubergu přešly Neuberg i Aš do držení rodu Zedwitzů, který sídlil na Ašsku již od roku 1334. Když král Zikmund roku 1422 potvrdil Zedtwitzům lenní držbu ašského území, bylo tím potvrzeno odtržení Ašska od Chebska a Zedtwitzové se stali přímými poddanými českého krále. Za bezprostřední léno České koruny prohlásil Ašsko znovu král Ferdinand I. roku 1557.

Autonomní postavení Ašska uchránilo Zedtwitze po roce 1620 od konfiskací a díky nátlaku Braniborska a Saska zde nebyla prosazena protireformace. Císař Leopold udělil Zedtwitzům Ašsko roku 1659 znovu v léno a potvrdil jim dosavadní svobody, čímž Ašsko znovu odolalo snahám o začlenění k Chebsku a zůstalo nezávislým říšským panstvím. Po přivtělení Chebska k Českému království bylo i Ašsko pokládáno Habsburky za součást Chebska a Českého království.

Roku 1775 vydala Marie Terezie tzv. Temperamentní body, které ukončily autonomní vývoj Ašska, přestože nadále zaručovaly svobodu vyznání a osvobození od daní platných v Čechách. Definitivně zanikla všechna specifická ašská práva zrušením roboty roku 1848. V roce 1850 byl ustanoven právní okres Aš a roku 1854 zřízen c.k. okresní soud. Pravomoci Zedtwitzů, kteří vládli nad ašským územím téměř půl tisíciletí, tím byly zrušeny.

Hospodářskou převahu získávali již od počátku století průmyslníci, do jejichž rukou přešla většina zedtwitského panství. V rámci Rakouska - Uherska vznikly dobré exportní podmínky pro vývoz textilu, které přispěly k rychlému rozvoji ašských textilek. Významným se stal rok 1864, kdy Aš získala železniční spojení s Chebem a Hofem a kdy byly v Aši zavedeny prvé mechanické stavy. Spolu s nárůstem textilní výroby zvyšoval se i počet ašských obyvatel a v roce 1872 obdržela Aš statut města. Další rozvoj textilní výroby počátkem 20. století, vedoucí ke koncentraci výroby ve velkých továrnách, se projevil dalším zvyšováním počtu obyvatel. Počet obyvatel Aše se vzrostl z 9 405 roku 1869 na 21 880 v roce 1910.

Svůj zvláštní průběh mělo začlenění Ašska do nově vytvořeného československého státu roku 1918. Politickou moc vykonávala ašská vojenská rada, která odmítla požadavek chebských separatistů na připojení Chebska k Bavorsku. Po zlepšení hospodářské situace ašských textilních továren došlo po roce 1924 k další výstavbě města. V roce 1927 byl otevřen městský centrální hřbitov, roku 1928 nová budova pošty, roku 1937 ašská okresní nemocnice. Koncem roku 1937 došlo k prudkému pádu textilního průmyslu. Důvodem byla neustále se zhoršující politická situace na Ašsku. Politickou moc v okrese přebrala Sudetoněmecká strana. Čeští obyvatelé začali opouštět město. 21. září 1938, devět dnů před podepsáním mnichovského diktátu, bylo Ašsko obsazeno sudetoněmeckým Freikorpsem. Nacistická okupace Ašska byla ukončena osvobozením Aše jednotkami americké armády 20. dubna 1945.

Postupně byl obnoven život ve městě a chod továren. V důsledku vystěhování německých obyvatel v roce 1946 došlo ke snížení počtu obyvatel města na méně než polovinu a mnoho dílen a továren bylo nutno uzavřít. V 50. letech nastalo v důsledku zřízení pohraničního pásma na celém území okresu další vylidňování Ašska a pro nedostatek pracovních sil bylo nutno uzavřít a likvidovat celé továrny. Pletařské továrny byly soustředěny do n. p. Tosta Aš, tkalcovské do n. p. Textilana Liberec, závod Ohara Aš a továrny na výrobu tylů a krajek do n.p. Krajka Kraslice.

Vzhledem k neustálému snižování počtu obyvatel zůstala část domů neobydlena a pro nedostatek prostředků na jejich obnovu musely být zbořeny. Ke zlepšení bytové situace Aše s možností ubytování nově přicházejících mladých rodin došlo až v letech 1964 - 65, kdy byla dokončena výstavba nových panelových činžovních domů a zejména pak v 70. letech, kdy byla na místě starších domků v horní části města a na Mikulášském vrchu vystavěna nová sídliště. V těchto letech došlo i ke zlepšení občanské vybavenosti výstavbou nových prodejen potravin, obchodního střediska, krytého bazénu, tenisových kurtů a lyžařského střediska.

Ukončení komunistické vlády roku 1989 přineslo Ašsku mnoho pozitivních změn. Již 1. července 1990 byl otevřen hraniční přechod Aš-Wildenau. Bylo znovuotevřeno ašské gymnasium. Zchátralé domy mění postupně svůj vzhled, urychlila se výstavba nových rodinných domků. Byla otevřena řada nových obchodů. V hospodářském parku města byla vystavěna švédskou firmou PLM nová továrna na výrobu plastových lahví. Ještě několik dalších let však bude trvat, než se stane Aš zase kvetoucím městem s mnoha parky a sady, jak ji znali její obyvatelé v první polovině dvacátého století.

Městské muzeum v Aši
Ašské muzeum bylo založeno roku 1892. Vystavována byla především keramika, nábytek, kroje, zbraně, obrazy, knihy a sbírky věnované občany města, které byly neustále doplňovány dary místních měšťanů a továrníků. Svou současnou podobu dostalo v roce 1966, kdy bylo přemístěno do rekonstruované budovy zámečku, empirové budovy postavené továrníkem Ungerem na místě vyhořelého zámku Zedtwitzů na Mikulášském vrchu.

V roce 1986 zde byla otevřena moderně uspořádaná textilní expozice dokumentující rozvoj textilní výroby na Ašsku od nejstarších výrobních postupů předení, tkaní, pletení, barvení a úpravy až do poloviny dvacátého století. Vystavené tkalcovské a pletařské stroje jsou udržovány v provozuschopném stavu. Představen je zde i úplný postup výroby stávkových rukavic. V odděleném prostoru jsou ukázky odívání z přelomu 19. a 20. století.

Roku 1988 otevřená expozice “Dějiny Ašska” zachycuje rozhodující dějinné události na Ašsku od prvého písemného záznamu z roku 1270 až po ukončení autonomního vývoje Ašska t.zv. “Temperamentními body” Marie Terezie z roku 1775. Doložen je vývoj řemesel na Ašsku od poloviny 17. do počátku 19. století. Expozice je doplněna nábytkem, porcelánem, sklem a obrazy ze 17. až 19. století ze soukromých sbírek ašských měšťanů.

Vstupní prostory jsou upraveny pro přednáškovou činnost, která může být doplňována promítáním diapozitivů nebo videozáznamů, umožňují i pořádání komorních koncertů sólistů či malých hudebních těles. Ve výstavních prostorách v přízemí muzea vystavují přední čeští výtvarní umělci, jsou zde pořádány muzejní výstavy dotýkající se historie a činnosti regionu.

Na zahradě jsou umístěny náhrobní kameny z bývalého evangelického hřbitova, které byly základem pro vznik lapidária doplněného hraničními a mezními kameny, kamennými nádržemi a papírenskými rozmělňovacími kameny.

Počet sbírkových předmětů se zvýšil z necelých 3000 kusů v roce 1975 na současných téměř 28 000 kusů především z oblasti textilní výroby. Sbírka rukavic, která obsahuje na 23 000 rukavic, patří mezi největší na světě. Ve sbírkách jsou dále obrazy, uniformy, militárie, národopisné předměty a liturgické církevní předměty. Velmi cennou je sbírka 1200 akvarelů etnografa Karla Šrámka. Mimořádný je soubor 6 000 fotografií z ašské oblasti od poloviny minulého století do současnosti. V knihovně je nezanedbatelná sbírka odborné textilní a regionální literatury. V ašském muzeu je vedena ústřední evidence kamenných křížů a božích muk České republiky, regionální evidence hraničních a mezních kamenů a základní dokumentace horizontálních vodních děl.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.muas.cz, na kterých najdete další informace.