Mariánské Lázně

Mariánské Lázně

Mariánské Lázně jsou druhými největšími českými lázněmi, s velkým bohatstvím minerálních pramenů. Přímo v areálu jich vyvěrá 40 a v nejbližším okolí téměř 100.

Území současných lázní patřilo premonstrátskému klášteru v Teplé, jehož opat K. K. Reitenberg prosadil z popudu klášterního lékaře J. J. Nehra počátkem 19.století výstavbu prvních lázní. Na základě velkolepého projektu architekta V. Skalníka byly provedeny terénní úpravy a založeny parky, které jsou dnes vedle množství pramenů nejcharakterističtějším znakem města. V roce 1866 byly Mariánské Lázně povýšeny na město a počátkem 20. století již patřily mezi nejvýznamnější evropská střediska.

Hlavní lázeňskou promenádou a významnou stavební památkou je pseudobarokní litinová kolonáda z roku 1889. K pitným kúrám jsou zde přivedeny prameny Křížový, Karolinin a Rudolfův. Před kolonádou se velké pozornosti těší zpívající fontána. Nejznámějšími dalšími prameny jsou Ferdinandův, Lesní a Ambrožův.

Lázeňské pavilony jsou převážně klasicistního a novorenesančního slohu, většina domů lázeňské čtvrti nese prvky secese. V sousedství kolonády stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, na západě, za Hlavní třídou pak pravoslavný ruský kostel sv. Vladimíra a anglikánský kostel.

Zajímavost
Zpívající fontána před hlavní kolonádou má každou lichou hodinu hudební produkci doplněnou ve 21 a 22 hodin scénickým osvětlením.

Lázeňské procedury

Pitná léčba
Množství vypité minerální vody se pohybuje podle diagnózy a stavu nemocného. Obyčejně od 3/4 litru denně rozdělených do několika dávek. U nemocných s močovými kameny a chronickými záněty močových cest je snaha naučit je pít tak, aby ve zvýšeném příjmu tekutin, který je významným preventivním faktorem u těchto chorob, pokračovali také doma. Z přírodních léčivých kyselek vyvěrajících v Mariánských Lázních a okolí se jen malá část vypije nebo stočí do lahví. Větší část minerálních vod slouží pro uhličité koupele.

Uhličité koupele
Podávají se vzhledem ke značné korozi materiálu ve speciálních kovových vanách. Teplota vody je 32 – 36 stupňů Celsia. Využívá se zde skutečnosti, že oxid uhličitý se vstřebává do kůže a způsobuje rozšíření kožních cév, vedoucí ke změně rozložení krevního řečiště i k poklesu periferního cévního odporu. Uhličité koupele se předepisují především u chorob ledvin, vegetativních dystonií, u srdečně cévních chorob a jiných nemocí. Koupele mají regenerační účinek na organismus, stabilizující krevní oběh. Jsou základem hydroterapie v Mariánských Lázních.

Plynové koupele
Je pro ně využíván oxid uhličitý z Mariina pramene. Mariin plyn je tvořen 99 % CO₂, inertními plyny a H2S. Při plynových koupelích se pacienti ponořují do zřídelního plynu. V této formě je plyn vstřebáván kůží, přičemž nedochází k ovlivnění pacienta hydrostatickým tlakem vany naplněné vodou.

Plynové injekce
Jsou vhodné k léčení například některých kožních nemocí. Použití plynových injekcí (lépe insulfací) oxidu uhličitého se v Mariánských Lázních rozšířilo po 2. světové válce.

Peloidy
Patří mezi klasické přírodní léčivé zdroje. Jsou to upravená bahna, slatiny, rašeliny, které se po určité úpravě a ohřevu podávají ve formě zábalů nebo obkladů. Původně se slatina těžila přímo u Mariina pramene.

Lázeňské vycházky

Vycházková trasa č. 1
Délka: 2 600 m, 45 minut, spotřeba: 1 024,5 kJ (244,7 kcal)
Stoupání: 1 700 m v průměru 2,2%, klesání: 1 900 m v průměru 2,8%
Trasa míjí lokality 1,2,3
(Tyršova ulice, pod plaveckým bazénem 1, nad zimním stadionem 2. Vstup do lesa. Stejně jako trasa č. 3).

Od výchozího panelu půjdeme po asfaltové cestě, po několika desítkách metrů zahneme doleva. Dojdeme na rozcestí, kde se dáme doleva a přijdeme na malou mýtinu. Přes mýtinu rovně (ne doleva). Rovně dolů, až se sejdeme s červeno-červenou značkou č. 3. Před sebou uvidíme kamenný most (trať) a zahneme doprava. Lesem projdeme k Medvědímu prameni 3. Přejdeme přes potok a vydáme se nahoru lesem kolem altánku. Procházíme lesem, až narazíme na cestu. Dáme se doprava a cesta nás zavede zpět, odkud jsme vyšli.

Vycházková trasa č. 2
Délka: 4 000 m, 45 minut, spotřeba: 1 356,9 (324,1 kcal)
Stoupání: 2 250 m v průměru 4,6%, klesání: 1 550 m v průměru 4,8%
Trasa míjí lokality č. 5, 6, 7, 18

Projdeme lesem vzhůru k hotelu Monty 6. Kolem lesního hřiště přes les dojdeme na asfaltovou cestu, po ní až k Balbínovu prameni 7. Od Balbínova pramene se vrátíme zpět na křižovatku, odbočíme doleva a stoupáme ke hřbitovu 5. Od hřbitova pěšinou do lesa přes lesní svah Karola 680 m n. m., je to svah mezi hřbitovem a Lesním mlýnem 18, pod hájovnou Valy. Po lesní cestě přijdeme na křižovatku. (Několik desítek metrů za ní stával po levé straně dřevěný vyhlídkový pavilónek saské královny Karoly, postavený roku 1875 a nazvaný podle slavné návštěvnice lázní, která si místo oblíbila. Pavilón tu stál ještě řadu let po roce 1945, ale chátral. Když les přerostl a vyhlídka ztratila smysl, zanikl úplně. Uvažuje se o úpravě místa a umístění informačního panelu.) Lesní pěšinou, kde značka končí, sejdeme na Třebízského ulici. Dáme s doprava dolů do města. Dojdeme na Mírové.

Vycházková trasa č. 3
Délka: 5 400 m, 67 minut, spotřeba: 1 780,2 kJ (425,2 kcal)
Stoupání: 3 280 m v průměru 3,4%, klesání: 2 000 m v průměru 4,3%
Trasa míjí lokality č. 1, 2, 3, 4, 5
(Tyršova ulice, pod plaveckým bazénem 1, nad zimním stadionem 2. Vstup do lesa. Stejně jako trasa č. 1).

Od výchozího panelu půjdeme několik desítek metrů po asfaltové cestě, zahneme doleva společně s modročervenou značkou č. 1. Za malou chvilku se od modročervené odpojíme a dáme se doleva. Poté zahneme doprava a jdeme rovně až narazíme na pěknou pěšinu. (Když se dáme touto cestou doleva dolů, uvidíme budovu hřbitovního správce a za ní Židovský hřbitov 4).

My jdeme doprava značenou cestou. Narazíme na modročervenou značku č. 1 a dáme se doleva. Před sebou uvidíme kamenný most (trať) a zahneme doprava. Procházíme lesem až k Medvědímu prameni 3. Dále jdeme po cestě proti proudu Medvědího potoka na rozcestí, doleva přes cestu (kolem altánku) a stoupáme vzhůru k městskému hřbitovu 5. Projdeme před hřbitovem Parčík usmíření. Vydáme se cestou nahoru, obejdeme Dyleňskou vodárnu 673 m n. m. Byla vybudována roku 1929. Přijdeme k hájence Valy, sejdeme vlevo dolů a procházíme lesem až na Třebízského třídu. Tou sejdeme dolů do města na Mírové náměstí.

Tipy na výlet

Kladská - (Vzdálenost: 9 km)
Jedním z nejkrásnějších míst na Chebsku je rybník a lovecký zámeček Kladská v centru nejcennějšího území Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Od bývalého loveckého zámečku knížete Schönburg-Waldenburga uprostřed tichých smrkových lesů vede kolem romantické vodní plochy po dřevěných chodníčcích nově opravená naučná stezka národní přírodní rezervací Kladské rašeliny - Tajga s velmi pestrou flórou i faunou. Lidé si nyní mohou prohlédnout i sousední Kyselé jezero s jedním z nejkyselejších povodí v Evropě a park s hrobkou zakladatele zdejšího loveckého zámečku, se stylovými stavbami a arboretem.
Dopravní spojení: autobus

Procházka Kladskem
Čistá, téměř neporušená příroda - tak vás přivítá krajina kolem Mariánských Lázní, Lázní Kynžvart, Kladské, Pramenů a širokého okolí. O zemi spadající do CHKO Slavkovský les má návštěvníkům co nabídnout. Hluboké lesy plné krásných zákoutí, kde vás jehličnaté stromy překvapí bohatým větvením až k zemi, vás budou obklopovat ze všech stran.

Pocit pozitivní energie měl jistě i kníže Schonburg¬-Waldenburg, když koncem 19. století přijel do Lázní Kynžvart, aby se účastnil lovu ve zdejších lesích. Krajina s dominantní kladskou loukou, rozprostírající se podél rybníka obklopeného z dalších stran lesy a bažinou, ho zaujala svou krásou natolik, že si zde nechal roku 1875 postavit srub a do konce století zde vyrostlo dalších pět, které dodnes tvoří základ osady. Tím byla založená tradice a věhlas Kladské. Ta svého času, za života knížete, byla druhým největším revírem v Čechách. Ještě dnes je jednou z mála uznaných státních honiteb.

Kladsko se však do historie zapsalo mnohem dříve. Nadmořská výška 820 m n. m. a soustava deseti rybníků ho předurčila k tomu, aby pomohlo při průmyslovém rozvoji kraje. Tehdy se na Slavkovsku rozvíjelo hornictví, a protože místní zdroje neměly dostatek vody na vypírání horniny, byla v letech 1531-36 vybudována tzv. Dlouhá stoka. Ta brala vodu právě z kladské soustavy rybníků a přiváděla ji do Krásna a Horního Slavkova. Na svou dobu to bylo jedinečné dílo co do rozsahu i způsobu provedení. Sama stoka je dlouhá 24 km, měla navíc obdivuhodnou síť kanálů dlouhou 30 km. Napájela 52 rudných mlýnů, přemosťovalo ji 35 mostů, její tok upravovalo 14 stavidel a byla široká 2 metry. Dlouhá stoka zůstala zachována do dnešních dní, i když již dávno neslouží účelu, pro který byla vybudována.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.marianskelazne.cz, na kterých najdete další informace.

Jaká je historie Mariánských Lázní?

Mariánské Lázně patří mezi jedny z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších lázní v Čechách. Nemohou se pyšnit nijak dlouhou historií, přesto sem jezdí davy turistů z Čech i zahraničí. Jaká je historie tohoto města?

celý článek

 

Další články