Stará Voda

Stará Voda

Obec Stará Voda se nachází v okrese Cheb, kraj Karlovarský.

Historie
První písemná zmínka o obci je z roku 1380.

Pamětihodnost
•    Kaple svaté Anny

Zajímavosti

Kyselka v Jedlové
Vyvěrá v katastru obce Jedlová, na levém břehu Kosího potoka. Vlastní vývěr leží o 25 cm níže, než je hladina potoka. Minerální pramen vždy býval (a do současnosti je) široko daleko vyhlášený svou lahodnou chutí danou mimo jiné i vysokým obsahem volného oxidu uhličitého.

Zvláštností pramene v minulosti bylo, že tryskal přerušovaně, tzv. intermitoval. Tento jev bývá vysvětlován existencí podzemní dutiny, která se určitou dobu plní, a z níž po naplnění minerální voda vytryskne. Doba mezi dvěma vytrysknutími v roce 1974 činila 9 - 20 vteřin. Změnou vodních poměrů v podzemí a možná i díky ředění potoční vodou se přerušované tryskání postupně ztrácelo, až ustalo úplně.

V roce 1920 zakoupil vývěr Hans Haubner, mariánskolázeňský dobrodruh. Kyselku nechtěl sám stáčet, ale hodlal ji se ziskem prodat Městu Mariánské Lázně. Předpokládal, že město z obavy před konkurencí od něho pramen odkoupí (za stejným účelem zakoupil i Štolní pramen pod Panským vrchem u obce Drmoul). Lázeňská společnost prý nakonec pramen v Jedlové skutečně od něho koupila, ale nikdy jej nevyužívala. „Reklamní“ název Kristův pramen, kterým Hans Haubner kyselku nově pojmenoval, se však neujal.

Ještě v 50. letech 20. století minerální voda vytékala dvěma cínovými trubkami v množství 1-2 litry za minutu, po pozdější úpravě jímání a osazení betonové roury se vydatnost zvýšila na 5-7 litrů za minutu.

Pramen byl v minulosti vícekrát zkoumán (např. Anton Dietl v roce 1908, Miroslav Dovolil v roce 1958, Jaroslav Dvořák v roce 1975). Opakovaně byl zjištěn vysoký obsah volného oxidu uhličitého i vyšší celkový obsah rozpuštěných látek s významným podílem iontů sodíku, hořčíku a vápníku. Teplota vody dosahuje +7,2 ⁰C a pH (udávající kyselost) hodnoty 5,5. Pramen je zařazován mezi tzv. studené, slabě mineralizované hydrogenuhličitano-chloridové sodno-hořečnaté kyselky. Vzhledem k tomu, že kvalita minerální vody není sledována, je její pití na vlastní nebezpečí každého návštěvníka.

Jedlová
Dnešní osada Jedlová (do konce 2. světové války zvaná Tannaweg) byla původně rozptýleným sídlem na území ohraničeném okrajem lesa a potokem Vonše. Do roku 1848 patřila osada k tachovskému panství, později byla součástí obce Tři Sekery a mezi roky 1890-1900 získala samostatnost. Stávalo zde 27 domů, které v roce 1946 trvale obývalo 126 lidí. V obci bývala i jednotřídní škola, tři hostince a obchod se smíšeným zbožím.

Tavírna olova v Jedlové
K Folterovu mlýnu patřívala prastará tavírna olova, velký dům o délce 20 metrů. Na jeho stavbu bylo spotřebováno přes 500 m3 lomového kamene. Zdi dosahovaly tloušťky více než metr a budova byla ve výšce 6 metrů zaklenuta cihlovou klenbou tvořenou jediným obloukem.

Do Jedlové se ke zpracování dovážela olověná ruda těžená v okolí obce Tři Sekery. Tavírna byla v provozu přibližně do poloviny 18. století a dodnes se v Jedlové nalézají kusy strusky nebo i struskovápenné cihly.

Po zastavení těžby byla budova využita jako sirkárna, v níž se vyráběly sirky (zápalky) až do konce 19. století. Ještě v roce 1900, kdy dům koupila rodina Bruckerova, se zde nacházelo vybavení pro zpracování dřeva a sudy se sírou.

Až ve 20. století byl k budově dostavěn přízemní zděný přístavek se třemi místnostmi. Objekt někdejší tavírny a sirkárny sloužil majitelům k bydlení a jako hospodářské zázemí zemědělské usedlosti (chlév, skladiště, stodola). Seno a obilí bývalo uskladněno v prostoru nad klenbou.

V roce 1946 vlastnili objekt Rudolf Döllner a Julie Grasslová. V rámci vojenského „vyklízení“ hraničního pásma byla budova v roce 1956 nebo 1957 vyhozena do vzduchu pomocí náloží výbušnin.

Další zajímavé místní výroby:
Za připomenutí stojí výroba dřevěných perel (ukončena v 18. století) a činnost olejny, kde byl lisován lněný olej. Smícháváním oleje s hlínou obsahující měď se v Jedlové vyráběla tradiční hnědočervená barva k nátěrům dřevěných trámů hrázděných staveb, které jsou pro Chebsko typické. Místní tkalcovna produkovala nejen pytle, ale i koberce a ubrusy. Výrobní činnosti, které mohly způsobit požár (zpracování lehce hořlavých surovin probíhalo většinou při svíčkách), byly umístěny daleko od ostatní zástavby na okraji vesnice.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.staravoda.cz, na kterých najdete další informace.