Heřmanova Huť

Heřmanova Huť

Historie
Obec Heřmanova Huť vznikla v nedávné době sloučením vsí Dolní a Horní Sekyřany a Vlkýš. Sekyřany se v historických pramenech poprvé připomínají v roce 1115, kdy je český kníže Vladislav daroval klášteru v Kladrubech. Ves byla rozdělena na dvě části pojmenované Sekyřany Horní a Sekyřany Dolní.

Obě v roce 1253 koupil klášter v Chotěšově. V době husitských válek se obojích Sekyřan zmocnil císař Zikmund, který Dolní Sekyřany v roce 1421 zastavil Václavovi z Blatnice a Horní v roce 1422 Janovi ze Švamberka. Horní Sekyřany od roku 1431 držel Oldřich Špic z Lužan a do roku 1464 patřily k panství Horšovský Týn Dobohostů z Ronšperka. Později připadly zase ke klášteru v Chotěšově. Ves Vlkýš s tvrzí se připomíná až v roce 1457 jako statek Jana z Třebouně. V roce 1487 je majitelem Jan Hošťálek z Hojnestu. Jeho potomci zde sídlili celé příští století. V roce 1603 je vystřídali Henigárové ze Žemberka, pak Jan. St. Vodňanský (1636), Kfelířové ze Zakašova a později i další rody.

V rámci osady Vlkýš byla skupina domů pojmenována jako Heřmanova Huť. A to podle skutečné huti vyrábějící železo lité, válcované a kujné. Na konci 19. století byla huť již velkými železárnami a válcovnami železa, zaměstnávajícími okolo 1300 dělníků (1870). V letech 1904 - 1907 byla železárna přestavěna na sklárnu.

Vznik železárny (její přeměna ve sklárnu a některé události)
Obec Heřmanova Huť se nachází v Plzeňském kraji, od krajského města Plzeň je vzdálená 23 km na západ. Nejbližší obce jsou: Sulislav - 4 km na sever, Lhota - 2 km na severozápad a osada Popov 2 km na západ.

Na katastru Heřmanovy Huti se stýká Plzeňská kotlina se Stříbrskou pahorkatinou. Výbežky Plzeňské kotliny dosahují nadmořské výšky 360 až 380 m. Nadmořská výška objektu sklárny je 376 m. Složení půdy je hlinito-písčité, pěstují se všechny v kraji běžné druhy obilí, okopaniny a pícniny.

Podmínky pro dolování zde byly vzhledem k nízké hloubce mimořádně příznivé. Ložiska kvalitního uhlí dala podnět ke zprůmyslnění obce. Tomuto napomohla i ložiska železné rudy u blízkých Těchlovic. Obou surovinových zdrojů využil majitel několika kamenouhelných dolů a velkostatku ve Vlkýši baron Herman von Lindheim, který v letech 1849 až 1854 postavil v katastru obce Vlkýš objekty a v nich vybudoval železárnu.

Dne  20. června 1912 bylo vydáno stavební povolení na rozšírení závodu o jeden hutní provoz. Další stavební povolení z 6. Zárí 1912 dalo podnět k vybudování třetího hutního provozu  se dvěma pecemi a plynovým agregátem.

10. října 1939 byla na základě ,,Mnichovské dohody“ Heřmanova Huť obsazena německými vojáky jako tzv. území Sudet. Odchod Němcu do války měl za následek úbytek pracovních sil a nucené omezení produkce. Volné prostory sklárny byly přebudovány na opravárenský servis určený k opravám poškozených vojenských vozidel a tanků.

6. května 1945 byla obec osvobozena spojeneckou armádou. Kromě odsunu Němců došlo ke znárodnění sklárny a k doosidlování HH Čechy z vnitrozemí.

Roku 1954 došlo ke sloučení katastru Dolní a Horní Sekyřany  a Vlkýš, vznikla jednotná Heřmanova Huť.

V roce 1962 činila roční výroba asi 100 milionu kusů lékárenských lahviček. Dnešní denní produkce představuje v průměru 900 tisíc kusů.

K 1. červenci 1992 se závod UNION dělí na dva samostatné celky:
A - Akciová společnost UNION zaměřená na výrobu a potisk odlivek (= skleniček) a výrobu užitkového lisovaného skla.
B - Akciová společnost STÖLZLE UNION zaměřená na výrobu drobného obalového skla (= lékovek). Vlastníkem tohoto samostatného závodu je rakouská firma Stölzle.

Kromě technických zlepšení se závod za dobu své existence intenzivně podílel na státní a podnikové bytové výstavbě, na budování kulturního zařízení na zlepšení skladových objektu, na zlepšení sociálních podmínek pro zaměstnance.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://www.obecni-urad.net/source/index.php?ID=595, na kterých naleznete další informace o obci.