Nevřeň

Nevřeň

Historie
Nevřeň se nachází 12 km severozápadně od Plzně, 1 km severně od státní silnice Plzeň-Karlovy Vary v nadm. výšce 398 m. Rozkládá se v údolí po obou březích potoka Třemošná (dříve Všerubský potok). Okolí tvoří hojně lesnatá pahorkatina. Dominantou obce je náves s kapličkou, pomníkem obětem 1. a 2. světové války a 80letými rozložitými lipami.

Součástí obce je osada Nová Hospoda přímo na státní silnici Plzeň - Karlovy Vary Do r. 1960 náležela k obci i osada Kokořov, nyní pod správou obce Všeruby. O založení Nevřeně se nedochovaly žádné písemné zprávy, předpokládá se však, že ji stejně jako nedalekou Nekmíř založil ve druhém desetiletí 14. století některý z příslušníků rodu Hroznatovců. Jméno tohoto českého vladyckého rodu má původ u zakladatele tepelského kláštera Hroznaty. V erbu tohoto rodu byly tři jelení parohy.

První písemná zmínka o Nevřeni (Newrzien) je z r. 1364, kdy ji neznámo od koho koupili majitelé hradu Bělá. V r. 1484 koupil část obce panoš Markvart z Úlic, pán na Příšově, záhy ji však prodal plzeňskému soukeníkovi Vítovi. Část byla stále součástí bělského panství. Na základě Vítovy závěti se po jeho smrti v r. 1487 stala Nevřeň na plných 150 let majetkem města Plzně.

Nedaleko Nevřeně stála románská tvrz pánů Kokořovců z Kokořova. Poslední potomek Petr Kokořovec koupil statek Všeruby a tvrz opustil. Protože nesouhlasil s vraždou Albrechta z Valdštejna, byl mu zabaven veškerý majetek. Po tvrzi jsou dnes na "Randově vrchu" sotva znatelné stopy po obranném valu s příkopem. R. 1663 přešla část Nevřeně pod panství Nekmíř, patřící rodu Lobkowitzů, ti později panství prodali plzeňskému právníku JUDr. Stanislavu Wopršálkovi. Slovník Království českého uvádí, že v r. 1895 byla Nevřeň místní a katastrální obcí s 56 domy a 381 obyvateli a dvěma osadami - Novou Hospodou a Kokořovem.

Na konci 19. století byla v obci plavírna kaolínu (viz kapitola Spadliny), v 1. polovině 20. století bývala známá výrobna cementářských výrobků, jejímž majitelem byl p. František Vopat. Před 1. světovou válkou se jihovýchodně mezi obcí a státní silnicí těžilo černé uhlí na šachtě Irena.

Zajímavosti

Spadliny
Zajímavou lokalitou, zejména pro speleology z celých Čech, která nemá v okolí obdoby, jsou podzemní chodby zbylé po těžbě kaolinu na konci 19. století, místně zvané Spadliny. Těžba byla zahájena r. 1870, a to velmi primitivním způsobem. Ručně vykopaný pískovec se ze štol vyvážel na kolečkách, drtil se, plavil a ručně lisoval. V r. 1897 byla těžba ukončena, přestože zásoby kaolinu byly značné. Našla se však lokalita snadněji přístupná u nedalekého Kaznějova. Pozůstatkem z té doby je podzemní síť štol a sálů.

Chodby jsou vysoké až 12 m - původní nízké chodby se prohlubovaly po zjištění, že kaolin je i pod podlahami. Chodby jsou v několika úrovních. Ve velkém sálu je množství ornamentů a kaolinových sošek od návštěvníků podzemí.

Většina chodeb končí závalem, za jedním prokopaným závalem je obrovský sál plný kaolinových soch. Podle pamětníků se stav podzemních chodeb od r. 1950 vůbec nezměnil. V okolním lese je množství propadů, v několika se drží i voda. V největším z nich se nachází vstup do podzemí - asi 4 m dlouhá skruž bývala uzamčena mříží, pak vypáčena a vstup byl volně přístupný. Na konci skruže následuje ještě několik metrů dlouhý strmý svah. Chodby překvapují svou přesnou geometrií. Jedná se o velkolepé dílo.

Arboretum
Většině lidí utajená zůstává uprostřed Nevřeně soukromá sbírka dřevin z celého světa a rododendronů místního rodáka p. Pavla Šubíka. Jedná se o rozsáhlou a jedinečnou zahradu, p. Šubík se svému koníčku věnuje již více než 40 let. Mnohé dřeviny ze všech kontinentů jsou skutečně vzácné a unikátní a nemůže se jimi pochlubit např. ani plzeňská botanická zahrada.

Členství v odborných spolcích a kontakty s lidmi, kteří cestovali po světě, zajistily majiteli přísun exemplářů a jeho nadšení a láskyplná péče umožnily i cizokrajným dřevinám zabydlet se v našich podmínkách a narůst do úctyhodných výšek. V zahradě však najdeme vedle těchto velikánů i miniaturní dřeviny, u nichž se ani nechce věřit, že rostou čtyři desítky let.

Pastvou pro oči je pestrobarevná škála bohatě kvetoucích rododendronů po celé zahradě. Před dvěma lety se p. Šubík rozhodl založit v srdci zahrady vřesoviště. A tak jeho zahrada bude ještě zajímavější.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.nevren.cz, na kterých naleznete další informace o obci.