Líně

Líně

Historie
Líně mají historii poměrně velmi starou a podle dosavadních poznatků jsou starší než Plzeň. Název obce se zajímavým způsobem po celá staletí vyvíjel. Původu jména se těžko dopátráme. Kronika z r. 1934 uvádí možnost vzniku od hlíny, která se v okolí vyskytuje - původní název prý zněl "Hlinné". Není však známo, že by ve starší minulosti býval v obci nějaký průmysl využívající hlíny k výrobě jakýchkoli předmětů.

Lidská sídla se v okolí dnešní obce nacházela daleko dříve, než zachycují historické prameny. V Muzeu města Plzně je pod inventárními čísly 17494 - 17497 z r. 1970 založena pravěká zlomková keramika, nalezená v pískovně jihozápadně od místa "Na mokřinách" při hranici s vejprnickým katastrem. V muzeu můžeme rovněž najít části objektu laténského sídliště - úlomky lepenice, keramické zlomky, nástroje a různé další předměty z rozličných materiálů, nalezené v Líních v roce 1938.

První písemná zmínka o Líních pochází z r. 1115. Jedná se o latinsky psaný zápis na listině kladrubského kláštera: Branis dedikt monasterio Kladrubensi Vgezd et piscinam in eo loco, qui dicitur LENIH. Bylo to v době vlády krále Vladislava I. Jměním kladrubského kláštera obec zůstala až do r. 1239.

Od r. 1272 se Líně stávají majetkem kláštera chotěšovského, založeného v roce 1196 českým šlechticem Hroznatou. Listina z r. 1367 uvádí, že "obec má již čtrnáct dvorů". Jak dlouho toto panství trvalo, prameny již neuvádějí.

Poté následuje období, o němž prameny téměř zarytě mlčí. Po bitvě na Bílé Hoře v r. 1620 následovalo období třicetileté války. Poté se již s českými jmény setkáváme velmi sporadicky. Obec se stále více poněmčovala. V r. 1839 pak zjišťujeme, že u dvaceti pěti popisných čísel větších domů jsou uvedena pouze jména německá.

28. říjen 1918 se stal pro obyvatele Líní, stejně jako pro celou zemi, dnem nově nabyté svobody. Na budově obecního úřadu byl vyvěšen český prapor, v německém vedení obce panovaly stísněné nálady. Obecní zastupitelstvo bylo rozpuštěno a byla sestavena správní komise, skládající se ze šesti členů starého zastupitelstva a ze šesti členů nově zvolených českých zástupců.

V následujících dnech nastal rychlý odliv českých dětí z německé školy. Česká škola nestačila náhlému nárůstu zájemců a muselo proto dojít k jejímu podstatnému rozšíření. Nakonec pro její potřeby byla zabrána dosavadní budova školy německé.

Předzvěst druhé světové války se nad obcí i okolním regionem vznášela již od r. 1936. Postupně byla do r. 1938 zahájena činnost výboru protiletecké obrany CPO, v okolí vsi byly instalovány obří světlomety, započalo doplňování výstroje, obyvatelstvu byly vydávány plynové masky, pořádaly se kurzy a cvičení. V hostincích se dočasně ubytovalo vojsko.

V roce 1947 byl za velké slávy odhalen nový pomník T. G. Masaryka, dílo akademického sochaře Koukolíka. Dlouhou budoucnost však před sebou neměl - v 50. letech byl zlikvidován na příkaz tehdejšího vedení obce a teprve v r.1990 byla na jeho místě znovu umístěna alespoň busta T. G. M.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mik-radbuza.cz/modules.php?name=Content&pa=showpage&pid=10, na kterých najdete další informace.