Svratka

Svratka

Historie

Původ
Starobylá osada dostala název podle klikaticí se říčky, jejíž jméno se opakuje vícekrát ve starých archivních zprávách s různými obměnami. Původ a význam jména byl v minulosti různě vykládán. Přidržíme-li se obyčeje slovanského pojmenování řek, pak je nejvýš pravděpodobné, že jméno vzniklo od staročeského slova sworti, tj. vinouti se. Byla to říčka vinoucí se, tj. Swortka. Jazykovými obměnami pak vzešlo jméno Svratka. Koncem 13. století vzniklo rychmburské panství, jehož středem se stal nově zbudovaný hrad Rychmburk. Tím byly dány pevné základy pro osídlení okolního kraje.

Z dávné historie
Nejstarší zpráva o Svratce je z roku 1350, tehdy patřila k rychmburskému panství. Když v roce 1392 postupoval Smil z Pardubic a Rychmburka panství Otovi z Bergova a Bočkovi z Poděbrad , vyjmenoval v postupovacím zápise všechny obce panství. Mezi nimi je i městečko Svratka. Až do bitvy u Lipan byla celá oblast v rukou husitů. V roce 1421 se zastavil Jan Žižka při svém tažení na Moravu u Rychmburku, avšak hrad nedobýval. Teprve v roce 1425 jej dobyli sirotci.

V roce 1485 zapsal zemský písař Martin z Dobronína do Zemských desek zboží náležející k svratecké rychtě: „ Svratka, městečko celé s rychtú, ves řečená Swratúch k téže rychtě přislušející, Krziankowie, polovice vsi pusté, Herarcz, ves po řeku Swarczow.“ Tehdy náležela Svratce všechna městská práva. Roku 1558 bylo rychmburské panství prodáno nejvyššímu sudímu království a hejtmanu chrudimského kraje Zdeňku Berkovi z Dubé a Lipého. Za tohoto vlastníka byl Svratce udělen znak: půlený štít, v jehož levém, zlatém poli je černá ostrv o 4 pahýlech pokosem položená, v pravém stříbrném poli vyvrácená zelená lípa se 7 kořeny.

Nezdařilého povstání českých stavů proti králi Ferdinandu I. se zúčastnil také držitel hradu Vilém mladší z Valdštejna. Za trest musel Ferdinandovi postoupit zámek i městečka Rychmburk, Skuteč, Hlinsko, a Svratku, dále 60 vesnic a dvorů. Svratka po vydání „Obnoveného zřízení zemského“ v roce 1627 zcela ztratila městská práva, výsadní listiny byly svrateckým odňaty.

17., 18. a 19. století
V třicetileté válce trpěl celý kraj nájezdy cizích vojsk. Válka vyháněla venkovský lid do lesů a českomoravský hvozd se tak stal útočištěm těžce zkoušených psanců. Následoval i rekatolický útlak. Veškerá tíha zbídačení našich zemí dopadla na poddané a mnozí se bouřili proti vrchnosti světské i církevní. Od poloviny 18. století, když se začal lid bouřit proti nesnesitelným robotním břemenům, došlo k postupnému omezování vrchnostenské moci. Stalo se tak robotními patenty.

Od roku 1706 do roku 1823 získal rychmburské panství rod Kinských. K reversu Karla VI. Ze 17. ledna 1729 se říká, že: „bývala v městském stavu obec ‚Česká Svratka před dávnými časy, ale stav ten beze snadu skrze vojenský vpády k zrušení jest přišel a svratečtí nemohouce žádných privilegií proukázati za sedláky a chalupníky držáni býti museli.“ I žádali, aby jim zase potvrzeny byly trhy, na něž obdrželi výsadu ze dne 7. 7. 1728. Starší privilegia však buď shořela před rokem 1728, nebo si je vrchnostenští páni oficíři půjčili navždy.

Panství rychmburské znovu pak vyměnilo řadu svých pánů, z nichž za zmínku stojí uvést Filipa Kinského, který založil některé průmyslové závody a začal na Vysočině pěstovat len. V letech 1766-1776 dal vybudovat v rokokovém stylu nad Svratkou lovčí zámeček Karlštejn. Panství prodal roku 1823 bavorskému šlechtici Karlu Alexandru Thurn-Taxisovi.

Josef II. vydal v roce 1781 dva důležité patenty: toleranční, jímž bylo povoleno protestantské vyznání, a patent o zrušení nevolnictví. Tehdy se stali „poddaní opět lidmi“. Kromě roboty nebyli povinni konat svým pánům žádné jiné služby. To platilo do března roku 1848, kdy císař Ferdinand V. vyhlásil konstituci a zrušil robotu. Tím zanikly vrchnostenské úřady.

V roce 1850 byl v Hlinsku zřízen okresní soud a v roce 1855 okresní úřad, který byl začleněn do chrudimského hejtmanství. Robotní pouta padla, ale starost lidu o uhájení živobytí nepřestávala. Pracovali na drobných políčkách, hlavní obživou byly brambory a chléb.

Téměř pět století byla Svratka v držení rychmburské vrchnosti. Páni z Pardubic, z Poděbrad, Berkové z Dubé a Lipého, Kinští z Vchynic a Thurn-Taxisové vládli nad lesy i nad lidmi.

Turistické zajímavosti
Kopcovitá krajina Vysočiny, plná zeleně, s půvabnými údolími řek a potoků je v létě jako stvořená pro aktivní turistiku ve volné přírodě. Vyznavači cykloturistiky naleznou v regionu přes 700 km značených tras, které je zavedou mlčenlivou přírodou, po hrázích rybníků i málo frekventovanými silničkami do malebných městeček, představí působiště významných osobností, seznámí s mnohými stavebními památkami a umožní přehlédnout kraj z několika rozhleden. Zdatní cyklisté dají přednost náročnějším terénům Žďárských vrchů, rodiny s dětmi využijí trasy vedené údolími a po mírnějších táhlých svazích s nádhernými výhledy.

Muzeum
První muzejní expozice ve Svratce vznikla v roce 1940 zásluhou pražského nakladatele v.v., Bedřicha Tučka, který se na odpočinek usadil právě ve Svratce. Staral se o kulturní rozkvět města a začal shromažďovat také muzejní sbírky a otevřel malou expozici, kterou nazval "Svratecká jizba". Ta svoje místo nalezla ve dvou přízemních místnostech obecné školy.

Karštejn
Lovecký zámeček Karlštejn byl podle historických pramenů vybudován v době okolo r. 1770, dostavěn v r. 1776. Nachází se v nadmořské výšce 780 (783) m. Tento lovecký zámeček byl vystavěn v pozdně barokním slohu, když původní stavbou na tomto místě prý bývala asi od r. 1708 jen kaple sv. Jiljí, která pak byla zastavěna do zámečku.

Karlštejn původně sloužil knížecímu dvoru rodu Kinských z Vychnic a Tetova, jehož vlastnictvím panství rychmburské bylo (hrad Rychmburk se nyní jmenuje Předhradí). Lovci sem jezdívali do přilehlé karlštejnsko-čachnovské a blízké krounské („staré“) obory, kde byla chována jelení a černá zvěř (divoké prase).

Krounská obora byla zrušena v roce 1805; Čachnovská pak v r. 1825, ale to již novým majitelem panství A. Thurn Taxisem, který je koupil od Filipa Josefa Kinského v r. 1823 za 1 milion zlatých.

Zámek měl v prvním patře hodovní síň, v přízemí obytné místnosti, v levém přízemním pavilonu pak byla zmíněná kaple, prý jednoho tohoto stavebního slohu v kraji. Byla zasvěcena, jak jinak, křesťanským patronům myslivců. Oltář svatého z Jiljí, jeho postranní sochy zobrazovaly sv. Eustacha a sv. Huberta. Osud jak oltáře, tak dalších památek je však od konce 2. sv. války neurčitý. Postranní stavby bývaly konírnami, dílnami a myslivna, v níž ve 30. letech 19. století působil vzdělaný lesník Petr Jindřich z Luseku, zemský měřič a ředitel dolování na českomoravských horách. Tato dřevěná stavba však později od blesku vyhořela.

Památníček sv. Jiljí
Stavba či památníček s obrázkem sv. Jiljí byla vystavěna proto, aby jednak připomněla a nahradila zaniklou památku na významnou součást Karlštejna, jednak nabídla kolemjdoucím příležitost k zastavení, někomu k zamyšlení nad historií tohoto kraje a přiměla k rozhlédnutí po krajině Žďárských vrchů, této části Českomoravské vrchoviny, současně a snad zejména - dokladovala vztah obyvatel Svratoucu ke své domovině.

Žákova Hora - (nadmořská výška 810 m)
Pne se na jižním heráleckém obzoru jako lesnatý kupovitý vrch. Jméno vrchu je odvozeno od pověstí o žácích, chovancích žďárského kláštera, kteří v hvozdnaté samotě hory zabloudili a už se nevrátili. Název je starobylý a je uváděn ve zprávách z roku 1366 a 1368. Tehdy se hora připomínala pod jménem " Monte clerici". Bylo zde hledáno též stříbro, ale nalezeno nebylo. Tato hora byla obestřena bájemi a pověstmi, které se dlouho udržovaly mezi lidem. Ožívali zde hejkalové, ohniví muži, bludičky, polednice, rusalky aj. Na jihozápadním svahu hory se uchovala vzácná památka původního pralesového porostu. 27. června 1970 vyhlásil na mýtině u stříbrné studánky prezident arm. gen. Ludvík Svoboda tuto oblast chráněnou krajinou.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.svratka.cz/, kde najdete další informace.