Křtěnov

Křtěnov

Obec Křtěnov se nachází na rozhrání Českomoravské vrchoviny nedaleko města Olešnice na Moravě.

Historie
Nejprve je třeba se zmínit o době nejdávnější, protože dosud o vzniku naší obce nebyla vydána žádná zpráva. Nejstarší písemnost je z roku 1447, kdy Jan z Perštejna napsal své manželce Bohunce kromě jiných okolních obcí i naši obec.

Kdy a kým byla naše obec založena neznáme. Ale pan J. Višinka v dějinách Olešnice se domnívá, že jméno Kčenov, Křtěnov a podobně vzniklo podle zakladatele obce a bylo několikrát měněno. Až v roce 1926 bylo Kčenovu nařízeno užívat jméno nynější. Obecní zastupitelstvo protestovalo, chtěli, aby se obec jmenovala Kčenov. Bylo jim však vysvětleno, že Křtěnov je jediné správné pojmenování a proti rozhodnutí není dalšího odvolání. Dále o vzniku Křtěnova pan Višinka nemluví, ale vše se dá pochopit z jeho dalších jistě pravdivých úvah.

Další záznamy o Křtěnově pochází až z doby po 30 leté válce, z roku 1656 až 1678. Jsou to záznamy zapsané hrabětem z Lamberka Fridrichem Kašparem, panujícím na Kunštátě. Byly pořízeny za účelem zavedení a utužení roboty. Uvádí ve Křtěnově 15 poddaných.10 pololáníků, 1 čtvrtláník a 4 podsedníci. V té době už byla naše obec očíslována a čítala asi 24 chalupy. Hospoda č. 21, mlýn č. 22 i mlýn Podhrádský č. 23 byly panské. Počet obyvatel Křtěnova z té doby není znám, ale domníváme se, že jich bylo velmi málo, protože v té době se uvádí ve Křtěnově 3 zemědělské usedlosti pusté - neobydlené. Plné osídlení Křtěnova je až po roku 1680.

Křtěnovská obec vždy žila poklidným a spořádaným životem. Většina obyvatel pracovala v zemědělství a ti co půdu neměli, dělali v lomech a olešnických závodech. Životní úroveň byla poměrně nízká, hlavně v početnějších rodinách. Ale lidé byli spokojení s tím co měli a vzájemně si nezáviděli. Údobí mezi 1. a 2. světovou válkou se vyznačovalo snahou o zvyšování kulturní a životní úrovně. Rok 1938 se vyznačoval odhodláním bránit svou vlast. Taková nálada byla i ve Křtěnově. S násilným nastolením protektorátu nikdo nesouhlasil.

Nastalo období poválečné, rány válečné se rychle hojily a stát začal vzklétat, takže jsme se opětovně zařadili mezi nejvyspělejší v Evropě. Pan Vilém Tocháček byl po válce za svoji statečnost a šlechetnost prezidentem republiky Eduardem Benešem vyznamenán válečným křížem a jeho manželka Anna se stala účastníkem národního boje za osvobození. Jeho jméno je vytesáno na památníku osvobození na nedalekém Hradisku.

Po 40 letech vlády komunistické totality přišla v listopadu 1989 "Sametová revoluce" a jejím největším neštěstím bylo, že byla příliš sametová. V roce 1991 - 1993 došlo k plné rehabilitaci našich občanů. Všem tak bylo učiněno na základě soudního rozhodnutí. V případě bratří Šafaříků byla rehabilitace učiněna na základě obnovy soudního řízení, o které oba požádali po návratu z vězení a stalo se tak až za 28 roků. Ostatní naši občané byli rehabilitováni ze zákona. Agent pomocí něhož byla celá zločinecká akce uskutečněna, byl rehabilitován jen za velezradu. Za pokus o vraždu rehabilitován nebyl, ale jeho dcera byla odškodněna. Z vystěhovaných se do svého domova nevrátil jediný a zůstalo tak, jak určil svým rozhodnutím po soudu v roce 1953 soudruh Hronek. Jeho rozhodnutí stačilo k násilnému vystěhování naprosto nevinných, kterým se nikdo nesnažil trestnou činnost ani prokázat. Přání pana Aloise Šafaříka, které pronesl před svojí smrtí: "Aby se alespoň po mé smrti lidé o olešnickém procesu dověděli pravdu", bylo po velikém úsilí splněno jen částečně. Nezjistilo se jméno toho, kdo proces vykonstruoval, kdo prosadil, že se povede na olešnicku a nebude do něj nikdo z Olešnice zatažen. Jména těch, kteří proces prováděli známa jsou. Předsedající soudu v Olešnici i Brně JUDr. Demczak i prokurátor JUDr. Holubec. Podle vyjádření televize i úřadu pro vyšetřování komunistických zločinů, museli dobře vědět, že soudí naprosto nevinné. Přesto jim navrhovali a udělovali tresty smrti. Oba zločinci, podle televize z prosince 1997 žijí, nic se jim nestalo a už nestane. Naproti tomu všichni odsouzení naši občané dávno nežijí, protože z koncentráků se vraceli s podlomeným zdravím. Své rehabilitace se dočkal pouze Alois Šafařík, Gustav a Vilém Kozlovi a odškodnění nikdo. Žije také tehdejší předseda komunistické strany z Kunic. Který podle scénáře procesu byl navržen na zastřelení, ale byl jen postřelen. Po listopadu 1989 zpomaloval rehabilitaci Krejčího, protože se styděl promluvit pravdu.

Olešnický proces je stále živý. V poslední době o něm mluvila několikrát televize, psaly noviny. Naposledy Literární noviny, v únoru 1998. Otiskly dlouhý článek na titulní a další straně.

Po 45 letech od těchto událostí, soudní lidé nemohou pochopit kam až komunismus došel, že takové zločiny páchal na nevinných občanech svého národa. V našem případě se tak stalo našim dědům a otcům, kteří nenalezli nikde zastání.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.krtenov.cz, na kterých najdete další informace.