Staňkovice

Staňkovice

Historie
Jejich název se odvozuje od vlastního jména Staněk. Vybudování malé tvrze, která stála na místě dnešního "zámečku" se mělo uskutečnit již v 9. nebo 10. století. Průkazné zprávy o Staňkovicích pochází však teprve ze 13. století. (Opat Adamus Berhold koupil obec Staňkovice n. l. 1225 za 120 stříbrných marek).

Od roku 1240 byla obec Staňkovice darována králem Vladislavem II. Strahovskému klášteru. Stejně tak i kostel, který je jeden z nejstarších v okolí. V roce 1272 přenechal strahovský opat Gottfried obec Staňkovice podle německého práva za roční nájem 18,5 marek a 39 denárů pražských peněz do dědičného majetku žateckým občanům Sybodu a Albertu, synům Heinricha Hismana a jejich příbuznému Antoniusi.

Patronátní právo nad staňkovickým kostelem, jakož i nad jeho majetkem 1 lánu polí, si opat ponechal. Pro případ, že by nájemci tento roční nájem do určité doby (11. listopadu, den sv. Martina) nezaplatili, bylo stanoveno penále. Pronajato bylo: obec Staňkovice s polnostmi, loukami, lesy, ovocnými zahradami, polovinou Sviního potoka a polovinou bažiny a řekou Ohří, s oběma břehy na louce, až k mnišskému brodu. Uvedený pronájem trval ještě v roce 1350, jako nájemci jsou uvedeni následující žatečtí občané: Nikolau Phanarey, Frenzlinus Jakob Hayna, jeho nevlastní syn Hanush, Johann Korezek, Henslin Florkonis, Jakob Erhardi, aj. Každý z těchto nájemců byl zavázán platit strahovskému klášteru 80 stříbrných pražských grošů.

Za husitských válek se Staňkovic zmocnilo město Žatec a drželo je až do r. 1547, kdy mu je císař Ferdinand I zkonfiskoval za účast na protihabsburském odboji. Toho roku se poprvé a naposledy uvádí zdejší tvrz - stávala asi v blízkosti kostela. Na katastru obce stávala však ještě jedna tvrz. V místech dnešního zámečku se do počátku 16. století rozkládala vesnice Chmelice s tvrzí, která patřívala žateckým rychtářům. O okolnostech jejího zániku však nic nevíme.

V letech 1547 až 1594 patřily Staňkovice do panství Líčkov. Pak je Rudolf II, prodal opět žatecké obci. Za účast ve stavovském povstání mu ale byl veškerý nemovitý majetek zkonfiskován. Staňkovice pak měnily majitele: byly majetkem Estery Juliány Hrzánové z Harasova. Spolu s manželem Jaroslavem z Hazmburka vlastnili rozsáhlé panství Líčkov, kam Kromě Staňkovic patřily i Liběšice, Kluček, Očihovec, Želeč, Nečemice, Drahomyšl, Třeskonice a Trnovany.

V polovině 17. století se u nás poprvé pořídily celostátní soupisy obyvatel. Tzv. berní rula vznikla v roce 1654. Pro daňové účely evidovala veškerý poddanský nemovitý majetek včetně hospodářských zvířat. Berní rula pro Žatecký kraj vyšla tiskem už v roce 1954 a byla proto historikům běžně přístupná.

Druhý soupis je o 3 roky starší. Královští místodržící nařídili majitelům panství v celých Čechách, aby sepsali všechny osoby žijící na jejich území, vyznačili, zda jsou katolíky a dále jejich věk a povolání. Edice tohoto tzv. soupisu poddaných podle víry z roku 1651 vyšla před pár týdny. Staňkovice jsou obsaženy v obou soupisech a tak je možné získat alespoň přibližnou představu o tom, jak obec vypadala před třemi a půl stoletími.

Jaká to byla doba, v níž vznikly oba soupisy? Roku 1648 skončila třicetiletá válka. Byl to jeden z nejničivějších konfliktů v dějinách Evropy. V Čechách, kde před válkou žilo asi 1.700.000 lidí, zbyl v polovině 17. století necelý milión. Dvacet procent usedlostí zůstalo pustých. Evangelíci museli buď emigrovat nebo přestoupili na katolickou víru - to byla ovšem jen teorie. Poměry ve Staňkovicích situaci v Království českém odpovídaly.

V roce 1654 bylo ve Staňkovicích 34 sídelních jednotek: 18 velkých selských statků, 10 menších usedlostí chalupníků a šest domků tzv. zahradníků, kteří nevlastnili žádnou půdu. Pět domů z tohoto počtu bylo opuštěných. V obci byl dále vrchnostenský dvůr a ovčín. Kostel sv. Václava svého kněze neměl, jen dvakrát do roka přijížděl sloužit mši mnich z kláštera premonstrátů v Praze na Strahově. Není pak divu, že zdaleka ne všichni obyvatelé obce byli katolíky.

Berní rula podává zajímavá čísla z hospodářského života obce. Staňkovičtí tehdy vlastnili 46 potahů a chovali 47 krav, 32 jalovic, 90 ovcí, 93 prasat a 14 koz. Naprostá většina tohoto majetku patřila 16 sedlákům, chalupníci měli zlomek a zahradníci prakticky nic. Poddanská půda se rozkládala na 367 hektarech. Celkem 245 ha tvořilo ornou půdu, 113 ha leželo ladem. na necelých sedmi hektarech pěstovali Staňkovičtí chmel, na půldruhém měli zahrádky. Na zimu se osívalo 86 ha, na jaře 47 ha. To samozřejmě nebyla veškerá půda v obci. Berní rula neevidovala pozemky vrchnosti.

Přírodní podmínky jsou dány klimatickým pásmem a soustavnou kultivací půdy. Půda je zde tvořena z bahnitých nánosů ramen řeky Ohře, které později byly svedeny do koryta. Tato kvalitní půda je mimořádně vhodná pro pěstování chmele a zeleniny. Jižní úbočí plošin, které se nacházejí severozápadně od obce, byly osázeny vinicemi (1378). V pozdějších staletích vinařství upadlo. Dodnes existují některé terasy a vinařské domky. K obci patřily 4 rybníky.

Obec je typickým příkladem vesnice, kde jsou patrny stavební zásahy s požadavky lidí na komfort bydlení podobný městskému, bez uvědomění si hodnot venkovské zástavby. Došlo k zásahům především do vnějšího vzhledu obce odstranění zdí s hranicemi, zdobných prvků na fasádě, výměnou oken, dveří, vrat, neudržovanou zelení atd.

Zajímavosti

Bílá skála
Vyhlášení ochrany v roce 1992. Jižně exponované svahy s nadmořskou výškou 210 až 250 m pod terasovou plošinou asi 500 m severozápadním směrem od obce Staňkovice. Území se nachází poblíž střelnice a je známé také pod názvem “Bílá skála”.

Toto chráněné území na lesní půdě slouží k ochraně teplomilných společenstev s výskytem vzácných druhů teplomilného hmyzu. Lokalita byla zalesněna nesourodou skladbou dřevin, převážně keři. V centrální části území jsou rokle a strže, jejichž stěny jsou z části bez vegetace. Geologicky je území budováno z jílu a místy jsou vrstvy miocenních písků.