Vlkaneč

Vlkaneč

Historie
První zmínky jsou ze 14. století, což je doba přemyslovského státu. Roku 1352 tu stál románský kostelík sv. Jakuba. Byl zde poplužní dvůr velkostatku Golč. Jeníkovského, na kterém se robotovalo.

Robota ve Vlkanči – průběh a ukončení
Robota sužovala náš venkov. I když císař ji Josef II. omezil na polovic, byla stále velkým břemenem. Po jejím snížení musel každý sedák ve Vlkanči robotovati na panském 156 dní v roce s potahem a v době od sv. Jana do sv. Václava vykonati jeden den roboty pěší. Chalupníci konali jen robotu „pěší“.

Jejich povinností bylo dva dny v týdnu na panském sekat, kopat nebo dělat v lese půl sáhu dříví. Počasí nerozhodovalo. Panští drábové měli pro robotníky vždy nějakou práci. V létě museli robotovati na poli a v zimě v lese. Za den „pěší“ roboty musil vlkanečský sedlák odvézti z lesa „Okrouhlíku“ půl sáhu dříví do Skryj a odtamtud přivézti 100 cihel. Lid reptal, ale dělal.

Sedlák Josef Zelený napsal do kroniky: „Kolikrát bylo takové sucho a musel jsem orat pole tvrdé jako skálu. Když jsem řekl hofmistrovi, který nás denně měl, kdyby ta robota chtěla jednou pominout, on mi odpověděl, že dříve pomine Otčenáš než robota!“

Robota trvala ještě spoustu let. Až když přišel rok 1848 byla robota zrušena. Jak se to Vlkanečtí dozvěděli, usnesli se, že více na robotu nepůjdou. Drábům byla vypovězena poslušnost. Sám majitel Golč. Jeníkovského panství přijel tehdy k císařskému rychtáři a žádal jej, aby vyzval lid k další robotě, sliboval různé výhody, ale lidé na robotu nešli. Teprve když přišel šafář a prosil, aby mu pomohli na panském zasázeti brambory, šli – ale dobrovolně – z lásky. Bylo to 1. máje 1848 na poli „U milíře“. Více na robotu nikdo nešel.

Panští služebníci marně strašili, že výkupné z roboty bude značné. Většina zemědělců zaplatila určenou částku 160 zlatých stříbra hned, ostatním byla stanovena lhůta pro zaplacení do 20 let.

Hned po zrušení roboty se občané Vlkanče uradili, že robotu pochovají hluboko do země. Toho času po posvícení vykopali hlubokou jámu u panského pole. Zatím z jednoho statku vystrčili mládenci na náves vůz s truhlou, ve které se vozívaly brambory. Do vozu zapřáhli osm párů volů. Ze všech stavení vybíhali muži, ženy i děti a přinášeli staré pluhy, polámané brány, opotřebované lopaty, hrábě, motyky a jiné nástroje, kterých užívali robotníci na robotě. Všechno naházeli do truhly. Poté se všichni ve svátečních oděvech shromáždili u rychtáře na dvoře. Doma nezůstal nikdo.

Rychtář Zelený se synem Tomášem zahájili průvod. Za nimi šli ostatní občané, kteří zpěvem, křikem a výskáním oslavovali robotu. Uprostřed zvolna jela truhla s polámanými nástroji, tažená voly. U každého pásu si pyšně vykračoval čeledín v maškarním úboru. Konečně vůz zastavil u hrobu. Na hromadu hlíny vystoupil student Tomáš se šavlí v ruce a pronesl pohřební řeč nad mrtvou robotou s přání, aby už nikdy z hrobu nevstala. Občané s dětmi hrob zaházeli a důkladně udupali. Přišli muzikanti a odvedli staré i mladé do hospody, kde už bylo připraveno pohoštění. Teprve druhého dne ráno se slavnost ukončila.

Jak popisují historické záznamy obec v letech 1948 – 1949
Obec leží 430 m nad mořem. Krajina je otevřena severním a západním větrům. Při posledním sčítání lidu (1930) zjištěno v obci 329 obyvatel, vesměs národnosti české. Obyvatelé se živí většinou zemědělstvím. Drobnější zemědělci nacházejí výdělek v lesích a na dráze. Popisných čísel má obec 83. Většina stavení je novějších. Jen několik doškových střech nám připomíná dřívější chudobu obce.

Obcí vede dvoukolejná železniční trať Praha – Havl. Brod – Brno, státní silnice II. třídy Golč. Jeníkov – Zbyšov – Ledeč nad Sázavou a okresní silnice Vlkaneč – Chlumek.

V obci je dvoutřídní obecná škola (zřízená 1775), mateřská škola (1940) a lidová škola zemědělská (1943). Nynější školní budova byla postavena v r. 1877. Stojí uprostřed vsi. Postavena byla u bývalého rybníčku „Buršovka“ a proto je celé její přízemí vlhké.

O požární bezpečnost se stará hasičský sbor, založený r. 1892 p. Josefem Horákem, který byl prvním jeho velitelem.

Kulturní činnost vyvíjí místní osvětová rada a ochotnický a vzdělávací spolek Záboj, založený r 1918 panem řídícím učitelem Janem Hoškem a Josefem Ulihrachem, rolníkem ve Vlkanči. Z výtěžků ochotnického spolku bylo pořízeno vkusné jeviště a založena obecní veřejná knihovna. O tělovýchovnou činnost pečuje tělocvičná jednota SOKOL, založená r. 1921.

Hospodářské zvelebování obce bylo prováděno vždy družstevně. Bylo provedeno odvodnění pozemků a elektrizace obce. Místní rolníci jsou členy družstevního lihovaru v Chlumku a Rolnického družstva v Habrech, filiálky ve Vlkanči. Rolnické družstvo postavilo v obci v r. 1938 moderní skladiště. V roce 1946 zařídilo správkárnu hospodářských strojů. Též Kampelička vyvíjí zdárně svoji činnost. Obec Vlkaneč je členem lesního družstva na Chraňboži.

V obci jsou dva obchody, dva hostince, pekař, kolář, truhlář, kovář, holič, krejčí a tři švadleny.

Farní kostel sv. Jakuba Většího – připomíná se jako takový prvně k r. 1352. Stavba sama podle pozdního pramene pochází z let 1590-2. V letech 1706 – 10 byl důkladně obnoven a věž nad zvonicí zvýšena. Kostel je jednolodní drobná stavba, orientovaná, kamenná, omítnutá, stojí na mírném pohorku na sev. kopci obce uprostřed hřbitova. Presbyterium a loď jsou v renesančním slohu, věž je v barokním slohu. K severní straně přiléhají ještě novější přístavky. Původní zařízení z 18. stol. bylo nahrazeno v letech 1907 – 1913 novým, ale již nevýznamným. Nedaleko od kostela se nachází fara (založena v 1. pol. 19. stol.), která je společně s kostelem památkově chráněna.

Památky

Kostel sv. Jakuba Většího
Kostel je původně ze 13. století (datován do roku 1352 - doba, kdy Čechám vládla vrcholná gotika a Karel IV.). Přestavěn a zvýšen byl v době renesance roku 1590 až 1592. Půdorys kostela je obdélný, jednolodní se západní věží, která byla roku 1706 až 1710 zbarokizována. Presbytář je řešen jako pravoúhlý. Na jeho severní straně byly vybudovány obdélníkové přístavby. Loď i presbytář mají křížové hřebínkové klenby, které v některých místech přecházejí v pilastry. Mezi nimi jsou umístěna okna se segmentovým obloukem a s nezbytnými špaletami. Vitráž je z barevných sklíček, převážně modré a bílé barvy, jen u presbytáře je okno doplněno krásným zobrazením Bible s kalichem a s jakousi září nad nimi.

Zařízení interiéru kostela pochází z 18. století, avšak v roce 1907 bylo nahrazeno novým, kamenným z Oberalmu Alleimu v Salcburku. Jedná se o oltář, křtitelnici a Boží hrob. Obraz svatého Jakuba na hlavním oltáři s výjevem vlkanečského kostela v pozadí, pochází od akademického malíře Adolfa Russa z Hradce Králové a je malou obměnou kopie původního obrazu, hodně poničeného.

Podle návrhu ing. arch. Naděždy Zachardové a malíře Bohumila Hartmana z roku 1977, byl interiér kostela upraven a byly restaurovány téměř všechny obrazy a řada kopií byla nahrazena originály. Všechny části byly barevně sladěné. Malé varhany, umístěné na kůru v západní části, byly opraveny.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.vlkanec.cz/, na kterých najdete další informace.