Bečov nad Teplou

Bečov nad Teplou

Počátky Bečova souvisejí s důležitou zemskou komunikací z Čech do Německa. Vedla směrem od Žlutic do Chebu. K její ochraně byl na skalní ostrožně nad Teplou ve 13. století založen opevněný objekt se strážní a celní funkcí. Roku 1387 král Václav potvrdil Boršovi z Rýzmburka právo vybírat v Bečově a Dražově clo.

Dalším důležitým faktorem rozvoje Bečova bylo ve 13. až 16. století rudné hornictví v centrální části Slavkovského lesa (zlato, stříbro, cín). Zejména zdejší těžba cínu měla celoevropský význam a znamenala pro kraj hospodářskou a kulturní konjunkturu. Klíčovou roli při důlní exploataci Slavkovského lesa sehrály šlechtické rody Rýzmburků z Oseka a Pluhů z Rabštejna. Těžba cínu kulminovala v první půli 16. století, poté došlo k jejímu pozvolnému úpadku, který završila třicetiletá válka.

Hledání nové obživy obyvatel vedlo k rozmachu řemeslné cechovní výroby. Na Bečovsku se rozvinula četná specifická řemesla (cínařství, postřihovačství, tkalcovství, koželužství, kloboučnictví aj.). Podivuhodnou zvláštností kulturního života Bečovska se po roce 1650 stal mimořádně úspěšný rozkvět lidové hudební tradice. Mnohé obce prosluly svými nadanými muzikanty (Bečov, Javorná, Dražov, Chodov, Nová Ves).

V době baroka v 17. a 18. století se výrazně změnila tvářnost Bečova a okolních míst. Sídelní lokality byly v duchu baroka přestavěny. Pouze v půdorysech a jádrech domů si zachovaly svůj gotický a renesanční ráz. Přestavby se dotkly hlavně bečovského hradu a kostela svatého Jiří. Nové barokní kostely a kaple byly postaveny např. v Javorné, Nové Vsi, Dražově a Dolní Hluboké.

Devatenácté století bylo pro Bečov stoletím rozvoje silniční a železniční dopravy. Mílové kroky učinilo i poštovnictví. Ze zajímavých výrob a řemesel Bečovska v době 18. až 19. století připomeňme tradiční cínařství, dále knoflíkářství, smolaření, výrobu koženého zboží a obchod chmelem.

Na venkově se nejvíce obyvatel živilo chovem dobytka (zejména ovcí) a drobným zemědělstvím. U Chodova byla zřízena výrobna kyseliny sírové (Vitriolka). Kolem roku 1800 začaly v kraji pracovat první malé manufaktury. V blízkém Horním Slavkově byla v roce 1792 založena první česká porcelánka. Pokusná výroba porcelánu však byla zahájena již o tři roky dříve (1789) v obci Háje u Bečova.

Mnoho pracovních příležitostí skýtaly rozsáhlé lesy Bečovska, jež tvořily důležitý hospodářský faktor panství již od středověku. Hudební tradice Bečovska byly v první půli 19. století obohaceny působením osvíceného pedagoga Karla Veita. V roce 1887 byla v Bečově založena renomovaná hudební škola. Studovali na ní žáci z celých severozápadních Čech.

Dvacáté století přineslo Bečovsku další zlepšení dopravních a poštovních spojů. V roce 1901 byla dokončena železnice z Krásného Jezu do Lokte. I do odlehlých vsí byl postupně zaveden elektrický proud. Přírodní krásy Slavkovského lesa začali již od sklonku 19. století objevovat a obdivovat turisté i přírodovědci.

První světová válka znamenala i pro oblast Slavkovského lesa úpadek ekonomiky, bídu a žal nad ztrátou drahých. Smutnou reminiscencí oněch časů jsou desítky obecních pomníků padlým v letech 1914-1918. Po válce došlo na Bečovsku k rychlému odumírání posledních zbytků svérázné lidové kultury. S tím souvisel i zánik typické hrázděné architektury. Stará, výrazově a stavebně hodnotná venkovská stavení byla nahrazována uniformními domy, jež kopírovaly městské vzory.

Konec druhé světové války měl pro Bečovsko a jeho obyvatele dalekosáhlé důsledky. Došlo ke složitému procesu odsunu Němců a znovuosidlování kraje českým obyvatelstvem. Odlehlé končiny Bečovska lákaly nové osídlence jen málo, neboť měly špatné spojení a špatné zásobování. Pracovních příležitostí bylo minimálně. Mnohé lokality po vysídlení Němců zcela osiřely.

Nové oživení přinesl až po roce 1950 rozmach těžby uranové rudy v okolí Horního Slavkova (Krásno, Ležnice, Krásný Jez aj.). Po vyčerpání uranových ložisek (kolem roku 1960) nastaly pro Slavkovský les opět klidnější časy. Pozornost se začala věnovat jeho lesnímu a zemědělskému hospodaření. Postupně dochází k "znovuobjevování" přírody Slavkovského lesa pro rekreaci. Po roce 1968 propukl i na Bečovsku "boom" chataření a chalupářství.

Bečov se stal sídlem několika menších podniků (např. Elektro). Dobré renomé si získala místní líheň pstruhů.

V roce 1974 byla zřízena chráněná krajinná oblast Slavkovský les, zahrnující do svého území celý region Bečovska. Bečov nad Teplou je ideálním východiskem výletů do CHKO Slavkovský les. Městečkem prochází zeleně značená turistická cesta od Javorné do Pramenů.

Současný Bečov usiluje o vybudování nového atraktivního "image", jež má zvýšit turistický ruch. Za tímto účelem se postupně opravuje historické jádro městečka, jehož chloubou je barokní zámek, zpřístupněný v roce 1996. Hlavním exponátem a magnetem zámku je od května 2002 vzácný relikviář svatého Maura z první třetiny 13. století století, unikátní románská památka evropského významu.

Památky
Nejcennější historickou a uměleckou památkou Bečova je rozsáhlý komplex hradu a zámku. Tvoří působivou ozdobu a dominantu městečka. Objekty hradu a zámku mají úzkou historickou a stavební souvislost.

Hrad
Jeho nejstarší gotickou část postavili Rýzmburkové v první půli 14. století. Klenotem gotické části je hradní kaple Navštívení Panny Marie z roku 1400. Byla vysvěcena dne 14. května 1400. Má žebrovou klenbu se dvěma svorníky, na jednom je reliéfní znak pánů z Rýzmburka, na druhém heraldický čtyřlist. Rozměry kaple činí 14x10 metrů, její výška 9 metrů. Unikátní jsou původní gotické nástěnné malby. Zachycují 17 biblických výjevů (např. Kalvárie, Zvěstování, Narození Krista, Klanění Tří králů, Svatý Kryštof aj.). Autor maleb není znám. Podle některých badatelů mají tyto malby mystický a astrologický význam (symboly slunce, měsíce, hvězd aj.). Stav kaple a její výmalby je bohužel nedobrý. Již v 19. století kaple sloužila jako sýpka.

Historické jádro hradu tvoří dvě čtyřhranné věže, jež byly v první čtvrtině 16. století spojeny a stavebně sjednoceny obytným palácem o patnácti sálech (roku 1524). Stalo se tak za vlády Pluhů z Rabštejna, kteří hrad "zmodernizovali" v duchu pozdní gotiky a renesance. V paláci se dochovaly četné skvostné portály a okenní ostění z první poloviny 16. století. Některé portály sem byly osazeny druhotně koncem 19. století. Pocházejí z Nového dvora a toužimského zámku. Portály jsou signovány různými kamenickými značkami.

V rámci úprav hradu počátkem 16. století byl k jeho gotické části přistavěn renesanční zámek, tzv. Pluhovský palác (Pluhovské domy). Na jeho nádvoří je umístěn znak Pluhů z Rabštejna, který symbolizuje jejich klíčový význam pro dějiny hradu a městečka Bečova.

V roce 1623 byla podoba bečovského hradu dále změněna likvidací mohutné válcové věže. Ta byla radikálně snížena a postupně degradována ze strážního a obranného bergfritu na vyhlídkový rondel.
Během třicetileté války hrad značně zchátral. Po jejím skončení měl být nově opevněn podle plánů vojenského velitele hradu Jana Lacrona. Nebylo však dost peněz a tak byla postavena jen tzv. Lacronova bašta nad hradním příkopem (roku 1656).

V 18. století byly stavební úpravy hradu minimální. Torzo válcové věže v předhradí muselo být sníženo na pouhých šest metrů. Z původně gotické věže zůstalo jen základové zdivo, na němž je osazen alianční znak Questenberků-Kouniců.

Poslední stavební zásahy na bečovském hradě proběhly v letech 1861-1865 podle plánů architektů Josefa Zítka a Josefa Mockera. Měly nevelký rozsah. Oba stavitelé předložili majiteli hradu Beaufortovi projekty na radikální přestavbu středověkého sídla v duchu romantického historismu. Beaufort s návrhy naštěstí nesouhlasil a hrad si tak zachoval svou starobylou podobu, jež uchvacuje každého návštěvníka Bečova.

Zámek
Organickou součástí bečovského panského sídla je barokní zámek. Byl vystavěn v letech 1750 - 1753 v těsné blízkosti zpustlého hradu. Budování tzv. Nového neboli Dolního zámku financoval tehdejší majitel bečovského panství Dominik Ondřej Kounic. Dominantou zámku je osmiboká nárožní věž. V ní byly umístěny reprezentační sály a kaple.

Objekt zámku je spojen s předzámčím kamenným mostem se sochami Jana Nepomuckého a jezuitského pátera Jana de Gotto z roku 1753. Na soklu plastiky svatého Jana Nepomuckého je alianční znak Questenberků-Kouniců. Vstupní bránu do zámku rámuje renesanční portál z doby kolem roku 1540. V letech 1861-75 proběhla modernizace interiérů zámku, na níž se podíleli J. Mocker a J. Zítek. V roce 1861 byla do dnešní podoby přestavěna zámecká kaple. Zámecké terasy pocházejí až z druhé půle 19. století. Pod terasami jsou rozsáhlá sklepení bývalého pivovaru z 18. století.

Radnice
Barokní stavba z doby krátce po požáru roku 1760 se nachází na místě starší radnice. Výstavný městský dům s četnými klasicistními prvky. Postaven byl podle plánů Josefa Moika a Norberta Heydla. V roce 1898 byla radnice renovována do dnešní podoby. Směrem do ulice stojí kamenná kašna (první půle 19. století) s chrličem ve tvaru lví hlavy.

K radnici přiléhá mohutná, leč stavebně strohá budova, v níž kdysi sídlily všechny bečovské úřady (okresní hejtmanství, soud, daňový úřad, živnostenský úřad aj.). Budova je ukázkou účelové erární stavby 19. století.

Kostel svatého Jiří
Původní středověký kostel byl v 15. století postaven na místě prvního bečovského hradu (tvrze). V roce 1621 kostel vyhořel a byl obnoven. Tento v pořadí druhý kostel pak shořel při požáru roku 1760. Na jeho místě byl v letech 1763 - 1767 postaven dnešní kostel svatého Jiří podle plánů místního stavitele Franze Pöpperleho. Lavice a oltáře zhotovil bečovský truhlářský mistr Franz Liebner. Hlavní oltář je dílem T. Pistela z Teplé (1776). Obraz svatého Jiří maloval žlutický malíř J. Grimmer. Boční oltáře jsou zasvěceny svaté Anně a svatému Janovi.

Umělecky výrazná kazatelna je řezbářským dílem T. Pistela (1776). Varhany jsou z roku 1775, zvony byly odlity v Chebu v roce 1763. Interiér kostela je vyzdoben v duchu rokoka. V roce 1834 byl chrám modernizován, což dokládá letopočet nad vstupním portálem. Věž byla ke kostelu přistavěna až v roce 1885 podle plánů toužimského stavitele Johanna Schoberta. Při vchodu do kostela vidíme ozdobné kované oplocení a branku s plechovými reliéfy Krista, Panny Marie, svatého Jiří a svatého Michaela, dílo místního uměleckého kováře Adolfa Zörklera z roku 1926.

V kryptě kostela byl roku 1585 pohřben Kašpar Pluh z Rabštejna. V době protireformace byl jeho hrob zničen.

Na prostranství před kostelem stojí jednoduchá kamenná kašna z první poloviny 19. století.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.becov.cz, na kterých najdete další informace.