Stráž nad Ohří

Stráž nad Ohří

Obec Stráž nad Ohří byla na rozdíl od většiny ostatních vsí založena za konkrétním účelem. Tím bylo vybírání cla. Můžeme tak soudit i z názvu obce, ze kterého lze předpokládat, že celniště bylo již na samém počátku dějin obce. Stráž se v dochovaných historických pramenech poprvé objevuje v roce 1238 v přídomku jistého Swidgera de Warta. Následujících sto let pak zprávy o vsi mlčí, tato raná doba dějin obce je nám tak zahalena tajemstvím. Samotný název obce v průběhu staletí prošel řadou změn - v roce 1238 byl používán tvar Warta, 1357 Wartha, 1488 Wartie. Český tvar Stráž se objevuje až později.

Obec Stráž nad Ohří tvoří celkem osm katastrálních vsí. Vedle samotné Stráže to jsou Boč, Korunní, Smilov, Malý Hrzín, Srní, Osvinov a Peklo. Historickými držiteli části tohoto území byli postoloprtští benediktini, kteří jej dostali od českých knížat při založení kláštera. Ti po roce 1277 (po ztrátě Klášterce nad Ohří) konsolidovali zbývající pozemkový majetek a za středisko správy zvolili ves Boč, kde založili proboštství u kostela sv. Václava a sv. Mikuláše (tento kostel byl v letech 1691 a 1789 přestavěn, nakonec však byl nadobro zbourán a nahrazen novou budovou v moderním románském slohu). Klášter měl v těchto dobách právo kácet dříví ve zdejších lesích a beze všech cel ho splavovat po Ohři až do Postoloprt. Roku 1292 vyňal král Václav II. klášterní majetek z pravomoci úředníků královského hradu Loket.

V roce 1357 Boč od kláštera získal Karel IV. výměnou za bližší Libočany a připojil celý statek, skládající se celkem z devíti vsí, k panství hradu Haunštejn (Horní Hrad). Později se majitelem tohoto hradu a sním i zmiňované části zdejšího území stal Vilém z Ilbruka, který jej získal pravděpodobně od míšeňského šlechtice Štěpána z Kobrshainu. Vilém byl s největší pravděpodovností tím, kdo nechal ještě někdy před rokem 1434 nad údolím Pekelského potoka pro obranu svého panství vybudovat hrad Himlštejn. Poté, co Vilém získal Haunštejn, na tento hrad přesídlil a na Himlštejně pak byl už jen purkrabí.

Vilém z Ilbruka oba hrady před rokem 1454 (snad již roku 1448 nebo 1449) prodal sasskému rytíři Jindřichovi z Weidenu. Od roku 1470 na hradech vládl Hylprant Satanéř z Drahovic, který měl syny Oldřicha a Václava. Po Hylprantově smrti se oba synové (kolem roku 1494) o majetek rozdělili - Oldřich dostal Haunštejn a Václav Himlštejn. Za Václavovy vlády bylo na Himlštejně přistavěno obytné stavení vedle věžovitého paláce, protože věž byla k obývání nepohodlná.

Václav, který měl syny Bedřicha, Zikmunda, Jana, Oldřicha, Kryštofa, Pavla, Šťastného a Cyrila, zemřel krátce po roce 1507. Nyní se názory na to, co se stalo s jeho majetkem, rozcházejí. Podle jedné verze Himlštejn získal Oldřich, který ho před rokem 1497 přestavěl, podle druhé teorie hrad spravovali všichni synové až do roku 1515. Bedřich pak roku 1519 prodal lesy a hory směrem k Vizentálu Kašparovi Pasekovi, aby zde zakládal louky, pole a rybníky. Oldřichovi potomci prodali hornohradské panství i s Himlštejnem roku 1528 Jindřichovi Šlikovi z Holejče (Holiče).

Jindřich Šlik zemřel ještě téhož roku, kdy nabyl panství. Až do dospělosti jeho synů Kašpara a Jindřicha pak panství spravoval bratr zemřelého Jindřicha Lorenc. Před rokem 1543 se Jindřichovi dospělí synové o majetek rozdělili - Jindřich dostal Haunštejn a Kašpar Himlštejn s příslušenstvím. Kašparovou manželkou byla Alžběta z Vartemberka (Stráže). Kašpar na Himlšejně nebydlel a nedbal o jeho opravu, hrad tak během jeho vlády zpustl. Roku 1547 pak Kašpar použil oba hrady ke splacení pokuty Ferdinandu I. a uvedl je tak v manství a pod léno. K tomuto roku je Himlštejn uváděn již jako pustý.

Po Kašparovi drželi haunštejnské panství jeho synové Bedřich, Jindřich IV. a Prokop. Po dobu nezletilosti svých bratrů na panství ještě nějakou dobu hospodařil sám Bedřich. Za jeho správy král Maxmilián roku 1574 propustil Haunštejnsko a Hilmštejn s příslušenstvím z manství. Pak mezi bratry došlo k rozdělení majetku, při kterém Himlštejn i s panstvím připadl Jindřichovi. Po jeho smrti tento majetek zdědil syn Kašpar. Po dobu jeho nezletilosti však hrad opět spravoval již zmiňovaný Bedřich, který Himlštejn roku 1587 prodal spolu s poplužním dvorem u zámku a několika vesnicemi Šimonu Ungnadovi ze Suneku a na Bornsdorfu. Od něj Himlštejn nakonec roku 1592 získal Krištof z Fictumu na Klášterci nad Ohří, k jehož panství byl hrad připojen již natrvalo.

Vraťme se ale nyní zpět k samotné Stráži. Druhý záznam o vsi se vynořuje až v roce 1341 ve spojení s vybíráním cla v místě. Roku 1352 je ves uváděna jako příslušenství hradu Perštejn, patřícího v té době Bedřichovi ze Šumburka. V roce 1488 patřila část obce k panství hradu Egerberg (Lestkov) pánů z Fictumu. Také dokument z tohoto roku uvádí vybírání cla ve Stráži. V roce 1768 byl ve Stráži nad Ohří z milodarů poutníků postaven kostel sv. Michaela archanděla. Roku 1808 pak při něm byla zřízena expositura.

Dnes je Stráž nad Ohří poklidně žijící obcí. Obklopena krásnou přírodou, jíž dominuje zřícenina hradu Himlštejn, je Stráž nad Ohří ideálním místem k rekreaci a odpočinku.

Pamětihodnosti

Kostel svatého Michaela

Sousoší Nejsvětější Trojice

Části obce - Stráž nad Ohří, Boč, Kamenec, Korunní, Malý Hrzín, Osvinov a Peklo.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.obecni-urad.net/source/tur-informace.php?ID=1137, na kterých najdete další informace.