Karlovy Vary

Karlovy Vary

Karlovy Vary jsou největší a nejznámější lázně v České republice. Od roku 2001 jsou krajským městem, do r.oku 2003 zůstávají ještě i městem okresním. Jsou statutárním městem, řízeným Magistrátem města.

Město Karlovy Vary je složeno ze 14 katastrů (původně 16). Po listopadu 1989 se osamostatnilo 7 částí, které byly v 70. letech integrovány do Karlových Varů (Andělská Hora, Březová, Dalovice se Všeborovicemi a Vysokou, Hory, Jenišov, Mírová a Otovice).

Dějiny Karlových Varů
Vznik a vývoj Karlových Varů byl vždy nerozlučně spjat s blahodárnými léčivými účinky jejich teplých minerálních pramenů. Poznamenaly dějiny, architekturu, ekonomiku a celkového ducha města. Ony prameny fascinovaly člověka a podněcovaly jeho fantazii již od nejstarších dob. Do říše fantazie musíme odkázat populární pověst, podle níž byly karlovarské prameny objeveny v půli 14. století českým králem a římským císařem Karlem IV. při lovu jelena. Založení lázeňského městečka na soutoku řek Ohře a Teplé za panování Karla IV. jistě nebylo tak náhodným a romantickým počinem, jak o tom vypráví stará pověst, nýbrž téměř zákonitým vývojovým rezultátem pro dávno známé místo s léčebnou tradicí.

Přesné datum založení města není známo. Vznik stálého osídlení u Vřídla je třeba klást do doby kolem roku 1349. Stopy člověka v blízkém okolí Karlových Varů jsou však mnohem staršího data. Archeologické výzkumy prokázaly na území dnešního města několik sídelních lokalit z období pravěku (Tašovice, Dvory, Drahovice). Z mladší doby nám pobyt dávných obyvatel krajiny dokládá hradiště v Drahovicích, kde žili lidé v pozdní době bronzové. Slovanské osídlení máme v blízkosti Karlových Varů doloženo např. v Tašovicích a Sedleci. V nejbližším okolí pozdějších Karlových Varů žili lidé prokazatelně již ve 13. století. Předpokládáme, že již tehdy dobře znali léčivé účinky karlovarských termálních vod a že jich využívali k léčbě.

Psaná historie vřídelního města začíná 14. srpnem 1370, kdy Karel IV. udělil již stávajícímu sídelnímu místu svobody a práva, jakých v té době požívalo blízké královské město Loket. O výsadním postavení Karlových Varů jakožto lázní svědčí i početná jim udělená privilegia, průběžně potvrzovaná panovníky Čech až do roku 1858. Karlovarská lázeňská léčba sestávala od středověku až do sklonku 16. století převážně z koupelí. Pitná kúra se u Vřídla začala výrazněji prosazovat až na popud lékaře Václava Payera, který roku 1522 vydal v Lipsku první odbornou knihu o karlovarské léčbě. V ní doporučil vedle koupelí i pití zřídelní vody. Dalšími horlivými propagátory pitné kúry se v Karlových Varech stali po roce 1600 místní lékaři Michael Reudenius a Johann Stephan Strobelberger. V 17. století začala pitná léčba převažovat nad koupelemi a vyústila až v extrémy, kdy se kolem roku 1750 v některých případech popíjelo denně 50 až 70 koflíků vody.

Prosperita a stavební vývoj lázní byly koncem 16. a začátkem 17. století neblaze ovlivněny dvěmi živelnými pohromami. Dne 9. května 1582 byly Karlovy Vary postiženy velkou povodní. Dne 13. srpna 1604 bylo města zcela zničeno požárem, při němž ze 102 domů shořelo 99 stavení.

Ani Karlovým Varům, byť měly jakožto lázně výsadní postavení, se nevyhnuly útrapy třicetileté války. V jejím průběhu bylo město několikrát vystaveno řádění vojsk, požárům, nemoci a hladu. Neklidná doba a nepříznivé hospodářské následky válečných let se projevily zejména v citelném poklesu lázeňské návštěvnosti a tudíž i celkového hospodářského růstu města. To vedlo k tomu, že si karlovarští museli hledat vedle lázeňství i jiné zdroje obživy. Tak došlo v 17. století postupně k rozvoji typických karlovarských řemesel - cínařství, puškařství, jehlářství a nožířství. Výraznější oživení lázeňského života nastalo až koncem 17. století přílivem bohatých šlechtických návštěvníků z okruhu saského a později i ruského a polského panovnického dvora. Velkou propagací byly pro Karlovy Vary dva lázeňské pobyty ruského cara Petra Velikého v letech 1711 a 1712.

Až do sklonku 17. století si Karlovy Vary zachovaly sevřený gotický ráz s městskými branami a těsnou zástavbou kolem Vřídla. Dominantou městečka byla gotická věž někdejšího loveckého hrádku Karla IV. na skále nad tržištěm. Pod ní byla v roce 1520 postavena radnice, vedle stála městská lékárna a naproti špitál Svatého Ducha z roku 1531. Na pravém břehu Teplé nad Vřídlem stál pozdně-gotický hrázděný kostel Maří Magdaleny, prvně zmiňovaný roku 1485. Kolem roku 1500 byl v úbočí vrchu U tří křížů vysvěcen kostelík sv. Ondřeje. Domy byly většinou hrázděné, se šindelovými střechami.

Osmnácté století přineslo vřídelnímu městu dlouhá desetiletí rozkvětu a slávy. Roku 1707 potvrdil císař Josef I. Karlovým Varům všechna privilegia, přičemž je výslovně označil za královské svobodné město. V první polovině 18. století se Karlovy Vary těšily obzvláštní přízni Habsburků, zejména císařovny Marie Terezie. Loajální vztahy města k vídeňskému dvoru se kladně projevily ve finančních dotacích na stavební rozvoj města a ve zdokonalení jeho správy. Městská rada vydala roku 1719 zvláštní městské zákony, jimiž se do detailů řídil veškerý život lázní.

V roce 1739 byl přijat nový městský řád "Instructio politica". V souvislosti s rozvojem lázeňství byla postavena řada společenských a lázeňských staveb, v roce 1701 např. Saský sál, v roce 1728 Český sál. Na místě těchto sálů později vznikl Grandhotel Pupp. Roku 1711 byly na místě dnešního Mlýnského pramene vystavěny Mlýnské lázně, první veřejný lázeňský dům v Karlových Varech. Město se začalo počátkem 18. století rozrůstat do stran, došlo k zástavbě Staré louky, jež se stala centrem společenského života lázeňských hostů. V roce 1717 měly lázně již svou první skromnou divadelní scénu. V letech 1732- až 1736 byl na místě původního gotického kostela postaven podle plánů architekta Kiliana Ignáce Dienzenhofera nový barokní chrám sv. Maří Magdaleny.

Prameny a jejich správa
Díky teplým léčivým pramenům se sláva Karlových Varů rozšířila do celého světa. Ze 79 pramenů různé vydatnosti je 13 pramenů zachyceno a používá se k pitné kúře. Minerální vody jsou si základním složením podobné, avšak pro rozdílnou teplotu a jiný obsah kysličníku uhličitého mají rozličné účinky. Chladnější prameny mají obvykle lehce projímavý účinek, prameny teplejší mají vliv tlumivý, zpomalují vylučování žluče i žaludečních šťáv.

Prameny spolu s horninovým prostředím, v němž obíhají, hromadí se a vyvěrají nazýváme zřídelní strukturou. Karlovarská zřídelní struktura patří mezi nejvýznamnější a nejznámější struktury minerálních vod v celém světě. Skutečnost, že prameny vyvěrají právě ve výše zmíněném prostoru je dána zlomovým porušením zemské kůry a křížením významných zlomů v okolí Vřídla. Směrem na jih je pramenní linie ukončena masivem Vítkova vrchu, směrem na sever zlomy spjatými s vývojem sokolovské třetihorní pánve. Těžba nerostných surovin v této pánvi (kaolin, hnědé uhlí, lomový kámen aj.) ohrožovala a bohužel stále ohrožuje přirozený režim pramenů. Ochrana karlovarských pramenů ve formě zákazu či omezení těžby se datuje již od r. 1761 a je druhou nejstarší podobnou institucí na světě. I dnes se jí věnuje mnoho pozornosti.

Jevem typickým pro karlovarské prameny je tvorba zřídelní sedimentace - ve formách sintru, vřídlovce a žilníku. Kostel Sv. Máří Magdaleny stojí na tzv. vřídelní kupě, vytvořené právě díky vlastnostem termy. Zbytky sintrů nalezneme i na protější straně údolí Teplé, na Zámeckém vrchu. Rovněž Vřídelní kolonáda a stavby mezi Divadlem a Mlýnskou kolonádou stojí na "desce" budované několika mocnými vrstvami vřídlovce o souhrnné mocnosti místy přesahující 8 m.

Kolonády a jejich správa
Pod správu SPLZaK spadají 3 kolonády - Vřídelní, Tržní a Mlýnská - a další prostory např. pavilon Sadového pramene. Samotnou Sadovou kolonádu má v péči Odbor lázeňství, cestovního ruchu, kultury a vzdělanosti. Zámecká kolonáda je pronajata akciové společnosti.

Kolonády jsou budovány za účelem klidných procházek spojených s pitím termální vody, chráněných před nepřízní počasí. Jsou centrem setkávání lidí na čerstvém vzduchu a za pohybu, který řada lázeňských lékařů nad jiné vyzdvihovala a činí tak dodnes.

Všechny stavby vzniklé nad horkými prameny je třeba chápat jako časově omezené. Stojí v místě extrémní zátěže, dané vysokou koncetrací vodní páry, teplotou a přítomností CO2, které narušují jakýkoliv povrch.

Mlýnská kolonáda
(1871 až 1881, arch. Josef Zítek) - Novorenesanční lázeňská architektura. Část u Skalního pramene dostavěna v roce 1892. Okrajová balustráda vyzdobena sochami dvanácti měsíců.

Sadová kolonáda
(1880 až 1881, arch. Fellner a Helmer) - Dochovaná část komplexu ve Dvořákových sadech, jemuž dominoval Blanenský pavilon - koncertní sál a restaurace.

Tržní kolonáda
(1883, arch. Fellner a Helmer, tesařský mistr Österreicher z Vídně) - Postavena na místě první radnice zbořené v roce 1875. Nad pramenem Karla IV. umístěn Zörklerův reliéf - pověst o objevení horkých pramenů.

Zámecká kolonáda
(1911 až 1913, arch. F. Ohman) - Památka secesní architektury je po rekontrukci opět otevřena.

Vřídelní kolonáda
(1975, arch. J. Otruba) - Hlavní karlovarský pramen Vřídlo zde tryská až do výše 12 m. Původní litinová kolonáda firmy Fellner a Helmer (1879), byla rozebrána na začátek 2. světové války.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.karlovyvary.cz, na kterých najdete další informace.