Toužim

Toužim

Toužim (612 m n. m.) je malé historické město na západě Čech, ležící v mělkém širokém údolí horního toku říčky Střely v Tepelské náhorní plošině.

Dějiny Toužimi a jeho okolí se začaly psát na sklonku 12. století, kdy toto území od českých panovníků získal a následně také kolonizoval jihočeský velmož Jiří z Milevska, jenž  posléze své majetky daroval klášteru premonstrátů v Milevsku, který založil v roce 1185.

Toužim byla již od počátku správním centrem panství. Za husitských válek se toužimského klášterního majetku zmocnila kališnická šlechta. Jan I. z Vřesovic přeměnil Toužim na gotický hrad a v roce 1469 k němu přenesli obyvatelé vypleněného města Útviny svou městskou obec. Toužim se tak stala opevněným městem a hospodářským centrem panství. Posledními šlechtickými majiteli byli v letech 1837 až 1945 vévodové Beaufort-Spontini.

Zejména v období renesance v 16. století doznalo město značného rozkvětu, zdejší zámek byl šlechtickou rezidencí, kvetla řemesla i obchod s horními městy v blízkém Slavkovském lese a Krušnohoří. Město postupně získalo řadu práv, mělo radnici,  dvě školy, tři kostely, za městskými hradbami vyrostla předměstí. Původně převážně české obyvatelstvo bylo postupně v průběhu 16. a 17. století vytlačeno a germanizováno německými kolonisty, v 17. století se zde usadili i Židé.

Po skončení II. světové války  v roce 1945 bylo německé obyvatelstvo kraje vysídleno a nahrazeno českými dosídlenci z vnitrozemí Čech. V období socializmu (1948 - 1989) se převážně zemědělské město přeměnilo na sice malé, ale v rámci regionu největší a nejvýznamnější průmyslové středisko s více než 3 tisíce obyvatel. V letech 1949 - 1960 byla Toužimi sídlem okresu. Dnes má statut města s výkonem státní správy.

Díky své odlehlé poloze a venkovskému charakteru regionu je Toužim a její okolí zajímavým místem k návštěvě. Mimo jiné zde také pramení říčka Střela. Nezanedbatelný není ani kulturní a historický odkaz zdejšího regionu – odkaz dávné Evropy střeží pravěké hradiště na hoře Vladaři, křesťanské kořeny zde připomíná klášter premonstrátů v Teplé a slavné barokní poutní místo Mariánské Skoky.

Revoluční doby husitského hnutí pak zas připomínají Žlutice. Historické jádro Toužimi se zámkem je památkovou zónou, stejně jako dvě vesnická sídla Kosmová a Kojšovice. Bohatá minulost a její stopy v podobě četných památek společně se zdejší přírodou vytvářejí dobré podmínky k aktivnímu odpočinku a zvou k návštěvě a poznání této dosud málo známé oblasti Čech.

Památky

Areál zámku
Z kdysi rozsáhlého panského sídla se dochovalo zejména jeho jádro, které tvoří Horní a Dolní zámek obklopující nepravidelné nádvoří, a dále objekt panského pivovaru a část západního křídla poplužního dvora. Rezidenční objekt Horního zámku je tvořen románsko-gotickým jádrem (dochována kamenická značka), které je pozůstatkem obytné stavby proboštství, která se po r. 1437 stala donjonem (obytnou věží) šlechtického hradu.

Z opevnění hradu jsou na západě a jihu objektu dochovány hradby s válcovou baštou a kulisová vstupní brána. Postupným rozšiřováním, zejména o novostavbu západního pozdně gotického paláce, vznikla členitá a honosná masivní stavba zámku, upravovaná dále v baroku po požárech v r. 1620 a 1652. Na počátku 19. stol. byl objekt degradován asanací křídel a celého patra.

Dolní zámek vznikl renesančním přestavbou a rozšířením gotického předhradí (na zadním renesančním portálu průjezdu letopočet 1544), upravován byl pak ještě v letech 1576-78 a po požárech v 17. stol., kdy v patře vznikl stávající trámový záklopový malovaný strop (po r. 1652).

Dnešní podoba stavby, která v minulosti sloužila jako provozně správní zázemí rezidenčního Horního zámku, je výsledkem pozdně barokních úprav po r. 1752. V 19. stol. zbořené severní křídlo se napojovalo na sousední Horní zámek. Novým hospodářským zázemím panského sídla se stal renesanční poplužní dvůr. Ten byl založen severovýchodně od zámku, již vně středověkých hradeb města a kromě hospodářské funkce měl i velký význam obranný. Tříkřídlý komplex vytvářel jakousi mohutnou baštu, vnější zdi byly opatřeny střílnami.

Severně od zámku byla snad již před rokem 1620 založena zámecká zahrada (dochována kamenná kašna před pivovarem) na jejímž severním, horním konci stával snad ještě renesanční letohrádek. Zahrada s letohrádkem zanikly v průběhu 19. stol., dnes je z větší části zastavěna sídlištěm.

Nejpozději v roce 1661 byl v zahradě vystavěn panský pivovar (dochován jeho sklep), který stával západně dnešní barokní novostavby pivovaru z doby po r. 1752. Od konce 18. stol. zámek chátral, neboť ztratil svou rezidenční funkci. V 19. století byl necitlivě demolován a dál živoří. Dnes je soukromým majetkem a je veřejnosti nepřístupný.

Městská radnice č. p. 35
V jádru pozdně gotická stavba prošla řadou přestaveb po požárech v l. 1620, 1652, 1752 a 1872 a úpravami ve 20. stol., v r. 2004 částečně obnovena původní klasicistně-empírová podoba. Nad vstupem do mázhausu kamenná znaková deska z doby po roce 1500. V severní části přízemí dochována starší klenutá černá kuchyně a komora, plochostropá místnost s nadokenní arkádou. Dva sklepy, starší gotický, s předsíní a vězeňskou kobkou, je pod severním traktem. Původně vysoká sedlová střecha s věžičkou byla odstraněna po požáru  v r. 1872.

Městská kašna
Kamenná kašna z pol. 18. stol. byla upravená kolem r. 1930 (původní sloup se dvěma mísami kulovitého tvaru nahrazen historizujícím pylonem, dílo místního sochaře K. Fuchse). Původní dřevěná kašna stála v horní části náměstí. Přívod vody zajišťovalo dřevěné potrubí tzv. „městského vodovodu“ z Rourového rybníku (leží ve směru na Kosmovou). Další menší dřevěné kašny byly v obou obecních pivovarech, v dnešní ulici Družstevní a Pod brankou. Starý vodovod sloužil až do 1912, kdy byl vybudován moderní tlakový vodovod s vodojemem nad Kosmovou.

Sousoší mariánského (morového) sloupu
Barokní sloup se sochou Panny Marie s Ježíškem pochází z r. 1705 (datace nad a pod výklenkem podstavce sloupu), čtveřice soch světců, sv. Josef (jihozápad), sv. Florián (jihovýchod), sv. Jan Nepomucký (severovýchod), sv. Jan Křtitel (severozápad) je zřejmě o něco mladšího původu. Na železných konzolách podstavců byly umístěny lucerny.

Areál farního děkanského kostela Narození Panny Marie
Areál vznikl asi po r. 1488 patrně z popudu tehdejší nové toužimské vrchnosti, pánů z Plavna a byl tvořen stavbou vlastního chrámu, farou, školou a pohřebištěm zrušeno v 17. stol. Původní pozdně gotická stavba chrámu, upravovaná po požárech města, byla barokně přestavěna v l. 1738-42 stavitelem Johannem Schmiedem z Útviny a obnovená po požárech v l. 1774-78 a 1872.

Z původní stavby zachována severní gotická věž a při ní vybudovaná barokní boční kaple Krista Trpitele z r. 1699. Kostel je jednolodní s dvojicí bočních kaplí (jižní, archanděla Michaela z r. 1752). Presbytář má polygonální závěr. Sakristie je patrová, v patře panská empora. Loď a část presbytáře zaklenuta obdélnými plackami na pasech. Vybavení kostela je převážně novodobé.

V interiéru nástěnné malby J. J. Kramolína z r. 1778 – iluzivní hlavní a dva boční oltáře (sv. Jana Nepomuckého, a sv. Floriána). Tzv. „stará“ fara č. p. 64/65 je objekt pozdně gotického založení sklepy přízemí upravovaný v následných obdobích stejně jako sousední objekt školy č. p. 8. Při faře stavba býv. márnice, dnes kaple Olivetské hory.

Nový obecní pivovar č. p. 69
V jádru pozdně gotický objekt prošel řadou přestaveb. V podzemí se dochovaly rozsáhlé pivovarské sklepy s vodními cisternami z 15. stol.

Starý obecní pivovar č. p. 72
Vznikl na počátku 16. stol. přestavbou dvou měšťanských domů. V podzemí dochovány původní rozsáhlé pozdně gotické sklepy zaniklého domu a novostavby pivovaru, přístupné mimo jiné i z vnější strany městských hradeb, otvorem s lomeným obloukem, dnes zazděným.

Děkanství (nová fara) č. p. 19
Barokní novostavba vybudovaná v l. 1738 - 42 podle plánů útvinského stavitele Johanna Schmieda. Ohradní zeď byla součástí opevnění předměstí z počátku 17. stol.

Hradební zeď
Zbytky městské hradební zdi z 15. stol. u kostela. Před ní archeologicky zjištěny stopy po parkánové zdi a hradebním příkopu.

Steinbachův dům č. p. 51
V jádru pozdně gotická stavba přestavěná a rozšířená v 17. stol. o sousední dům č. p. 50 byla městskou rezidencí A. Steinbacha z Kranichštejna. Kamenný portál z r. 1657 přenesen v r. 1927 na hrad Loket.

Dům č. p. 58
Ojediněle dochovaný příklad pro Toužim typické šířkové dispozice středověkého měšťanského domu. V přízemí místnost s profilovaným renesančním vstupním portálkem a mázhaus (vstupní síň), zaklenuté valenými klenbami s výsečemi, černá kuchyně, plochostropá síň a komora. V jádru pozdně gotická stavba (sklep a přízemí), upravovaná zejména po požárech města a modernizovaná ve 20. stol. Sklepy zasypány. V zadní části parcely je patrná část obnovené hradební zdi města z 15. stol.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.touzim.cz, na kterých najdete další informace.