Bílovec

Bílovec

Bílovec leží v severní části okresu Nový Jičín, v místě, kde se výběžky Nízkého Jeseníku svažují do údolí řeky Odry. Jeho území v nadmořské výšce 280 m se rozprostírá na obou březích říčky Bílovky, které přecházejí v mírné okolní svahy.

Historie
Dějiny města Bílovec lze sledovat od 1. poloviny 14. století. S Bílovcem sice již roku 1906 administrativně splynula někdejší samostatná obec Radotín a později i osada Labuť, ale až roku 1976 splynuly s Bílovcem do té doby samostatné obce Bílov, Bravinné, Stará Ves a Velké Albrechtice. V roce 1979 k nim přibyly vsi Bítov, Bravantice, Lubojaty s osadou Lhotka a Slatina s bývalou obcí Výškovice a s osadami Nový Svět a Ohrada.

Tím se zvětšil nynější katastr Bílovec na 8 550 ha a celkový počet obyvatel vzrostl v roce 1980 na 10 722. V roce 1990 se znovu osamostatnily obce Slatina a Velké Albrechtice, v roce 1992 Bílov, v roce 1995 obec Bítov a Bravantice v roce 1998.

Založení Bílovce lze časově ohraničit rokem 1316, kdy Vok z Kravař získal bývalé lichtenburské statky na Fulnecku od krále Jana Lucemburského, a rokem 1324, kdy je Bílovec poprvé jmenován v listině Voka z Kravař o prodeji pustějovského fojtství, uveden v německé podobě Woogstadt (Vokovo město) a v této formě nese bezpochyby jméno svého zakladatele (ještě výrazněji 1329 Wockinstadt). V držení pánů z Kravař zůstává město i panství do poloviny 15. století. Drslav z Kravař prodal bíloveckým měšťanům dvůr u Slatiny, Beneš z Kravař dal městu Bílovci i vsi Radotínu v roce 1383 právo odúmrti.

Po smrti Jana z Kravař v roce 1434, který byl přívržencem husitství, se v poměrně krátké době vystřídali v držení Bílovce Jiří ze Šternberka, bratr jeho ženy Lacek, opavská knížata, opolský kníže Mikuláš a král Jiří Poděbradský. V téže době je v písemnostech uváděn Hanuš z Bílovce jako držitel zákupního fojtství. Kolem roku 1464 se Bílovec ocitl v rukou Fulštejnů, kteří město v roce 1543 prodali panu Janu Oderskému z Lideřova. V roce 1552 přešlo bílovecké panství na pána Mikuláše Pražmu z Bílkova.

V 16. století zaznamenalo město pozoruhodný hospodářský a společenský vzestup, jehož výrazem byl nejen rozvoj řemeslné výroby a obchodu, nýbrž i výstavba města.

Turistické zajímavosti

Město Odřivousovo
Tak nazývali město v době vlády pánů z Kravař. Pověst o původu znaku města Bílovce tzn. Odřivous (zavinutá střela) vypráví, že před dávnými časy žil na dvoře slovanského knížete Rostislava na Velehradě velmi silný muž, který se jmenoval Saul. Tento muž porazil v zápase neznámého cizince, který s posměchem vyzýval na souboj všechny urozené muže země, shromážděné v té době na dvoře Rostislavově. V boji mu Saul usekl knír, nabodl jej na kopí a přinesl knížeti na znamení vítězství. Za svoji udatnost byl knížetem Rostislavem povýšen do šlechtického stavu a useknutý knír nabodnutý na kopí dostal jako znak pro svůj rod se jménem Odřivous.

Renesanční zámek
Zámek stojí na ostrohu v jihovýchodním rohu středověkého obvodu města, na místě, kde už v polovině 15. století stálo opevněné šlechtické sídlo, které bylo již za pánů z Fulštejna a na Bílovci (1. pol. 16. století) označováno jako zámek. Mezi lety 1576 až 1595 dal na jeho místě Bernhard Pražma z Bílkova vybudovat nový renesanční zámek s částečně uzavřeným lichoběžníkovým nádvořím a válcovými nárožními věžicemi. Pražmové vlastnili zámek až do 30. let 17. století, kdy jim byl za účast ve stavovském povstání zkonfiskován. Roku 1648 získali panství Sedlničtí z Choltic, kterým zámek patřil až do roku 1945. V současné době je zpracována studie na jeho další využití.

Areál radnice
Nárožní patrový dům s podloubím v jádru renesanční, podle arch. zpráv vybudovaný v r. 1593, později upravovaný. V ploše štítu je malovaný znak města - zavinutá střela pánů z Kravař. V prostorách radnice se nachází kancelář starostky města a část odborů městského úřadu. V přízemí je umístěno Informační centrum.

Kaple sv. Barbory
Podélná zděná kaple, původně součást městského špitálu, stojícího na Dolním předměstí nedaleko městských hradeb, zbořeného po roce 1945. Kaple je poprvé písemně doložena k roku 1465. Původní gotická stavba, patrně zčásti dřevěná a plochostropá, byla barokně přestavěna v r. 1726.

Svou nynější podobu získal objekt letech 1969 až 1971, kdy byl upraven na obřadní síň města. Kaple má hladké průčelí s vysokým nečleněným štítem, v přízemí ho zčásti překrývá přistavěná novodobá předsíň z roku 1990. Vysoká sedlová střecha je krytá břidlicí, v jejím hřebeni je vížka s lucernou. Kaple dnes stojí pod úrovní okolního terénu, který se v průběhu staletí zvýšil asi o 1,5 až 2 metry. V interiéru jsou barokní valené klenby.

Kostel sv. Mikuláše
Kostel uzavírá severní stranu náměstí, dříve byl od náměstí oddělen frontou domů, která byla po požáru v roce 1945 zbořena. Lze předpokládat, že na tomto místě stál farní kostel (patrně dřevěný) již v první polovině 14. století. Ten byl kolem roku 1400 nahrazen kamennou stavbou s plochostropou lodí a kněžištěm s křížovou klenbou. Z této stavební etapy se zachovala většina obvodového zdiva kostela.

Hranolová pětipodlažní věž s osmibokým horním patrem byla vybudována v letech 1614 - 1615, tedy v době, kdy byla duchovní správa bílovecké farnosti v rukou luteránů. Věž měla sloužit především jako strážní hláska, v nejvyšším patře byla vybudovaná světnička pro hlásného a strážní ochoz. Pozdně renesanční helmice věže s dvojitou lucernou byla doplněna později. Při jižní zdi je patrová oratoř a čtvercová raně barokní kaple z roku 1657 zaklenutá kopulí. Na konci 19. století byly v kostele provedeny dílčí novogotické úpravy. Uvnitř kostela jsou obrazy místního rodáka malíře F. I. Leichera.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Kamenná plastika z 80. let 18. století, umístěná k severní zdi kněžiště farního kostela. Figura světce v tradičním kanovnickém rouchu stojí na vysokém hranolovém podstavci. Na čelní straně podstavce je v dekorativním rámci v reliéfu vyobrazeno svržení Jana Nepomuckého do Vltavy.

Socha Panny Marie
Staticky pojatá kamenná plastika místní provenience z poloviny 19. století, druhotně umístěná k severní zdi věže kostela. Jedná se o ikonograficky nevyhraněný typ zobrazení Panny Marie Neposkvrněného Početí. Socha stojí na vysokém hranolovém podstavci, na podnoží podstavce je letopočet 1852.

Městské muzeum
Zděný dvoupodlažní dům pocházející z poloviny 18. století je.situovaný v jihovýchodním rohu náměstí. Dříve sloužil jako správní budova při zámku. V současnosti je zde městské muzeum, kde je stálá expozice věnovaná historii města.
Otevírací doba: úterý a pátek 8 - 12, 13 - 16 hodin.

Kaple P. Marie Pomocné
Studánka, jež se nachází u kaple a jejíž voda, mající údajně léčebné účinky, musela být zřízena již v 16. století. Bílovec byl do roku 1627 protestantský, a tak byla jako místo zasvěcené Matce Boží luterány zpustošena. Až v roce 1731 byla dle textu staré písně odkryta, díky pastýři ovcí. V té době byly také objeveny dva kamenné kanály - chodby, z nichž jedna měla vést k bíloveckému zámku. V roce 1892 nechal zde postavit Franz Pesch dřevěný kostelík, který však v roce 1932 vyhořel.

Nový zděný kostelík s ozdobnou věžičkou postavil místní stavitel Ing. Pavel Ressel z prostředků sedláků, obchodníků a bíloveckého panstva. Oltářní obraz Matky Boží s děťátkem vytvořil bílovecký akademický malíř pan Rudolf Sokol.

Dne 28. 11. 2000 převzal kapličku do majetku MěÚ v Bílovci. Díky úsilí občanů a církve římskokatolické byla Kaple Panny Marie Pomocné 5. května 2002 posvěcena Mgr. P. Karlem Javorkem, farářem římskokatolické farnosti v Bílovci.

V blízkosti kapličky se nachází památkově chráněný strom tis, který patří nejen u nás, ale v celé Evropě k nejvzácnějším stromům. Tento strom byl vysazen mnichy kláštera někdy v druhé polovině 17. století a je tedy jediným pamětníkem feudální doby.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.bilovec.cz/, na kterých najdete další informace.