Sedlnice

Sedlnice

Historie
Sedlnice patří mezi nejstarší obce na Příborsku. Již více než sedm století uplynulo od prvních písemných záznamů názvu potoka "ab aqua Zedelniz" v roce 1267 a názvu vsi "media villa Sedlicz" v roce 1359. Základ slova "seki" - "sídlo" je staroslovanského původu a potvrzuje, že tady žili Slované. Osada zde byla zřejmě už dávno před těmito letopočty, jak napovídají místní pozdější nálezy dvou kamenných sekeromlatů z mladší doby kamenné a část čelisti (zuby) pravěkého koně.

Ve 12. až 14. století dochází k rozsáhlé kolonizaci. Za vlády Přemyslovců k ní přispívají i hrabata Huckeswagenů z Porýní a olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku. Dochází k osidlování Slezska i severovýchodní Moravy. Vznikla mnohá biskupská léna. Pod hukvaldské panství patřila i Sedlnice Manská. Na otázku, proč čeští panovníci zvali do pohraničí svého státu cizí osadníky, je snadná odpověď. Po ničivých nájezdech Tatarů v r. 1241 a nomádských kmenů z Uher v r. 1253 došlo k velkému úbytku obyvatel. Přemyslovci měli zájem o novou zemědělskou půdu, o vyšší výnosy. K tomu potřebovali pracovní síly. Tehdy, za tzv. velké německé kolonizace, přišli na Kravařsko (i do Sedlnic) němečtí vesničané.

Nejvýraznější stopu v dějinách obce zanechaly zvláště dva rody:

Sedlničtí z Choltic a Eichendorffové
Jako majitel Dědičné Sedlnice je v knihách poprvé jmenován r. 1373 Petr z Choltic od Pardubic. Původně český rod zde zdomácněl a přijal jméno "Sedlnický". Usiloval o spravování obou částí vsi, což se jim v roce 1472 podařilo. V roce 1546 byl rod povýšen do stavu svobodných pánů. Z řady členů rodiny se významněji zapsal Jan Sedlnický z Choltic (+1573), který zastával funkci nejvyššího sudí v opavském knížectví. Renesanční náhrobky tohoto muže i jeho ženy Johany z Limberka (+1573) se nacházejí při vstupu do sedlnického kostela.

Poslední majitelkou vsi ze Sedlnických byla vdova po Jiříkovi st. Sedlnickém, Kateřina Šilerová z Herdenu. V době po Bílé hoře zřejmě o své panství přišla. Není dokázáno, zda proto, že se podílela na povstání. Její příbuzní ze Sedlnických však potrestáni byli. Po častém střídání vlastníků získává panství r. 1772 hraběnka z Canalu, roz. Chotková. V r. 1784 nechala postavit baroktní farní budovu, dala zbořit chatrný "zámek" Sedlnice Dědičné (1784).

Život v obci byl dán poměrně dobrými přírodními podmínkami, avšak zasahovaly zde i vlivy okolního světa. Nevyhnuly se jí žádné války, které se přehnaly krajem. Zvláště hluboce se obce dotkly události 30leté války (1618 - 1648), napolenských válek (1804 - 1815) i obou světových. Plundrování statků, ničení úrody (Švédové v r. 1642 v obci) a nedostatek peněz na kontribuci (daň a dávky pro válečné účely) způsoboval, že sedláci nemohli zaplatit, dluhy narůstaly. V zoufalství proto někdy opouštěli grunty, obec chudla. Z té doby je známo 35 případů zpustlých usedlostí.

V období válek se šířily zhoubné epidemie: r. 1621 umírali v obci na španělskou chřipku, r. 1735 - 1737 na mor. (Jako poděkování za skončení nemoci pořizují sedlničtí sochu sv. Josefa). V roce 1866 umřelo 90 občanů na choleru, v r. 1914 se objevuje tyfus a ještě v roce 1918 pochovali 40 občanů na španělskou chřipku.

Po zrušení roboty r. 1848 se v okolních městech začíná rozvíjet průmysl. Pokrok si razí cestu i do Sedlnic. R. 1880 má obec poštovní úřad, r. 1881 je okrajem dolního konce vedena železniční odbočka Studénka - Štramberk, r. 1904 přichází první telegram, r. 1905 je zřízena železniční zastávka "Sedlnice", r. 1931 je v obci zaveden elektrický proud.

1. světová válka (1914-1918) si vyžádala životy 40 sedlnických mužů. Rakousko-Uhersko se rozpadlo a 28. 10. 1918 vznikla Československá republika, do níž bylo zahrnuto i území Sudet. V Sedlnicích převažovalo německé obyvatelstvo. Česká menšina v obci i Češi z okolí usilovali o postavení české školy. Dne 22. 5. 1938 byla slavnostně otevřena.

Po mnichovském diktátu (jednání Anglie, Francie, Německa a Itálie) v září 1938 bylo rozhodnuto "o nás bez nás" vydat pohraničí Říši. Dne 10. 10. 1938 dochází k záboru tzv. páté kolony - Sudet, tedy i Sedlnic. (Tehdy vedle vesnic s většinou německého obyvatelstva bylo k Německu připojeno i 43 ryze českých obcí.) České rodiny i ze Sedlnic musí opustit své majetky. Z 2. světové války (1939-1945) se do obce nevrátilo z fronty 106 Němců. 30. dubna 1945 byla osvobozena Moravská Ostrava.

V Sedlnicích se bojovalo od 2. do 6. května. Boje byly těžké - padlo 14 sovětských vojáků, počet německých není znám. Sedm domů bylo úplně zničeno, tři stodoly a mnoho domů poškozeno tak, že některé už nebyly obnovovány. Boje probíhaly ve dvou směrech: od východu z Příbora a ze severu po silnici Butovice - Příbor. Teprve 6. května 1945 se oba oddíly sovětské armády v Borovci spojily.

V prvních dnech po osvobození byl v obci z občanů - starousedlíků ustaven národní výbor. Nejdříve byly odstraňovány válečné škody a přijímáni noví osídlenci. O odsunu Němců z našeho pohraničí bylo rozhodnuto vítěznými mocnostmi (USA, SSSR, Anglie a Francie) v Postupimi v roce 1945. V roce 1946 odešlo ze Sedlnic 952 osob německé národnosti. Mohly zůstat rodiny smíšeného manželství, antifašisté a příslušníci rakouského státu. Podle kronikáře Františka Máchy odsun ze Sedlnic proběhl klidně. Do obce přišlo 266 nových rodin, vrátilo se 10 rodin starousedlíků - Čechů. Přidělování majetků podle Dekretů prezidenta Beneše skončilo v roce 1949.

Tvář obce se v průběhu 50 let značně změnila. Přicházeli noví lidé, dnes zde již vyrůstá jejich čtvrtá generace. Zmizela blátivá cesta a řeka, která se často rozvodňovala a působila velké škody na obydlích, zahradách i úrodě, byla na dolním toku regulována (1981, 1991). Osada Dreigiebel dostala úředně v r. 1947 české jméno Borovec.

Pole, obklopující Sedlnice, se vlní v šířce i délce téměř jako kdysi, ale při založení JZD v r. 1950 ztratila své meze, remízky, švestkové aleje. Vyrostly nové komplexy budov pro zemědělskou velkovýrobu. Výstavba civilního a vojenského letiště v Mošnově (1959) vzala obci okolo 500 ha nejúrodnější půdy. Tehdy byla přemístěna železniční trať a postaveno nové nádraží Sedlnice. V roce 1959 vyhověla obec žádosti občanů z části Borovce (tzv. malá Vídeň) o přičlenění k Libhošti.

V kulturním životě obce ale i okolí sehrálo svou úlohu širokoúhlé kino, jehož stavba byla dokončena v r. 1960. Mezi chráněné rostliny jako vzácná lokalita byly do seznamu II. stupně zařazeny "Sedlnické sněženky" (r. 1969) a později r. 1988 usnesením okresu mezi chráněný přírodní výtvor. Hřbitov byl rozšířen o urnový háj. V roce 1978 byla dokončena rekonstrukce školy u kostela. Pro občany dolního konce byla rozšířena vodovodní síť (1981). Výstavbou dvou nových prodejen potravin (1982, 1988) a otevřením dvou soukromých obchodů po roce 1989 se zlepšila kultura prodeje a nabídka zboží.

V zámeckém parku vybudovaný kulturní areál (1984) a sportovní stadión (1988) slouží pro využití volného času především mládeže a potřebám školní tělesné výchovy. Pod pískovnou je zřízena vodní nádrž (1985). Značnou péči a nemalé finanční prostředky si vyžaduje udržování dobrého stavu silnice, místních komunikací a mostů. Střed obce velmi získal postavením moderní budovy obecního úřadu a pošty (1986).

Turistické zajímavosti

Fara
V roce 1784 nechala postavit pozdně barokní budovu těsně u kostelíka hraběnka z Canalu, roz. Chotková (stavba byla dokončená v r. 1791), kterou pak předala církvi. V roce 1979 byla stavba olomouckým arcibiskupstvím prodána do soukromého vlastnictví.

Kostel sv. Michala
Kostel, který je zasvěcený archandělu Michaelovi, tvoří spolu s farní budovou významnou dominantu obce. Původní byl dřevěný. Jelikož však časem nemohl pojmout všechny věřící a byl již značně starý, rozhodla se obec kostel přestavit. 29. 8. 1824 byla konána poslední bohoslužba.

Za 2 roky (v roce 1826) byl postaven kostel nový v barokním slohu. Hlavní oltář byl zasvěcený sv. Michaelovi. Sochy v bočních oltářích - socha Nejsvětějšího srdce Ježíše a socha Srdce pany Marie byly pořízeny až v roce 1907.

Ve věži kostela jsou zavěšeny tři zvony, z nichž největší vážící kolem 800 kg je zasvěcený sv. Michaelovi. Okna kostela zdobí barevné vitráže. Při vstupu do kostela jsou na bočních stěnách zazděny renesanční náhrobky Jana Sedlnického z Choltic (+1573) a jeho choti Johanky z Limberka (+1573). Oba pocházejí ze starého kostela.

Pomník básníka Josefa Eichendorffa
Pomník tvoří několik velkých bludných kamenů spojených v obelisk, na němž je bronzová deska s reliéfem jeho tváře a jménem Joseph Freiherr Eichendorff 1788-1857 (Josef svobodný pán Eichendorff). Památník byl slavnostně odhalen v červenci 1932. Stál hned u okraje silnice při vstupu k zámku. V r. 1968 byl přemístěn ke kinu a v r. 1994 zasazen do nádvoří před zámek.

Přírodní památka - Sedlnické sněženky
"Sedlnické sněženky" je oficiální název vzácné lokality v obci. Sněženka, Galanthus nivalis, má svůj původ pravděpodobně v době ledové.

Milion let tento bílý zvoneček, často ještě pod sněhem, vykvétal na březích Sedlničky a ohlašoval, že jaro je tu. V posledním století, zvláště desetiletích, se výskyt sněženek rychle snižuje. Ničí je orba, chemizace. Již v dávnější literatuře je Sedlnice zmiňována jako přírodní rezervace.

V novější době, r. 1969, je zapsána do seznamu II. stupně mezi chráněné rostliny a usnesením plenárního zasedání ONV v Novém Jičíně dne 15. 6. 1988 vyhlášena jako přírodní výtvor. Takto je také zaznamenána ve speciálních turistických i regionálních mapách. Celá lokalita je vyhlášená za "Chráněné území", označena tabulkami se státním znakem ČR a jako přírodní rezervace sněženek je zapsána do seznamu II. stupně mezi chráněné rostliny. Sněženky jsou zvláštností naší obce, zasluhují ochranu, aby se zachovaly i pro příští generace.

Zámek Sedlnice
Sídlem vlastníků vsi byl zámek. Během staletí prošel mnoha změnami: Dřevěná tvrz z 15. stol. byla začátkem 17. stol. přestavěna. Půdorys budov dostal tvar podkovy, přibylo patro s vysokými dřevěnými štíty. Eichendorffové zámek přeměnili v klasicistním slohu na pohodlné panské sídlo, zámecký park nechali upravit v anglickém stylu.

V r. 1917 požár zničil pravé severní křídlo, v letech 1952-1954 musela být stržena i střední část - hrozilo její zřícení. Ze zámku zbyla jen levá jižní část. Toto torzo ztratilo architektonickou cenu, budova není chráněnou památkou. Dnes je zde umístěna obecní knihovna a obecní byt.

Josefův dub
Málokdo z dnešních obyvatel Sedlnic zná místo, kde roste tento památný strom. Půjdete-li polní cestou kolem hřiště k lesu, najdete na jeho okraji u železniční trati rozložitý, více než stoletý dub. K němu často směřovaly kroky básníka, který zde rád sedával i tvořil. Občané kdysi dali stromu jméno "Josefs-Eiche" - Josefův dub.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.sedlnice.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=18017, na kterých najdete další informace.