Lichnov

Lichnov

Obec Lichnov, obklopená věncem kopců a strání, se rozprostírá v malebném údolí Lichnovského potoka (někdy také zvaného „Javornička“ podle jeho prameniště na svazích Velkého Javorníka), který se vlévá na severním okraji obce do řeky Lubiny. V jižní části katastru obce se nacházejí osady Horečky a Daremní, v západní části osady Zadky a Kúty.

Katastr obce sousedí na severu s Kopřivnicí a Vlčovicemi, na východě s Tichou a Frenštátem, na jihu s Bordovicemi a na západě s Veřovicemi, Ženklavou a Štramberkem.

Od severu k jihu měří katastr 3 816 m, od východu k západu 4 403 m. Nadmořská výška u paty kostela je 356 m. Nejvyšším bodem katastru je vrchol Červeného kamene s nadmořskou výškou 690 m.

Obec Lichnov se rozprostírá v malebném údolí Lichnovského potoka obklopen věncem kopců a strání. Je skryt náhodně projíždějícím návštěvníkům Beskyd. Avšak turistům, kteří se rozhodli pro pěší túru z Frenštátu do Štramberka se asi v polovině cesty objeví jako na dlani. Ze stejného místa, kopce zvaného Vrchy, je krásný pohled na panorama 22 beskydských hor a vršků od Ondřejníka až po Velký Javorník.

Obec měla k 1. 3. 2001 1 318 obyvatel. Celková rozloha katastru je 12,1 km².

Zástavba je soustředěna kolem Lichnovského potoka, který tvoří pomyslnou osu obce. Někdy je také nazýván Javornička podle prameniště na svazích Velkého Javorníka. Na severním okraji obce se vlévá do řeky Lubiny.

Lichnov má několik samot. V jižní části katastru jsou osady Horečky a Daremní, v západní části Kúty a Zadky. Zejména v osadách Horečky a Daremní jsou soustředěny chaty a chalupy pro individuální rekreaci.

Historie
Lichnov vznikl koncem 13. století jako typicky kolonizační ves lánového typu. Zakládací listina fojta Heřmana (údajně z roku 1293) se nedochovala a musíme vycházet z výsadní listiny fojta Pavla Kyče z roku 1539, která se na ni odvolává. Dle této listiny vydal původní privilegium fojtu Heřmanovi hrabě Jindřich z Příbora, jehož působnost na šostýnském panství a po smrti jeho otce Franka i na hukvaldském panství je doložena léty 1277 až 1307.

Z výsadní listiny fojta Pavla Kyče z roku 1539 vyplývá, že obec vznikla na polomu od potoka Lubiny až po „hranice vernyřovské“ a měla 70 lánů. Uvedená listina poskytovala fojtovi dva lány půdy a nadto možnost mít „svobodný mlýn moučný o dvou kolech, a když toho bude potřeba, může míti kováře, pekaře, řezníka, ševce, a ze soudů třetí peníz a vrchnosti dva“.

Úlevy, které poskytovala vrchnost fojtovi, se pochopitelně nevztahovaly na ostatní obyvatele obce. Ti byli povinni na kopřivnickém dvoře „konat roboty pěšky i koňmi a vše, co bylo třeba“. Orali, seli, vyváželi hnůj, sváželi z polí a sekli louky. K práci museli používat své pluhy.

Ani revoluční změny v roce 1848 a dalších letech nepřinesly obyvatelům očekávanou úlevu. Byly sice zrušeny robotní povinnosti, ale půdu, na které pracovali, museli od vrchnosti odkoupit. Při opakujících se letech neúrody se chudší obyvatelé zadlužili, nestačili splácet, a proto prodávali půdu bohatším vlastníkům a stávali se z nich domkaři nebo si hledali obživu mimo zemědělství. Tím se ještě více prohloubila diferenciace obyvatel vesnice.

Turistické zajímavosti

Kostel sv. Petra a Pavla
Původní dřevěný kostel byl postaven v polovině 17. století na zdejším hřbitově. Dle historických pramenů měl kostel tři nevysvěcené oltáře a tři zvony. Hlavní dřevěný oltář zhotovil v roce 1665 opavský stolař Vavřinec Lenk a maloval pozlacovač Adam Delong.

Působením počasí a spodních vod sousedícího fojtova rybníka kostel chátral a hrozil zřícením, navíc přístup do něj po hrázi rybníka byl dosti obtížný. Po složitých jednáních bylo v roce 1786 započato se stavbou nového kostela „z pevných materiálů“, který byl dokončen v roce 1794. Do nového kostela byly přemístěny zvony a tři oltáře, z nichž hlavní se dochoval do současnosti a je chráněnou kulturní památkou. Věž kostela byla dokončena v roce 1881.

Farní budova byla vystavena kolem roku 1800 na pozemku věnovaném fojtem Kašpárkem. Obec Lichnov patřila pod farnost frenštátskou do roku 1785, kdy byla v Lichnově zřízena samostatná lokalita a přifařena obec Bordovice. V roce 1810 byly k farnosti lichnovské připojeny Vlčovice.

V současné době duchovní správu vykonává P. Petr Kuník, administrátor farnosti.

Hřbitov
V 17. století se hřbitov rozprostíral v nepravidelném půlkruhu kolem původního dřevěného kostela. Jak uvádí farní kronika, hřbitov byl „močárný, an sousedí s rybníčkem. Hroby se kopou plytké a hrobař musí, než rakev do hrobu spustí, vodu napřed z něj vyčerpati, an rakev by jinak ve vodě plavala“.

Koncem 19. století byl hřbitov rozšířen, v roce 1905 byl fojtský rybník vypuštěn a hráz zrušena. Staré zdi byly nahrazeny novými a proveden návoz hlíny, čímž se podmínky pro pohřbívání přece jen zlepšily.
Hřbitovní kamenný kříž, postavený na místě původního kostela, připomíná oběti epidemie cholery, které padlo za oběť v srpnu až říjnu 1866 více než 50 obyvatel obce.

Rodinnou hrobku v podobě hřbitovní kaple dal postavit v roce 1883 poslední lichnovský fojt Josef Kubart.

V roce 1937 byl postaven a vysvěcen „Pomník padlým“ od sochaře Vlad. Brázdila.

Sloup Panny Marie
Chráněná památka pod křižovatkou na Okluku je vyznačena již na katastrální mapě z roku 1771.

Kamenný kříž
U č. p. 36 byl postaven v roce 1777 tehdejším majitelem Janem Ermisem.

Pamětní kámen
Před budovou obecního úřadu je tzv. bludný balvan z doby ledové, který se nacházel na katastru obce. V kameni je otvor se zacínovanou schránkou, ve které jsou uloženy dokumenty k historii obce.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.lichnov.cz/index.html, na kterých najdete další informace.