Tichá

Tichá

Při pohledu z Tichavské hůrky (544 m) je jako na dlani vidět kraj, který se stal po staletí domovem mnoha generací tichavských obyvatel. Na jihu je lemován mohutnou hradbou Moravskoslezských Beskyd, jimž vévodí památný, pověstmi opředený Radhošť (1129 m). Od něj na západ se hory svažují až k Valašskému Meziříčí, směrem na východ se pak zvedají vyšší vrcholy Beskyd (Kněhyně, Stolová, Smrk).

Historie
Název Tichá se v pramenech objevoval v různých, často i zkomolených tvarech. Poprvé se Tichá zapsala do historie v roce 1359, a to hned dvakrát. V latinské verzi listiny se totiž vyskytuje název Teychow et Nouumteychow, tj. Tichá a Nová Tichá.

Tichá leží na východním okraji okresu Nový Jičín v jednom z malebných údolí, kterým se vine potok Tichávka. Pramení v Kunčicích pod Ondřejníkem v nadmořské výšce 470 metrů a protéká celým katastrem obce. Zleva přibírá potok Rakovec a z obou stran další bezejmenné potůčky, z nichž některé stékají z Tichavské hůrky. Jeden z nich, dlouhý asi 120 metrů a protékající v horní polovině lesem, je chráněným přírodním výtvorem - travertinovou kaskádou.

Ostatně i Tichá se nachází v oblasti "Přírodní park Podbeskydí" a vede přes ni žlutá turistická značka z Hukvald do Frenštátu pod Radhoštěm. Travertinová kaskáda byla vytvořena vápenatým pramenem, který vyvěrá na jihovýchodním úbočí Tichavské hůrky v nadmořské výšce 370 metrů. Kolem kaskády roste řada chráněných druhů rostlin, k nimž patří např. pětiprstka žežulník (vstavač) a lýkovec, z chráněných druhů živočichů se vyskytuje mlok skvrnitý.

Z oblasti výtvarného umění se do historie Tiché nesmazatelně zapsal její rodák - malíř, grafik a dřevorytec Leopold Parma (1891 - 1968). Opačný pól představovala Alžběta (Bětka) Fojtíková jako lidová malířka, jejíž obrázky na skle jsou dodnes pýchou řady tichavských domácností. V Tiché se narodil i pozdější holešovský sbormistr Josef Blažek (1850 - 1968) a jako varhaník zde působil Ferdinand Vojtek z Frenštátu pod Radhoštěm (1872 - 1945). Při návštěvách Hukvald zavítal občas také do Tiché hudební skladatel Leoš Janáček (1854 - 1928) a Tichá se stala místem, kde si zapsal tanec Kolo.

Turistické zajímavosti

Travertinová kaskáda
Tento význačný chráněný přírodní výtvor se nachází na katastrálním území obce Tichá. Tvoří jej vydatný sladkovodní pramen, který je pravým přítokem říčky Tichavky. Vyvěrá na jihozápadním úbočí Tichavy (Tichavské hůrky) ve výšce asi 370 m n. m., jejíž jižní část tvoří vápenec. Podle vyprávění starých občanů prý jsou v podzemí trhliny, snad i jeskyně, kde se drží hladina vody, která právě zde vyvěrá a vápenec se usazuje na trávě, mechu a okolo toku a tím se stále koryto potůčku zvyšuje.

Délka takto vzniklého potůčku je asi 120 m, po celé délce nepřibírá žádný přítok. Potůček vytváří recentní travertinovou kaskádu výrazně vyvýšenou nad okolní terén. Podloží potůčku je tvořeno travertinovým valem o výšce 10 - 70 cm. Ve vrcholové části valu je vyerodováno mělké koryto, hluboké 5 - 10 cm a o stejné šířce. Ve své horní části protéká potůček lesem. Přes velkou rychlost tekoucí vody jsou právě v těchto místech nanášeny travertinové kaskády největší mocnosti. V druhé polovině toku se vinul potůček po okraji louky, po povodních v roce 1997 však došlo k sesuvu okolních břehů a byla porušena i dolní část potůčku.

Vzhledem k tomu, že výše popsaný útvar je jediným svého druhu v okrese Nový Jičín, je chráněn zákonem č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody a byl vyhlášen dnem 1. 7. 1988 chráněným přírodním výtvorem “TRAVERTINOVÁ KASKÁDA”.

Starý dřevěný tichavský kostelík stával od nepaměti na prudkém srázu nad Tichavkou a představoval pozoruhodnou a nepřehlédnutelnou dominantu obce. Měl mohutnou do výše zúženou věž, zakončenou kvadratickou hlavou s dvoupatrovou cibulovitou střechou, téměř čtvercovou loď a v přízemní dřevěný ochoz. Vnější strany i střecha byly pokryty šindelem. Odedávna se v něm shromažďovali tichavští obyvatelé, aby vyslechli slovo boží, dali pokřtít své potomky, řekli si své „ano“ i rozloučili se navždy se svými nejbližšími.

Patronem tichavského kostela se stal sv. Mikuláš, biskup z Bari, jehož svátek připadá na 6. prosince. Podle nedoložených pověstí, které nelze potvrdit ani vyvrátit, stávala údajně na místě pozdějšího kostela už do dob Cyrila a Metoděje, tj. od 9. století, malá kaplička. První písemná zmínka však pochází až z doby, kdy na olomoucký biskupský stolec dosedl známý humanista Stanislav Thurzo, za něhož byla v Tiché postavena kostelní loď, zatím ještě bez věže.

Došlo k tomu v roce 1510 a o deset let později přenechal biskup kostelu roční plat z paseky, kterou tehdy držel Václav Ondruš, ve výši 24 slezských grošů. Protože Tichá jeho darovací listinu ztratila, obnovil na její žádost v roce 1563 plat ke kostelu ve stejné výši biskup Marek Khuen. Již v této době měl tichavský kostel zvon, jak dosvědčuje pozdější zápis z roku 1764, v němž je uvedeno: „Tento zvon zlitý jest za Mikuláše fojta a starších C.M.B. 1561 - Jura Ondrušů, Ondra Pavlů, Jakub Tiahan, Jan Charátů - ten zvon zlitý jest: Jiří Slonek v Meziří pod Rožnovem 1561“.

Nový vzhled dostal tichavský kostel téměř bezprostředně po třicetileté válce, jejímiž důsledky trpěli i obyvatelé Tiché. Přesto byla nejpozději v roce 1662 přistavena ke kostelní lodi věž, na jejíž korouhvičce byl tento letopočet uveden, zatímco na zámku dveří pod věží byl vyznačen rok 1663. Je pravděpodobné, že zároveň s věží vznikl i přízemní otevřený ochoz, který lemoval celou jižní stranu kostela.

Stavebním materiálem bylo i v těchto případech dřevo, tj. materiál dostupný a relativně levný, který nevyžadoval žádné komplikované konstrukce a přitom dovoloval tvůrcům uplatnit v plné míře umělecké schopnosti. Při spojování jednotlivých dřevěných částí nebyl údajně použit jediný hřebík, neboť vše bylo spojeno dřevěnými kolíky. Přístavbou dvoupatrové věže se zvonicí i ochozem získal kostel definitivní podobu a na jeho vnějším vzhledu se v průběhu dalších tří století již nic podstatného nezměnilo.

Dne 14. srpna 1964 byl po prudké bouři zasažen bleskem a po rozsáhlém požáru byla tato památka zničena. Zvony se žárem roztavily, zbyla jen část sroubené hlavní lodi a nosné trámy věže. Ze zbytků kostela byla postavena zvonička za hlavní hřbitovní zdí, kde se pohřbívaly děti, které ještě nebyly pokřtěny.

Stálo velké úsilí, aby mohl být tento kostel nahrazen novou, moderně pojatou stavbou z roku 1976. Nový kostel byl znovu zasvěcen sv. Mikuláši. V roce 1981 byly v tomto kostele posvěceny i nové varhany a v roce 1989 zde byla umístěna nová plastika patrona kostela sv. Mikuláše.

Na závěr uveďme i zde ve vlastivědných publikacích již citovaná pozoruhodná slova lidové moudrosti, která byla napsána ve starém kostele za oltářem: „Ať si bude, jak si bude, přece jaksi bude, ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.“

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.ticha.cz/index.htm, na kterých najdete další informace.