Nový Jičín

Nový Jičín

Město je správní, hospodářské a kulturní centrum novojičínského okresu.

Z dopravního hlediska je poloha města vcelku příznivá. Napojení je realizováno silniční, železniční a leteckou dopravou.

Město Nový Jičín leží v severovýchodní části České republiky, Kraj Moravskoslezský. Jeho polohu lze považovat za strategickou vzhledem k jejímu umístění v koridoru Moravské brány.

To předurčuje budování významných zařízení technické infrastruktury celostátního a mezinárodního významu typu dálnice z Brna do Ostravy, železniční vysokorychlostní tratě a přenosové energetické sítě. Nový Jičín leží také v blízkosti (20 km) mezinárodního letiště v Ostravě - Mošnově, které je druhé největší letiště v ČR a největší regionální letiště v zemi.

Historie
O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojičinského hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel.

Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která uděluje městu právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.

Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná grafická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj.

Již při samém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý tvar, téměř čtvercový, mělo i městské opevnění, s nímž rovnoběžně procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou.

Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí.

Důležitým obdobím pro rozvoj města je více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století.

Šestnácté století je pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatne vařením a šenkováním piva, rozvíjí se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě je Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě.

Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů r. 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a konečně bylo svobodné. Stává se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou "zimního krále" Friedricha stalo r. 1620 dokonce městem královským.

Zatímco šestnácté století je ve znamení prosperity města, první polovina 17. století je obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu.

Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín.

Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při bitvě město opět vyhořelo.

V roce 1623 postihla Nový Jičín morová rána.

Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proti císařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu r. 1773.

Od druhé poloviny 17. století utichají válečné a náboženské rozbroje, je příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví a to jak ve výrobě tak i v obchodu.

V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu.

V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení.

Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.

Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v r. 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem.

Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Jako málokteré město má Nový Jičín železniční raritu - dvě navzájem nepropojená nádraží.

Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil stát. Už tři toky po vzniku zaměstnávala okolo 2.500 dělníků, převážně žen.

Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

Turistické zajímavosti
Není mnoho měst, jejichž prohlídka je tak snadná jako v Novém Jičíně. Vše, co by měl turista vidět, se nalézá v malém dosahu od sebe. A navíc, řád a železná pravidelnost půdorysu turistům téměř neumožňuje, aby se ve městě ztratili.

Prohlídku by měl turista začít nepochybně na náměstí. Zde bude obdivovat průčelí starých měšťanských domů a do některých možná zavítá. Okružní třída, obklopující jako prstenec historické jádro města, dokumentuje hospodářské a kulturní vzepětí města ne přelomu 19. a 20. století. A prohlídku zakončíme procházkou Horního předměstí. Odtud je to kousek do volné přírody a za dalšími turistickými lákadly.

Radnice
Radikální přestavba z let 1929-1930 zanechala z historické budovy radnice pouze torza. Přesto neubrala na její působivosti. Autorem plastikové výzdoby průčelí je sochař Ernst Kubiena.

U zeleného stromu
Patrně nejstarší hostinec ve městě koupila obec pro ubytování vojáků (1721). A kde byli vojáci nesměl chybět císař Josef II., vášnivý voják, leč diletant. V roce 1787 zde přespal při svém návratu z Ruska.

Stará pošta
Bohatství novojického purkmistra Ondřeje Řepy dokládá dům na náměstí. Původně zamýšlel obrátit arkády do dvora, italští stavitelé je však otočili za sluncem, na náměstí. Budova z roku 1563 představuje vrchol české měšťanské renesance. V roce 1787 zde byla zřízena dědičná pošta. Jejími hosty byli známý ruský generál Suvorov (1800) a ruský car Alexandr I. (1813). Dnes je dům sídlem Městského kulturního střediska a mimo pravidelných výstav nabízí bohaté kulturní vyžití.

U bílého anděla
I znalci se mohou při pohledu na půvabnou rokokovou fasádu domu zmýlit, pochází totiž až z roku 1913. Zato lékárna sídlí v této historické budově nepřetržitě již od roku 1716.

Laudonův dům
V tomto domě zemřel v roce 1790 slavný generál G. E. Laudon. Nemá již smysl pátrat, jak přišel k té pochybné cti, že bude na věky věků stavěn patrolou, kterou vede ženská. Ostatně i Rakušané jej znají spíše z jadrného zaklení. Novojičínští však mají k tomuto místu pietu: k 200. výročí úmrtí odhalili uznávanému maršálovi na domě bustu a pamětní desku. A připomeňme ještě, že roku 1800 neopomenul navštívit toto místo další slavný maršál Suvorov.

Morový sloup
V roce 1680 řádil v Novém Jičíně mor. Umírání nebralo konce, těla mrtvých byla svážena na náměstí a kupena uprostřed. Jednoho dne zde přišli dva lidé, aby si prohlédli nebožtíky a uslyšeli z nebe hlas. Obyvatelé města prý zázračného sdělení uposlechli a mor ihned ustal. V roce 1710 nechali na tomto místě manželé Štircnikovi postavit morový sloup se sochou Immaculaty. Největší zvědavost turistů ale vyvolává spící postava palermské poustevnice Rozálie, která sní ve své jeskyni svůj nekonečný sen.

Kašna
Trnem v oku mnohých Čechů bývala v minulosti socha Tančících sedláků od Františka Barwiga (1929). Důvod je nasnadě: způsobil to jejich německý kravařský kroj. Původně měla socha stát v městských sadech, nakonec se však ocitla na náměstí. A dnes patří k neodmyslitelným symbolům města.

Scheitenhauerův dům
Nejbohatší z měšťanů toužili podobat se šlechtě, kupují si titul a erb. Bohatý řezník Petr Scheitenhauer z Fulneka si nechal přestavět starý šlechtický dům v sousedství zámku (1583). Také on zasadil do zdi svůj erb. Ještě jednou začal být tento dům znám, když byla v roce 1612 popravena manželka majitele, Ludmila Melicharka, údajně za padělání peněz. Ve skutečnosti se nebohá žena dopustila nevěry, zamilovala se do podvodného šiřitele falešných mincí Kašpara Rotha a v převlaku za muže mu dopomohla z brněnského vězení.

Masné krámy
V roce 1613 koupila městská obec dům Dory konvářky a nechala zde postavit masné krámy. Dávný ruch řeznických kotců dnes již jen vzdáleně připomínají výkladce v přízemí budovy. Největší slávu a lesk zažil dům po roce 1800, v prvním patře nechala obec vzniknout proslulý taneční sál, údajně druhý největší na Moravě. Mnohdy zde zajížděl nekorunovaný král valčíků, Johann Strauss se svým orchestrem. Od 20. let minulého století sloužil sál rovněž potřebám divadla. A v roce 1823 zde navštívil jedno z představení mladý František Palacký, rodák z nedalekých Hodslavic.

Žerotínova ulice
V minulosti bychom zde našli příslušníky řady profesí, bezkonkurenčně však převládali řezníci. Není divu, budova masných krámů stála hned opodál.

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Monumentální stavba z let 1729-1732 napodobuje strohé vzory severských jezuitských kostelů. Uvnitř chrámu nás zaujme hlavní oltář se sochami svatého Petra a Pavla od olomouckého sochaře Ondřeje Zahnera (1739) a svatého Cyrila a Metoděje od jeho žáka a spolupracovníka Jana Kammereita (1757). Ten je rovněž autorem sochařské výzdoby kazatelny (1756). Oltářní plátno pro hlavní oltář namaloval Eliáš František Herbert (1739), pozornosti by neměly ujít vyřezávané lavice a zpovědnice. Mohutné klasicistní varhany pocházejí od frýdeckého varhanáře Františka Hořčičky (1794).

Farní věž
Pýcha Novojičínských, kteří vyhnali z města katolické kněze, se odrazila ve stavbě městské věže. Daleko do okolí měla hlásat vítězství luteránů nad olomouckým biskupem. Datum zahájení výstavby udává svorník nad průjezdem (1587), dokončena byla až v roce 1618, jak hlásá deska na opačné straně věže, práce na ní pokračovaly ale i v následujících letech. Výraznou dominantou věže (66 m) se stala kupole, dílo místního stavitele Ignáce Klosse z roku 1854.

Bašta
Je symbolické, že v sousedství kostela zanedlouho postavili pevnou nárožní baštu (1614). Ta měla ochránit majetky obce, svobodu vyznání. Zanedlouho však přišel strmý pád a město své svobody nadlouho ztratilo.

Kostelní náměstí
V tomto koutku cítíme starou atmosféru města. Zde stávala stará škola a obydlí kostelníka, dříve než školní živel pohltil celé toto náměstí. Poslední příčná budova chlapecké školy byla postavena až v roce 1845. Náhrobní kámen s latinským veršem (1590) naříká nad osudem zabitých dcer městského písaře Kerbra a připomíná, že ze všeho nejdříve bylo toto místo hřbitovem.

Kostelní ulice
Časté požáry změnily vzhled této ulice k nepoznání, přesto se jmenuje po dlouhá staletí stále stejně. Osamělá ulice mezitím trochu ožila, jistá melancholie se z ní však nevytratila.

Burešův dům
U tohoto domu stojí za to se zastavit a zblízka si jej prohlédnout. Kolem roku 1820 si jej postavil postřihačský mistr František Bureš a jeho příbytek náleží k nejkouzelnějším klasicistním stavbám ve městě. Iniciály stavebníka najdeme na horní části budovy.

Dům Eduarda Orela
V tomto domě se narodil Eduard Orel, účastník rakouské expedice, jež objevila Zemi císaře Františka Josefa (1874). Za své zásluhy byl povýšen do rytířského stavu a konec života strávil jako správce císařského zámku v Miramare.

Městské kino
Jako z jiného světa vyhlíží v historickém jádru města funkcionalistická stavba městského kina z roku 1930. Jejím autorem je významný vídeňský architekt Leo Kammel.

Žerotínský zámek
Původně opevněný dům z konce 14. století byl mnohokrát přestavován. Jeho jádrem je jihozápadní nároží, ukrývající v sobě mohutnou gotickou věž o šířce 340 cm. Jako další stavby vznikl pozdně gotický palác z konce 15. století a raně renesanční stavení Viktorina ze Žerotína z počátku 16. století.

Z tohoto období pochází rovněž stavba renesančních koníren na 1. zámeckém nádvoří. Poslední velké stavební úpravy byly prováděny za Bedřicha ze Žerotína a jeho manželky Libuše z Lomnice v letech 1539 - 1541. Po odchodu Žerotínů z města roku 1558 zámek svou rezidenční funkci trvale ztratil a sloužil správním a hospodářským účelům. Nyní zde sídlí Okresní vlastivědné muzeum a jeho expozice poskytují přehled o vývoji kloboučnické módy a historii města. V historických sálech zámku se pořádají také pravidelné muzejní výstavy.

Krajský soud
Na tomto místě začalo roku 1879 budování Okružní třídy. Novorenesanční budova z let 1879 - 1880 byla postavena podle plánů vídeňského stavitele Otto Thienemanna. Dnes zde sídlí Okresní úřad.

Divadlo
Skvostná novorenesanční budova je opět dílem stavitele Otto Thienemanna (1885-1886). Nenechte se ale mýlit, za historickou fasádou se skrývá jedno z nejmodernějších divadel u nás. O divadlo je v Novém Jičíně velký zájem, proto je dobré si vstupenky objednat předem.

Blumova vila
V roce 1891 si tento dům postavil stavitel Josef Blum a slavná éra ,,Ringstrasse" ovlivnila rovněž jeho obydlí. K historizujícímu průčelí s loggií přistavěl administrativní část firmy (1907). Není divu, že se budova nabízela ke zřízení banky.

Komerční banka
Historizující budova banky, postavená roku 1922 podle plánů místní firmy ing. R. a H. Blum, je důkazem vysoké úrovně stavitelství mezi válkami. Rekonstrukce domu v posledních letech potom náleží mezi příklady citlivé obnovy památek, hodné následování.

Ulice Msgr. Šrámka
Navazující zástavba představuje vynikající doklad secesní architektury města na počátku tohoto století. Dům Augusta Preisenhammera (1904) patří k nejvýznamnějším stavbám organické secese v Novém Jičíně, stejně jako dům továrníka Franze Preisenhammera (1905). Souvislá zástavba je dílem stavitele Rudolfa Klosse.

Kostel Nejsvětější Trojice
Původně gotický kostel z doby kolem roku 1500 sloužil v minulosti českým luterským bohoslužbám. Odtud jeho název ,,moravský kostelík". Cenná barokní výbava kostela pochází z 2. poloviny 17. století stejně jako věž kostela (1657).

Španělská kaple
V létě 1621 se na tomto místě stal masakr, při němž bylo zabito na 500 španělských vojáků. Nad jejich hromadným hrobem zde byla postavena kamenná poutní kaple (1724-1727), která se stala oblíbeným poutním místem Moravy. Poutníky zde přitahoval především Milostný obraz Bolestné Matky Boží (1698).

Smetanovy sady
Nejrozsáhlejší park Nového Jičína vznikl na místě městského hřbitova roku 1915. V jeho prostorách se nachází pomník Johanna Gregora Mendla od Josefa Obetha (1931) a také busta hudebního skladatele Bedřicha Smetany.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.novy-jicin.cz/mesto-novy-jicin/objevte-novy-jicin.html, na kterých najdete další informace.