Ženklava

Ženklava

Obec Ženklava (336 m n. m.) se rozkládá v údolí podél potoka Sedlničky. Vesnice se táhne severojižním směrem po obou stranách silnice vedoucí ze Štramberka do Veřovic v délce více než tři kilometry. Údolí na severu vévodí památná hora Kotouč (něm. Ölberg, 539 m n. m.), jižní strana je otevřena ve směru na Veřovice a Mořkov. Na jihovýchodě spatříme hřeben Pekla (něm. Höllenberg, 603 m n. m.), který tvoří hranici s Lichnovem. Na západě je údolí ohraničeno vrchem Hlásnicí (něm. Wachberg, 561 m n. m.), který sousedí s obcí Životice.

Název obce se vyskytuje v následujících formách:

česky:
1482 - 1524 a 1893 Ženkleb, od 1517 Ženklava, ale 1590 ves Ženklaby, 1771 Zinklow, 1791 - 1846 Ženklav, 1798 Zenke, 1815 - 1816 Žinklow, Žinglawa, 1847 Zenklawa.

německy:
1567 Senfflaben, 1598 Senftlawen, Sanftlawen, 1589 - 1945 Senftleben, 1720 Sankaw.

latinsky:
1411 Zenklab, 1442 de Senftleben, 1478 Zensclab, 1771 Senischlebin (?). něm.: 1718 Senfzleben.

Historie
Založení vsi spadá nejspíše do 13. století, kdy vzniká i řada okolních osad. První písemná zmínka o Ženklavě se objevuje v listině pana Lacka z Kravař z roku 1411 na odúmrť pro vsi štramberského panství. Tenkrát se obec psávala Ženklab a byla česká. Štramberské panství patřilo pánům z Kravař do roku 1434, kdy zemřel poslední mužský potomek Jan z Kravař. Po nich zdědili Štramberk pánové z Cimburka a v pozdějších letech hrad vystřídalo několik majitelů.

Později příslušela k panství fulneckému, ale po jeho rozdělení v roce 1584 byla osada připojena ke Kunwaldu. Roku 1588 Jan Balear Centrýš z Kysuberka prodal vesnici Rybí a osadu Ženklab za 5 600 zl. městu Nový Jičín. U novojického panství setrvala ves až do konce feudalismu. Počátkem 16. století byla osada zničena živelnou pohromou a velice zpustla. Došlo však k jejímu novému osídlení.

Novými osadníky byli Němci, pravděpodobně z Fulneku a okolí, kteří byli nekatolíci. Za třicetileté války byla vesnice často pleněna císařskými a protestantskými vojsky a 21. února 1624 ji vypálili Poláci. Poté byla znovu osidlována hlavně německým obyvatelstvem.

Koncem 17. století měla obec 1 fojta, 33 sedláků, 1 zahradník, jenž konal pěší robotu, 2 mlynáře (bez roboty), 21 domkařů a obecního kováře (bez roboty). Ve čtyřech lhůtách odváděla ročně poplatky v celkové váši 59 zl. 58 kr. 1 a půl denáru, 44 slepic (nebo jedna po 6 kr. = 4 zl. 24 kr.), 13 hus (jedna po 12 kr. = 2 zl, 36 kr.), 7 3/4 kopy vajec (jedna kopa po 15 kr. = 1 zl. 56 kr. 3/4 den.). Mlynář za to, že nekrmí prase pro vrchnost platil 1 zl. 10 kr., fojt dovážel vrchnosti ročně 3 bečky (deseti vědrové) vína, obec (robotníci) rovněž 3 bečky. Poddaní ze Ženklavy robotovali při dvoře tamovském u Štramberka. Jezdili pro panské dříví do lesa a dováželi potraviny do jezuitského konviktu v Olomouci.

Tratě pozemků roku 1749 měly jména: Hinterfeld, Hinternfels, Zum Hinterfeld, Mittelwiese, Lange Wiese, Graniecwiese, Kaltenwiese. Pozdější názvy jsou: Wachbergried, Schwarzwald, Höllenried, Gestein, nebo Hofberg.

Ženklava byla od roku 1590 povinna všemi polními pracemi k tamovskému dvoru (Tannenhof ), zato při tažných robotách mohla pásti koně na dvorských polích a robotníci obdrželi při žních oběd a dohromady achtl piva podobně jako při pracích na lukách Martínkovských a Šarvartovských, které dosud obdělávali Veřovští. Šafářem ve dvoře byl roku 1597 (zu Tannendorf) jménem neuvedený panský zaměstnanec. Poté co Tamovský dvůr koupilo město Nový Jičín (za 600 zl.), připojilo zbylé 4 poddané do Ženklavy, jejíž horní konec obrácený ke Štramberku se v 17. století nazýval Tomanovice, Tamanovice, či Tannendorf.

Turistické zajímavosti
V roce 1932 byl v Ženklavě zřízen pomník padlým německým vojákům. Autorem tohoto pomníku se sousoším je prof. Adolf Klein. Jako nejvhodnější místo byla vybrána pláň naproti bývalé dědičné rychty. Pomník stojí dodnes, jen německá jména byla po odsunu Němců odstraněna.

Další stavební památkou je roubená chalupa (č. p. 76) z první poloviny 19. století. Tato roubenice je charakteristická pro západní část karpatské oblasti. Za zmínku ještě stojí pamětní deska Kristiánu Davidovi umístěná před jeho rodným domkem.

Kostel a církevní správa
První zmínka o kostele v Ženklavě se vztahuje k roku 1512. Tehdy je jako duchovní správce uváděn Fr. Wenzel. Starý kostel, zasvěcený "Všem svatým", byl vystavěn z kamene a byl 7 sáhů a 2 stopy dlouhý (přibližně 13 m) a 3 sáhy 4 stopy široký (přibližně 6,5 m). Ve věži se nacházely dva zvony o hmotnosti 100 a 150 kg (1 a 1 1/2 centů). Kolem kostela ležel hřbitov, který byl kvůli nedostatku místa v roce 1833 zrušen. V letech 1570 až 1625 působili v obci protestantští pastorové. Od roku 1570 Valentin Beldichen, 1580 - 1610 Daniel Mellinsky (z Bílska), 1610 - 1618 Valentin Laubmer (z Vratislavi), 1618 - 1620 Magistr Johann Schütz, 1620 - 1625 Valentin Arnold.

Z té doby pocházel nádherný stříbrný mešní kalich, s gotickým členěním a s letopočtem 1578 i se jmény dárců: Hans Schweiz, Hans Grassmann, Hans Procop a Georg Richter. Tento kalich byl v ženklavském kostele používán až do odsunu německého obyvatelstva v letech 1945/46. Dnes už bohužel nevíme, kde se nalézá.

Čarodějnický proces
Za zmínku ještě stojí jeden čarodějnický proces, který se odehrál v Ženklavě. V roce 1592 prý byli usvědčeni ze spolku s ďáblem Jan Krumpholz a jeho matka Zuzana, a i přesto, že se dovolávali neviny, byli upáleni. Když v roce 1624 přešla novojičínská vrchnost pod správu jezuitů, bylo okamžitě zakázáno konání evangelických bohoslužeb.

Poslední ženklavský evangelický kněz, Valentin Arnold, byl roku 1625 vyhnán a s podporou jezuitů z Nového Jičína bylo do obce znovu zaváděno katolické učení. Od roku 1626 byla Ženklava přifařena ke Štramberku. Při náboženské reformě císaře Josefa II. roku 1784 byla v Ženklavě zřízena samostatná duchovní správa - Ženklava se stává samostatnou farností s vlastním duchovním správcem. Fara (farní budova) byla vystavěna v roce 1790 za 1705 zl. a 15 kr. V téhle době bylo v Ženklavě 99 domů, 133 rodin a 648 osob.

V roce 1857 se začíná se stavbou nového kostela. Původní kostel Všech svatých byl rozebrán, ponechána byla pouze věž, která byla zvýšena, a k ní byl přistavěn kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie.

Jako faráři působili v Ženklavě:
Andreas Stiebler (1784-1796), Johann Biettner (1796-1806), Carl Bittner (1806-1823) - bratr předchozího, Franz Beyer (1823-1830), Johann Barnert (1830-1833), Gabriel Englisch (1834-1862), Alois Habel (1862-1870), Franz Gába (1871-1890), Karl Kráčmar (1890-1895), Johann Grussmann (1896-1920), Franz Josef Nesvadba (1921-1933), Johann Zolper (1933-1939), Augustin Liewehr (1942-1946).

Jako administratoři (v letech 1939-1942): Johann Porubsky, Arnold Dohmen, Johann Schwarz, Johann Porubsky, Johann Hintzen.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://zenklava.euweb.cz/, na kterých najdete další informace.