Hodslavice

Hodslavice

Hodslavice se rozkládají v mírné kotlině podél potoka Zrzávky v severojižním směru u západních výběžků Moravskoslezských Beskyd a tvoří nejjižnější část okresu Nový Jičín. Pro bližší orientaci možno upřesnit, že obec leží na silničním tahu mezi Novým Jičínem a Valašským Meziříčím.

Historie
Jméno Hodslavic se odvozuje od Hodislava, který přišel na území obce asi během kolonizace za Přemysla Otakara II. ve 13. století. První písemná zmínka o obci je z roku 1411. Ves po dlouhá léta náležela nejdříve starojickému a pak novojičínsko-štramberskému panství. Obyvatelé obce se zabývali rolnictvím, postupně jsme svědky rozvoje řemesel a také nárůstu obyvatelstva s dělnickou profesí.

Současnost
V současné době se zabývá zemědělstvím, jen malá část pracuje ve službách a největší podíl občanů dojíždí za prací do závodů v Novém Jičíně, ve Valašském Meziříčí a do jiných měst v okolí.

Hodslavice v posledních letech věnují mnoho úsilí zkrášlení obce, za což v roce 1995 obdržely celostátní uznání s titulem Vzorná obec.

Turistické zajímavosti

Dřevěný kostel svatého Ondřeje
Dřevěný kostelík sv. Ondřeje je nejstarší dochovanou památkou na území Hodslavic, o nichž nacházíme první písemnou zmínku v roce 1411. První pramenný záznam o existenci kostela a fary v Hodslavicích pochází z roku 1437. Koncem 15. století byl zdejší kostel značně poškozen a v roce 1523 bylo nařízeno odvádět desátky na jeho opravu.

V roce1551 byla oprava pravděpodobně dokončena a kostel vysvěcen. Nasvědčuje tomu nápis "MD ANNO LI, 9 M - D IIII" (roku 1551, 9. měs. - 4. dne) nalezený ve 2. polovině 19. století na příčce ve věži. Vlivem náboženských změn v 15. a 16. století se na zdejším panství šířil zpočátku umírněný utrakvismus, později učení jednoty bratrské a nakonec luterství. V té době probíhaly v kostele i bohoslužby nekatolické, jejichž potřebám se měnil také vzhled kostela. Přesný obraz náboženských poměrů té doby se nedochoval.

Nejpozději okolo roku 1560 byla zdejší fara v držení nekatolického pastora. Další z nich zde pak působili později, jmenovitě v letech 1588, 1600, 1614 a poslední, nejmenovaný, v roce 1624, kdy byl kostel znovu vrácen pod katolickou duchovní správu. K znovuzřízení a obsazení katolické fary v Hodslavicích došlo až v roce 1858. Do té doby patřily Hodslavice nejprve k farnosti novojičínské, později ke štramberské a nakonec k životické.

Kostel, pocházející nejpozději z 15. století, se nedochoval ve své původní podobě. Stavba je vzácným dokladem pozdně gotického dřevěného stavitelství. Celkový dojem vertikality podtrhuje štíhlá šídlovitá vížka. V době působení nekatolíků (někdy kolem roku 1600, nejpozději však do roku 1624) došlo k provedení výraznějších stavebních změn. Patří k nim rozšíření kněžiště o čtvercový prostor na severní straně, zvětšení kruchty, připojené k západní stěně kostela a zbudování ochozu a podloubí.

Hlavní vstup do kostela se nachází na západní straně. Loď je téměř čtvercového tvaru, od kněžiště ji odděluje nápadně nepravidelný triumfální oblouk, vyklenutý ze dřeva. Několik sloupů nese rozšířenou kruchtu, připojenou k západní stěně kostela. Ke kněžišti se na jeho severní straně připojuje později dobudovaný prostor a na jeho jižní straně malá sakristie. K původnímu vybavení kostela patří masívní kamenná křtitelnice tesaná do podoby kalicha a podstavec svatostánku, dříve zřejmě sám sloužící za oltář.

Barokní oltář byl zřízen v roce 1658. Jeho tabulová část pochází z doby vrcholného baroka, svatostánek je mladší, dřevěný, otáčivý, na něm kříž a Beránek na knize se sedmi pečetěmi. Figurální výzdoba pocházela z různých dob. V nejhořejší části stála známá "Hodslavská madona", patřící do okruhu "českých madon kolem roku 1400". Gotickou sošku z lipového dřeva se zlaceným pláštěm, zlacenými vlasy a zlacenou korunkou v podobě liliovitých listů nahrazuje nyní její přibližná kopie.

Ve středu oltáře byla umístěna socha patrona chrámu sv. Ondřeje (pozdně gotická až barokní ze druhé poloviny 17. století) se svým typickým atributem, diagonálním křížem. Po jeho levé a pravé straně doplňovaly výzdobu oltáře pozdně barokní sochy sv. Josefa Pěstouna a sv. Jakuba (obě kolem roku 1700). Tři posledně jmenované originály byly z kostela odcizeny v roce 1992 a vyvezeny mimo území republiky.

K vybavení kostela patří ještě raně barokní kazatelna, nad níž visí jako symbol Ducha sv. bílá holubice se zlatými paprsky, dřevěná lavice a novodobá obrazová výzdoba. Kostel sv. Ondřeje patří k cenným kulturním památkám a je dokladem lidové tvořivosti našich předků. Neslouží proto v plné míře své původní funkci, mše svatá je zde sloužena pouze jednou ročně, v den svátku sv. Ondřeje.

Kolem kostela existoval v dřívějších dobách také hřbitov. V jeho posledním dochovaném a udržovaném hrobě odpočívají manželé Anna a Jiří Palačtí, rodiče zdejšího významného rodáka a předního českého historika Františka Palackého.

Fojtova stodola
Nad fojtstvím je postavena stodola roubená z tesaných trámů, položených na kamenné podezdívce. Střecha je sedlová, krov hambálkový. Kryta je nyní eternitem, dříve byla kryta doškem, jak dokumentuje i skica p. Turka, vyobrazená v části Hodslavice sborníku Moravské Kravařsko z roku 1898. Stavba pochází z první poloviny 19. století.

Kostel Českobratrské církve evangelické
Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 29. června 1813 a celá stavba byla dokončena v roce 1819, hlavně pro nedostatek prostředků. Lidé byli ožebračeni po napoleonských válkách, takže sbor sháněl velmi těžce prostředky pro stavbu. Kostel nahradil původní dřevěný, který stál "čtyři sáhy níže než tento nynější stojí", jak uvádí pamětní listina. Kostel je jednolodní, ukončený polygonálním presbytářem, na západní straně je dřevěná kruchta.

Nový kostel byl postaven s malými okny, bez věže a zvonů, s hlavním vchodem od polí, jak nařizoval toleranční patent. Až rok 1848 přinesl se zrušením poddanství i větší náboženskou svobodu. V roce 1850 bylo rozhodnuto přistavět ke kostelu věž a umístit v ní zvony a věžní hodiny, což bylo realizováno v letech 1851 - 1852. Věž kostela je třípatrová s cibulovou bání a otevřenou lucernou. V roce 1891 byl v kostele instalován nový oltář, v roce 1905 byla položena nová střecha. Další velká oprava byla provedena roku 1930 a nejnákladnější v letech 1951 až 1952 za působení faráře Ondrucha. Došlo k podstatné změně interiéru, který dosud slouží věřícím už bez zásadních změn.

Rodný dům Františka Palackého
Rodný domek Fr. Palackého byl postaven v roce 1796 otcem Fr. Palackého Jiřím, který zde zřídil evangelickou školu, v níž sám vyučoval. Domek měří na délku18,4 m, na šířku 8,3 m, stavba je zděná, střecha je sedlová pokryta šindelem. Na stěně u hlavního vchodu jsou umístěny dvě mramorové desky s tímto textem:
Zde narozen František Palacký, historiograf království českého dne 14. června 1798.
Věnuje beseda občanská ve Frenštátě 1868.

Socha Františka Palackého
Bronzová socha Františka Palackého je dílem akademického sochaře V. Navrátila (1907 - 1975) a dominuje malému náměstíčku, v pozadí s dřevěným kostelem sv. Ondřeje, budovou obecního úřadu a rodným domkem Fr. Palackého. Socha je umístěna na vysokém hranolovém soklu obloženém leštěným kamenem. František Palacký je zpodobněn v dobovém obleku, v levici drží klobouk, pravá ruka se opírá o hůl. Pomník byl odhalen v roce 1968 při oslavách 170. výročí narození Františka Palackého.

Stará evangelická škola
Stará evangelická škola byla dostavěna v roce 1846, jak uvádí i nápis ve štítu: "Dům školní w roku 1846". V kronice "Palackého rodná obec", str. 177, se uvádí, že byla posvěcena začátkem října 1845 seniorem a okr. škol. dozorcem Janem Szepessym. Je to přízemní zděný dům, situovaný vedle evangelického kostela. Zastřešen je polovalbovou střechou se zděnými štíty. Střešní krytinou je pálená, oblévaná taška, která nahradila původní šindelovou krytinu.

Hlavní vstup do budovy je dřevěnými dvoukřídlými dveřmi (patrně původními), v bývalé školní světnici je zachován trámový strop, síň je částečně klenutá. Školu navštěvoval známý evangelický filozof a teolog J. L. Hromádka. V roce 1996 byla provedena obnova celé střešní konstrukce dle projektu firmy Báňské projekty Valašské Meziříčí. V současné době slouží pro potřeby farnosti českobratrské církve evangelické a také jako památník prof. J. L. Hromádky, významného činitele evangelické církve, teologa i filozofa.

Staré fojtství
Staré fojtství je písemně doloženo už v první polovině 16. století, budova pochází z konce 18. století. Kolem roku 1640 je uváděn jako majitel Jura Číp, roku 1656 pak Jan Číp.

Roku 1684 koupil grunt Mates Palacký, rodák z Bludovic. Podle rodokmenu Palackého zpracovaného pracovníky Zemského archivu v Opavě, se Mates Palacký narodil 12. 1. 1658 a zemřel 25. 1. 1729 v Hodslavicích. Oženil se v roce 1684 s Rozinou Tomanovou, dcerou Jury, zákupního fojta v Hodslavicích. Jeho žena Rozina zemřela 11. 12. 1739.

Dětí měli požehnaně, celkem jedenáct. Syn Jura Palacký, domkář (1707 - 1785), byl pradědem Františka Palackého a syn Martin (1686 - 1764) se stal fojtem. Fojtství se v této větvi nadále dědilo, a tak se stává dalším fojtem z Palackého rodu Martinův syn Jiří (1721 - 1758), který se oženil 1745 se Zuzanou Jankovou.

Po smrti manžela se vdala podruhé za Josefa Bartoně, který tu měl hospodařit dvacet let do zletilosti některého ze synů zemřelého Jiřího Palackého. V roce 1778 převzal fojtství Martin Palacký (1749 - 1799), který se roku 1773 oženil s Annou Riedlovou, dcerou sedláka Josefa Riedla.

Jejich syn Josef (1776 - 1855) se ujal hospodářství jako fojt roku 1799 a za ženu si vzal roku 1796 Annu Hromádkovou, dceru sedláka Jiřího Hromádky.

Jejich syn Ondřej (1806 - 1836) zemřel velmi mladý, s vdovou Rozinou, roz. Býmovou, se pak oženil bratr Josef (1818 - 1845). Ten je zaznamenán na č. 1, syn Ondřej (1840 - 1890) už je uváděn jako sedlák na gruntě č. 1. Následovali další majitelé. Roku 1891 Ondřej Palacký, roku 1895 Anna Palacká, roku 1917 Josef a dr. Jaroslav Palacký, kterého mnozí starší znají z jeho důchodového období, které prožil v Hodslavicích a zde také zemřel. Zděný dům starého fojtství je zastřešen valbovou sedlovou střechou se třemi vikýři tvaru volského oka.

V suterénu budovy jsou klenuté prostory, okna patra dvoudílná, členěná na menší tabulky, pravoúhlý vstup do napříč položené průchozí síně je situován v přibližném středu objektu.

Vstupní průčelí s dřevěným předloženým schodištěm přiléhá na dřevěnou pavláčku po celé délce k fasádě. V současné době noví majitelé provedli velmi citlivou rekonstrukci celého objektu, ve kterém zřídili stylovou restauraci a malý penzion.

Větrný mlýn
Chráněnou památkou je větrný mlýn holandského typu na návrší západně od obce Hodslavice. Mlýn postavil v roce 1864 sedlák Josef Bartoň na svém pozemku, což také dokládá letopočet na plechové střešní korouhvi. Za první světové války roku 1914 Rakousko-uherské úřady nařídily jeho demolici, neboť se domnívaly, že by výhodně postavený objekt na kopci s širokým rozhledem mohl sloužit jako nepřátelská pozorovatelna. Odvážný mlynář se proti tomuto rozhodnutí postavil a prosadil zachování nejen větrného mlýna ale zároveň i svého obydlí, protože přízemí a první patro sloužily zároveň jako byt.

Zpočátku mlynář Bartoň mlel sám, později mlýn pronajímal. V roce 1876 jej za 2 200 zlatých prodal rodině Davidových. Poslední mlynář mlel a šrotoval do roku 1931, kdy odstranil mlecí zařízení a v roce 1939 mlýn přestavil na obytnou budovu. Válku větřák přečkal v pořádku. V padesátých letech 20. století přispěl stát na opravu střechy s tím, že zůstane zachována kruhová kolejnice s kolečky, na nichž se střecha otáčela.

K vážnějšímu poškození nedošlo ani v letech 1952 a 1953, kdy do izolovaně stojící a v terénu vyčnívající stavby dvakrát uhodil blesk. V roce 1962 však objekt mlýna vyhořel a o deset let později ruinu koupil nový majitel, který do roku 1978 prováděl rekonstrukci k rekreačním účelům. Větrný mlýn je tvořen válcovou budovou s obvodem 26 m a průměrem 9,2 m, která je vysoká po okap 8 m. Na ní sedí nízká kuželovitá střecha, pokrytá šindelem. Vstupní dveře v přízemí zdobí jednoduchý pravoúhlý pískovcový portál odlehčený segmentovaným záklenkem. Do zdí, které v současnosti září novou bílou fasádou, byla během přestavby na obydlí prolomena nepůvodní obdélná okna. Dnes jsou do některých vsazeny mříže.

V mlýně se nacházela dvě mlýnská složení, která semlela za jeden den až 1 q obilí. Mlynář za to dostával odměnu 40 krejcarů. Z původního mlecího mechanismu se zachovala dřevěná kruhová kolejnice s kovovými kolečky (původně jich bylo 16), na nichž se otáčela střecha. Větrné kolo mělo průměr 18 m a bylo odstraněno již před druhou světovou válkou. Obydlí je využíváno jako rekreační objekt a objekt i okolí jsou pečlivě udržované. Celkový dojem z větrného mlýna ruší jen pravoúhlá přístavba na západní straně.

Římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Římskokatolický kostel je zasvěcen nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Je postaven v novorománském slohu. Základní kámen byl posvěcen 29. června 1905. Bohoslužby se začaly konat dne 30. března 1907.

Pilečkův dům
Vedle rodného domku Františka Palackého ze severní strany stojí přízemní dům, štítem orientovaný k cestě. Zděná budova je zastřešena sedlovou střechou, východní průčelí je ukončeno římsou. V horní části štítu je reliéf s letopočtem A D 1838.

Pilečkův dům je příkladem zděné pololidové architektury, ovlivněné pozdním klasicismem. Dříve patřil rodině evangelického faráře Jana Pilečky, v současné době je v soukromém držení.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.hodslavice.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=72198&lng=&menu a http://www.hrady.cz/index.php?OID=4046, na kterých najdete další informace.