Budišov nad Budišovkou

Budišov nad Budišovkou

Město Budišov nad Budišovkou (3 200 obyvatel) leží v kotlině mezi Oderskými vrchy a pohořím Nízkého Jeseníku v nadmořské výšce 512 m, 30 km západně od Opavy. K městu byly integrovány obce Staré Oldřůvky, Podlesí a Guntramovice. Katastr města má rozlohu 7 649,40 ha. Katastrální hranice obcí Podlesí a Staré Oldřůvky sousedí s vojenským prostorem Libavá.

Historie     
Vznik a založení města jsou nejasné. Budišov nad Budišovkou snad založil opat kláštera Hradisko v Olomouci jménem Budiš. První zmínka je z roku 1239, kdy se Střelenský les (povodí horní Odry) stal předmětem sporu mezi klášterem Hradisko a olomouckým biskupem. Před rokem 1305 byl darován olomouckému biskupství. Z darovací listiny královy je zřejmé, že již v tomto roce byl Budišov typickou kolonizační osadou s městským půdorysem.

První písemná zmínka o Budišovu je z roku 1301 zároveň se jmény prvních budišovských usedlíků Tickeho a Hermana. Nebývalý rozkvět přineslo Budišovu 16. století. Zásluhou biskupů - Stanislava Thurza, Marka Khuena a Stanislava Pavlovského (1497-1598) se stal Budišov jedním z předních měst na severní Moravě. Kvetl zde obchod i řemesla, která byla sdružena v ceších. První cech ševcovský byl založen v roce 1517 a téhož roku i cech kovářský. Dodnes jsou uchovány podstavce s cechovními znaky při okrajích lavic v místním kostele. Byly nošeny řemeslníky při všech významných církevních obřadech. Dům č. 159 na náměstí patřil kdysi cechu tkalců. Později zde byl hostinec, ale dům i nadále nesl jméno „ZECHHAUS“.

Turistické zajímavosti

Budišovský kostel
 Základní kámen byl položen 9. 6. 1745 prelátem ze Šternberka. První přípravy ke stavbě byly vedeny děkanem Josefem Baptistem, který přišel do Budišova 30. 4. 1746.

Stavba byla realizována pod zvláštní patronací a finanční pomoci kardinála Ferdinanda Julia, hraběte Troyer.

Stavba trvala do roku 1755. Dokončena byla během působení děkana Johanna Franze Neumanna, který k nám přišel z Oder a byl také městským rychtářem. Vypráví se, že nad domy vedla z náměstí ke stavbě kostela stezka z desek a že tkalci vždy večer dopravili tolik cihel na lešení, aby jich bylo dost na celodenní stavbu. Jako dík dostali tkalci k užívání kůr do té doby, než jim byl odebrán „pro páchání nepravostí“.

Dne 12. dubna 1756 byl kostel zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a patronem byl olomoucký biskup. První varhany postavil r. 1758 Josef Georg Schwarz z Libavé. Měly 19 registrů, z toho 9 manuálových, 6 positivových a 4 pedálové. Křížová cesta byla dokončena roku 1763. Na věžích bylo 5 zvonů. Nejtěžší vážil 616 kg, nejmenší umíráček 83 kg.

Kronika neříká nic o tom, kolik věnovali obyvatelé Budišova finančních prostředků na stavbu kostela, jsou zdůrazňována jen některá jména, dary, jako financování celého elektrického osvětlení, darování ručně vázaného koberce k hlavnímu oltáři (oltářů je 7), darování bohatě zlatem vyšívaných rouch.

Varhany byly přestavěny roku 1930 firmou Rieger z Krnova. Působil zde i velmi dobrý pěvecký sbor, byly tu pořádány koncerty. Teprve v červnu 1912 byly dokončeny věže, které při stavbě z nedostatku peněz byly pouze nouzově zastřešeny.

V roce 1893 byla vytvořena nadace a začaly se shromažďovat finanční prostředky. Mnoho občanů ve své závěti odkázalo značnou částku na dokončení věží.

- Městská radnice z roku 1635
- Barokní kostel z roku 1745 a fara
- Městské znaky na radnici, budově školy a budově pošty
- Hřbitov a jeho náhrobky
- Kamenný most se sochou Jana Nepomuckého z roku 1725
- Dům č. 230 u kamenného mostu - Městské muzeum
- Cechovní znak tkalcovský, který se nachází v budově

Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou
Na pomezí Moravy a Slezska byla patrně koncem 13. století založena hornická osada u naleziště stříbrných a olověných rud. Již v roce 1301 je jmenována jako město olomoucké kapituly. Název města Budišov může údajně pocházet i od nepravidelné zástavby města, od bud havířů.

V širším okolí byla v minulosti provozována rozsáhlá těžba zvláště v okolí Starých Oldřůvek, Barnova a Rudoltic (Kolb H. 1988). Městský znak je poprvé připomínán v roce 1564, kdy měl modrý štít se stříbrnými zkříženými hornickými kladívky (viz Civitates montanarum ..VIII, Příbram). Znak horního města během staletí doznal změn zrovna tak jako charakter těžby. Počátkem XIX. století, podstatně později než na jiných místech v Evropě, začala v této oblasti moravskoslezského kulmu rozsáhlá těžba jílových břidlic jako krytinového, obkladového a dlažebního materiálu.

Hrad Vildštejn
Zříceniny hradu Vildštejna se dochovaly na skalnatém ostruhu nad říčkou Lomnicí severozápadně od Budišova. Místo je dnes zarostlé hustým mladým lesem a zasypané množstvím sutě, takže o celkovém uspořádání hradu si nelze učinit přesnou představu. I tak je však možné konstatovat, že šlo o hrad značně velký a pevný, který měl dvě části. Protože stával na odlehlém místě v lesích, nebyly jeho zříceniny rozebrány na okolní stavby, a tak je možné usuzovat, že pod vrstvami nánosu mohou být zachovány velké části zdiva, čekající dosud na archeologický průzkum.

Vildštejn vznikl jako správní středisko budišovského panství, s nímž tehdy sdílel jeho soudy. Není známo, zda stál již v roce 1274, kdy území panství, patřící tehdy ještě k velkému lesu Střelná, přešlo z majetku kláštera Hradisko do majetku olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1245-1281) a kapituly.

První hodnověrná zpráva o něm pochází z roku 1316. Tehdy se podle hradu psali členové olomoucké kapituly Dědřich a Jindřich z Fulštejna, kteří od olomoucké kapituly dostali budišovské panství do vlastnictví a na Vildštejně pravděpodobně sídlili. Kapitula však brzy získala panství zpět a od roku 1323 přešlo do trvalé držby olomouckého biskupa.

Hrad Vildštejn zanikl spolu s okolními vesnicemi pravděpodobně koncem 14. století za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem, protože z roku 1399 se dochovala zpráva o vypálení Budišova stoupenci markraběte Prokopa - nepřítele olomouckého biskupství - především Jana XI. Mráze (1397-1403). Někdejší historikové sice posunují zničení hradu do doby válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, tomu však odporuje skutečnost, že o hradu nejsou z 15. století žádné písemné zprávy.

Po zániku Vildštejna přešlo centrum správy panství do Budišova.

O hradu existuje mnoho pověstí. Nedaleko hradních zřícenin je místo zvané Kazatelna, kde prý kázal po Bílé hoře při útěku z Fulneku Jan Ámos Komenský. Uvedené místo bylo zřejmě shromaždištěm tajných nekatolíků z okolních vsí a odtud také vznik oné pověsti.

Poutní místo ve Staré Vodě opět vítá poutníky
(Obnova poutního kostela opět pokračuje)
 Ve dnech 27. - 28. července 1996 opět po mnoha letech ožilo tradiční poutní místo kostela sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě, v místě, které kdysi patřilo do okresu Moravský Beroun.

Dnes je tento konventní a farní kostel částečně uveden do původního stavu. V roce 1995 zahájili obláti z Kroměříže náročné stavební záchranné práce na obnově konventní budovy.

Stará Voda bývala kdysi kvetoucí obcí, jejíž součástí nebyl jen kostel, ale také klášter s kolejí, studánka s kaplí a pochopitelně domy, statky apod.. To vše je již minulostí. Klášter s kolejí již neexistuje, kostel byl značně poškozen, v lodi kostela byla vytrhána dlažba, zničena krypta pohřbených řeholníků. Co nezničily ruce příslušníků československé armády, to se podařilo jejich následovníkům - sovětské vojenské posádce, která zde sídlila po 68 roce. Nikdo by zde nehledal kdysi malebnou obec.

Klášter byl 4. 5. 1945 v rámci posledních bojů druhé světové války dělostřeleckou palbou vypálen. K jeho původně plánované obnově nedošlo, zejména poté, co bylo rozhodnuto o vojenském výcvikovém prostoru v okolí města Libavé.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.budisov.cz/, na kterých najdete další informace.