Dolní Životice

Dolní Životice

Obec Dolní Životice leží 10 km jihozápadně od Opavy v mírně zvlněném terénu kotliny, kterou protéká řeka Hvozdnice. Na podrobných horopisných mapách nese tato kotlina název obce, která se nachází v jejím nejnižším místě. Je to Stěbořická kotlina, která je částí vyššího horopisného celku - Nízký Jeseník.

Historie Dolních Životic
Dolní Životice vznikly v období tzv. vnitřní kolonizace českého státu, která umožnila zakládáním nových vsí hospodářské využití pohraničních lesních oblastí. Dolní Životice jsou dodnes formou zástavby a původním uspořádáním polních tratí příkladem tzv. lesní lánové vsi. Rolnické domy tvořily původně řadu kolem hlavní komunikace, za nimi následovaly dvory s hospodářskými budovami a lán orné půdy příslušející k usedlosti, zakončený zpravidla pastvinou a lesem. Původní lány tvořily zemědělskou hospodářskou jednotku, jejíž majitelé (tzv. láníci) byli zatíženi pevně stanovenou peněžní a naturální daní a pracovními povinnostmi.

Růst počtu obyvatel časem způsobil, že se lánová hospodářství dělila a vznikli tak pololáníci, čtvrtláníci či zahradníci - domkaři. Tíha daňových a robotních povinností se měnila. V roce 1589 byla tak veliká, že si životičtí a hertičtí poddaní stěžovali u olomouckého biskupa na svého pána Jana Mošovského, který pak byl biskupem napomenut, aby jednal se svými poddanými po křesťansku. Největší utrpení obyvatelům Životic a Hertic ovšem působily válečné události. Z roku 1642 pochází zápis v manských knihách olomouckého biskupa, který popisuje veliké škody, způsobené vojskem a "povětřím" - tj. přírodními pohromami.

O založení Dolních Životic ani Hertic není přímých písemných dokladů. Z několika nepřímých zmínek v nejstarších listinách lze však soudit, že Dolní Životice založil v době kolonizace horlivý zakladatel vesnic v hustém pohraničním lese mezi Moravou a Slezskem Zibota (někdy též uváděný jako Siboto). Vesnic nesoucích Zibotovo jméno je na Moravě, v moravské a přilehlé polské části Slezska celkem jedenáct.

Nejstarší zmínka o Zibotovi je z roku 1087 v listině kněžny Eufemie, vdovy po olomouckém údělném knížeti Otovi, jiný Zibota je uveden na listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1228, další Zibota je doložen jako autor závěti z roku 1223, v níž Jan, Zibotův syn, odkazuje dvě vsi, které sám založil v pohraničním lese, svým bratrancům Semjanovi a Otovi. Je nesnadné určit, který z těchto Zibotů a kdy Dolní Životice založil, jisté však je, že vznikly před rokem 1200 a že zakladatel i jeho potomci sídlili ve vodní tvrzi, jejíž zbytky jsou v Dolních Životicích dodnes zachovány. Vodní tvrz i vesnici Životice zničili Tataři roku 1241.

Za zakladatele Hertic, které vznikly přibližné ve stejné době, je považován jistý Herard (Hereš), jehož jméno však v listinách není doloženo, stejně jako nebyly nalezeny zbytky předpokládané hertické tvrze. Obě obce byly spáleny v roce 1241 za vpádu Tatarů do Evropy a snad byly i dočasně vylidněny. První historická zmínka o Herticích je z roku 1251, kdy známý olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka potvrdil vlastnictví Hertic svému manovi Bertoldovi.

Roku 1370 se Hertice dělí na dva díly. Větší díl připadl k panství životickému, vlastníky menšího dílu jsou postupně Dominik z Hertic (do roku 1381), bratři Jan a Velik z Hertic (do roku 1392), Jan Kuchmeister (do roku 1407), Lúček (Lukáš) z Hertic (do roku 1436), Jan Lúček z Hertic (do roku 1453). Po Janu Lúčkovi vlastnili menší díl Hertic jeho neznámí potomci do roku 1521. Po nich byl správcem menšího dílu Hertic za nezletilé bratry Valentina, Václava a Vavřince Lúčkovy Ondřej Štěpanovský, který svůj úřad vykonával až do roku 1523, kdy Hertice připadly trvale k Životicím.

První historická zmínka o Životicích je v nejstarším seznamu obcí panství olomouckého biskupství, který pochází z let 1316-25. Jsou tu ovšem uvedeny pod jménem Schoenstein. To se vyvinulo ze jména Schaunstein, názvu nové tvrze vybudované kolem roku 1310 u dnešních Životických Hor pod Strážištěm jako sídlo majitelů jedné části Životic. K této horní tvrzí patřil dvůr Hory (Berghof), část Životic a Lhotka.

Druhou, větší část Životic ovládala tvrz, která stála na místě dnešního zámku (dolní tvrzi) a ke které patřil dvůr a polovina Hertic. Název Schaunstein měl připomínat jméno hradu olomouckého biskupa Bruna Schaumberg. Tento název byl pak asi po dobu 200 let přenášen i na znovu vybudovanou ves.

Až v roce 1412 se vesnice opět jmenuje Žybotitz a název Schoenstein se ztrácí. Po roce 1628 se užívalo obou názvů. Od 14. století jsou známi i majitelé vsi. Byl to Jan z Medlic (1354-81), pak do roku 1389 Bulač (Boleslav) a jeho bratři Jan a Albert (byli současně držiteli panství v Deštném). Bulač se přestěhoval do Životic, kde si postavil už zmíněnou tvrz na místě dnešního zámku. Jeho bratr Jan ze Životic sídlil v horní tvrzi u Hor a Albert vlastnil ve Štáblovicích alodiální (svobodný) dvůr a v Mikolajicích dva a půl lánu (asi 50 ha) půdy. Po Janovi z Životic se vystřídali na horní tvrzi (u Hor), Milota 1389 až 1396, Mikuláš do roku 1402, Jan do roku 1406, Záviš z Vikštejna do roku 1412 a Matouš Stoš, kterému husité kolem roku 1430 horní tvrz zničili, protože bojoval proti nim.

Horní tvrz byla po husitských válkách obnovena, ale v třicetileté válce byla opět zničena, tentokrát definitivně. Na dolní tvrzi, která stála v blízkosti dnešního zámku, byli po Bulačovi (od roku 1363 do roku 1390) majiteli Hanuš Kuchmeister do roku 1403, Ješek Pikus do roku 1413, Hanuš Kočíř do roku 1416, Eliška Pikusová, vdova po Ješkovi Pikusovi do roku 1422, Ondřej z Vartnova do roku 1435 a Mikuláš z Fulštejna do roku 1456.

Obě části Životic opět spojil na konci svého života Matouš Stoš z Bránice (žil do roku 1468), po něm vlastnili Životice jeho potomci Jan Stoš (do roku 1504), Jan Stoš mladší (do roku 1549), který byl předním příslušníkem panského stavu na Opavsku. V letech 1549-51 vlastní Dolní Životice syn Jana Stoše mladšího, Jiří Stoš. Po jeho smrti přešly prodejem do rukou polského vzdělaného a vlivného šlechtice Felixe Mošovského z Moravčína. Když zemřel, vlastnil Životice jeho syn Tobiáš Mošovský z Moravčína (do roku 1573), do roku 1609 hospodaří na panství Tobiášovi synové - nejdříve společně do roku 1579, pak jednotlivě: Felix (do roku 1580), který byl významnou osobností v tehdejším politickém životě českého státu a jeho bratr Jan (do roku 1609), který zastával vysoké úřady na Moravě.

Po jeho smrti roku 1609 za jeho nezletilé děti spravuje panství jeho žena Johanka Mošovská (do roku 1619). Její syn David Šebastián Mošovský vlastní Dolní Životice do roku 1639, po něm jeho znovu provdaná manželka Anna Marie Vilimovská (do roku 1661). Sňatkem její dcery Reginy Kateřiny přecházejí Životice do držení rodiny svobodných pánů z Laziska Stanislava Orlíka z Laziska (do roku 1668), Petra Leopolda z Laziska (do roku 1721), Karla Františka Orlíka svobodného pána z Laziska (do roku 1770). Tento významný úředník se výstavbou zámku a přilehlého parku v Dolních Životicích dostal do trvalých finančních potíží a jeho synové Karel a Jan Křtitel Orlíkovi nakonec roku 1800 prodávají panství hraběti Janu Larisch-Mönichovi.

Turistické zajímavosti
- Jeskyně v Kapaličné, v které se kdysi těžil kámen; je asi 110 metrů dlouhá a má dvě postranní chodby.

- Posezení u studánky v lese, které vybudovaly Lesy České republiky pro kolemjdoucí v roce 2000.

- Zámecká ulice.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.dolnizivotice.cz/text/Ramec21.html, na kterých najdete další informace.