Píšť

Píšť

Obec Píšť se nachází v severovýchodní příhraniční části opavského okresu, v mírně zvlněné krajině Hlučínské pahorkatiny. První písemná zpráva o existenci obce je zachována z roku 1228. Historickou dominantou obce je lidové poutní místo Kostel sv. Vavřince, který byl postaven v roce 1743.

Dochovaly se zde barokní sochy sv. Petra a Pavla a soubor pěti obrazů z roku 1784 od opavského malíře F. Lichta. Do kostela byl darován obraz Matky Boží jako díkuvzdání za záchranu života. Obraz je starý asi 280 let, 16. 6. 2001 proběhla jeho korunovace papežskými korunkami.

V obci se dále nachází Kaple sv. Jana Nepomuckého. Je to ojedinělá osmihranná kaple se sochou Jana Nepomuckého v interiéru, která pochází z 18. století. V obci je v létě hojně využíváno místní koupaliště a minigolf. Známá je také stometrová střelnice. V obci je zřízen mezinárodní přechod Píšť - Owsiszcze.

Historie
Obec Píšť patří k nejstarším na Opavsku a první písemná zmínka o ní je z roku 1228, kdy ji Přemysl Otakar I. daroval velehradskému klášteru. Název Piscz se vyskytuje i mezi vesnicemi, potvrzenými tomuto klášteru papežskou listinou Inocence IV. z roku 1250. Ves byla kolonizována převážně slovanským obyvatelstvem a její původní název zněl Piesch. Velehradský klášter spravoval ves do roku 1439. V roce 1467 už měla ves Píšť 2 mlýny.

Od roku 1518 se ves uvádí jako příslušná k hlučínskému panství. Roku 1520 přikoupil Bernard ze Zvole v Píšti svobodné fojtství s tvrzí, mlýnem a krčmou. Píšť od té doby náležela k Hlučínu, a to do r. 1625, kdy ji Václav z Vrbna prodal se vsí Ovsiště Bernardovi Lichnovskému z Voštic. V době třicetileté války ves velmi utrpěla a byla z velké části zničena. Bernard Lichnovský zemřel r. 1635 a Píšť zdědil jeho syn Václav. Po jeho smrti ji převzal válečnými událostmi téměř zcela vydrancovanou Jiří Lichnovský. Zemřel r. 1655 a od r. 1660 náležela ves k Chuchelné, část vsi držel Karel Max Lichnovský a další část Jan František Lichnovský.

Roku 1721 se připomíná v Píšti dřevěný evangelický kostel. Byly zde v tuto dobu 4 mlýny, 1 panský dvůr, 1 krčma, 2 rybníky a hospodařilo zde 34 sedláků a 24 zahradníků (menších sedláků). V roce 1784 měla ves 390 obyvatel katolického vyznání, jejichž mateřštinou nadále byla moravština. Počet obyvatel rostl a v roce 1843 zde již žilo 885 lidí. Je pravděpodobné, že římskokatolickou faru v Píšti zřídili již mniši velehradského kláštera, ke kterému do roku 1439 náležela. Od poloviny 16. století však byla ves evangelická. V roce 1743 zde byl postaven na náklad Bernarda Lichnovského nový kostel, zasvěcený sv. Vavřinci, a to na základech starého kostela.

V roce 1797 vznikla v obci farní škola s 1 učebnou, komorou, kuchyňkou a také se stodolou, chlévem a přilehlou zahrádkou.

Nová školní budova byla postavena roku 1838. Do Píště chodily do školy i děti z vesnice Boleslav (do r. 1841) a z Ovsiště (do r. 1865).

Ze zajímavostí lze uvést, že 13. 11. 1893 projížděl obcí na své cestě do Chuchelné pruský císař Vilém II.

V roce 1905 se konalo v Prusku sčítání lidu a v Píšti bylo podchyceno 1567 obyvatel, z nichž 94 % uvedlo jako mateřskou řeč moravštinu. Roku 1910 byla obec přejmenována na Sandau, ale název se mezi lidmi neujal.

V I. svět. válce padlo na frontách 45 místních obyvatel.

K nově vzniklé ČSR byla obec připojena rozhodnutím správní delimitační komise ze dne 14. 3. 1923 v Ostravě. Správa obce byla do českých rukou oficiálně předána 16. 3. 1923. V obci byl jmenován vládní komisař a od 1. 4. 1923 i matriční úřad. V té době měla obec 1820 obyvatel a užívala jména Píšť. V květnu 1926 převzal od státního pozemkového úřadu zdejší zbytkový statek Hůrky statkář Josef Landovský. V obci byla pošta, četnická stanice a finanční pohraniční stráž.

Po připojení k ČSR byla zřízena 6-ti třídní česká obecná škola a v roce 1929 i měšťanská škola, a to i pro žáky z Bělé, Vřesiny a Závady. V roce 1926 byla v obci 3 pohostinství, 6 obchodů se smíšeným zbožím, 1 řezník, 4 mlynáři, 2 kováři, 2 koláři, 3 stolaři, zednický mistr, pokrývač, cementář, sedlář, 4 obuvníci, švadlena a obchod s drůbeží. Od 21. 4. 1927 zde byla zahájena soukromá autobusová linka do Opavy. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo bylo zaměstnáno zejména v zemědělství, stavebnictví, přičemž zedníci, tesaři a zemědělští dělníci pracovali většinou v Německu.

Dne 8. 10. 1938 byla Píšť na základě mnichovské dohody zabrána německým vojskem a stala se součástí třetí říše pod jménem Sandau. Muži museli povinně rukovat do německé armády. V tuto dobu žilo v obci 1 588 obyvatel.

Měšťanská škola byla zrušena a obecná škola trpěla po dobu okupace nedostatkem kvalifikovaných učitelů. Od roku 1943 vyučovaly v 6-ti třídách jen 3 učitelky, od vánoc r. 1944 se již nevyučovalo vůbec, poněvadž budova byla zabrána německým vojskem zprvu jako kasárna, později jako vojenský lazaret.
Před příchodem fronty byla většina místních obyvatel z obce vypuzena, mnoho budov bylo válečnými operacemi poškozeno, či zcela zničeno. Na frontách II. světové války padlo 147 mužů. Sovětská armáda přišla do vesnice 20. 4. 1945.  Z obce bylo během let 1945-46 odsunuto 14 rodin, celkem 52 osob.

Turistické zajímavosti

Mariánské poutní místo
Historickou dominantou obce je kostel sv. Vavřince, který byl postaven v roce 1743, dnes Mariánské poutní místo. Dochovaly se zde barokní sochy sv. Petra a Pavla a soubor pěti obrazů z roku 1784 od opavského malíře F. Lichta. Do kostela byl darován obraz Matky Boží jako díkůvzdání za záchranu života. Obraz je starý asi 280 let a v roce 2001 proběhla jeho korunovace papežskými korunkami posvěcenými v Římě za účasti farníků, kněze P. M. Sienkowského a starosty obce Mgr. Františka Jaroše.

Naše obec Píšť je novým Mariánským poutním místem v ČR, které 12. 6. 2002 ustanovil biskup ostravsko-opavský jako zasvěcené modlitbám za mír a usmíření mezi národy. V roce 2003 byla dokončena v areálu poutního místa venkovní Křížová cesta keramických reliéfů s oddechovou a parkovou částí. Toto poutní místo nabývá nadregionálního významu, neboť se v obci vytvořily předpoklady pro čilý cestovní ruch, kulturní i podnikatelský rozvoj příhraničního styku s Polskem.

Poděkování za veškeré úsilí a práci věnovanou vzniku poutního místa v Píšti patří duchovnímu správci farnosti (1996-2003) a čestnému občanu obce Píšť IC Lic. Mgr. Mariuszi Sienkowskému.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.pist.cz/?akce=uvod, na kterých najdete další informace.