Sudice

Sudice

Obec Sudice je pohraniční obcí ležící severovýchodním směrem od městečka Kravaře v jižní části malebného údolí Sudického výběžku, jehož tvar na mapě je tak zřetelný, že nezaniká ani v přehledných mapách malých měřítek. Obec Sudice je pohraniční obcí, která je obklopena mírně zvlněnou krajinou Hlučínské pahorkatiny. V okolí obce se rozprostírají především pole, jedná se převážně o zemědělskou oblast bez zatížení průmyslovou výrobou. Katastr obce má rozlohu 942,7 ha. V roce 1993 byl otevřen nový hraniční přechod Sudice - Pietraszyn, který má regionální význam, neboť umožňuje efektivní spojení měst Opavy a Raciborze. Zároveň otevírá možnosti pro rozvoj cestovního ruchu.

Obec má bohatou historii. První písemná zmínka je z roku 1327, kdy kníže Mikuláš II. prodal obec ratibořským dominikánům. Sudice jsou první osvobozenou obcí v okrese Opava, ve východní části obce se nachází Památník padlým v I. světové válce, Památník čs. tankistů z roku 1960, Památník osvobození (tank) z roku 1980 a uprostřed obce stojí letadlo.

Dominantu obce tvoří farní kostel - pseudogoticky orientovaný trojlodní chrám s transeptem. Farní kostel, ohradní zeď s branou, hrobka a fara s hospodářskými budovami je od roku 1990 kulturní památkou. Farní katolický kostel je zasvěcen sv. Janu Křtiteli, postaven v novogotickém stylu podle projektu J. Seyfrieda, v interiéru je zachován soubor obrazů od Jana Bochenka, rodáka z Hlučína. Nelze přehlédnout i zajímavou stavbu pravoslavného kostela směrem k hraničnímu přechodu. Obec má právo užívat znak i prapor, vyobrazení ve znaku i praporu představuje hlavu sv. Jana Křtitele na zlaté míse v červeném poli, který byl patronem původního dřevěného a je patronem i současného katolického kostela.

Historie
Obec Sudice leží uprostřed třebomsko-sudického výběžku ve zvlněné zemědělské krajině Hlučínské pahorkatiny. Obec se svažuje až do údolí Oldřišovského potoka, 238 až 255 m n. m.

Nejstarším známým vlastníkem obce byl dominikánský klášter v Ratiboři, kterému Sudice prodal opavský kníže Mikuláš v r. 1327. V r. 1330 je však držel již Jindřich Svojše ze Sudic. Zřejmě ještě ve 14. st. zde byla vybudována tvrz, jejíž majitelé se velmi rychle střídali. Počátkem 15. st. už zde byl farní kostel. V 1. pol. 16. st. byly Sudice povýšeny na městečko a rozděleny na dvě části, které spojili v r. 1557 Oderští z Lidéřova.

Snad na místě původní tvrze dal Jan Benedikt Panský ze Šibic postavit ve 2. pol. 17. st. menší barokní zámek, který však byl za dalších majitelů Henneberků v r. 1786 zbořen. To již byl dříve samostatný statek Sudice od r. 1774 spojen s dolnobenešovským panstvím. Historickým přelomem v životě obce byly události pol. 18. st., kdy po prohrané válce v r. 1742 postoupila Marie Terezie část Slezska Prusku a život obce se stal v dalších letech součástí jeho vývoje.

Původní dřevěný kostelík byl v polovině 19. st. přebudován, jeho využívání bylo ukončeno požárem. Nový kostel byl dokončený v r. 1906. Postavený byl v novogotické stylu stavitelem J. Seyfriedem z Kravař a vysvěcen na farní kostel sv. Jana Křtitele. V interiéru je zachován soubor obrazů J. Bochenka a dřevěný krucifix od B. Kafky. V r. 1990 byl celý areál kostela (farní kostel, ohradní zeď s branou, hrobka a fara s hospodářskými budovami) prohlášen kulturní památkou.

V roce 1911 byl na konci obce, u cesty směrem na Ratiboř vystavěn evangelický kostel, po roce 1945 je využíván i pravoslavnou církvi. Po připojení k ČSR v r. 1920 připadly Sudice do okresu Hlučín, od r. 1928 do okresu Opava. Po Mnichovu se Sudice staly s celým Hlučínskem součástí Německa.

Sudice byly osvobozeny dne 28. 3. 1945. Válečné události zanechaly v obci ze 153 budov - 56 nepoškozených, 53 málo poškozených, 6 těžce poškozených a 38 budov bylo zcela zničeno. Po válce byly Sudice až do roku 1960 opět přechodně začleněny do hlučínského okresu. Obci se nevyhnul odsun občanů německé národnosti, bylo odsunuto 229 osob. Tento počet, vyšší než v jiných obcích na Hlučínsku byl dán převážně německy mluvícím obyvatelstem. Nastalo období dosídlení a obnovy válečných škod.

Než bylo možné nové poměry uspořádat, přišel další zásah v podobě kolektivizace a komunistického řízení života obce. V tomto období měnila obec svůj vzhled, byly vystavěny nové hospodářské objekty a rozpadaly se staré, na tento stav doplatily i další objekty ve správě státu či socialistických organizací a naproti tomu bylo postaveno několik nových obytných domů.

Pád komunistického režimu v roce 1989 dal obci možnost odstranit "zaostalost" v oblasti inženýrských sítí a tak jsou postupně doplňovány chybějící "stavební kameny" - voda, telefon, plyn a od roku 2001 probíhá výstavba kanalizace s čističkou. V r. 1993 byl v Sudicích otevřen hraniční přechod do Polska směrem na Ratiboř. Otevření přechodu, vyšší návštěvnost obce přiesly i rozvoj podnikatelských aktivit, které se rovněž podílejí na zlepšujícím se vzhledu obce.

Chrám sv. Jana Křtitele
Na úbočí kopce, v severní části obce Sudice, stojí velká pseudogoticky orientovaná trojlodní bazilika s transeptem. Stojí zde už více než 90 let. Ke konci 19. století přichází do tehdejší farnosti s dřevěným kostelíkem důstojný pan farář P. Arnošt Jureczka. Tato, pro obec významná osobnost, se značnou měrou zaslou¬žila o stavbu dominanty Sudic.

Oblíbený farář si dovedl získat německou většinu v obci, a tak mohl roku 1903 přikročit ke stavbě nového kostela z červené cihly a kamene. V roce 1904 bylo také započato se stavbou fary. Obě stavby prováděl stavitel kostelů ve Slezsku Josef Seifried z Kravař. Bazilika sv. Jana Křtitele je zmenšenou a poněkud po¬změněnou kopií Dómu v Kolíně nad Rýnem. Je to bazilika v pseudogotickém slohu a představuje ústřední část celého areálu, ke kte¬ rému patří ještě ohradní zeď s branou, hrobka, fara a hospodářské budovy.

Celý areál byl roku 1990 Ministerstvem kultury ČSR prohlᬠšen za kulturní památku.

Kněžiště a vedlejší lodi baziliky jsou zakončeny pěti stranami osmiúhelníka, vystupující příčná loď je zakončena pravoúhle. Vedle hlavních prostorů má bazilika i prostory vedlejší - sakristie a boční předsíně. Na západní straně trojlodi je čtyřboká věž s hlavní předsíní v přízemí a hudební kruchtou nad ní. Ve věži jsou hodiny a tři nové zvony z roku 1989 (Jan, Josef a Hedvika). 64 metrů vysoká polygonální jehlanová střecha věže, čtyřboká sanktustní vížka nad polem křížení i celá střecha jsou kryty břidlicí. Střecha má malé vikýře.

Hlavní prostory baziliky jsou zaklenuty poli žebrové klenby jednoduchých hvězdicovitých vzorů, v závěru presbyteria je jen poloviční hvězdicovitá klenba. Profilovaná žebra nesou oblé, od podlahy vybíhající přípory s patkou a rostlinnou hlavicí (hlavice nejsou většinou dodělány). Jednotlivé lodi oddělují hrotité oblouky. Vnějšek je opatřen opěrnými pilíři.

Vnitřní vybavení tohoto chrámu bylo ukončeno přísunem hlavního oltáře (1926) a kazatelny v roce 1929. Celý oltář, kazatelna a křtitelnice jsou vyrobeny z bílého mramoru, který byl dovezen z italské Carrary.

Všechny obrazy, i křížovou cestu, maloval hlučínský rodák Jan Bochenek v letech 1902 – 1910. Mši svatou zde doprovází zvuk dvoumanuálových varhan od firmy RIEGEL – KLOSS, postavených v roce 1908.

Stavba baziliky stála 700 000 říšských marek. Ještě před dokončením stavby mohl chrám vyhořet, a to v roce 1905, kdy byl požárem zničen starý dřevěný kostel, který stál v těsné blízkosti nově stavěného. Chrám byl vysvěcen 19. listopadu 1906 olomouckým světícím biskupem Dr. Karlem Wisnarem.

Farní budova
Ladí s celým stavebním komplexem. Volně stojící stavba z režných cihel, téměř čtvercového půdorysu, je zastřešena valbovou střechou krytou původně břidlicí (polovina střechy je dnes kryta plechem). Půdorys fary rozšiřují na všech čtyřech stranách střední rizality se štítovými nástavci,ve štítech jsou sdružená okénka. Při západní straně objektu je lodžie se třemi arkádami a přístupovým schodištěm. Korunní římsu zdobí obloučkový vlys a mezi přízemím a patrem se vyjímá kordónová římsa. Obdélná okna ve špaletách s pískovcovým ostěním přecházejí ve štítových stěnách rizalitu v profilované, tvarově různorodé římsy.

Hrobka je přízemní stavba obdélného půdorysu, také z režných cihel. Na třech stranách je otevřena arkádami (4 x 2) s lomenými oblouky, nesenými hranolovými pilíři. Ve cviklech jsou trojlisty. Atika je členěna slepými arkádami ve čtyřech obdélných polích, oddělených od sebe pilíři. Zadní stěnu prolamují čtyři obdélná okna s lomenými oblouky.

Také vstupní brána je přízemní stavba obdélného půdorysu, zastřešená je valbovou střechou s vikýřem. Obdélný průjezd zakončuji lomené oblouky. K bočním stěnám kaple přiléhají nižší polygonální přístavby s opěráky (slouží jako hrobky P. Arnošta Jureczky a jeho více než 40 let zde působícího nástupce P. Josefa Konečného).

Posledním doplňkem areálu je uzavřený komplex tří hospodářských budov (chlévy, konírna, stodola) z režného zdiva. Objekty kryje sedlová střecha z původní břidlice. Budova v severní části komplexu typově nesouvisí s ostatním areálem. Je cihlová, omítnutá a patrně starší. Původní dřevěná vrata byla nahrazena plechovými a oblouky nad nimi se dozdily. Prostor dvora pokrývají, stejně jako prostor areálu fary, původní dlaždice s kolkem.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obec-sudice.cz/uredni_deska/uredni_deska.php, na kterých najdete další informace.