Litultovice

Litultovice

Obec Litultovice se nachází v Moravskoslezském kraji 12 km jihozápadně od Opavy na silnici I/46, směrem na Olomouc. Počtem obyvatel 762 a rozlohou 1035 ha patří Litultovice mezi menší obce západního Opavska. Litultovice jsou samostatnou obcí se stavebním úřadem a matrikou.

Součástí obce jsou tři přilehlé osady: Choltice, Luhy a Pilný Mlýn.

Obec je zapojena v Programu obnovy venkova, je členem Svazu měst a obcí ČR, členem Euroregionu Silesia, Mikroregionu Hvozdnice, Svazku obcí pro provoz vodovodu Litultovice.

V obci se nachází pobočka České pošty, zdravotní středisko se zubním, ženským, obvodním a dětským lékařem. V obci je třítřídní základní škola a mateřská škola. V budově zámku je umístěn obecní úřad s historickou obřadní síní, knihovna, lékárna, zámecká restaurace a garáže hasičské zbrojnice. Kromě prodejny Jednoty se smíšeným zbožím je v obci prodejna řeznictví.

Historie obce
Litultovice mají jméno od svého zakladatele Litulta (Lutulta, Litolta).

Nejstarší zachovanou památku na Litultovice máme v seznamu biskupských manů v okolí Opavy z doby 1289 – 1325, v němž mají jméno německé, ačkoliv seznam je psán latinsky.

Litultovice s okolím byly manským statkem olomouckého biskupství a tvořily moravskou enklávu ve Slezsku, udělovanou v léno jako mužské manství v pokolení sestupném. Dědictví se proto přiznávalo pouze v případě žijícího mužského potomka, syna. Poněvadž tato podmínka nebyla vždy splnitelná, vystřídalo se v držení léna více než deset rodů.

Turistické zajímavosti

Zámek
Litultovice byly na začátku 14. století jedním z manských statků olomouckých biskupů na Opavsku. Držitelé statku se až do konce 18. století často střídali. V r. 1412 jej držel Zikmund z Litultovic, v letech 1436 - 1446 Václav Kosíř z Litultovic. To znamená, že na počátku 15. století, či snad již ve století 14., byla ve vsi vybudována tvrz. První zmínku o tvrzi (baště) máme z r. 1446. Tehdy šlo o tvrz s ochrannými rohovými věžemi, obehnanou příkopy se soustavou rybníků, která patrně sloužila na obranu vesnice v nebezpečné válečné době a proti vpádu loupeživých rytířů. Jako tvrz se naposledy uvádí v r. 1558, když Matouš Stoš z Kounic prodal Litultovice Bedřichu (Fridrichu) Stošovi.

Od r. 1567 náležely Litultovice jako léno Bohuslavu z Víckova, ale už r. 1573 je koupil za 7000 moravských zlatých Otík Stoš z Kounic, jenž se však téhož roku utopil v rozvodněné Ostravici. Jeho nástupce Jan Stoš z Kounic přebudoval dosavadní tvrz v renesanční zámek. Přestavba byla dokončena patrně v r. 1579.

V letech 1580-1614 drželi léno Bítovští z Bítova, pak se jeho držitelé rychle střídali. Bítovští zanechali zámek složený ze dvou částí; přední, jednopatrová, na způsob písmene L, s dvorními arkádami – „nový zámek“. Vnějšek byl omítnut, kámen, tuf, barven červeně a černě, zdivo bíle. Zadní, dvoupatrová budova se dvěma nárožními věžemi na severní straně byla také omítnuta – „starý zámek“.

Od r. 1647 vlastnili léno Litultovice a Lhotku Jan Kryštof, Stanislav a Mikuláš, mladší Orlíkové z Laziska. V držení tohoto rodu zůstaly Litultovice až do r. 1694, pak došlo opět k rychlé výměně majitelů. Od r. 1714 byly majetkem Jana Arnošta z Tetzlernu a po něm od r. 1718 jeho synů Jana Fridricha, Josefa Ignáce a Jiřího Antonína. Ti dali přestavět renesanční zámek v barokní sídlo; interiéry zámeckého objektu přitom dostaly barokní štukovou výzdobu. V té době byla také zřízena zámecká kaple.

Po Tetzlernech od r. 1792 až do druhé světové války náležel zámek spolu se statkem nepřetržitě Rollsbergům. Za nich, koncem 18. a počátkem 19. století, došlo k dalším stavebním úpravám zámeckého objektu. Tenkrát získalo průčelí „nového zámku“ dnešní empírový vzhled, k němuž patřil balkón s dveřmi nad centrálním vjezdem s tympanonem na vrcholu. Po stranách vjezdu byly vytaženy pilastry. Celek zastřešila mansardová střecha.

U zámku byl zřízen počátkem 19. století přírodně krajinářský park s cizokrajnými stromy, ve kterém byla umístěna kuželna. Park je obehnán zámeckou zdí.

Poslední majitelka z rodu Rollsbergů objekt po válce opustila a teprve 26. srpna 1947 ho ministerstvo zemědělství přidělilo místnímu národnímu výboru. Ten usiloval několik let o získání finančních prostředků na opravu, ale marně. Špatný stavební stav se ještě více zhoršoval, ať už po předchozím užívání vojskem, nebo později místním zemědělským družstvem. V 60. letech byla zbořena barokní kaple. Generální oprava zámku proběhla v 2. polovině 70. let 20. století. Restaurátorské práce v 1.patře „starého zámku“ byly ukončeny v r. 1986.

Budova, nazývaná „starý zámek“ je cihlová stavba s renesančním zaklenutím přízemních místností; dvě další podlaží mají pouze záklopové stropy. Na severní straně má dvě nárožní věže, chybně se uvádí, že původně tu byly čtyři. Toto tvrzení potvrzuje celistvé obvodové zdivo, bez nutných spár v okolí nároží. Celistvé jsou také renesanční omítky, pod nimiž nebyly nalezeny žádné starší, středověké.

Při stavebních úpravách „starého zámku“ se podařilo ve sklepení nalézt starší odvodňovací systém, který pomocí kanálku odváděl vodu směrem k rybníku. Na kanál navazoval ve zdivu vzdušný komín, umožňující přirozené větrání těchto podzemních prostor.

V objektu „nového zámku“ byly odhaleny velmi cenné staré fresky, pocházející z přelomu 16. a 17. století.

Dnes je v objektu zámku umístěn obecní úřad s historickou obřadní síní, lékárna, zámecká restaurace, knihovna a garáže hasičské zbrojnice.

Větrný mlýn na Cholticích
Větrný mlýn na Cholticích, lidově zvaný „větřák“, byl postaven roku 1833 v nedalekém Sádku Augustinem Foltýnem. Roku 1878 byl rozebrán a prodán Františkovi Romfeldovi, po částech převezen do Choltic a zde postaven na nynějším místě.

Posledním „panem otcem“ byl Konrád Romfeld, který zde ještě za okupace v letech 1938 – 1945 mlel lidem z obce i okolí mouku. Pak udržoval mlýn v provozu, zejména na šrotování, až do roku 1954.

Po tomto roce objekt chátral. Nebyl zabezpečen proti vstupu nezodpovědných návštěvníků, což se neblaze projevilo na jeho vnitřním i venkovním zařízení. Proto roku 1969 dochází z iniciativy tehdejšího MNV v Litultovicích a za přispění ONV – odboru cestovního ruchu v Opavě, JZD v Litultovicích a místních hasičů k jeho generální opravě, a to nákladem cca 70 000 Kč, nepočítajíc v to velké množství brigádnických hodin. Prostor mlýna byl oplocen a objekt uzamčen. Klíče byly svěřeny do péče místnímu občanovi Ludvíku Pavelkovi, který mlýn obětavě opatroval a předváděl turistům. Také sbírka sekernického nářadí a nejrůznějších potřeb z hospodářství i domácností našich předků, umístěná v patře mlýna „v moučnici“, je jeho dílem.

V roce 1994 byl mlýn prodán zpět původnímu majiteli – panu Konrádu Romfeldovi. V současnosti mlynářskou tradici přebírá jeho syn Radomír Romfeld s tím, že v budoucnu se mlít bude ponejvíce pro radost.

Choltický větrný mlýn je celodřevěný, tzv. beraního, též kozelčího typu. Na křížovém kamenném základu spočívá křížový podklad z trámových hranolů. Uprostřed je zapuštěn mohutný středový sloup (tatík) zajištěný vzpěrami (apoštoly) do výše křížového stolce neboli sedla. Na tom leží dva trámy nesoucí spodní patro mlýna, zvané moučnice. Moučnicí prostupuje středový sloup až do stropu, kde je na čepu nasazen příčný nosný trám (matka), na něm spočívá horní patro (zanáška). Tam do vaznice držící krokve jsou zapuštěny podvalnice, na kterých se otáčí hřídel (val). Na konci valu jsou zakotveny v litinové konstrukci 8 m dlouhá křídla. Křídla jsou zpevněna příčkami, které se vyplňují šalůvkami podle síly větru. Na vnitřní části valu je zasazeno palečnicové kolo o průměru 3,4 m se 145 dřevěnými zuby (palci). Pomocí ozubeného dřevěného soukolí se hybná síla přenáší na tzv. šprušle, zakotvené mezi dva dřevěné talíře, po obvodě okované a stažené železným pásem. Jsou upevněny na trýbu, zapuštěném do vrchního mlýnského kamene zvaného kypřice.

Lze říci, že kromě křížového základu, vzpěr, stolce a sloupu se celá budova mlýna natáčí kolem vertikální osy proti směru příznivého větru, a to pomocí dlouhé oje, vyčnívající ze zadní stěny stavby. Na oj se upevní lano od rumpálu na kolečkách a převeze se podle potřeby tam, kde je nejblíže do země zapuštěný silný kůl, na který se poloha fixuje.

Bedněná kostra větřáku se sedlovou střechou, u křídel zkosenou, je ukončena cca 20 cm nad terénem, aby nebránila otáčení mlýna. Celková výška objektu je 12,50 m, v půdorysných rozměrech 5,90 x 6,50 m, průměr otáčky křídel je 16 m.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.litultovice.cz/, na kterých najdete další informace.