Kvilda

Kvilda

Kvilda patří mezi nejvýznamnější turistická střediska Šumavy. Je nejvýše položenou obcí v ČR (1 065 m n. m.), ležící uprostřed nádherných Šumavských plání.

Do katastrálního území obce patří zaniklá obec Bučina i nedaleké osady Františkov, Vydří Most, Hraběcí Huť a Lesní Domky.

Současnost
Obec je spravovaná obecním úřadem, v místě je pošta, Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny, Vzdělávací centrum (přednášky, galerie), Informační centrum obce a IC NP Šumava, obchod s potravinami, věhlasně známá pekárna, malá drogérie a domácí potřeby, velice dobře vybavená prodejna Sport, půjčovna lyží a dalšího sportovního vybavení, půjčovna kol a jejich oprava.

Historie
V místech, kde se dnes rozkládá obec Kvilda, byl v minulosti pouze těžko prostupný hraniční hvozd, tvořící přirozenou hranici česko – bavorskou. První písemná zpráva s použitím  místního názvu pochází z roku 1345. V této listině potvrzuje český král Jan Lucemburský,  Tomáši a Janovi, synům správce píseckého panství Ondřeje, že „ les Kvildy (lat. Geuilde, něm. Gefilde) zvaný, ležící za Rejštejnem je v jejich držení, i s užitky kovů, budou-li nalezeny.

Tomáš a Jan zde  zřejmě zahájili rýžování zlata. Dodnes se můžeme setkat v okolí Kvildy i Horské Kvildy s tzv. sejpy, neklamnými  pozůstatky po rýžování zlata. Sejpy, neboli hrůbata, jsou hromady propraného materiálu ze zlatonosných toků.

Velký vliv na osídlování zdejší krajiny měly obchodní stezky. Horní zlatá stezka, neboli kašperskohorská, chráněná královským hradem Kašperkem, sloužila obchodnímu ruchu od roku 1366. Spojovala Pasov s Kašperskými Horami přes Salzgattern, Freyung a Kvildu. Tuto významnou obchodní cestu nechal Karel IV. vytyčit v roce 1356. Význam Horní zlaté stezky postupně rostl, proudilo po ní nejen zboží, ale i myšlenky, kultura a kolonisté, kteří osídlovali pohraniční hvozd.

Kromě soli se z Pasova do Čech vozily  drahé látky, jižní plody, koření, víno a opačným směrem hlavně obilí, slad, chmel, med, vlna, kůže a mnoho dalších, zejména zemědělských produktů. Ves Kvilda vzniká podél této cesty pravděpodobně v 15. , spíše pak v 16. století.

Zápisy v zemských deskách uvádějí, že v roce 1569  k panství Velký Zdíkov patřila i část obce s názvem „Gvildy“.  V berní rule, nejstarším soupisu poddanské půdy z let 1654 – 1655, je uváděna ves „Kvilda pod Černými horami“. V období tereziánského katastru (1713 – 1734) již žije na Kvildě 200 obyvatel, v roce 1793 žije v 50 domech 380 obyvatel, v roce1870 má Kvilda 1 121 obyvatel.

Ale vraťme se ještě zpět do historie. Koncem 18. století, kdy provoz na Horní zlaté stezce pomalu utichl, vstupují na scénu, přímo v katastru obce nová řemeslná odvětví, hamernictví a sklářství, samozřejmě vedle chudého horského zemědělství a řemesel navazujících na těžbu a zpracování dřeva.

V tomto období  vyrábějí své výrobky tři sklářské hutě. Na ně později navazuje výroba proslulých podmaleb na skle provozovaná rodinou Verderberů. Světově známým podnikem se stala pila na zpracování rezonančního dřeva, založená roku 1820 Petrem Strunzem. Na Kvildě  jsou v provozu  další pily, truhlářství, soustružny dřeva, výroby lyží, řezbářství. Výroba šindele a dřevěného drátu nechybí snad v žádné chalupě.

Do hospodářského života významně zasáhly katastrofální vichřice v letech 1868, 1870 a 1872,  které způsobily rozsáhlé polomy a následně i kůrovcovou kalamitu. Tzv. „broučková doba“ znamenala pro obyvatelstvo mnoho pracovních příležitostí, a tím období hojnosti a všeobecného rozvoje. Toto období zpracoval ve svém románu „V ráji šumavském“  Karel Klostermann.

Ať to byly skláři, lesní dělníci a dřevorubci – všichni byli zároveň i zemědělci. Zpočátku se museli v této odlehlé části a drsných přírodních podmínkách  postarat především o svoji obživu. Noví osadníci vyklučili a vymýtili lesy, a na takto získané půdě založili políčka či pastviny a postavili primitivní obydlí pro sebe a dobytek.

K zemědělskému hospodářství patřil nezbytně chov domácích zvířat, zejména skotu. Byl hlavní tažnou silou, poskytoval mléko, maso, kůži a mrvu k hnojení. V okolí Kvildy se pěstoval oves, žito, dokonce ozimá pšenice, brambory a zelí. Pro většinu obyvatel mělo zemědělství samozásobitelský charakter.

Místní zemědělské produkty nemohly konkurovat ani kvalitou, ani cenou vnitrozemským výrobkům. Se zlepšením dopravní sítě a zásobování v polovině 19. století bylo zemědělství soustředěno především na živočišnou výrobu. Kvilda se postupně ze zemědělské osady měnila na obec s vyšším počtem řemeslníků a dělníků. Výhradně zemědělstvím se živilo stále méně obyvatel.

Muzeum
Je jen málo tak malých obcí jako je Kvilda, které se mohou pochlubit stálou expozicí zachycující historii obce. V našem obecním muzeu shromažďujeme veškeré informace i artefakty, týkající se způsobu života a práce našich předků. Expozice je členěna do několika částí charakterizujících historii regionu. Archivní doklady jsou prezentovány barevnými kopiemi (např. listiny ze 14. století a mapa kašperskohorské Zlaté stezky z roku 1736).

Expozice je umístěna v prvním patře budovy obecního úřadu v Kvildě, bývalé škole. Na schodišti jsou umístěny přehledné mapy stabilního katastru, dobové fotografie, pohlednice, dokumentující i širší okolí. Vlastní exponáty byly zapůjčeny z Muzea Kvildy (Gefilder Heimatstube) OÚ v Mauthu, z okolních českých muzeí v Sušici, Kašperských Horách, Vimperku, Netolicích, státních okresních archivů v Prachaticích a Klatovech a od soukromníků.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.sumava.net/kvilda/, na kterých najdete další informace.