Lhenice

Lhenice

Lhenice, obec v šumavském podhůří a prachatickém okrese, ležící 7 kilometrů jihozápadně od Netolic pod vrchem Stráže (742 m) a 559 metrů nad mořem.

Je prokázané, že tady jsme nejméně sedm set let. Odedávna se zde pěstuje ovoce a pro naše okolí se proto vžilo označení zahrada jižních Čech.

Etymologové tvrdí, že původní tvar našeho jména je Lhynice, vzniklo z osobnýho jména Lhyňa a souvisí se slovesem lháti. Navzdory tomu, vše co o nás je uvedeno na těchto stránkách je pravdivé.

Historie
Původně patřily Lhenice, stejně jako celý zdejší kraj, samotnému králi. V polovině 13. století je však Přemysl Otakar II. daroval i s okolím tehdy nově založenému klášteru Zlatokorunskému, tím se staly majetkem cisterciáckého opatství, v jehož archivních spisech se také dochovala první písemná zmínka o Lhenicích z roku 1283.

Vesnice byla součástí zlatokorunského kláštera až do roku 1420, kdy císař Zikmund zastavil celé zboží Oldřichovi z Rožmberka. V roce 1437 císař Zikmund zapsal zboží kláštera zlatokorunského s vesnicemi Lhenice, Újezdec, Vadkov a Vodice městu Tábor. V době předhusitské je také již doložen lhenický kostel a z místní rychty bylo spravováno deset okolních vsí.

V roce 1544 český král Ferdinand I. vydává v Praze listinu, kterou povyšuje dosavadní vesnici Lhenice na městys. Uděluje mu znak, právo pečetit zeleným voskem, svobodu trhu (povoluje konat výroční jarmark na den sv. Jiljí (1. září) s osmi dny a týdenní trh ve středu). Tím se začíná období "městečka" Lhenice.

Za účast na nezdařeném povstání v roce 1547 byly městu Tábor zkonfiskovány některé statky, mezi nimi i Lhenice s vesnicemi Újezdec, Vadkov a Vodice, které koupil hrabě Albrecht z Guštejna na Žirovnici jako poručník po Joštu z Rožmberka. V roce 1511 Lhenice s okolními vesnicemi byly postoupeny Vilémovi z Rožmberka.

V majetku rožmberského rodu bylo městečko až do roku 1600, kdy jej Petr Vok z Rožmberka postoupil svému úředníku Martinu Grejnarovi z Veveří a na Mysletíně za 500 kop gr. českých. V roce 1605 vrátil Grejnar Lhenice zpět Petru Voku z Rožmberka, který je připojil k libějovickému panství. Po vymření Rožmberků v roce 1611 zdědil panství Jan ze Serinu a po jeho smrti v roce 1612 se stali majiteli libějovického panství Švamberkové. Petr Švamberk se zúčastnil povstání v letech 1618 - 1620 na stavovské straně a roku 1620 byl zavražděn. V roce 1622 daroval císař Ferdinand II. panství Netolice se Lhenicemi Janu Oldřichovi z Eggenberka. V držení tohoto rodu bylo městečko až do roku 1719, kdy se jejich nástupci stali Schwanzenberkové.

V roce 1848 zrušeno poddanství, a staletou epochu feudalismu nahradil kapitalismus. Městečko je svobodné a v r. 1849 se stává částí podkrajského úřadu, který má sídlo v Prachaticích. Od roku 1855 jsou Lhenice částí nově vzniklého netolického okresu, a od roku 1868 jsou připojeny do správy prachatického okresu, jehož součástí jsou vyjma válečných let dodnes.

V roce 1945 osvobodila městečko 26. pěší divize armády spojených států. Po útrapách druhé světové války začalo městečko rozkvétat do dnešní současné podoby.

Základem půdorysu Lhenic je nevelké obdélné náměstí, přes které kdysi procházela obchodní cesta z Českého Krumlova do Netolic. Dominantou náměstí je kostel sv. Jakuba s farou, panský dům, bývalá radnice a domy postavené ve stylu jihočeského baroka. Bohužel stavební úpravy 50. let a dosavadní urbanistický vývoj Lhenic deklasovaly a městečko přišlo o svou dosavadní malebnost. Památkový výraz si zachovaly jen jednotlivé domy, především okolo náměstí a podél cesty do Českého Krumlova.

Památky

Kostel sv. Jakuba
Kostel sv. Jakuba je nejvýznamnější památkou Lhenic. Nejstarší zprávy o svatyni pocházejí již ze 14. století. Je zajímavé, že nebyl zasvěcen panně Marii, jejíž kult cisterciáci šířili, ale sv. Jakubu. Kostely, které byly zasvěceny tomuto světci, byly stavěny v místech se silným obchodem. Svatý Jakub býval patronem poutníků a obchodníků.

Kostel má raně gotický původ. V roce 1560 utrpěl kostel i s věží bleskem velké škody a byl poprvé stavebně upravován. Postupem doby přestal vyhovovat zvýšenému počtu farníků a muselo být proto přistoupeno k jeho rozšíření. Došlo k němu ve třicátých letech 18. století kdy byl chrám barokně přestavěn. Byla prodloužena loď a presbytář byl sklenut lunetovou valenou klenbou. V r. 1783 byla zvýšena kostelní věž a opatřena novým jehlancovým krovem.

Další opravy kostela byly provedeny v roce 1833, kdy byly z kostelní věže a střechy sneseny prejzy a nahrazeny trvanlivějšími taškami. Věž byla opatřena plechem. V r. 1904 došlo k větším stavebním úpravám, byl prodloužen presbytář a byla postavena nová sakristie s oratoří.

Vybavení kostela je barokní z poloviny 18. stol., nejstarší památkou je kalich z r. 1530. Originální tvar má křtitelnice, jejíž mušlovitou nádobu nese andílek, je z 18. stol. Pod presbytářem je klenutá hrobka s rakví faráře Karla Dicenta, kněze Zlatokorunského kláštera a v lodi je pochována 5 farářů, jejichž jména neznáme.

Panský dům
Důstojnou dominantou Lhenic je nově renovovaný renesanční panský dům, původně zemanská tvrz (po lhenicku zámek), který se nachází na vyvýšené terase severozápadně pod kostelem. Byl postaven v 1. pol. 17. století. Počátečním stavitelem byl zřejmě Martin Grejnar, a dále pokračoval Petr Vok.

V roce 1766 byl stavebně upraven a roku 1782 prodán Janu Gregorovi. Současným majitelem je pan Karel Gregora. V 1. patře se dochoval kazetový strop, který byl roku 1909 přenesen na zámek Hluboká nad Vltavou. Na začátku 20. století zde byla objevena jáma, tehdy považovaná za propadlé sklepy hospodářských budov. Údajně kolem roku 1920 zde byly nalezeny i jakési tesané kvádry. Chodby vedou pod celými Lhenicemi až na Hradce, a Grejnarov. Bohužel v roce 1950 byly zasypány.

Bývalá radnice
Další dominantou a ozdobou lhenického náměstí je budova bývalé radnice. Je postavena ve stylu jihočeského lidového baroka. Základní kámen stavby byl položen v r. 1814, a celé dílo bylo dokončeno v průběhu roku 1815. Stavitelem byl netolický zednický mistr Ondřej Šandera. Budova byla již několikrát zrekonstruována a v současné době slouží pro potřeby knihovny.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.lhenice.cz, na kterých najdete další informace.