Mahouš

Mahouš

Obec asi 4 km na východ od Netolic byla prohlášena vesnickou památkovou zónou.

Historie
Nejstarší dochovaná zmínka pochází z roku 1300. Vesnice osídlená v rámci kolonizace území z cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna byla součástí netolického panství, samostatnost obci přinesla až reforma politické správy v polovině 19. století. V letech 1976 až 1992 byla Mahouš připojena k obci Němčice.

Z doby založení se dochoval návesní půdorys, vliv na podobu vsi mělo založení Vlhlavského rybníka 1387, které vedlo k zatopení části pozemků. Důsledky třicetileté války a zejména o století později velký požár z roku 1784, kterému podlehlo celkem 36 domů, ovlivnily další stavební rozvoj vsi.

Památky
Zemědělské usedlosti v dnešní podobě pocházejí převážně z 19. století, památkově chráněná je usedlost č. p. 26.

Obecní kovárna na návsi je jednou z nejlépe dochovaných památek svého druhu v jižních Čechách vůbec.

Na západní straně návsi s rybníčkem stojí gotická kamenná boží muka, při cestě na Němčice barokní výklenková kaplička P. Marie.

Okolní příroda
Malebná, mírně zvlněná a přírodními i umělými prvky členěná krajina Netolicka leží na přechodu mezi Šumavským podhůřím a Českobudějovickou pánví. Většina patří k Netolické pahorkatině, jejíž nejvyšší částí je hřbet Jedlového vrchu (606 m n. m.) a Kočičiny (607 m n. m.) mezi Netolicemi a Hracholusky. Severovýchodní část Netolicka mezi Malovicemi a Mahouší je součástí jihozápadního okraje Českobudějovické pánve s nadmořskou výškou 400 až 430 m n. m.

Vodní osou Netolicka je Netolický potok, vznikající soutokem Melhutky a Stružky pod rybníkem Podroužek jižně od Netolic. Oba potoky sbírají své vody ve vyšším podhůří Šumavy a Blanského lesa. Na Netolickém potoku a jeho přítoku Třebánce jsou vybudovány soustavy menších rybníků, z nichž největší jsou Velký Hrbovský rybník a Podroužek jižně od Netolic.

Netolický potok vtéká u Podeřiště do Českobudějovické pánve. Na různých místech v toku Netolického potoka byla zjištěna ohrožená mihule potoční, u vodních toků v oblasti Netolicka hnízdí ledňáček říční a skorec vodní. Vegetace v rybnících a jejich nejbližším okolí je tvořena lemy rákosin podél břehů, zejména rákosu obecného, orobince a zblochanu vodního, místy se vyskytují i menší porosty vysokých ostřic. V mokřadech se úspěšně rozmnožují některé druhy obojživelníků.

Území mikroregionu původně pokrývaly převážně listnaté a smíšené lesy. V současnosti je krajina z velké části bezlesá, větší lesní komplexy se zachovaly hlavně v západní části v pruhu od Krtel a Velkého Boru po Žitnou, Hrbov a Horní Chrášťany. Tyto lesy jsou zcela kulturní, v nižších částech s poměrně vysokým zastoupením dubu letního, ovšem s převahou borovice lesní a smrku ztepilého.

Směrem k vyšším polohám jsou téměř výhradně jehličnaté (smrkové a borové), jen místy s vtroušenou jedlí bělokorou a bukem lesním. Přesto se i v místech s alespoň malou příměsí původních dřevin můžeme setkat s bohatstvím bylinných druhů, charakteristickým pro přirozená lesní společenstva. V rozsáhlejších lesích Netolicka (Krtelský les, Třebánka) nepříliš hojně hnízdí sýc rousný, jehož jihočeské centrum výskytu leží v šumavských lesích.

Ve velké části Netolicka, zejména východní, převažuje dnes obdělávaná orná půda s mozaikou intenzivně využívaných kulturních luk bez významnějších rostlinných druhů. Roztroušeně, hlavně v okolí drobnějších osad, zůstaly zachovány zbytky přirozenějších lučních porostů, zastoupené na sušších, většinou svažitých stanovištích tzv. ovsíkovými loukami, v nivách toků a u rybníků bezkolencovými a na obtížně přístupných trvale podmáčených lokalitách loukami pcháčovými.

V zemědělské krajině jsou ekologicky cenné liniové stromové porosty s převažujícím dubem letním, místy s lípou malolistou a křovitým podrostem trnky, hlohu a brslenu evropského. Jsou hnízdním biotopem ptactva a útočištěm četných významných bezobratlých živočichů vázaných na staré stromy, především duby. Hnízdí zde například strakapoud prostřední, teplomilný druh s původním rozšířením v doubravách, dnes v jižních Čechách ojedinělý.

Důležitým krajinným prvkem jsou olšové luhy, doprovázející menší vodní toky. Pěknou ukázkou je olšový luh na horním toku Mastnice jižně od Žitné, chráněný v přírodní památce Mastnice, v němž roste početná populace chráněné bledule jarní a dalších významných druhů. Výjimečné jsou suťové lesy, jejichž reprezentativní ukázka je zachována v kaňonovitém průlomu Melhutky mezi vrchy Velký a Malý Hrádeček mezi Třebanicemi a Hrbovem. V přírodní památce s názvem Hrádeček zde na svazích kaňonu rostou suťové bažankové jaseniny a měsíčnicové javořiny s dymnivkou dutou, měsíčnicí vytrvalou, bažankou vytrvalou, samorostlíkem klasnatým a další.

Nejvýznamnější jedinci starých, mohutných, krajinářsky a historicky významných stromů jsou chráněni jako tzv. stromy památné. V krajině Netolicka je jich dnes registrováno několik desítek, z nichž většina je však soustředěna ve dvou krajinářsky významných alejích. Jde o stromořadí 83 dubů a 20 jasanů (obvody stromů ve výši 130 cm nad zemí kolísají v rozpětí od 130 cm do 420 cm) podél severovýchodní strany dostihového závodiště u zámku Kratochvíle a jednostrannou alej 31 platanů javorolistých (obvody stromů 150 až 200 cm) podél severní strany silnice z Netolic do Velkého Boru, rovněž u zámku Kratochvíle.

K solitérně rostoucím památným stromům patří dub letní na jižní hrázi Kratochvílského rybníka u Kratochvíle (obvod 475 cm, stáří 250 let), dub letní u silnice Netolice–Prachatice 1 km západně od Kratochvíle (obvod 503 cm, stáří 250 let), dub letní na východní straně hráze Velkého Hrbovského rybníka (obvod 545 cm, stáří 300 let), dub letní na jihozápadním okraji Horních Chrášťan (obvod 476 cm, stáří 250 let) a nádherná stará hrušeň na západním okraji Olšovic (obvod 365 cm, stáří 250 let).

Turistika - okolí

Zámek Kratochvíle
Státní zámek je renesanční perlou italského stavitelství v jižních Čechách. Okázalý lovecký letohrádek 2 km severozápadně od Netolic vznikl v sousedství původní tvrze s hospodářským dvorem Leptáč, kterou v 16. století nově přestavěl a rozšířil rožmberský regent a budovatel jihočeských rybníků Jakub Krčín z Jelčan. Roku 1579 s ním dvůr směnil Vilém z Rožmberka, který se rozhodl vystavět v jeho sousedství letní sídlo po vzoru venkovských italských vil.
 
Stavbou pověřil roku 1583 vlašského stavitele Baltazara Maggiho z Arogna, který pravidelný půdorys areálu rozvrhl do obdélníku s ohradní zdí, prostoupenou na třech stranách domky. Patrovou vilu situoval do přední části rozlehlé zahrady kolmo k ose od vstupní věže a oklopil ji souměrným obdélníkem samostatně ohrazeného vodního příkopu. Vstupní trakt zakončuje na západní straně zahradní domek, na východním rohu ohradní zdi kostelík, zasvěcený Panně Marii. Vnitřní malby podle dobových předloh jsou dílem Georga Widmana z Braunschweigu, který pracoval také na výzdobě zámku v Telči. Bohatá štuková výzdoba prvního patra vily a kostelíka pocházejí od Itala Antonia Melany.

Čerpáno z oficiálních stránek mikroregionu www.netolice.cz, na kterých najdete další informace.