Stožec

Stožec

Dnes největší obec jižní části NP a CHKO Šumava.

Známá již od roku 1769 jako obec založená na místě původního dřevařského osídlení ze 16. století.

Později významné středisko dřevařské výroby z rezonančního smrkového dřeva, jehož byly okolní lesy vždy bohatým zdrojem (od roku 1855 zde továrna firmy Bienert na výrobu ozvučných desek, přenesená sem z Modravy a známá ze Stožce ještě v roce 1929).

Vzestup významu obce na úkor dříve podstatně lidnatějších sousedních Českých Žlebů (4 km) znamenala zejména výstavba železniční tratě Prachatice - Volary - Černý Kříž - Stožec - Nové Údolí - Waldkirchen - Passau (SRN) od roku 1910, dokonce s přímým vlakovým spojením Praha - Pasov v dobách největší slávy tratě mezi dvěma světovými válkami. V roce 1958 ukončena osobní přeprava, byť pro dopravu dřeva fungovala dále, až do nedávné současnosti. V roce 1976 zrušena na bavorské straně z ekonomických důvodů trať zcela.

Obec je rozložena na západním svahu nad pravým břehem Studené Vltavy. Ráz obce bohužel značně narušila výstavba z 60. let. Přestože Stožec nemá historicky významné či chráněné stavby, stojí za zmínku např. půvabný objekt bývalé schwarzenberské lesovny (dnes sídlo Lesní správy Stožec) nad Studenou Vltavou směrem k Černému Kříži, skrytý v zeleni nad Studenou Vltavou.

Asi nejznámější budova Stožce je „Hotel Pstruh“ při záchytném parkovišti pod železniční stanicí Stožec, ale i některé dřevařské domky či usedlosti roztroušené po otevřeném okolí Stožce.

Historie
Stožec - ještě donedávna šumavská obec „na konci světa“ se během krátké doby stala jedním z nejnavštěvovanějších míst jižní části Národního parku Šumava. Tvoří historicky významné propojení bavorské a české části Šumavy.

Až hluboko do středověku je toto území součástí nepropustného hraničního hvozdu na česko-bavorském pomezí. Teprve soumarské stezky, Zlatá stezka (zmínky ze 13. stol.) či strážní hrádek na Stožecké skále (14. stol.) na ochranu karavanních tras vnášejí trochu jasu do historie tohoto území.

Dnes patří toto území k nejrozsáhlejším správním celkům Šumavy (10 500 ha) - k obci Stožec tak patří rozsáhlé lesnaté oblasti od Nové Pece až k Soumarskému mostu a Lenoře, od vltavského údolí (Mrtvý luh) až k hraničním hřebenům Třístoličníku, ale i osady České Žleby, Černý Kříž a Dobrá, či dnes jen „bývalé osady“ Nové Údolí, Krásná Hora, Radvanovice či Horní Cazov.

Okolní zajímavosti

Boubín - (1 362 m)
Nejvyšší rozložitý vrchol Boubínské hornatiny tvoří spolu s ostře tvarovaným Bobíkem (1 264 m) charakteristickou siluetu. Je tvořen migmatity - u nás nejvíce přetvořenými rulami. Na vrcholu (bez rozhledu) chráněný trigonometrický bod 1. řádu a malý obelisk s nápisem „Kardinál Fürst von Schwanzerberg, 3. 8. 1867“ na paměť návštěvy pražského arcibiskupa.

Boubínský prales
Národní přírodní rezervace (od roku 1992) prvořadého významu, zejména z hlediska ekologických jevů. Vyhlášena již v roce 1858 na bývalém Schwarzenberském panství zásluhou lesmistra Josefa Johna. Nadmořská výška 940 až 1 120 m, plocha úplné rezervace 46,74 ha, ochranného pásma 666 ha. Smíšený porost, podle inventarizace z roku 1959 až 1960; 14 050 smrků, 6 842 buků, 1 174 jedlí = stojících stromů. Kolem pralesa vede několik turistických značených cest. U vstupu do rezervace umělá vodní nádrž Boubínské jezírko.

Boubínské jezírko - (925 m)
Jezírko „U pralesa“, bylo vybudováno v roce 1836 jako umělá vodní nádrž pro umožnění plavby dřeva z boubínských lesů do sklárny v Lenoře. Jezero je napájeno Kaplickým potokem, jehož tok byl od nádrže upraven pro plavbu dřeva jako plavební kanál. Rozloha jezírka je 0,37 ha, jeho největší hloubka u výpusti dosahuje 4 m.

Černý kříž - (745 m)
Když byly v roce 1910 železnice budějovicko-želnavská a čičenicko-volarská prodlouženy, a přes Nové Údolí tak spojily Čechy s Bavorskem, setkaly se tehdy v nově postavené stanici, vklíněné mezi Hraniční hvozd a Mrtvý luh. A protože ono místo neneslo žádné místní jméno, dostala tato nová železniční stanice úřední název „U černého kříže“ - to podle vysokého kříže temné barvy. Ten stál nedaleko odtud, na pravém břehu Studené Vltavy, v blízkosti dnes již neexistujícího dřevěného mostu.

Od roku 1924 byl název nádraží pozměněn na oficiálněji znějící „železniční stanice Černý Kříž“. Původní dřevěný kříž vydržel na svém místě někdy do začátku 60. let. V roce 1997 byl přičiněním Stifterova pošumavského železničního spolku z Volar vztyčen nový černý kříž na místě svého pověstného předchůdce. Kříž je prostý, dřevěný a pochopitelně černočerný. Od prvního dne mu náleží pozornost turistů. Stojí v půvabném zákoutí na pravém břehu Studené Vltavy, asi sedmdesát kroků od místa, kde silnička z Černého Kříže směrem k Pěkné přechází volařskou.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.stozec.cz, na kterých najdete další informace.