Náchod

Náchod

Město Náchod (346 m n. m.) se rozkládá na obou březích řeky Metuje. Bylo založeno v roce 1254 a je přirozeným historickým, turistickým, správním a průmyslovým centrem celé oblasti od vstupní "Branky" až po Broumovský výběžek.

V samotném centru města se nachází celá řada historických staveb - renesanční zámek s francouzskou zahradou, gotický kostel sv. Vavřince na Masarykově náměstí , stará barokní radnice, nová novorenesanční radnice, budova poštovního úřadu a další.

Náchod je rodištěm českého spisovatele a exilového vydavatele Josefa Škvoreckého (nar. 1924), dramatika a satirika Vratislava Blažka (1925-1973). K městu se vztahují díla Aloise Jiráska "Skaláci", "Na dvoře vévodském", "U nás" atd. Ve městě je regionální muzeum a galerie výtvarného umění. Náchod je hraniční město s přímou vazbou na polskou Kudowu Zdrój a další příhraniční polská lázeňská města Dušniki Zdrój a Polanica Zdrój.

Historie města
K ochraně území, kterým procházela stará obchodní zemská cesta spojující Prahu s Kladskem a Polskem, založil kolem poloviny 13. století Hron z rodu Načeraticů hrad a pod ním pravděpodobně současně i město. Hrad stál na strategicky důležitém místě, kde se zemská stezka zužovala do průsmyku zvaného Branka. Jím do města v dobách míru přinášeli rozkvět obchodníci a řemeslníci, v době války pak zkázu a bídu nepřátelští vojáci.

Jméno Náchod se poprvé vyskytuje v písemných pramenech v roce 1254 a vzniklo zcela přirozeně jako označení místa, kterým se chodí nebo prochází. Již tehdy, stejně jako dnes, plně charakterizovalo polohu města, která po celou dobu jeho existence v mnohém ovlivňovala jeho vývoj a život jeho obyvatel.

Předchůdcem Náchoda byla trhová ves na místě dnešního Starého Města, jejíž význam dokládá hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele ze 13. století. Město mělo od svého založení typický pravidelný kolonizační půdorys. Od začátku 14. století bylo chráněno hradbami, na něž navazovaly dvě linie hradeb táhnoucí se nahoru k hradu. V téže době začala vznikat i dvě nejvýznamnější předměstí - Horské a Krajské před oběma branami.

Během staletí se střídali majitelé hradu, z nichž připomeňme alespoň krále Jana Lucemburského a sirotčího hejtmana Jana Koldu ze Žampachu, a k významným změnám docházelo i v jeho vzhledu. Z původního opevnění na nejvyšším místě ostrohu se rozrostl do mohutného fortifikačního celku. Středověké sídlo nevyhovovalo nárokům mocného a bohatého rodu Smiřických ze Smiřic, který Náchod získal roku 1544. V letech 1566 až 1614 byl hrad přestavěn na pohodlný renesanční zámek. Nastala doba největšího kulturního i hmotného rozmachu Náchoda. Město bylo nadáno výsadami, které je téměř rovnaly postavení měst královských.

Třicetiletá válka však přerušila jeho rozvoj. Statky Smiřických, pro oddanost rodu králi Fridrichu Falckému, propadly císařskému fisku a byly roku 1623 prodány Trčkům z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky spolu s jeho švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634 byly statky opět zabaveny a získal je od císaře darem generál Ottavio I. Piccolomini, vévoda z Amalfi.

Tak se dostal Náchod do majetku italského rodu, za nějž trpěl válečnými událostmi a násilnou rekatolizací, ale došlo i k velké barokní přestavbě zámku v letech 1650 až 1659. Také ve městě byly prováděny stavební práce a roku 1638 byla vydlážděna první ulice - dodneška zvaná Kamenice. Po zhoubném požáru města roku 1663 byla postavena barokní stará radnice, přestavěn kostel sv. Vavřince na náměstí a měšťané získali četná privilegia.

Po vymření rodu Piccolomini roku 1783 drželi Náchod několik let Desfoursové, od nichž jej koupil vévoda Petr Kuronský, známý milovník umění. Po jeho smrti roku 1800 patřil Náchod jeho dceři vévodkyni Kateřině Vilemíně Zaháňské a od poloviny 19. století až do roku 1945 německému rodu Schaumburg-Lippe.

Převratné změny do života malého poddanského městečka přineslo 19. století. Vznik městské samosprávy, nástup průmyslu a železnice, rozvoj školství, prudký vzrůst počtu obyvatelstva a stavební rozmach, který pokračoval i do 20. století a určil dnešní podobu středu města (pseudorenesanční nová radnice, secesní městské divadlo aj.).

Měšťanská společnost se v procesu národního uvědomění formovala již v první polovině 19. století, v hospodářském ohledu však Náchod zůstával dlouho za ostatními městy v sousedství. Vedle řemesel, která byla soustředěna nejprve v cechovní, později společenstevních organizacích, byla ve městě i celém okolí rozhodujícím činitelem textilní výroba. Ta byla organizována faktorskými firmami, které však nemohly zajistit dostatečně rychlý rozvoj.

Teprve v roce 1882 byly postaveny první dvě malé mechanické tkalcovny, které odstartovaly příští rychlý růst textilního průmyslu ve městě. Počátkem 20. století se z Náchoda stalo jedno z největších bavlnářských center Rakousko-Uherska, tak zvaný "Manchester východu". V té době významnou roli v životě města hrál průmyslový proletariát, jehož dělnické spolky doplňovaly širokou škálu spolků občanských.

Současnost
Dnes je Náchod okresním městem s udržovanými historickými památkami i moderní výstavbou. Městem s textilním, gumárenským a elektrotechnickým průmyslem, sítí obchodů a služeb a vlastním pivovarem, s bohatou kulturní i literární tradicí (A. Jirásek, J. Škvorecký), s válečnými památkami na rok 1866 i ojedinělým komplexem vojenského opevnění z roku 1938. V katastru města se nacházejí také lázně Běloves s minerálním pramenem Ida. Náchod je správním, hospodářským a kulturním centrem významné oblasti mezi Krkonošemi a Orlickými horami a důležitou křižovatkou turistických cest.

Památky

Náchodský zámek
První zmínka o regionu Náchod se nachází již v Kosmově kronice, kdy v blízkém Dobeníně proběhla roku 1068 volba pražského biskupa. Již v 11. a 12. století existovala pravděpodobně v místě dnešního náchodského Starého Města strážní osada. Na ostrohu nad údolím Metuje založil v polovině 13. století Hron z rodu Načeraticů hrad a současně s ním na jižním úpatí ostrohu i město.

Hrad byl postaven v místě, kde zemská obchodní stezka vedoucí do Slezska přechází z Čech do Kladska, a plnil významnou obrannou roli proti vpádům nepřátel. Raně gotický hrad sestával z jediného nádvoří obehnaného hradbami, v jehož jihozápadním rohu stál obytný palác. Dominantou hradu byla válcová obranná věž, tzv. bergfrit. Ve 14. století byl areál hradu obehnán dalším hradebním pásem v rozsahu dnešního III. nádvoří, navazujícím na opevnění města, takže vznikl jednolitý pevnostní celek spojující šlechtické sídlo s městem.

V roce 1321 získal hrad český král Jan Lucemburský a v letech 1325 až 1367 drželi panství páni z Dubé. Roku 1414 koupili Náchod páni z Kunštátu a Poděbrad avšak po celou dobu husitských válek byl hrad v rukou husitů a jeho osádka musela proto čelit útokům z katolického Slezska. Roku 1437 hrad i s městem dobyl husita Jan Kolda ze Žampachu, který odtud podnikal výpravy do Čech i Slezska. Jiří z Poděbrad vstoupil v držení svého právoplatného dědictví až roku 1456, kdy hrad dobyl.

Významnými majiteli, jejichž vláda na panství je spojena s rozsáhlou stavební činností, byl rod Smiřických, ve 2. polovině 16. století jeden z nejbohatších v Čechách. Středověký hrad byl v letech 1566 až 1614 přestavěn na pohodlné renesanční sídlo. Upraven byl starý palác a na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem. Z klimatických důvodů byly otevřené arkády později v horních patrech částečně zazděny a nahrazeny okny. Venkovní omítky pokryla sgrafitová výzdoba, jež je jedním z typických znaků české renesance.

Siluetu zámku obohatila novostavba tzv. malé věže s hodinami. Přestavba je dílem italských stavitelů. Smiřičtí drželi Náchod od roku 1544 do roku 1620, kdy jim byl zabaven veškerý majetek v rámci pobělohorských konfiskací za účast ve stavovském povstání. Poslední mužský člen rodu Albrecht Jan Smiřický byl aktivním účastníkem stavovského odboje, osobně se účastnil květnové defenestrace roku 1618 a byl jedním z třiceti direktorů.

Posledním majitelem panství, pocházejícím z české šlechty, byl švagr velitele císařských vojsk Albrechta z Valdštejna Adam Erdman Trčka z Lípy. Adam stál po Valdštejnově boku až do jeho smrti 25. 2. 1634, kdy byl spolu s ním zavražděn v Chebu. Téhož roku přešel zámek i s panstvím do rukou italského šlechtice Ottavia Piccolomini de Arragona jako odměna od císaře Ferdinanda II. za pomoc při odstranění Valdštejna a jeho stoupenců. Úspěšný válečník Ottavio byl za své služby povýšen do hraběcího stavu a později získal dědičný titul říšského knížete, byl také držitelem Řádu sv. Štěpána Pisánského a řádu Zlatého rouna.

Ke konci třicetileté války stál Ottavio v čele císařských vojsk v Čechách. Rod Piccolomini vlastnil panství až do roku 1783 a za jeho vlády získal zámek v podstatě svou dnešní architektonickou podobu. Zpočátku se jednalo zejména o práce opevňovací. V polovině 17. století stavební práce řídil italský architekt Carlo Lurago, výstavba pevnostních prvků byla provedena podle projektu Giovanni Pieroniho.

V letech 1651-9 byl vystavěn tzv. Piccolominský trakt s kaplí Nanebevzetí Panny Marie na III. nádvoří, který vyplnil celou jeho západní a severní stranu. Obranný ráz měl turion - patrová dělová bašta podkovovitého tvaru. Posledními stavebními akcemi rodu Piccolomini byly tzv. úřednický trakt vystavěný v letech 1729-30 pod vedením Antonína Bratha a zámecká jízdárna roku 1744. Během těchto přestaveb se renesanční zámek změnil v rozsáhlý stavební komplex o pěti nádvořích.

Roku 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský, který pozvedl úroveň zdejšího kulturního života, mimo jiné na zámku zřídil divadlo. Roku 1842 panství zakoupil Jiří Vilém Schaumburg-Lippe a tento německý rod na Náchodě vládl až do konce 2. světové války. 21. 6. 1945 byl všechen majetek zkonfiskován a přešel do správy státu.

Expozice:
I. patro - Piccolominská expozice - Historické interiéry připomínající především období Ottavia Piccolominiho. Významný soubor tapiserií; sbírka květinových zátiší, obrazové portrétní galerie, grafiky, rytiny, soubory uměleckého řemesla (sklo, porcelán, kamenina, cínové nádobí, zbraně, uniformy), ukázky části nejstaršího fondu zámecké knihovny, bohatá štuková výzdoba sálů.

II. patro - Salóny druhého zámeckého patra - Restaurované malované trámové stropy (z poloviny 17. stol. a 40. let 18. stol.), cenné památkové sbírky - kolekce podobizen, krajinomalby, městské veduty, zátiší, grafiky, renesanční, barokní a novorenesanční mobiliář, unikátní soubory historického uměleckého řemesla, porcelán, tapiserie, sklo, zbraně, saně a lovecké trofeje.

Malý okruh - věž s hladomornou, vyhlídková terasa, podzemní prostory gotického sklepa se studnou.
Zajímavá atrakce: medvědi Ludvík a Dáša v zámeckém příkopu.

Kostel sv. Vavřince
Kostel je jednoloďní orientovaná stavba. Nejstarší částí je kněžiště tvořící polygonální uzávěr s pěti stranami a čtyřmi armovanými příporami, opěráky, z nichž dva jsou částečně později zazděná. Loď kostela je bez přípor, je vyšší než kněžiště a má hrotitá gotická okna. Je zastřešena vysokou sedlovou střechou. Štít střechy na východě přesahuje kněžiště, na západě je tvořen nad římsou štítu dvojstupňovým dvakrát vykrojeným štítem a trojúhelníkem tympanonu štít završujícím. Ve štítu jsou dvě kruhová okénka v kosočtverečných výklencích. Věže nejsou umístěny zcela symetricky k ose kostela. Severní je poněkud vzdálená lodi a má v přízemí sakristii. Věž severní je o něco málo nižší.

Veduta Mathiase Gerunga z let 1536 - 37 ukazuje kostel jen s jedinou, jižní věží. Jako důkaz stáří věže nebude Gerungova kresba úplně postačovat, i když v její prospěch svědčí i některé další skutečnosti. V severozápadním koutě věže a lodi je viditelná spára na styku zdí. Nároží jižní věže a nároží lodi kostela má armatury ze stejného lomového kamene, jako přípory kněžiště. Před barokní štít kostela na západě je dodatečně přistavěna vstupní předsíň a na severní straně schodiště na kruchtu. Na jižní straně v koutě věže a lodi kostela je barokní třístěnný přístavek uvnitř s kruhovým schodištěm do věže. Věže kostela mají nahoře dřevěné bednění s dřevěnými cibulovými báněmi.

Hlavní vstup do kostela je barokním portálem s obloukem. Nad portálem je pískovcová, nápisová pamětní deska se dvěma znaky a vročením 1570. Připomíná Albrechta Smiřického a jeho manželku Hedviku z Házmburku. V dodatečně přistavěné předsíni je zazděná část náhrobního kamene paní Doroty Voračické z Pabenic zemřelé 1591. Pod náhrobníkem Doroty Voračické se nachází fragment dalšího náhrobníku s reliéfem ženy. Na okoseném obvodu je reliéfní nápis, v rozích se štítky a emblémy, ale většinou s nečitelným nápisem.

Kněžiště při pohledu z lodi má hrotitý triumfální oblouk s okosenou hranou. Křížovou gotickou klenbu kněžiště nese sedm antropomorfních konzolových masek, jejichž umělecké pojetí odkazuje na pražský parléřovský okruh z osmdesátých let 14. století. V kněžišti po levé straně se nachází gotické sanktuárium. Má výklenek s kovovou mřížkou, která je replikou původní, zničené při požáru, jejíž fragment je v náchodském muzeu.

Po pravé straně kněžiště je renesanční náhrobek z roku 1612 postavený předkům Albrechtem Václavem Smiřickým ze Smiřic (1593 - 1614). Na pravé, jižní straně presbytáře je gotický pískovcový portálek a má nahoře vykrojené kouty a vyžlabené ostění. Vede do podvěží. Na levé, severní straně kněžiště je renesanční portálek, pravoúhlý, mělce profilovaný. Dveře původní jsou pobité kříženými železnými pásy a rozetami. Tlukadlo dveří je visuté, oválné a pod ním prolamovaný kosočtverečný štítek s klíčovou dírkou ve štítku olemovaný spirálami. Zámek je původní. Dveře vedou do sakristie, která je sklenuta valeně. Síně ve věžích jsou upraveny jako oratoře a sklenuty, severní valeně, jižní s výsečemi a otevřeny do kněžiště segmentovými oblouky. Zábradlí dřevěná, pseudogotická.

Prostor lodi sklenut křížovou renesanční klenbou. Kolem západní a severní stěny lodi obíhá empora zalomená v pravém úhlu. Spočívá na severu na šesti užších a na západě na dvou širších segmentových obloucích, nesených toskánskými sloupky. Podempoří sklenuto devíti křížovými poli bez žeber. Jejich cípy jsou neseny na stěnách buď pilíři s římsovitou hlavicí nebo římsovitými konzolami.

Nejstarší písemnou zprávu o kostele máme z roku 1350 a další z roku 1360 a potom z let 1391 - 92. Roku 1570 kostel vyhořel a byl částečně přestavěn od stavitele Baltazara Vlacha v letech 1570 - 78. Loď byla při té příležitosti sklenuta a vestavěna do ní oratoř a rovněž z vnější strany přistavěno schodiště z náměstí. Zda tehdy byla postavena severní věž kostela ukáže až stavební průzkum a posouzení zdiva.

Historická kašna Velká
Kašna z pískovce 70 cm vysoká nad terénem náměstí. Je obdélného tvaru s nárožími konkávně vyseknutými. Sestavená z pískovcových dílů spojených železnými spoji. Délka přibližně 5 m a šíře přibližně 4 m. Uvnitř ve středu je kamenný žlábkovaný sloupek v horní části s mísovitou hlavicí zdobenou rostlinným dekorem. Mísa v horní části oplechovaná a z oplechování vyúsťují výtoky vody. Kolem kašny stojí čtyři javorové stromy. Kašna je z 1. pol. 19. stol.

Kaple zvěstování P. Marie
Obdélná, zděná, omítaná budova s vykrajovanýma nárožími. Na západní straně se štítem, na východní zvalbená. Na hřebenu střechy je osmistěnná věžička s dřevěnými sloupky, římsami, makovicí a špicí s koulí. Korouhvička má podobu dračí hlavy s letopočtem 1716 a sluncovým motivem. Vstup západním průčelím v pravoúhlém pískovnovém portálku s ušima a dvojitou lištou po obvodě. Vstupní dveře jsou klasicistní, dvoukřídlé, dřevěné ve čtyřech šikmo skládaných výplních s autentickým kováním.

Nad vstupem půlkruhová nika se stylizovanou mušlí v konche a přímou profilovanou římsou. V nice socha sv. Josefa s Ježíškem v rukách. Socha je z bílého pískovce v podživotní velikosti a nad ní plechová segmentová stříška. Štít má segmentová konkávní křídla nahoře zakončená trojúhelným tympanonem. Všechny římsy mají po opravě zjednodušené profily. Na vrcholu štítu novodobý křížek. Interiér je sklenutý kopulí, čtyřboký s vyplněnými kouty. Barokní kaple zde postavena v letech 1717 - 18 a roku 1786 zrušena. Roku 1815 v bývalé kapli zřízena prachárna. Dne 17. srpna 1834 znovu otevřena po opravě. V roce 1862 postaven před průčelí kaple železný kříž.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.mestonachod.cz, na kterých najdete další informace.