Vlkov

Vlkov

Prehistorie obce
Katastr obce Vlkova patří k významným archeologickým lokalitám, známým už více jak 100 let. V letech 1890 - 1891 na polích býv. p. Adamíry v trati V Lískách při orbě se přišlo na významnou lokalitu pravěkého pohřebiště a sídliště. Postupně zde kopali josefovský archeolog Josef Duška (1840 - 1915), baronka Spensová z Velichovek a smiřický L. Šnajdr a své nálezy publikovali. Posléze k archeologickému výzkumu došlo v případě zemědělských meliorací (1975) i záchranný výzkum žárového pohřebiště ve Vlkově v dubnu a květnu 1982 a v roce 1996 při plynofikaci obce.

Sídliště Vlkov leželo při obchodní cestě z Hradce Králové do Plesu (Josefova) - Jaroměře - Náchoda. Lokalita byla nepřetržitě a souvisle osídlena, i když s různou intenzitou.

Archeologické nálezy z katastru obce Vlkov u Jaroměře signalizují osídlení ze střední (mezolit) a pozdní doby kamenné (enolit), ze starší (kultury lužické) i mladší fáze popelnicových polí (kultura slezskoplatěnická), doby latenské (mladší doby železné - keltské), římské (germánské), hradištní (slovanské) a středověku (13. století - zde je pravděpodobná souvislost se vsí Vlkovyje zmiňovanou k roku 1228, resp. 1229 a 1448). Uloženy jsou v muzeích.

Pohřebiště V Lískách ve Vlkově, parcelní čísla 418, 433 a 438, se rozkládá mezi Vlkovem a Smiřicemi na levém břehu Labe, jihozápadně od Vlkova, v inundačním prostoru, kdysi hojně zaplavovaném, zbytek pískové duny. Žárové pohřebiště se rozkládá v jižní části duny, na parc. č. 418.

Pohřebiště je známo od r. 1890 - 91, kdy zde Josef Duška pro muzeum v Jaroměři prozkoumal 6 hrobů „s nádobami většinou rozpadlými.” I později (r. 1975) se zde nacházely různé sídlištní střepy, nástroje ap. Systematický záchranný výzkum žárového pohřebiště ve Vlkově provedli archeologové dr. Vít Vokolek a dr. Jiří Sigl z archeologického oddělení Krajského muzea východních Čech v Hradci Králové a archeolog mgr. Zdeněk Lochman z Okresního muzea v Náchodě ve dnech 26. dubna až 4. května 1982. Pohřebiště bylo narušeno melioračními pracemi.

Záchranný výzkum prováděli v melioračních rýhách, které byly 50 cm široké a vzdálené od sebe 12 m. Prozkoumali 24 žárových hrobů a 1 objekt, označený jako žároviště. Většina prozkoumaných hrobů náleží slezskoplatěnické kultuře, a to jejímu I. stupni. Pouze 2 hroby, situované v jihozápadní části pohřebitě, byly lužické.

Další záchranné práce v severní části duny za lesíkem prováděl v květnu a červnu 1982 spolupracovník archeologického oddělení KMVČ J. Boček. V melioračních rýhách na parc. č. 433, 474, 462 a 486 zjistil dalších 25 objektů (26-50), které tvořily většinou mělké jámy se střepy, které lze označit jako sídlištní objekty. Většinu objektů se nepodařilo datovat. Pět objektů náleželo lužické kultuře, 3 patrně slezskoplatěnické, 1 byl z doby římské a 5 z doby hradištní. Sídlištní nálezy lužické a slezskoplatěnické kultury ukazují, že pohřebiště a sídliště bylo od sebe pouze několik desítek metrů. (Viz Vít Vokolek in Zpravodaj MVČHK, 10, 1983, č. 1, s.16-19.) Nálezy jsou uloženy v muzeu v Jaroměři a zejména v Hradci Králové.

Novější historie
Po roce 1848 obec Vlkov (Vlková) nadále patřila do kraje Hradeckého, resp. Královéhradeckého, do politického a soudního okresu Jaroměřského, který měl 45 obcí. Jako 43. obec je v Zevrubném popisu rozdělení království Českého z 5. října 1854 (Praha 1854, s.240) uvedena „katastrální obec” Vlkov (též Vlková), jež měla rozlohu 768 jiter a 115 čtverečních sáhů, (1 jitro české zemské = 0,285 ha, 1 čtvereční sáh = 3,1606 m2), což je asi 218,88 ha a 363,469 m2, a 414 obyvatel.

Zrušení roboty a poddanství vedlo k sociální diferenciaci a k přebytku volných pracovních sil, a to umožnilo rozvoj kapitalismu. I ve Vlkově se vytvářela vrstva zámožných, bohatých sedláků a vrstva venkovské chudiny (čeledínové, nádeníci, služky) a drobných řemeslníků a posléze tzv. živnostníků. Průmyslová revoluce, vynález parního stroje se odrazily ve výstavbě železnice z Pardubic do Jaroměře a Liberce a odbočné trati z Josefova na Malé Svatoňovice v letech 1856-1859. Nejbližší železniční zastávkou byly 2 km vzdálené Černožice a nádraží Josefov.

Po pádu Bachova absolutismu (1859) a po vydání živnostenského řádu (20.12.1859), po zrušení cechů, byla otevřena cesta k svobodnému podnikání.

Velkou událostí byly přípravy na rakousko-pruskou válku 1866 o převahu v Německu. Přípravami žilo široké okolí josefovské pevnosti, které leželo přímo v operačním vojenském prostoru rakouské severní armády v počtu asi 6 armádních sborů a 4 jezdeckých divisí. Nejrušněji bylo ve dnech 23.-26. června 1866 v předvečer rozhodujících střetů, a to 27.6.1866 u Náchoda a Trutnova, 29. 6. 1866 u Jičína. Rozhodující bitva byla svedena u Hradce Králové 3. července 1866. Josefovská pevnost s posádkou 7000 mužů nakonec nebyla vůbec dobývána. Prusové ji obešli. (V Josefově měl předtím velitelský stan vrchní velitel rakouské armády zbrojmistr Ludvík Benedek.) Tehdy obyvatelé všech okolních vsí byli svědky válečné paniky, hysterie a utrpení. Mnozí sedláci i ve Vlkově ze strachu před drancujícími armádami prodávali potraviny za směšně nízké ceny. Ve válce přišli Prusové o 9200 mužů, zatímco ztráty Rakušanů byly pětinásobné ( asi 44 300 mužů). Prohraná válka vyvolala v Rakousku vnitropolitickou krizi, která byla řešena vyhlášením dualismu (dvoustátí) 1867 - Rakousko-Uherska.

Po rakouském dualismu a zejména po vydání prosincové ústavy 1867 a zákona č. 134 ř.z. o právu spolčovacím (15.11.1867) dochází také ve Vlkově k rozmachu spolkové činnosti.

V roce 1903 se v Kudrnáčově Adresáři (1903, s.74) u obce Vlkov uvádějí tyto spolky: Tělocvičná jednota Sokol, založená 11. 10. 1896, měla tehdy 40 členů, jejím starostou byl Václav Jirousek. Dále v obci působila Občanská záložna a jejím ředitelem byl tehdy Josef Malý, pokladníkem Jan Slezák a kontrolorem Josef Veverka. V roce 1912 Macháčkův Adresář rolníků u Vlkova (1912, s. 46) navíc uvádí spolek Hospodářská beseda a organizace agrární. V roce 1914 Chytilův Úplný adresář království českého. I. díl (1914, s.397) opět uvádí Tělocvičnou jednotu Sokol a Rolnickou besedu. Z těchto spolků do dnešních dnů úspěšně působí TJ Sokol ve Vlkově, který svépomocí v roce 1978 dokončil budovu tělocvičny v akci Z a výstavba trvala 6 let. Slavnostně byla otevřena dne 9. prosince 1978 (viz článek Vlkov dokončil tělocvičnu, Nový čas 19.12.1978). Objekt tělocvičny čp. 120 dosud slouží k pořádání různých kulturních i tělovýchovných akcí. V roce 1996 oslavila Tělocvičná jednota Sokol ve Vlkově už 100 let svého trvání.

Výrazný rozmach zaznamenala populace, vzrůstá počet narozených dětí. V roce 1869 Vlkov čítá 523 obyvatel a 70 domů (v roce 1848 jen 391 osob a 55 domů), v r. 1880 rekordních 591 obyvatel a už 80 domů. Od toho roku nastal sestup počtu obyvatel a naopak vzrůst počtu domů. V r. 1890 už jen 574 obyvatel a 78 domů, v r. 1900 577 obyvatel a 79 domů a v r. 1910 už jen 535 obyvatel a už navíc 85 domů. Vysoká natalita (porodnost) postavila obecní zastupitelstvo před nutnost postavit novou jednopatrovou školní budovu v letech 1893-1894 č. p. 7, za 12 tisíc korun. Kudrnáčův Adresář z r. 1903, s.74, uvádí, že „škola byla postavena 1892”, jiné prameny uvádějí rok 1894 (Hradecký kraj 5, 1908, č.1/2, s.38, rok 1894 postavení a zprovoznění), což je pravděpodobnější.

Vlkov, též uváděný jako Vlková, byla stále zemědělská obec.

V roce 1903 (viz Václav Kudrnáč, Adresář a popis politického okresu Královédvorského. Soudní okresy: Králové Dvůr n.L. - Jaroměř a politické obce i osady. III. část: Soudní okres Jaroměřský. Turnov, V. Kudrnáč 1903, Vlkov s. 74) měla obec Vlkov (Vlková) 577 obyvatel a 78 domů. Patřila mezi 46 místních a katastrálních obcí soudního okresu Jaroměř (okresní hejtmanství Dvůr Králové n. L.). Tehdy starostou obce byl Josef Malý, radními Václav Rezek a Václav Jirousek. Dluh obce činil 6 000 K a přirážky 20 %. Obec Vlkov byla přifařena k Či-buzi a nejbližší dráha a pošta se nacházely v Josefově - Jaroměři. V obci byla jednotřídní škola s řídícím učitelem Josefem Divišem a učitelem Fr. Poláčkem. Školu navštěvovalo 89 žáků.

Ze živnostníků zde působili dva hostince a hostinští (Jan Adamíra a Václav Martin), 3 kupci, tedy 3 obchody (Václav Jirousek, Václav Rezek a Václav Pozník), 1 kovář (Fr. Lesk), 3 obuvníci (Josef Bart, Josef Veverka a Václav Sahánek), 1 řezník (Václav Potoček) a 1 truhlář (Václav Černý). Rolníky majícími přes 50 korců (1 korec = 0,285 ha, tedy přes 15,25 ha) byli: Jan Adamíra, Otakar Holeček, Josef Vachek, Josef Veverka, Václav Veverka a Jan Glugar.

V r. 1912 měla obec Vlkov 85 + 6 domů, 535 - 542 obyvatelů (z toho 246 mužů a 289 žen). Obecní zastupitelstvo ustavené 23.11.1912 tvořili: starosta Jan Uždil, rolník čp.52, pokladník záložny, člen ústřední správy vodního družstva v Černilově; radní: rolník Josef Vachek, rolník čp. 14, Josef Malý čp. 4, rolník Fr. Šrámek čp.3. Výbor: rolník Alois Maček, kontrolor záložny, čp.45; Otakar Holeček; rolník Jaroslav Veverka, předseda Hospodářské besedy, čp.6; rolník Fr. Šrámek čp.3; rolník Fr. Hladeček čp.50; rolník Václav Černý čp. 26 a rolník Josef Veverka čp. 22. Obecním sluhou byl Karel Malý.

Výměra obce Vlkova činila 526 hektarů. Nájemcem honitby byl Jan Vejnar, který jako roční nájem pro období let 1909-1915 platil 120 K. V r. 1912 se ve Vlkově vykazuje toto hospodářské zvířectvo: 54 koní, 383 kusů hovězího, 156 prasat, 29 koz, 15 úlů, 116 hus, 17 kachen a 1 028 slepic. (Josef Macháček, Adresář rolníků. II. oprav. a rozmn. vyd. Soudní okres Jaroměř, Jaroměř 1912, s. 46.) Adresář uvádí 38 jmen majitelů domů a pozemků ve Vlkově, a to 9 rolníků obhospodařovalo pozemky od 1,5 ha do 5 ha; největší skupinu - celkem 19 - tvořili majitelé pozemků od 6 do 15 ha a 10 rolníků obhospodařovalo pozemky o výměře větší než 30 ha.

V r. 1914 se ve Vlkově uvádí 535 obyvatel, z toho 534 Čechů. Nejbližší pošta, telegraf, zdravotní obvod a železniční stanice dodací je v Josefově, 4 km vzdáleném. Přirážky: obecní 30% a školní 10%. Jiné dávky: nápojová. Jmění obce tvořila pole, louky a dům. Dluhy 6 000 K. V obci nadále byla dvoutřídní Obecná škola se 2 učiteli, řídící učitel Josef Diviš a učitel Fr. Jiřička. Peněžním ústavem obce byla Občanská záložna ve Vlkově a jejím ředitelem byl rolník Josef Vachek, kontrolorem rolník Alois Maček a pokladníkem Josef Uždil.

V obci se uvádějí už 3 hostince (Josef Adamíra, zároveň majitel obchodu čp.19; Františka Marková, zároveň majitelka obchodu, a Kateřina Martinová); dále 1 kovář (Fr. Lesk čp.51), 1 kramář (Marie Pultrová), 4 obuvníci (Josef Bart, Václav Hampl, Václav Sahánek, Josef Veverka), 1 řezník (Václav Potoček) a 1 truhlář (Václav Černý). (Chytilův Úplný adresář království Českého. Díl. I. Rokycany 1914, Vlkov s.397.) Ostatní řemeslníci poskytovali služby v nedalekém městě Josefově nebo Jaroměři.

Také do zemědělství pronikal pokrok, např. meliorace polí a luk, mechanizace a zavádění nejen nových strojů, ale i technologií. (Konkrétní údaje o Vlkově však chybějí pro absenci historických pramenů.)

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.obecvlkov.cz, na kterých najdete další informace.