Nové Město nad Metují

Nové Město nad Metují

Historie
Nové Město nad Metují bylo založeno 10. srpna 1501 na skalnatém ostrohu řeky Metuje Janem Černčickým z Kácova.

Původně bylo vyměřeno 31 městišť, ale tento počet nakonec neodpovídal počtu vystavěných domů. Už v prvních pěti letech stálo 55 a později dokonce 59 domů. Rychlost výstavby je doložena zápisy o čilém prodávání a kupování domů už v době prvních let výstavby.

Hospodářské středisko nevelkého panství bylo jen drobné poddanské městečko, připomínající spíše vesnici.

S kostelem a radnicí se zprvu nepočítalo. Černčický nechal svým poddaným na vůli, jak velké domy si postaví a jak je vybaví. Domy stály i před hradem, takže přístup k němu byl úzký a hrad byl z náměstí viditelný jen částečně. Náměstí před požárem nebylo prázdné. Kromě masných krámů v jihovýchodním rohu, kde stála i dřevěná škola, byly i další stavby.

Dne 21. června 1526 město podlehlo plamenům. Některá spáleniště zůstala i několik let prázdná, ale většinou se začalo stavět hned. Zpočátku to byla jen provizoria, aby se mohlo pokračovat v zemědělské práci a v řemeslné výrobě. Jan Černčický poskytl dřevo zdarma, ale na celkovou obnovu města neměl. V roce 1527 panství prodal Pernštejnům.

Pernštejnská renesanční výstavba
Vojtěch z Pernštejna si dobře promyslel, jak by obnovené město mělo vypadat. V roce 1528 začal vykupovat některá spáleniště, především před panským sídlem. V těch místech domy už nebyly obnoveny, neboť majitel dbal, aby větší prostranství dalo vyniknout siluetě zámku. Nová severní fronta neměla už deset, ale sedm domů.

Právě ta okolnost, že některé domy byly ve výstavbě a na jiných místech se ještě nezačalo, přinutila Vojtěcha z Pernštejna, že se po zkušenostech z výstavby Pardubic (po požáru r. 1507) rozhodl pro radikální řešení - renesanční kulisou zakrýt nevábný pohled na rozestavěné domy a spáleniště. Autor návrhu průčelí není znám. Nápad to však byl vynikající a jeho provedení účelné a umělecké.

Pět let trvala základní výstavba města. Panský stavitel vystavěl před čely parcel, s výjimkou ještě nepostavených domů č.1244 a 1245, čtyři souvislé, jednotně řešené průčelní zdi. V celkové výstavbě byly postaveny čelní stěny a k nim se stavěla podloubí.

Nad atikou se tyčila souvislá řada propojených štítů, které byly tvořeny středními, půlkruhově zakončenými vyššími částmi. Ty měly po stranách dvě části nižší, zakončené čtvrtkruhem, tzv.vlaštovčími ocásky. Tak město dostalo podobu severoitalské, benátské renesance.

Jako mávnutím kouzelného proutku zmizel veškerý stavební chaos a náměstí se stalo palácovým nádvořím pro zámek, ve který Pernštejnové přestavěli Černčického hrad. Obě dominanty města, kostel a zámek, ještě více vynikly.

Takto pojatý stavební plán nemá v naší zemi obdobu. Vojtěch z Pernštejna ani jeho manželka Johanka se konce výstavby nedočkali. Věnné město podle testamentu z roku 1531 zůstalo věnným jen na papíře.

Italská renesance má zajímavou vlastnost, že každý prostor zdánlivě protepluje. A tento klam je výhodou pro poněkud klimaticky drsnější podmínky města.

Stavba domů
Honosné průčelí již stálo a za ním stále ještě pokračoval stavební ruch. Měšťané se svými domy napojovali na čelní stěnu. Tuto část domů patnáct let Pernštejnům spláceli. Italští stavitelé se snažili skloubit renesanci s pozdní gotikou a k dobru věci se dali ovlivnit domácí tradicí. Podsíně jsou renesanční i svými proporcemi, nízké hranolovité pilíře, na hranách zkosené, patří k prvkům domácí tradice. Pilíře se rozšiřují směrem dolů, kde jsou ještě zpevněny sokly. Rozpětí oblouků je značné. Tím podsíně získaly na světlosti a přístupnosti.

Zápas gotiky s renesancí lze pozorovat též na domovních portálech. Zaklenutí je už výjimečné. Profilace ostění oken budí zaslouženou pozornost. Podobná je i v Pardubicích. Tato unifikace a typizace napovídá, že patrně šlo o prefabrikáty.

U dvou domů jsou nápisy v ostění vchodů. V č. 1221 na východní straně je letopočet 1531. Celý nápis zní: "1531 Jakub" (další slovo nečitelné) "důchodní z Bohdanče, Markyta z České Třebové" a v erbu dubové listy. Nečitelné slovo bývá asi mylně vykládáno jako písař. V jižní frontě u č.1231 je nápis "Pan Waczlav 1534". Jsou to data dokončení obnovení domů. Kamenný portál si pořizovali obvykle příslušníci šlechty.

Dnes je nejkrásnější severní strana náměstí, kde fasády a štíty byly uvedeny do původního stavu. Její jednotě se částečně vymyká dům č.1209, radnice s věžičkou, neboť byla postavena jako dvoupatrová. Na západní straně nebyly obnoveny čtyři domy a dnes je posledním číslem 1245, hotel Brouček. Na faru a školu zatím nebyly peníze. Vrchnost zesílila roku 1532 obranu zámku a města dělovou baštou.

Při obnově města byl základní půdorys zachován. Mezi hradbami a hospodářskými budovami spolu s dvorky vznikl však již širší prostor, který jako zadomí obkružuje celé náměstí. Po pernštejnské výstavbě bylo na náměstí celkem 39 domů. Tato výstavba byla tak velkolepá, že po ní se město v hradbách už podstatně neměnilo.

Památková rezervace
Zásluhou prof. Jana Juránka bylo Nové Město nad Metují roku 1950 prohlášeno za státní památkovou rezervaci a roku 1969 byl tento statut obnoven. Díky Janu Juránkovi, čestnému občanu města, bylo objeveno původní pernštejnské řešení průčelí a štítů. Po otlučení omítky a hlubších sondách bylo zjištěno, jakých stavebních prvků bylo použito a jak původní výstavba vypadala. Následná renovace severní strany probíhala v letech 1951 až 1954. Celá severní fronta byla rekonstruována a od té doby má podobu z 30.let 16.století. Bohužel pro nedostatek peněz a nezájem vyšších míst se v rekonstrukci na ostatních stranách nepokračovalo. Je to škoda, město mohlo být jedinečnou evropskou turistickou senzací. Útěchou je, že na zbylých stranách si můžeme zrekapitulovat, jakými změnami jednotlivé domy prošly.

Znaky na domech
Dříve míval každý dům své znamení. Čas od času je však třeba obnovit fasádu nebo aspoň barvu, a uchovat znamení je práce navíc. Ještě zbývá zlatá hvězda v modrém kruhovém poli na domě č.1222, zlatý beránek č.1223, obraz Spasitele č.1230 a modrá hvězda v bílém kruhovém poli č.1231. Novějšího data je stylizace Koskovy obchodní firmy a tři hvězdy domu č.1234. Na domě č.1213 už není zelený strom v ověnčeném poli ani lev na domě č.1229 ani zlatá koule ve výklenku č.1237 ani slon na č.1238 a ani dvě široké sekery v pískovci na domě č.1242, kde bývalo řeznictví. Nejnovější domovní znamení – kahany – přibyly  v 90. letech 20. století na domě č. 1236, který se stal majetkem rodiny Kahancovy.

Památky

Plocha náměstí
Náměstí bylo vydlážděno roku 1934. V letech 1951 až 1954 probíhala již zmíněná obnova štítů a modernizace severního bloku domů s úpravami bytů.

V roce 1973 byla plocha parkoviště na náměstí pokryta dlažbou, odolávající kyselinám. Plocha obou takto vzniklých trojúhelníků po obou stranách silnice má 1864 m2. Ostatní plocha náměstí je vydlážděná. Tehdy byl zlepšen i vzhled podsíní zavedením osvětlení a příležitostného osvětlení fasád, soch a zámku.

Náměstí je v nadmořské výšce 324 m, pata zámku 310 m, nádraží 310 m, Sepský most 296 m, v místech, kde Metuje opouští Krčín 285 m a u Přibyslavi 350 m. Zámecká věž je 54 metrů vysoká, kostelní 40 metrů a klášterní 46 metrů. Náměstí je 143 metrů dlouhé a 68 metrů široké.

Dispozice domů
Domy na náměstí byly řešeny celkem jednotně. Dolní vstupní prostory byly sklenuty valenou klenbou. V přízemí byl velký mazhaus, prostorná místnost, která obvykle sloužila k provozování řemesla a k prodeji výrobků. Z přízemí vede chodba do zadního traktu s východem na dvorek a na zadomí, schody vedou do sklepů a nahoru do patra. V přízemí byla ještě jedna malá místnost. Kromě mazhausu dolního byl ještě mazhaus horní. Kromě toho byly v patře ještě další místnosti bytu měšťana spolu s černou kuchyní s kónicky klenutým komínem vlašské provenience. Z prvního poschodí byl přístup na půdu.

Už při založení města bylo pamatováno, aby každý dům měl své zázemí v podobě zemědělské půdy mimo město. Tyto pozemky, například na Bořetíně, byly rozděleny podle pořadí domů. Bylo to ovšem řešení počáteční, které se nemohlo udržet, protože při prodejích docházelo ke změnám.

Jednotlivé budovy náměstí
Pro snazší identifikaci jednotlivých domů jsou uváděna dnešní přidělená čísla. V Novém Městě nad Metují byly domy očíslovány v roce 1785. Až do nedávné doby platilo, že u čísel domů na náměstí bylo A, u čísel Krajského předměstí B a u čísel Horského předměstí C. Toto označení bylo zrušeno. K domovním číslům na náměstí bylo přidáno 1200, na Horském předměstí 1000 a čísla na Krajském předměstí byla ponechána.

Zámek
Novoměstský zámek právem nese popisné číslo jedna, neboť je nejhezčí a nejatraktivnější stavbou města. Předchozí text byl věnován náměstí a zámek nebyl zvlášť zmiňován, protože se vymykal kontextu. Přesto zámek a náměstí tvoří jeden architektonický celek.

Zámek se nachází v západním cípu městské památkové rezervace, jež se rozkládá na opukovém ostrohu, ze tří stran obtékaném řekou Metují. Město spolu se zámkem je perlou, zasazenou do podhůří Orlických hor. Leží v blízkosti  tzv. Zemské branky – přechodu do sousedního Polska, kudy vedla již od dávnověku obchodní cesta. Historie zámku začíná v r. 1501, kdy bylo Janem Černčickým z Kácova založeno jeho jádro v podobě pozdně gotického hradu.

Hrad Jana Černčického
Jan Černčický začal jistě stavět své sídlo už před založením města. O nejstarší podobě této tvrze nebo malého hradu zprávy mnoho neříkají. Více světla bylo do nejasností vneseno při přestavbě zámku v letech 1909 až 1912, kdy se Jurkovičovi podařilo odkrýt některé původní zdi, a dále při stavebně historickém průzkumu provedeném vědeckou skupinou při Památkovém ústavu v Pardubicích. Zkoumání bylo dokončeno v roce 1991, nedlouho předtím, než byl zámek v restituci vrácen Josefu Bartoňovi.

Místo pro hrad Jan Černčický zvolil v severozápadní části ostrohu. Bylo to největší městiště, které svou přesnější podobu získalo až po dokončení hradeb. V těch místech dal Černčický vystavět pevný dvoupatrový palác hranolovitého tvaru, jehož jedna z delších stran splývala se západní hradbou. Téměř celý palác byl podsklepen, a byl dlouhý asi 20 m a široký 13,5 m. Přízemí bylo z čelní stěny přístupné půlkruhovým portálem, jehož zbytek ostění je v arkádové chodbě. Portálem se vcházelo do předsíně či mazhauzu, z něhož vedly dodnes zachované schody s kamenným ostěním (v místech, kam Jurkovič umístil kuchyni) do dvou komor. V přízemí patrně byla ještě jedna komora a černá kuchyně, která už nebyla podsklepena.

Schodiště do patra se nalézalo na vnější straně průčelní stěny. Na ně navazovala pavlač. Výška patra byla zjištěna podle ostění portálku, odkrytého při restauraci zámku. Ten je v chodbě prvního patra. Protože druhé patro bylo dřevěné, buď hrázděné nebo roubené, patrně v roce 1526 vyhořelo. Listiny po požáru zůstaly zachovány a nalézaly se asi v kamenné části stavby.

Před budovou bylo větší prostranství, které bylo obehnáno hradbou. Vysoká zeď byla opatřena ochozem. Opevnění bylo na každém nároží vyztuženo tříčtvrtěkruhovou baštou se střílnami. Severozápadní bašta byla vysunuta až do vnější hradby. Hradní areál byl chráněn příkopem. Mezi oběma baštami na městské straně byl zbudován hranol hradní brány a před ním padací most. Tak si Jan Černčický vybudoval vnitřní opevnění v rámci opevnění města, aby se hrad i po dobytí města mohl dál bránit.

Celý hradní areál odpovídal pozdně gotickému slohu. Pevnostní čtverhran se čtyřmi baštami či věžemi jako dominantami. Až 165 cm silná zeď na vnitřní straně chodby v patře dosvědčuje pevnostní ráz stavby. U východního křídla je zeď takové mocnosti jen v přízemí, protože za Waltera z Leslie bylo směrem do nádvoří přistavěno ještě 120 cm a vytvořeny slepé arkády.  Jan Černčický nijak nestál o to, aby silueta jeho hradu nějak dokreslovala náměstí, neboť souhlasil se zastavěním téměř celého prostranství před hradem. Na konci jihozápadního bloku stál bratrský sbor. Tyto domy však po požáru nebyly obnoveny.

Přeměna hradu v zámek za Pernštejnů - (italská renesance)
Pernštejnové přestavěli gotický hrad v jednoduchý renesanční zámek a z náměstí vytvořili první zámecké nádvoří.

Zámecké zdi na nádvorní straně byly opatřeny renesančními štíty, jaké známe ze severní fronty domů. Ty se však nedochovaly, neboť pozdější baroko vycházelo z jiného pojetí. Zatím co o vybudování domovních průčelí máme plno zpráv, o vlastní stavbě zámku se zprávy nedochovaly.

Na úkor hradby byla rozšířena vstupní brána v 18 m dlouhý trojlodní trakt o výšce dvou pater. Tak vysoká byla i sousední hradba. Jejím středem vedl průjezd a z doby Jana Černčického zůstala po levé straně malá střílna s kamenným ostěním. Kratší jižní strana původního paláce zůstala zachována, ale na opačné straně byl palác rozšířen až do někdejšího příkopu mezi hradební a městskou zdí. Tato nová část byla v přízemí opatřena arkádami. Na vnější straně směrem k údolí byl v prvním patře k masívní zdi přilepen prevét se sedátkem. Takové výklenkové toalety byly dříve u zámků obvyklé. Bašta na severozápadním rohu se už stala součástí paláce. Její klenby zůstaly zachovány, a také i náznaky někdejšího schodiště. Průčelní stěna paláce byla v podobě kulisy protažena až k jižní hradbě, takže se táhla přes celou délku nádvoří. Za kulisou byl v jihozápadním rohu hospodářský dvorek. Původní prostorné hradní nádvoří se už podstatně zmenšilo. Zámecká okna byla opatřena kamenným ostěním, nikoliv z tvarovaných cihel, jaké vidíme na domech severní fronty náměstí.

Po likvidaci zbytků vyhořelých domů, které stály před zámkem před požárem, postupně vznikalo vnější zámecké nádvoří. Ochrana zámku i města byla roku 1532 posílena dělovou baštou. Parkán na severní straně byl zvýšen a před něj po celé délce od bašty až po sráz k řece byla představěna 100 m dlouhá kasemata, která později sloužila jako konírny. Přízemí bašty je dnes polozasypané, ale tenkrát v této prostoře končilo schodiště, které vedlo hmotou valu. Z této síně bylo též možno vejít do kasemat. Při hradním příkopu na jižní straně byla za Pernštejnů vystavěna panská kovárna.

Když si zrekapitulujeme tyto změny, vidíme, že Pernštejnové neměli zájem o vybudování okázalého zámku. Co bylo vystavěno ve třicátých letech, už se nezměnilo. Ve čtyřicátých letech Jan z Pernštejna zámek už nejen nezveleboval, ale ani se nestaral o jeho údržbu. Jeho krátké zastavení v Novém Městě v roce 1543 na cestě do Vratislavi mělo příčinu buď v ledvinovém nebo žlučníkovém záchvatu. Zřejmě se již zabýval myšlenkou panství prodat a skutečně po nezdařeném stavovském povstání roku 1547 už neotálel.

Zámecký interiér
Vnitřní prostory byly modernizovány velkým nákladem. Opět bylo citlivě dbáno na plynulou vazbu na hodnoty minulosti. Harovníkovy fresky restauroval akademický malíř Josef Linhart z Brna. Objevením signatury objevil i Harovníka. V práci mu pomáhali malíři J.Šimák a V.Maděra. Štuky opravoval J.Kulhánek. Klenby v prvním patře maloval František Kysela, autorem rodinných portrétů je Vratislav Nechleba, busty a plastiky ztvárnil Otakar Španiel.

Když Cyril Bartoň z Dobenína koupil zbraslavský zámek, dal jej restaurovat obdobně.

Zámek byl opatřen mobiliářem v intencích moderní bytové kultury. Dále se na výzdobě podílely keramička Helena Johnová a textilní výtvarnice Marie Teinitzerová. Návštěvníci obdivují plastiky Josefa V. Myslbeka a Jana Štursy. Stěny zdobí obrazy významných malířů. Všechny změny a ráz jednotlivých pokojů byly konzultovány s arch.Jurkovičem nebo je sám navrhl.

Stavební práce byly dokončeny v roce 1911, secesní úpravy některých interiérů pokračovaly až do r. 1913. V roce 1912 byl rod Bartoňů nobilitován s predikátem z Dobenína. Od záměru společného obývání bratři upustili v roce 1910, kdy Cyril Bartoň zakoupil zámek  a velkostatek Zbraslav u Prahy, kam se svou rodinou odešel.

Architekt Jurkovič nejen, že upravil interiéry i exteriéry v duchu doby a podle svých představ o přeměně chátrající historické budovy na representační sídlo, ale technicky je vybavil a modernizoval. Do celého zámku byla zavedena elektřina, centrální teplovodní vytápění, telefon, zřízeny koupelny, moderní kuchyně a také osobní i jídelní výtah. Starou panskou vodárnu, stojící na břehu řeky pod jihozápadním křídlem zámku a od roku 1688 po 219 let zásobující vodou zámek, panský pivovar i město, přeměnil na vodní elektrárnu k zásobování elektřinou.

Tato elektrárna, s technickým vybavením firem Štorek (Kaplanova turbína) a Bartelmus-Donát z Brna (alternátor), modernizovaným ve 30. letech 20. stol., pracuje a vyrábí dodnes.

V období první republiky (mezi světovými válkami) navázal na Jurkoviče v úpravách interiérů architekt Pavel Janák, ve spolupráci s umělci Helenou Johnovou, Marií Teinitzerovou a Františkem Kyselou, tentokrát ve stylu art deco. Poslední Janákovy úpravy, funkcionalistické, jsou z let 1940 – 1941. Oba architekti pracovali s prvotřídními materiály a špičkovými umělci a dodavateli své doby.

Velkou hodnotu příkladu pro současné adaptace historických budov i pro vývoj památkové péče  mají  realizované interiéry architektů  Jurkoviče a Janáka v tom, že při aplikaci své soudobé moderní umělecké invence maximálně respektovali uměleckou a památkovou hodnotu starší výzdoby, kterou  v možné míře dle stavu zachovalosti a podle přání majitele ponechali ke  zhlédnutí dalším generacím.

Zahrada
Zámecká zahrada ve své nynější podobě je stále ještě Jurkovičovým dílem. Někdejší nepěkný dvůr hned za severním traktem byl přeměněn v pěkný parčík s vyhlídkou do údolí. Znovu byly vybudovány terasy a opatřeny bílým zábradlím. Prostor za stezkou byl přeměněn ve francouzskou zahradu. Mimo architektonických úprav zde vyprojektoval vytápěný skleník a vodní systém, napájený z řeky Metuje, určený k zavlažování, k zásobování kašny a jiných vodních prvků. Horní část, v těsné blízkosti budovy zámku, byla rozčleněna terasami s květinovými záhony a dřevěnými plůtky.

Přístup k ní vyřešil dřevěným krytým mostem, vyzdobeným v duchu valašských lidových staveb, kterými se Jurkovič nechal inspirovat při jeho budování v roce 1911. Cesta vede do dolní části zahrady Střední parter s boskety, brodériemi a barokní kašnou plní funkci okrasnou. Součástí je „teatron“ s kamennými postavičkami z „Kabinetu trpaslíků“. Spolu s ostatními soškami, které se nacházejí před hlavním vchodem do zámku, byly vytvořeny v dílně barokního sochaře Matyáše B. Brauna v 1. třetině 18. století. Místem jejich původního určení je areál barokního velmože, hraběte F. A. Sporcka v Kuksu. Pro výzdobu a obohacení novoměstského zámeckého areálu je vybral také architekt Jurkovič. Novoměstská zámecká zahrada je reminiscencí italských barokních zahrad, ovšem s čitelnými prvky secesní manýry doby svého vzniku, zejména v původních záměrech arch. Jurkoviče v geometrii záhonů  a jejich výsadby. Je také poslední založenou formální zámeckou zahradou svého druhu na našem území do konce 20. století.

Na kdysi obranný val je přístup z horní zahrady. Je zde umístěna socha sv.Václava, která kdysi stávala na Dupačce a od ní alejí vede cesta k Zázvorce a k vyhlídce do metujského údolí, k Rezku a k Sendraži. V roce 1926 se z ní rozhlédl prezident Masaryk.

Prostor před zámkem až ku příkopu dříve patřil obci. Josef Bartoň si jej na začátku rekonstrukce zámku v roce 1908 pronajal a v roce 1928 koupil. Potom přistoupil k jeho parkové úpravě.

Panský pivovar
Tento objekt nalezneme už jen na fotografiích. První zpráva o něm je z roku 1574, ale patrně byl postaven za Pernštejnů zároveň s hospodářskou budovu č. 1202, pokud ne dříve. Svému účelu však pivovar potom sloužil jen 62 let, protože v roce 1880 byla zde výroba piva zastavena a objekt pak sloužil jako sklad piva a k jiným účelům. Panský pivovar stál s domem vrchnostenských úředníků v jedné řadě. Mezi oběma domy byl společný dvůr a společná brána. V letech 1932 až 1934 byl pivovar zbořen. Naše město má k panskému pivovaru pietní vztah, protože zde kdysi sládkoval otec Bedřicha Smetany František Smetana. Jeho synovec Václav v dalších letech přivedl pivovar k velké prosperitě.

V linii průčelí bývalého pivovaru byla vystavěna 2 m vysoká zeď. Na masívní římsu této zdi bylo umístěno 22 barokních sošek trpaslíků přivezených patrně z Nových Benátek (Mladá Boleslav). Na této úpravě pracoval opět Dušan Jurkovič. Další sošky byly instalovány v roce 1940 na podstavce před příkop.

Karikatury, kterým se také říká putto (putti) byly patrně vytesány v dílně Matyáše Brauna na počátku 19.století podle francouzských rytin ze 17.století. Když v souvislosti s instalací pomníku Bedřicha Smetany v roce 1954 byla dělicí zeď rozebrána, sošky byly přemístěny na zeď v zámecké zahradě. Původní jsou až na jednu umístěny v zámeckém depozitáři, neboť na nich čas až příliš zapracoval a návštěvníci si nyní prohlížejí jejich věrné kopie.

Z Horského předměstí sem byla dopravena kašna, která pak před instalací pomníku Bedřicha Smetany byla přemístěna do druhé části parčíku. Věžička s barometrem a teploměrem je dnes u domu č. 1212. Dnes celou scenérii důstojně doplňuje Markův pomník Bedřicha Smetany.

Věž
Severní hlavní zámecká věž „Máselnice“,vysoká 30 sáhů (53m), má ve výšce 25m krytý ochoz, ze kterého je výhled do širokého okolí  a na panorama Krkonoš i Orlických hor.Vnitřní úprava věže v podobě  mušlových nik, bohatě  modelovaných štukových medailonů s podobiznami  římských panovníků  a aliančními erby nade dveřmi, pochází z 2. pol. 17. stol.  Schodiště z červeného xylolitu bylo upraveno  v roce 1909, stejně jako parapet ochozu věže,  věžní hodiny  se dvěma ciferníky o průměru 1,5m a dvěma cimbály o váze 66 a 45 kg, které svým „hlasem“ pravidelně připomínají,  že čas kvapí. Druhá věž, vypínající se původně nad východním nárožím do výšky  zmíněného ochozu, se při dobývání zámku v březnu 1628 zřítila po výbuchu střelného prachu, uloženého v jejích  útrobách. Traduje se, že naráz  zahynulo 150 osob  v její blízkosti. Ne všechny byly nalezeny.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.novemestonm.cz, na kterých najdete další nformace.