Slavoňov

Slavoňov

V severovýchodním cípu Královehradeckého kraje, v okrese Náchod, naleznete 5 km východně od Nového Města nad Metují malou, přesto velice hezkou obec Slavoňov.

Počet obyvatel po sčítání lidu v roce 2000 byl 212 pro Slavoňov a 51 pro Blažkov, který též přináleží pod správu Obecního úřadu ve Slavoňově. Popisných čísel je v této obci celkem 83 v Blažkově 17. Nadmořská výška obce je 420 metrů nad mořem.

Obecní úřad ve Slavoňově je zastoupen deseti členy zastupitelstva. Pod správu obecního úřadu spadá mimo jiné i místní mateřská školka, dvě hasičské zbojnice a správa hřbitova (kontakt). V obci působí několik firem, největší z níže jmenovaných je ZBA GeoTech, s. r. o., zabývající se zemními pracemi, opravou a výrobou speciálních zemních strojů. V blízkosti tohoto podniku má sídlo firma Mistral, a. s., která je výrobcem nátěrových hmot. Dále pak firma NovoPLAST PP, s. r. o., zabývající se lisováním plastických hmot. Z místních drobných provozoven lze jmenovat truhlářství Stanislava Suchánka a Jiřího Remeše. Pohostinskou činnost zajišťuje Jarmila Bartošová v restauraci „Bětka“ a potraviny prodává paní Eva Holá. Zemědělskou výrobu provádí akciová společnost s názvem „Slavonia, a. s.“.

Spolkovou činnost v obci reprezentuje jediný spolek a to Sbor dobrovolných hasičů, který čítá 52 členů.

Na okraji obce Slavoňov leží Dům Mariina zahrada. Patří Schönstattskému svazu žen (Sociální sdružení žen), jednomu společenství mezinárodního Schönstattského hnutí. Toto hnutí vyšlo z malé kapličky v Schönstatte v porýní v Německu a je jedním z mnoha laických hnutí v katolické církvi. Ve spojení s Pannou Marií chtějí členové Schönstattského hnutí věrohodně žít Evangelium a tím přispívat ke křesťanské podobě společnosti. Uvnitř velkého Schönstatského hnutí vyrostlo mnoho žen, mužů, rodin a mládeže. Jako každá přirozená rodina potřebuje pro zdravý rozvoj vlastní dům nebo byt, tak také duchovní rodina potřebuje přirozený domov. Dům Mariina zahrada byl pořízen díky pomoci mezinárodního Schönstattského svazu žen. Slouží převážně setkáním různých společenství Schönstattského hnutí.

V obci se nalézá i několik stavení chráněných památkovým úřadem. Nejvýznamnější z nich je celodřevěný kostel sv. Jana Křtitele ležící v jihozápadní části obce, zapsaný v registru památek pod číslem 1880.

Památky

Slavoňovský kostelíček
Slavoňovský kostelíček je velice vyhledávanou památkou navštěvovanou turisty nejen z tuzemska, ale i ze zahraničí. Je zajímavý tím, že to je kostel „živý“ který od svého vystavění roku 1553 nepřestal plnit svoji původní funkci. Do tohoto kostela po mnoho generací přinášeli a přinášejí rodiče své děti ke křtu, docházejí pravidelně na bohoslužby a nakonec spočinou k věčnému spánku na místním hřbitově.

Staletím opředená stavba si zasluhuje alespoň krátké zamyšlení nad událostmi, které zde proběhly. Většina níže uvedeného textu je sestavena ze zápisu místních kronikářů a ani jsem se příliš nesnažil vkládat do dílka svoje komentáře a ponechávám záměrně v některých pasážích vyniknout ducha a styl zápisu kronikáře. Největším a nejpřesnějším pramenem se pro mne stala místní farní kronika, založená a řádně vedená do současnosti od roku 1843.

V kapitole „Opravy kostela“ uvádím rozsah prací konaných na tomto kostelíku. Možná to budou pro někoho informace poněkud nudné a jednotvárné, ukazují však na skutečnost, že zdejší kraj býval velice chudý a záleželo převážně na osobnosti a schopnostech správce kostela a farnosti, do jaké míry dokázal opatřit finanční prostředky na zvelebení nebo jen na nutnou opravu chrámu. Z celé řady osobností působících na zdejší faře se zmíním alespoň o jediném. Je jím farář Václav Vojnar (1856 – 1931), který byl dobrým správcem farnosti a průkopníkem v zemědělské výrobě. Založil Meliorační družstvo, zavedl v místních podmínkách dosud nové druhy zemědělských plodin (červená řepa a kukuřice). Zasloužil se o založení „Kampeličky“ atd.

Ne všechny doby vykazovali takový rozmach a slávu jako za působení výše uvedeného správce. Byly doby, kdy kostelu nepřála buď vrchnost, nebo majetkové poměry, kdy kostel chřadl, nebo i přírodní živly jako je voda, houby a plísně, ba i oheň. K zániku kostela ohněm mohlo dojít několikráte buď od blesku, rukou zloděje anebo při velikém požáru Slavoňova v roce 1811, kdy lehlo popelem 33 stavení a ohněm byl částečně zasažen kostel a škola. V jakém rozsahu bylo „částečné poškození“ se kronikář už nezmiňuje. O dalších událostech budou už následující řádky.

Přeji Vám, abyste po přečtení tohoto dílka pohlíželi na slavoňovský kostelíček nejen jako na starou věc, ale očima člověka, který poodhalil taje minulosti, jako na útočiště duchovního i kulturního života obyvatel zdejšího kraje.

Kostel
Jméno Slavoňov dostala obec patrně po zakladateli prvního kostela a obce „arcijáhnu“ Slavoňovi který působil v Hradci Králové a okolí kolem roku 1167 (arcijáhen byl titul vysokého církevního představitele jako je v dnešní době např. biskup). Nejstarší dochovaný zápis, kterým lze doložit původ obce je však poněkud mladší. Pochází z knihy Rejstříky papežských desátku – „Registra“ Wáclava Wladivoje Tomka v nichž se uvádí: „Slavoňovium Ekselsia St. Joane Batista Dobruscensi Ano 1384 solvit Decimam tres grossos“ (odváděl desátky 3 groše).

Kostel zanikl patrně za husitských válek. Jeho podobu nám připomíná pouze otisk pečeti obce z té doby, na které je vyobrazen patrně původní kostel s věží na dvou návrších. Na nižším návrší je vyobrazeno šest smrku (na každé straně tři) a uprostřed vyjící vlk nebo pes otočen vpravo. Otisk tohoto pečetidla je uchován v Eichlerově sbírce pečetidel v Národním muzeu v Praze.

Druhý dosud stojící dřevěný kostel byl vystavěn roku 1553 za vydatného přispění Jana Koltačky a jeho syna Jana z Blažkova. Tento bohatý rolník (možná zeman nebo svobodník) vystavěl kostel na svém pozemku a tento daroval farnosti spolu s rozsáhlými polními a lesními nemovitostmi v okolí Slavoňova.

Pověst praví, že Janu Koltačkovi náležela ves Blažkov patřící k novoměstskému panství. Sídlo měli Koltačkové v dnešním č.p. 9 tj. Kreclův, dříve Zákravských statek.

V době výstavby měl kostel tři magistry, jeden byl z Lipska, druhý z Opavy a třetí z Hlohovy (snad Hlohová ve Slezsku).

Materiál na výstavbu dodal patrně Jan Koltačka ze svých lesu. Trámoví se skládalo od spodu stavby nejprve z dubových, jedlových a smrkových kmenu. Spáry byly utěsněny mechem a maltou, navrchu obíleny.

Půdorys stavby je tvořen nepravidelnou obdélníkovou lodí, se zúženým kněžištěm orientovaným východním směrem. Naproti kněžišti je v celé šíři hlavní lodě vybudován kůr s varhany. Vstupní místo do kostela zajišťuje předsíň se sníženým stropem přistavěná roku 1705. Střecha je valbová, stupňovitá pokrytá šindelem. Ve vrcholové části stavby je malá kupolovitá zvonička opatřená zvonkem. Okna stavby jsou různých velikostí a jsou umístěny v různých výškách. V severní části je ke kněžišti přistavěna malá sakristie.

Kostel byl původně utrakvistický (podobojí), to dokazuje vyobrazený kalich na příčném trámu stropu mezi lodí a kněžištěm. Jsou zde vyobrazeny postavy 12-ti apoštolu a Spasitele, klesajícího pod křížem. Pod kalichem tu byl ponechán nápis „S povolením světské i duchovní vrchnosti, velmi důstojného a vysoce učenýho a dvojctihodnýho pana direktora Kašpara Jiřího, za správy hospodářů Pavla Kejvala, Martina Kovářů, Matěje Varova, Daniele Matějova ano 1705 (konec schází). Toho roku byl vnitřek kostela vymalován pestrým ornamentem, což dokazuje nápis na starém kůru: „Eliáš Kohler maler“. Jiný podobný nápis nad kazatelnou na trámu na půdě zněl: „Heinrich Francius Kohler, maler“.
Původní zasvěcení kostela patřilo sv. Martinu. Zasvěcení bylo změněno roku 1683, za působeni dobrušského děkana Jiřího Sidirurga u příležitosti instalace nového hlavního oltáře sv. Jana Křtitele. Tou dobou byl kostel ve Slavoňove tzv. filiální (podléhající děkanskému kostelu v Dobrušce).

První kněz který zde působil byl Johanes Marvan jmenovaný lokálním kaplanem slavoňovské expozitury dne 13. prosince 1786. Jeho roční služné činilo 300 zlatých a bylo vypláceno ze státního fondu. Víme o něm i to, že mu bylo 33 let a že pocházel z Hrádku. Do Slavoňova se přistěhoval se svou maminkou dne 2.února 1787. Svoje působení započal v místní škole, která byla sice v dost bídném stavu (stála zde již od roku 1680), což kronikář připomíná: „Poněvadž ale žádný příbytek pro duchovního pána vystavěný nebyl, pročež on na ten čas v onom školním stavení (dost nebezpečném pro jeho sešlost) přebýval, a pro vyučování mládeže objednané místo v obci Slawonovské zastal“.

Nově vzniklá expozitura zahrnovala tyto obce: Slavoňov, Blažkov, osada Bradle, Mezilesí, Libchyně, Jestřebí, Sendraž, (zemanský dvůr) Studýnka, Váňovka, Bohdašín, Zákraví. Obce se nacházely celkem na třech panstvích. Byly to tyto panství - frymburské (později opočenské), novoměstské a náchodské. Tou dobou bylo ve Slavoňově 54 stavení a chalup v kterých přebývalo celkem 332 obyvatel. Obyvatelé byly většinou zaměstnáni zpracováním lnu, tradičními řemesly jako je kovář, truhlář, švec, řezník, sedlák, zahradník atd. Samostatnou farností se stal definitivně Slavoňov až roku 1806.

Stav kostela byl v různých dobách různý. Doby rozkvětu a oprav se střídaly se stavem nouze a úpadku, v některých případech hraničily až s hrozbou rozpadu stavby.

Zvonice
Samostatně stojící zvonice, která tvoří současně vchodovou bránu na hřbitov je patrně pozůstatkem po původním kostele.

Na kamenné podezdívce je vestavěná dřevěná zvonová stolice na zavěšení dvou zvonu vedle sebe a jednoho napříč. Zvonový prostor je zpřístupněn v kamenné části vnějším schodištěm které přechází ve střední části přes malý balkónek do vnitřního prostoru stavby. Ve střední části pokračuje dřevěné schodiště. Zvonici zakrývá dvojstupňová valbová šindelová střecha. Vrchol zvonice je ukončen dvojitým ozdobným křížem.

Okna jsou obdélníková po dvou na třech stranách a jednom na levé stranu (z celního pohledu). Na východní straně (směrem ke vsi), jsou okna dělená s dřevěnými žaluziemi. Ostatní jsou jednoduchá s prkennou výplní.

Zvony
Do roku 1917 byla zvonice osazena třemi zvony. Z toho nejmenší - Ave Maria o váze asi 72 kg byl pravděpodobně pozůstatkem po původním kostele. Tento byl vzat k účelům válečným a nenávratně se ztratil. Největší zvon byl odvezen do Nového Města nad Metují a vyměněn za zvon který byl prasklý. Střední zvon zůstal.

V roce 1927 za přispění všech obcí kolátory byly pořízeny dva zvony. Velkou finanční zásluhu na zakoupení měl zejména pak J. Krecl rodák z Jestřebí, žijící v Americe, který věnoval na zakoupení nového zvonu 1000 dolaru tj. 33.500,-Kč a pan farář Václav Vojnar který z vlastních prostředků zakoupil malý zvon. 14. srpna 1927 byly přivezeny na nákladním aute z Broumova dva zvony. Velký zvon vážil 1281 kg , malý zvon 392 kg. Účet za ně zněl 49.616,- Kč. Daň z obratu 2% činila 927,- Kč.

Oba tyto zvony byly odebrány k účelům válečným ve II. světové válce. K velkému smutku všech zdejších obyvatel, byly sejmuty a odvezeny dne 26. 3. 1942.

O vrácení zvonu z Nového Města nad Metují začal jednat „Výbor o navrácení zvonu“ založený k tomuto účelu roku 1947. Od založení začala mravenčí neúnavná práce tohoto výboru ve shánění finančních prostředků k zakoupení nového zvonu pro Nové Město, aby se starý slavoňovský zvon mohl po 32 letech vrátit zpět. Byly zřízeny sbírky v jednotlivých obcích kolátory, o finanční pomoc byly požádány okresní, krajské výbory i ministerstva. Bylo rozesláno 429 prosebných dopisu, 201 děkovných dopisu, 112 dopisu a 1 telegram. Tuto agendu vedl se vzornou pečlivostí pan Stanislav Suchánek č.p. 3. Celkem bylo na sbírkách získáno 175.850,- Kčs. Za tento obnos byl u firmy „Kovolit“ R. MANOUŠEK a SPOL v České u Brna, odlit nový zvon o váze 1200 kg pro Nové Město a zbyly ještě finance na pořízení třetího zvonu do slavoňovské zvonice.

Zvon, vrácený z Nového Města byl slavnostně vysvěcen dne 18. září 1949 a na slavnosti u příležitost „vrácení zvonu“ bylo přítomno 4 000 lidí.

Roku 1950 byl pořízen nový malý zvon opět z dílny zvonaře p. Manouška v České u Brna za velkých obtíží, neboť nove vznikající režim církevním aktivitám příliš nepřál. Na tento zvon bylo 7. listopadu 2000 instalováno automatické zvonění firmou KOPECNÝ ELEKTROZVON Olomouc v ceně 24 000 Kč.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.slavonov.cz, na kterých najdete další informace.