Lomnice nad Popelkou

Lomnice nad Popelkou

Vývoj města
Urbanistický vývoj města procházel několika fázemi, které měnily vzhled města i jeho rozměry. Středověké městečko bylo prakticky rozloženo pouze v nejbližším okolí náměstí a přilehlých ulic. Tvořily jej výhradně dřevěné přízemní domky, pouze nejvýznamnější budovy byly na přelomu 15. až 16. století postaveny z kamene (tvrz, kostel, pivovar).

Udivující jsou rozměry největšího ze tří lomnických náměstí (Husovo, Karlovské a Školní). Velikostí patří dodnes Husovo náměstí (84 arů) k největším v širším okolí. Kromě jičínského je větší než např. v Turnově, v Semilech, v Jilemnici, v Sobotce. v Nové Pace atd. Tato neobvyklá velikost naznačuje, že Lomnice byla zakládána s většími ambicemi než jakou jí později přisoudily okolnosti.

Zhoubu pro město znamenaly časté ničivé požáry, které brzdily jeho rozvoj. Lomnici postihly v letech 1354, 1590, 1610, 1705, 1749, 1786, 1837, 1849, 1858 a 1862. I přes tuto nepřízeň osudu se město nadále rozvíjelo. Zvětšovalo svoji plochu a přibývalo kamenných a zděných budov.

Postupně byly vystavěny další části Lomnice: roku 1711 Nové město, 1739 Karlov, 1755 - 1826 Na drahách, 1780 Račana, 1823 - 26 Hrádka a Hoření Lomnice (Nouzov), 1824 - 28 "Betlém" na Podměstí, 1839 - 50 Popelka, 1904 Žižkov, 1913 Letná, 1921 Masarykova čtvrť atd.

K velkému rozmachu došlo v průběhu celého minulého století (včetně výstavby továrních budov) a dále hlavně po celé dvacáté století. K větším stavebním aktivitám významně pomohlo i otevření cihelen v našem městě (Šlechtova, Bartošova, Havrdova). Původně se cihly vozily např. ze Starého Místa za Jičínem, což neúnosně prodražovalo cenu staveb.

Z období renesance se kromě některých sklepů domů v centru města až po dnešek zachovalo několik málo architektonických fragmentů (část areálu bývalého pivovaru, mramorové náhrobníky v kostele sv. Mikuláše, kované dveře v Hrubém domě a torzo portálu na chodbě domu č. p. 102).

Baroko zanechalo ve městě výraznější stopu (zámek, farní kostel, morový sloup, kaple sv. Vavřince, horní kašna, několik plastik světců atd). Období klasicismu a neoklasicismu je v našem městě zastoupeno především Hrubým domem, spodní kašnou, kapličkou na Podměstí (za viaduktem) a budovou č. p. 28 za bývalým hostincem "U koníčka".

Období historizujících stylů zastupuje radnice, lovecký zámeček v Oboře, dům č. p. 59 (dnes PAN), komplex budov Technolenu 01 a dům u Tichých č. p. 35 (bývalé JKP). Kdysi hojně rozšířenou secesi můžeme dnes obdivovat pouze u vzorně opravené Bártovy vily č. p. 136, dále Křížovy vily č. p. 400 a pomníku Mistra Jana Husa na náměstí. Secesní fasády u některých ostatních budov jsou, bohužel, znehodnoceny. K architektonicky cenným budovám se řadí i tzv. úřednický dům u kluziště č. p. 888, bývalá poliklinika (obloučkový styl), Léčebna dlouhodobě nemocných (prvky kubismu), tzv. "Mizerák" (funkcionalismus) a Masarykova škola, spořitelna, divadlo a restaurace "Fontána" (styl 30. let).

Současnost
Lomnice nad Popelkou je třetím největším městem bývalého okresu Semily. Je známé a proslulé výrobou lomnických sucharů, oplatek a piškotů. Z dalších výrobních odvětví se prosadila výroba stanů a lnářský průmysl. V oblasti středního školství zde působí SOŠ. V městské čtvrti Karlov je několik domů dřevěné lidové architektury.

Ve městě se často konají zajímavé akce sportovního a kulturního charakteru a to především díky Městskému muzeu, Základní umělecké škole, Domu dětí a mládeže, Kulturnímu a informačnímu středisku, Lyžař. sport. klubu a dalším organizacím, které přispívají k rozmanitému dění ve městě. Město protínají zajímavé turistické trasy, postupně vznikají i cyklotrasy. Také lyžaři si přijdou na své. V lyžařském areálu v Popelkách na ně totiž čekají upravené běžecké tratě a na hoře Tábor sjezdovka.

Lomnice nad Popelkou je městem v malebném Libereckém kraji na rozhraní Českého ráje a Krkonoš. Vzhledem k dobrému dopravnímu spojení, sportovnímu a kulturnímu zázemí, velkému výběru restaurací a široké nabídce ubytování je dnes více jak šestitisícová Lomnice nad Popelkou vyhledávaným atraktivním turistickým cílem.

Pro město je typický textilní, strojírenský a dřevozpracující průmysl. Od počátku 19. stol. proslavila toto letovisko výroba proslulých lomnických sucharů, oplatek a kulatek. Město se může pochlubit bohatou a rozmanitou sportovní a kulturní nabídkou.

Památky

Lidová architektura
Městská památková rezervace Karlov, pozdně barokní farní kostel sv. Mikuláše z Bari (1782), mariánský morový sloup (1713), raně barokní zámek (1737), kašny na náměstí (18. a 19. stol.), radnice – francouzská neogotika (1864), Městské muzeum a galerie (národopis, mineralogie, zoologie, památník rodu Šlechtů, historie města atd.) zkrášlují Lomnici nad Popelkou.

Zámek
Historická budova Zámku, který byl postaven v 16. století Valdštejny na místě tvrze z konce 13. století, je pozoruhodná. Barokně byl zámek přestavěn mezi lety 1730 až 1737 hrabaty z Morzinů a později se dočkal také dalších úprav. Zámek je trojkřídlý, patrový, boční křídlo při náměstí je zvýrazněno mansardovou střechou a členitější barokní fasádou. V přízemí jsou křížové hřebínkové a valené klenby s výsečemi. Volná rekonstrukce původní tvrze zhotovená podle popisu Augustina Sedláčka a J. J. Fučíka je zachycena na obraze A. Chmelíka v místním muzeu.

V současné době v přízemí Zámku sídlí Kulturní a informační středisko a Městská knihovna. V prvním patře nalezneme velký sál, ve kterém se konají nejrůznější výstavy, koncerty, besedy, společenské zábavy a plesy, dále společenský salonek, malý sál, minigalerii, expozici k historii Zámku a loutkové divadlo. Altán na nádvoří Zámku se též využívá pro nejrůznější hudební produkce. Pod budovou se nachází krásné a tajemné sklepení.

Pamětní deska umučených a památník plk. Truhláře
Půjdete-li od Zámku směrem k autobusovému nádraží, dojdete až k Pomníku umučených z 2. světové války a památníku plk. Truhláře, jež byl odhalen v r. 1971 za účasti Františka Fajtla. Je určen památce našeho rodáka plk. ČSL. letectva v Anglii Františka Truhláře (* 19. 11. 1917), který tragicky zahynul v Lomnici n. Popekou dne 3. prosince 1946.

Radnice
Vaše kroky se nyní zastavily na Husově náměstí, kde na nás vznešeně shlíží historická budova radnice. Radnice bývala původně dřevěná a stávala uprostřed rynku, obklopená masnými krámy a maštalemi. Roku 1590 vyhořela a teprve po 18 letech, tedy v roce 1608, byla na stejném místě postavena opět dřevěná radnice.

Radnice stála plných 120 let tam, kde se dnes rozkládá barokní kašna a socha Mistra Jana Husa. Jan Rudolf z Morzinu přikázal v roce 1706 radnici zbořit a pro nové místo (v prostoru dnešní radnice) zakoupit sešlou hospodu Kristiána Mencla. Vystavena byla v roce 1724 nákladem 2 222 zl. rýn. celá z kamene a cihel, štítem k náměstí, s podloubím o čtyřech sloupech a čtverhrannou věží s hodinami na tři strany.

V roce 1749 shořel radní dům společně se třemi domy směrem ke kostelu. Opět radnice hořela v roce 1862, kdy lehlo popelem zde umístěné nové divadlo (z roku 1859) a mnoho starých knih, listin a protokolů, což znamenalo nenahraditelnou ztrátu pro lomnickou historii. O dva roky později již stála nová radnice o dvou poschodích, v níž mimo městský úřad a průmyslovou školu našly své místo i obchody, divadlo, záložna, knihovna a muzeum.

Plány radnice v neogotickém stylu zhotovil knížecí rohanský stavební správce Pruvot. V současné době si v průčelí radnice můžeme povšimnout znaku města v barokní podobě z roku 1817 a stylizovaných znaků lomnických řemesel, které restauroval roku 1953 akademický malíř Pavel Korbelář. U vchodu si potom povšimněte mramorové desky připomínající pobyt Bedřicha Smetany v Lomnici roku 1871.

Pomník Mistra Jana Husa
V horní části středového ostrůvku se tyčí secesní pomník Mistra Jana Husa z roku 1900, který se řadí mezi nejstarší pomníky v severovýchodních Čechách věnovaných kostnickému mučedníkovi. Památka, jejíž význam podtrhla při odhalení i účast politika dr. Edvarda Grégra, je dílem akademického sochaře Jindřicha Říhy z Prahy.

Horní a dolní barokní kašna
Obě kašny se nachází na Husově náměstí. Horní kašna byla zhotovena ze železnobrodské žuly v roce 1889 mistrem kamenickým Adolfem Mahlerem ze Světlé, jak hlásá vytesaný nápis. Dolní kašna je z hořického pískovce. Pod kašnou byla vysazena v roce 1919 „Lípa svobody“.

Morový sloup
V roce 1713 nezasáhl město mor, a proto byl „od sousedstva lomnického ze slibu a na poděkování, že Bůh městečko Lomnici a celé panství od moru v Čechách panujícího ochrániti ráčil“, postaven morový sloup. Autorství unikátního barokního sochařského díla, svého druhu nejstaršího v severovýchodních Čechách, je připisováno umělci z okruhu sochaře Brokoffa. Balustráda je v rozích osazená světci – sv. Janem Nepomuckým, sv. Šebestiánem, sv. Vavřincem a sv. Rozálií. Na vrcholu sloupu s korintskou hlavicí je umístěna socha patronky města Panny Marie Lomnické hledící směrem k východu. Sloup, jehož celková výška je 9,51 m, se v minulosti dočkal několika oprav (1779, 1861, 1890, 1929, 1997). Původně se nacházel pod horní kašnou, odtud byl však v roce 1890 při úpravě náměstí přenesen na dnešní místo, tedy směrem blíže ke kostelu.

Bártova vila
Jedna z dalších architektonicky hodnotnějších budov z období secese, která byla postavena v roce 1913. Nachází se na trase z náměstí směrem k lomnickému hřbitovu.

Hřbitov
Půjdete-li po levé straně náměstí dolů (směr Jičín), za místním hostincem „U Kvačků“ zahnete doleva a dáte se nahoru do kopečka kolem již zmiňované Bártovy vily, přijdete k hlavnímu lomnickému hřbitovu, kde stojí nejstarší dochovaná budova v Lomnici nad Popelkou – hřbitovní zvonice z roku 1652. V horní části hřbitova naleznete také pomníky z války prusko-rakouské z roku 1866 a také celou řadu umělecky hodnotných hrobek lomnických průmyslníků. Za zmínku stojí i barokní kaple sv. Jana Křtitele z roku 1768.

Fara
Fara byla postavena v 18. století. Po pravé straně se nachází barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1758.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Nyní opět stojíte na lomnickém náměstí, tentokrát v jeho dolní části, kde je vedle kostela sv. Mikuláše z Bari umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1739. Sokl nese špatně čitelný nápis: „Budiž ke cti Bohu a ke cti Jana z Nepomuku.“

Kostel sv. Mikuláše z Bari
V dolní části náměstí se také nachází barokní kostel sv. Mikuláše z Bari z roku 1782. V interiéru najdeme hodnotné řezbářské práce od Jana Hájka z Kosmonos (oltáře, výzdoba průčelí, kazatelna, křtitelnice) a mramorové náhrobníky Václava Štěpanického z Valdštejna (1579) a Elišky z Martinic (1605). Na malířské výzdobě se podílel i pražský malíř Fidelius Weibel.

Velice zajímavý je také starý kůr s varhanami od Pavla Františka Horáka, který byl zničen požárem v době, kdy probíhla generální oprava varhan. V letech 1881-82 postavil místní varhanář František Kobrle nové dvoumanuálové varhany, které mají 20 znějících rejstříků. Boční stěna nese pamětní mramorovou desku věnovanou hudebnímu skladateli Františku Doubravskému, který v tomto kostele působil půl století jako regenschory.

Karlov – Karlovské náměstí
Půjdete-li z Husova náměstí Hálkovou ulicí asi 200 metrů, dojdete na malebné Karlovské náměstí představující vrchol místního podkrkonošského dřevěného barokního urbanismu. Jeho základem je velké náměstí ve tvaru obdelníku. Karlov je zastavěn jednotně řešenými přízemními roubenými domky s podsíněmi a bohatě vyřezávanými štíty (lomenicemi) orientovanými do náměstí.

Na dovršení symboliky pojmenování nové čtvrti postavili Karlovští v roce 1874 uprostřed náměstí pískovcovou sochu Panny Marie Karlovské, patronky těhotných a neplodných žen. Nachází se zde i malá kašna. Výše na náměstíčku stojí socha svatého Prokopa. V minulosti Karlovské náměstí sloužilo jako tržiště na dobytek. Už od šedesátých let našeho století byly pokusy vyhlásit tuto lokalitu památkovou rezervací, dokonce se uvažovalo o zboření domů v horní části náměstí a o tom, že do těchto míst budou přeneseny i polorozbořené cenné domy z okolí. Karlov byl vyhlášen památkovou rezervací lidové architektury 25. července 1995.

Portréty a nápisy
Nově zrekonstruovaný dům č. p. 35, bývalý hostinec „U Tichých“, dnes obchod Turek, na jehož fasádě jsou v medailonech vyobrazeny portréty Mistra Jana Husa, K. H. Borovského a Jana Žižky. Po levé straně hlavního vchodu bývalého hotelu Praha si lze povšimnout kamene s textem ANNO 1562.

Do zdi byl vsazen na konci 19. století, kdy došlo k přistavění patra budovy. Ke stavbě bylo použito i náhrobních kamenů ze zrušeného hřbitova u kostela a nápis je pravděpodobně torzem z epitafu některého bohatšího lomnického měšťana či šlechtice. Další pamětní bronzovou desku nalezneme na průčelí domu č. p. 23, dnešní obchod s hračkami, kde žil a zemřel J. Janďourek, tvůrce a první náčelník Sokolské župy Krkonošské.

Městské muzeum a galerie
Na lomnickém náměstí, nás také upoutá Šlechtův Hrubý dům, kde dnes sídlí Městské muzeum a galerie. První pokusy o založení místního muzea byly učiněny již v roce 1888, ale oficiálního otevření se dočkalo až roku 1891. Budovu nechal postavit ve 20. letech 19. stol. Petr August, který pocházel z podnikatelské rodiny Šlechtů, jako jedinou neoklasicistní stavbu ve městě. Ve své době se jednalo o největší měšťanský dům na území bývalých okresů Semily a Jičín.

Muzeum má k dispozici mineralogickou, národopisnou a přírodovědnou expozici a také památníky věnované básníku J. Seifertovi, nositeli Nobelovy ceny a J. J. Fučíkovi – historikovi Lomnicka. Ke stému výročí založení lomnického muzea byla v druhém poschodí zřízena stálá galerie obrazů výtvarníků Lomnicka a blízkého okolí. Mezi šesti desítkami obrazů se nácházejí díla V. Komárka, Fr. Jiroudka, O. Oplta, J. Kábrta, Fr. Patočky, V. Bergra, J. Jíry, J. Klápště, Č. Suchardy a mnoha dalších.

Původní majitele objektu připomíná Památník rodu Šlechtů s dobově zařízenými interiéry. Na průčelí budovy je umístěna pamětní deska od sochaře F. Večeři, věnovaná obětem květnového povstání v roce 1945, odhalena o rok později předním činitelem domácího odboje doc. Vladimírem Krajinou.

Otevírací doba: Otevírací doba platí od 1. května do 31. října
PO - zavřeno
ÚT - ČT 8,00 - 16,00 hod.
PÁ - NE 9,00 - 12,00 hod
Mimo sezónu pouze pro předem hlášené návštěvy.

Další doporučené cíle

Pivovar
Nachází se na autobusovém nádraží. První zmínka se vztahuje k roku 1462, kdy bylo zaznamenáno, že je v Lomnici sladovna a pivovar. Původně stával"pod hrází“. Ke stavbě pivovaru a vinopalny na novém místě (za dnešním Zámkem) došlo v roce 1660. Jedná se o jednu z nejstarších dochovaných budov města. V pivovaře se vařilo třicetkrát za rok po 22 sudech, vinopalna vynášela ročně 600 zl. rýnských. Lomnické pivo se dokonce objevovalo i na jídelní tabuli českých panovníků na Pražském hradě.

Součástí vybavení pivovaru byl mimo jiné i parní kotel na čtyři atmosféry a parní stroj na osm koňských sil. Při následných přestavbách došlo k odhalení starého topeniště, zbytků zazděných schodů a základů mohutné zdi. Mezi lety 1909 až 1914 bylo ročně vyprodukováno až 6 320 hl pivního moku. K ukončení výroby lomnického piva došlo, bohužel, v roce 1958. Komplex budov pivovaru byl později využíván především pro potřeby JZD. Dnes je budova v neutěšeném stavu.

Kino
Nachází se poblíž autobusového nádraží směrem na Turnov a Semily. Budova má k dispozici 238 míst v sále. Probíhá zde pravidelné promítání.

Parčík u Tylova Divadla
V tomto příjemném a poklidném parku, který se do konce 60. let minulého století nacházel na břehu zámeckého rybníka, naleznete pomník padlých z 1. světové války, který byl odhalen roku 1921. (Původně stával za bývalým SOU Lesnickým). Na protější straně se nachází kostel Církve československé husitské z roku 1937, který je společně s budovou restaurace „Fontána“ a tzv. „Mizerákem“ v ulici A. Staška ukázkou funkcionalistického stylu.

Tylovo divadlo
Najdete ho na zavezené části původního rybníka zdejšího bývalého pivovaru. Dne 23. září 1999 uplynulo 70 let od zahájení stavby. Tuto stavbu architektoval Oldřich Liska z Hradce Králové, který projektoval i sousední spořitelnu, před kterou stojí sochy Práce a Píle od lomnického sochaře Borovce. Tak vznikl nejhezčí urbanistický celek ve městě v meziválečném období. Stavbu divadla uskutečnily firmy stavitelů Ing. Václava Slabého a Františka Kováře za 8 pracovních měsíců.

V divadle dnes vyvíjí své aktivity Divadelní spolek J. K. Tyl, který zde uvedl přes 300 premiér divadelních her domácích a světových autorů. V roce 2000 dovršil 175 let pravidelné ochotnické činnosti, čímž se řadí mezi nejstarší soubory u nás. Tylovo divadlo provozuje Kulturní a informační středisko Města Lomnice nad Popelkou, které zde pravidelně uvádí nejrůznější koncerty, divadelní představení, festivaly, besedy, malé výstavky a další kulturní a společenské akce. Mezi nejznámější festivaly patří např. Lomnické hudební jaro či Lomnické kulturní léto.

Budova Základní školy T. G. M.
Budova postavená v letech 1932 – 1934 se nachází na Školním náměstí. Byla pojmenována na počest prvního prezidenta Československé republiky. Po královéhradecké je druhou největší školou bývalého Východočeského kraje.V průběhu posledních let byla k budově přistavěna školní jídelna, sauna a sportovní hala. Ke sportovnímu zázemí školy patří také nově zrekonstruované venkovní sportoviště.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.lomnicenadpopelkou.cz/, na kterých najdete další informace.