Rovensko pod Troskami

Rovensko pod Troskami

Město Rovensko pod Troskami leží spolu se svým správním územím v jižní části okresu Semily. V sousedství státní silnice I/35 a fenomén Českého ráje obecně nebo v užším pojetí jako CHKO Český ráj.

Správní území města se skládá z částí Rovensko pod Troskami, Blatec, Křečovice, Liščí Kotce, Štěpánovice a Václaví. Celý sídelní útvar se nachází v průměrné nadmořské výšce 350 m o rozloze 1 278 ha, s počtem obyvatel 1254.

Rovensko pod Troskami leží v samém středu Českého ráje, jedné z nejpůvabnějších a nejkrásnějších oblastí České republiky.

Nevelkému malebnému městečku v údolí říčky Veselky, o němž první písemná zmínka sahá až do roku 1371, vévodí jedna z nejtypičtějších zřícenin a dominant naší vlasti, skutečný symbol Českého ráje - hrad Trosky. Nejen tento třetihorní čedičový útvar dvojvěží, se zbytky středověkého hradu, nemající obdoby na celém světě, ale celé blízké okolí města láká návštěvníky bezpočtem překrásných přírodních scenérií a nejednou kulturní památkou.

Ideální poloha města, jako významné křižovatky turistických cest a optimálních vzdáleností k většině charakteristických, mnohdy i světově proslulých přírodních a historických partií Českého ráje, vytváří z Rovenska pod Troskami přirozené středisko cestovního ruchu. Je jen málo míst, která mohou svým návštěvníkům předložit tak bohatou, pestrou a snadno dostupnou nabídku k rozmanitým výletům, s význačnými doklady lidové architektury a dalšími jedinečnými výtvory přírody i lidských rukou.

Úchvatné panoráma Českého ráje se všemi typickými znaky této krajiny lze shlédnout z nedalekého Kozákova (743 m n. m.), známého výskytem drahokamů.

Pamětihodnosti

Starobylá zvonice
Největší pamětihodností města je starobylá zvonice, se třemi unikátními zvony, obrácenými v klidu srdcem vzhůru, které se uvádějí do pohybu šlapáním. Zvony jsou často označovány jako „rebelantské", protože daly signál k prvnímu povstání selského lidu v tomto kraji proti útlaku církve a šlechty v období násilné rekatolizace. Lid z Rovenska pod Troskami a okolí vidlemi a cepy zahnal na ústup vojsko, povolané na pomoc jezuitům, dostihl a v Libuni ukončil život hlavního původce násilí, neblaze proslulého jezuitu Burnátia. Další vojenská posila však vzbouřence rozehnala a vůdcové vzpoury byl i popraveni. K dalšímu povstání v Rovensku pod Troskami a okolí došlo v roce 1775, kdy se do jeho čela postavil rovenský purkmistr Václav Brožek. Tehdy poddaní obsadili zámek Hrubou Skálu a vynutili si robotní úlevy.

Chrám sv. Václava
Rovenský chrám svatého Václava na Týně, je jedna z nejvýznamnějších architektur gotiky severních Čech, a je doplněna neobyčejně hodnotnou středověkou kamenickou výzdobou - k němu se váží jména tří historických osobností. Kališnického kněze Šimona Tadeáše Budeciuse, který později působil jako tajný rada na císařském dvoře Rudolfa II. a na základě císařského privilegia z roku 1601 vedl hledání nových nalezišť zlata, stříbra a drahých kamenů, zkoušel alchymisty před nástupem do služeb panovníka a zároveň vykonával dozor nad všemi nalezišti v Čechách.

V chrámu pod kazatelnou je pochován znamenitý hudebník, zdejší rodák a kantor Václav Karel Holan Rovenský, pozdější varhaník vyšehradský, jehož kancionál „Kaple královská" z roku 1694 má v historii české barokní hudby význačné místo. V rovenském chrámu také působil vlastenecký kněz a národní buditel, rodák z nedalekého Turnova, přítel a spolupracovník Josefa Jungmanna - Antonín Marek (1785 - 1877).

Sloup se sochou P. Marie
Další památkou je vrcholně barokní plastika - sloup se sochou P. Marie na náměstí z roku 1744, doplněn kamenickou prací významného lidového sochaře Jana Zemana ze Žernova z roku 1845, který je autorem dalších dvou plastik umístěných ve městě (sochy sv. Václava a sochy sv. Jana Nepomuckého) a soch z roku 1837 v části Žernov.

Lidová architektura
K památkám lidové architektury dále patří kamenná brána Brožova statku ve Ktové z roku 1815, která je dokladem uplatnění barokní ornamentiky v lidovém projevu i typická roubená chaloupka č. p. 206 v Matouškově ulici v Rovensku pod Troskami.

Pomník básníka Svatopluka Čecha v městském parku s verši „Tkví věčně v národě, Tvá slova hluboká, ó králi poetů, z Tvých písní otroka" připomíná jeho letní pobyt v Rovensku pod Troskami z roku 1891. Básníkovo jméno nese i jedna ze skalních vyhlídek v lese zvaném „Bor" nad městem.

Střed rovenského náměstí zdobí sousoší „Rozhovor", dílo vynikajícího českého sochaře, rytce a glyptika, rodáka z blízkého Volavce, profesora Josefa Drahoňovského, jehož pamětní deska je umístěna na domě č. p. 84 na náměstí a další jeho dílo „Pomník padlým" na Týně.

Město a jeho okolí inspirovalo mnohé významné umělce. Především vynikajícího českého krajináře Františka Kavana, ale i zasloužilého umělce, malíře, mistra barevného dřevorytu, Karla Vika. Do Rovenska p. Tr. často zajížděl národní umělec Jaroslav Vojta, jehož jméno je spojeno s bohatou historií místního ochotnického spolku.

Historie
Město Rovensko pod Troskami leží na soutoků dvou potoků Veselky a Václavky. První zmínky o Rovensku jsou z roku 1371. V části městečka na Týně stojí kostel sv. Václava a historická dřevěná zvonice s obrácenými zvony. V Rovensku pod Troskami se narodil Václav Karel Holan Rovenský (1664 - 1718) kantor, kapelmistr vyšehradský a skladatel duchovní hudby. Jeho nejvýznamnějším dílem je "Pašije" a kancionál "Kaple královská".

Za krále českého císaře římského Karla IV. se započalo v Rovensku p. Tr. s broušením drahých kamenů a českých granátů. Naše městečko navštívilo mnoho slavných osobností, jedním z nich byl v roce 1891 i Svatopluk Čech. Z novější historie připomeneme jen rok 1943, kdy hrozil Rovensku p. Tr. osud Lidic a Ležáku. Jen díky oběti nejvyšší výsadkářů Lubomíra Jasínka a Františka Závorky, kteří se skrývali na místní plovárně bylo naše městečko zachráněno.

Památky

Gotický chrám sv. Václava
Gotický presbytář kostela pochází z doby Karla IV., ze 14. století. Loď byla přestavěna r. 1573.
Nejstarší kostelní památkou je renesanční náhrobek z r. 1569, Jindřicha Smiřického ze Smiřic, pána na Hrubé Skále, k jehož panství Rovensko patřilo. Náhrobek je z pískovce, s deskou z bílého mramoru, v bohatě členěné architektuře renesanční.

Atiku (t. j. část nad římsou), nenesou sloupy, zdobí alegorické postavy, uvnitř je zobrazen ležící genius, opírající se levým loktem o lebku. Na pásce vedle je nápis: “Hodie mini, cras tibi” (dnes mně, zítra tobě). Na vlysu je deska s nápisem: Léta 1569 v neděli v hod slavný vzkříšení Pána Krista umřel urozený pan Jindřich Smiřický ze Smiřic a na Skalách a tuto jeho tělo jest pochováno, jehožto duši Pán Bůh rač milostiv být.” Po stranách nápisu jsou hlavy andělů. Na mramorové desce je zobrazen rytíř v plném brnění a s mečem po boku, modlicí se kleče před krucifixem, pod nímž je lebka se zkříženými hnáty. Vedle kříže, nad hlavou rytíře vlevo leží přilba.

Sousoší Rozhovor
Vpravo, uprostřed půlkruhovitého zeleného trávníku vroubeného kulatými jasánky, je bronzové sousoší “Rozhovor” od profesora Jos. Drahoňovského (1877–1938), rodáka z blízkého Volavce. Představuje turnovský motiv z umělcova mládí, kdy jako žák odborné školy bydlil u stařičkých manželů Dědečkových v č. 396 v tehdejších Sklenařicích: dědeček a babička sedí spolu, rozmlouvají a vzpomínají; jejich život vyplňovala práce, starost, ale i vzájemná láska. Naklánějí se
k sobě s vroucí oddaností a z jejich tváří vyzařuje vděčná radost a smír.

Čtyřverší Františka Drahoňovský vytvořil v tomto svém mistrovském díle, v této idylické básni z bronzu symbol věrného soužití a oddanosti až na práh hrobu. Je to jedno z jeho nejkrásnějších děl, jež umělec daroval městu a zachoval je tak navždy rodnému kraji. Jeho rodiště, ves Votavec, je nedaleko Rovenska, směrem ke Kozákovu.

Sousoší bylo odhaleno za přítomnosti umělcovy 29. srpna 1937; slavnostním řečníkem byl tehdy unie. prof. František Ladík, který v knize “Rozhovor”, vydané nákladem Okrašlovacího spolku, o sousoší napsal: “Tady na nepravidelném náměstí malého podhorského města, mezi kulisami jakoby ze Smetanova “Tajemství”, nepostrádajíc nutné zeleně trávníku a křovinového porostu, nalezlo dílo Drahoňovského své velmi případné prostředí.”

Profesora Drahoňovského připomíná ještě deska na protějším domě Mudr. Arnošta Kruse, jehož zásluhou bylo toto krásné dí1o získáno pro Rovensko; čteme na ní: “Zde spokojené chvíle prožíval Josef Drahoňovský, autor “Rozhovoru”. Desku vytvořil žák Drahoňovského, sochař a glyptik Ladislav Havlas.

Turistická trasa
Rovensko pod Tr. nám - Borek (3,5 km) - Trosky (7 km) - Rovensko pod Tr. nám.
(12 km).

Naši doporučenou trasu začněte na rovenském náměstí, odkud se vydáte po modré značce směr Borek pod Troskami. Z hlavní ulice odbočíte vpravo a po překročení Václavského potoka budete mezi domky stoupat na okraj městečka. Po pěšince stále po modré značce přejdete louku a vstoupíte do lesa, kde si jistě povšimnete označení přírodní rezervace. Budete procházet menším zajímavým skalním územím, které se nazývá Borecké skály. Pískovcová plošina v okolí vrcholu Bor je zakončena 20 až 50 m vysokou skalní stěnou. Modrá značka vás dovede na vyhlídku Svatopluka Čecha, odkud je jeden z nejkrásnějších pohledů na Trosky.

Básník Svatopluk Čech často pobýval v Rovensku pod Troskami a rád se toulal po okolí. Napsal také báseň o Troskách, kterou koncipoval jako rozhovor mezi věžemi Pannou a Babou. Svatopluk Čech má dokonce v rovenském parku pomník od S. Suchardy z roku 1913.

Z vyhlídky budete pokračovat po pěšinkách mezi skalami do Borku pod Troskami, kde půjdete kousek po hlavní silnici. Na křižovatce u nádraží odbočíte vlevo a po vedlejší silnici stále po modré značce začnete stoupat na Trosky. Za samotou Rokytnicí značka začne prudce stoupat loukou, lesem a nakonec ovocnými sady. Značka vás dovede až k bráně hradu Trosky.

Hrad postavil na dvou vypreparovaných věžích čedičového suku Čeněk z Vartenberka v letech 1380 - 90. Zpustl za třicetileté války. Vyšší věž se nazývá Panna (59 m) a nižší Baba (49 m). Jedna z pověstí, která vysvětluje tato pojmenování věží, pochází ze začátku 15. století, kdy hrad vlastnili páni z Bergova. Tehdy prý na hradě sídlila stará Bergovna, která vyznávala husitskou víru, a její vnučka, katolička. Pověst vypráví, že stará Bergovna sídlila v nižší věži a její vnučka ve věži vyšší. Nesnášely se a velmi často se hlasitě hádaly, až to bylo slyšet v podhradí. Lidé potom začali věže nazývat Baba a Panna.

Nyní lze vystoupit na vyhlídkovou věž z 19. stol. a po dokončení schodiště i na věž Babu.

Trosky poskytují nádherný rozhled ze středu Českého ráje. Zříceniny hradu Trosky jsou státním hradem, platí se zde vstupné a výklad podává průvodce.

Od hradní brány začnete sestupovat po zelené značce. Střídavě po loukách a lesem dorazíte do Dlouhé Vsi, za kterou překročíte říčku Libuňku, která si v těchto místech zachovala původní meandry a břehové porosty. Zelená značka vás dále povede přes louku k hlavní silnici, kousek po ní až na křižovatku. Zde musíte přejít hlavní silnici a spolu se zelenou značkou budete pokračovat po vedlejší silnici zpět do Rovenska pod Troskami (12 km).

Zvonice s obrácenými zvony
Před kostelem je starobylá dřevěná zvonice z r. 1630. Dřívější zvonice vyhořela za náboženských bouří třicetileté války, v r. 1629. Tehdy tu vzniklo povstání rovenských a okolních luteránů proti rejtarům, kteří chtěli časně zrána 9. srpna městečko obsadit, aby tu mohl jezuitský misionář P. Matěj Burnatius z Jičína vykonat missie. Proti přesile lidu, který se sběhl, nemohli nečetní rejtaři nic svésti, proto ze msty zapálili zvonici, na níž se zvonilo na poplach. Rozbouřený lid vpadl potom do Libuně, kde vyčkávajícího tam P. Burnatia i s jeho průvodcem, studentem Janem Rokytou, zavraždili. 17 zajatců z pochytaných pak vzbouřenců mělo být popraveno, ale na domluvy jezuitů přestoupili ke katolické víře a dostali milost, jen jeden byl popraven.

Již následujícího roku 1630 byla shořelá zvonice znovu vystavěna a pořízeny dva nové zvony, které ulil mistr zvonař Martin Schrötter z Hostinného nad Labem. Třetí, nejmenší zvon byl pořízen v r. 1639.

Dnešní zvonice je vybudována na osmibokém základě ze silných dřevěných trámů a prken a pod šindelovou střechou skrývá světovou zvláštnost – zvony, obrácené srdci vzhůru, jež se uvádějí v pohyb šlapáním. Jmenují se:
- Jan Křtitel: výška 100 cm, průměr 110 cm, váha 15 q
- Václav: výška 118 cm, průměr 129 cm, váha 24 q
- Jiří: výška 80 cm, průměr 85 cm, váha 6 q

Zvony jsou vyladěny v trojzvuk e', fis', ais'. Zvoní se takto: zvoník se zachytí pravou rukou za držadlo v trámu, druhou odstraní tyč, kterou je zvon upevněn, takže se zhoupne dolů a letí zase vzhůru. Neotočí se však dokola kolem své osy; než dosáhne vrcholného bodu, padá zase zpět. Aby se nezastavil, šlape zvoník na dřevěný krk zvonu, a tak ho stále rozhoupává, aby zase letěl vzhůru. Teprve když se vyzvánění blíží ke konci, přišlápne zvoník silněji, zvon se roztočí kolem osy a tu jej zvoník zachytí v nejvyšší kolmé poloze tak, že postaví nohu na příčné podpěradlo, přistaví na ně opět tyč a tak je zvon zase upevněn.

Zvony nebyly ani za první, ani za druhé světové války zrekvírovány.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.rovensko.cz/, na kterých najdete další informace.