Semily

Semily

Město Semily s přibližně 9 tisíci obyvateli se rozkládá v Libereckém kraji na severovýchodě Čech. Leží v podhůří západních Krkonoš při soutoku Jizery a Olešky. Semilská kotlina je ze všech stran obklopena vrchy, z nichž nejblíže městu dominuje Varta a severovýchodním směrem poutá pozornost táhlý vrch Strážník.

V minulých staletích prošly Semily obdobím rozvoje zemědělství, obchodu, řemesel, drobné výroby a posléze průmyslu využívajícího sílu řeky. Především tu byly mlýny, výroba příze a plátna a tisk látek, od roku 1515 také pivovar. Postavení železniční tratě Pardubice - Liberec v roce 1858 dalo impuls k postupné přeměně Semil.

Semily na rozhraní atraktivních turistických regionů Český ráj a Krkonoše tvoří přirozené centrum Horního Pojizeří. Nedaleko Semil jsou horské hřebeny a turistická střediska Krkonoš a Jizerských hor, hrady, zámky a skalní města Českého ráje. V blízkosti města je unikátní kaňon řeky Jizery s Riegrovou stezkou a Bozkovské dolomitové jeskyně. Z rozhledny na vrcholu Kozákova je za příznivého počasí vidět až čtvrtina Čech.

Historie
První písemná zmínka o Semilech pochází z roku 1352, ale protože se týká farního kostela, můžeme právem předpokládat, že Semily existovaly již delší dobu před tímto letopočtem.Semily byly sídlem šlechty, která zde postavila tvrz, později zámek.

K ustálení majetkových poměrů došlo až po roce 1542, kdy se Semily dostaly do vlastnictví Smiřických, poté přešly do správy Albrechta z Valdštejna a po jeho smrti se dostaly do držení cizích šlechtických rodů. Zámek, pivovar, lesy a další pozemky odkoupilo město Semily od francouzského šlechtického rodu Rohanů v roce 1899. V roce 1850 byly vytvořeny orgány státní správy a poddaní se stali svobodnými občany. V Semilech bylo zřízeno okresní hejtmanství, později okresní úřad. Okresním městem byly Semily až do konce roku 2002, kdy byly okresní úřady zrušeny a Semily se staly pověřenou obcí 3. stupně s 21 spádovými obcemi.

Název Semily se ustálil až v polovině 19. století, kdy se také Semily staly městem. Na starších mapách a dokumentech najdeme i tvary Semil, Semill, Semile či Semille. Od čeho je jméno odvozeno, můžeme se jen dohadovat – podle jazykovědců by mělo označovat osadu „semilů“, tj. lidí, kteří jsou milí nebo kteří se líbí. To by nám lichotilo, viďte? Městský znak tvoří modrý štít s jelenem, lípou, trávníkem a šesti zlatými šesticípými hvězdami v oblouku.

V roce 1992 byla městu Semily schválena Českou národní radou městská vlajka, jejíž barevné řešení vychází z barev znaku. Vlajku tvoří dva pruhy, modrý a zelený, které jsou od sebe odděleny šesti zlatými šesticípými hvězdami.

Památky a zajímavá místa

Radnice
Po zničujícím požáru v roce 1691 postavila zdejší vrchnost mimo jiných budov také radnici. Dřevěná stavba byla vzácnou památkou staročeského stavitelského umění, bohužel však rychle zchátrala a byla přestavěna.

Nová radnice byla slavnostně otevřena roce1874 za přítomnosti F. L. Riegra . Ke správě města a vyřizování potřebné agendy tehdy stačily dvě místnosti, a tak radnice sloužila zároveň jako knihovna, záložna, divadelní sál, dokonce i jako hotel s hostincem a obchod s potravinami. Na průčelí radnice je umístěna pamětní deska připomínající návštěvu T. G. Masaryka, který z balkonu v roce 1922 promluvil ke shromážděným občanům.

Kostel sv. Petra a Pavla
Dominantou města je jednoznačně novorománský kostel sv. Petra a Pavla z roku 1911. Na jeho místě stával původně kostel dřevěný, který byl roku 1702 nahrazen kostelem kamenným. I ten však za 200 let značně zchátral a byl z bezpečnostních důvodů uzavřen. Při bourání starého kostela byla ve zdivu nalezena relikvie pravděpodobně z 12. až 13.století. Podle zprávy odborného znalce útržky namočené v krvi zřejmě pocházely z roucha některého světce. Nález byl uschován v konsistorním muzeu v Litoměřicích.

V blízkosti kostela najdeme několik zajímavých soch. Ne všechny zde mají své původní místo. Například socha sv. Václava, kterou F. L Rieger nechal zhotovit jako památku na svého otce, stávala na dnešním Riegrově náměstí. Také socha sv. Anny z 18. století měla své původní místo jinde a stěhovala se dokonce dvakrát.

Původní památkou na starý kostel jsou sochy sv. Petra a Pavla v nadživotní velikosti z roku 1702, které jsou umístěné hned u vchodu.

Mariánský sloup
Regionální literatura vysvětluje postavení mariánské statue, nejcennější plastiky na území města, jako díkůvzdání za záchranu města po požáru z počátku 18. století. Jedná se o sousoší Panny Marie, svatého Jana Evangelisty, sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého. Na podstavci je zobrazen Ukřižovaný Kristus, svatý Václav a sv. Florián. Poslední z řad rekonstrukcí proběhla v roce 1994, kdy již zrestaurovaný sloup byl stržen nákladním automobilem.

Vlkánovsko
Barokní měšťanský dům byl postaven ve stejné době a ve stejném stylu jako farní budova naproti. V upomínku na pobyt F. Palackého, který se zde věnoval odpočinku i historické práci, je na dům umístěna pamětní deska s podobiznou.

Rodný dům Ivana Olbrachta
Patří k nejstarším budovám v Semilech, zde měl byt i advokátní kancelář dr. Antonín Zeman publikující pod pseudonymem Antal Stašek. Zde se narodil i jeho syn Kamil, známější pod jménem Ivan Olbracht. Dům se podařilo zachránit díky jednomu dobovému nedostatku.

Na začátku šedesátých let chybělo v celém okrese tehdy nepostradatelné muzeum dělnického hnutí. Vzhledem k stranické činnosti I. Olbrachta se podařilo prosadit, aby toto muzeum bylo umístěno právě v jeho rodném domě a místo bourání zchátralého domu následovala rozsáhlá rekonstrukce.

Dnes se tu nachází Muzeum a Pojizerská galerie se stálými expozicemi "Osobnosti Semilska" a "Nezapomenutá minulost". V přízemní galerii probíhají výstavy a akce krátkodobějšího charakteru.
Oba známé spisovatele připomíná sousoší "Otec a syn" sochaře Malejovského z roku 1960 nedaleko budovy muzea.

Zámek
Nepřímým popudem k jeho vzniku byl požár, který v roce 1691 zničil velkou část města. Kolem roku 1700 postavil hrabě Ferdinand Ignác Desfours jednopatrový barokní zámek ve tvaru písmene U. Vybral si místo dostatečně vzdálené od Jizery, na rovině pod příkrým svahem. Severní část zámku zdobily arkády, které tak vytvořily malebnou kulisu zámeckého nádvoří.

Sídlem šlechty se nestal, ale byla sem umístěna správa panství. Roku 1846 zhoubný požár zachvátil téměř celou střechu. Rozsáhlé rekonstrukce se realizovaly po roce 1898, kdy se vlastníkem zámku stalo město. V roce 1922 byl celý objekt prodán státu. Byly zazděny arkády a postupně přistavěna dvě patra. Tento necitlivý stavební zásah způsobil, že zámek nenávratně ztratil podobu šlechtického sídla. Dnes je využíván účelově.

Před zámkem se rozkládal až téměř k dnešnímu muzeu nádherný udržovaný park. Jeho osud byl ještě horší než osud zámku. Jak ustupoval novější zástavbě, postupně zcela zanikl.

Riegrův mlýn
Poslední zachovanou stavbou z komplexu budov někdejšího Riegrova mlýna je tzv. Riegrův domek na dnešním Riegrově náměstí. Mlýn, patřící semilské vrchnosti, zde stál údajně již koncem 15. století. Vystřídalo se v něm několik mlynářů, než se dostal do rukou známého rodu mlynářů Riegrů. Z této rodiny také pochází nejslavnější semilský rodák F. L. Rieger. Pokud byl jeho otec Václav živ, staral se vzorně o mlýn a celé hospodářství, nerad však vydával peníze na jakékoli novoty. Až po manželově smrti provedla mlynářka rozsáhlé stavební úpravy. Pohostinnost mlynářky byla známa široko daleko a mlýn se stal jakýmsi společenským střediskem Semil. Kvůli těžké nemoci musela však později mlýn prodat. Továrník Schmitt pro malé výnosy provoz mlýna ukončil a na jeho místě postavil přádelnu a další budovy adaptoval na byty.

V průběhu let si Riegrův mlýn ze své původní podoby nezachoval téměř nic. Z celého komplexu mlýna se zachoval pouze tzv. Riegrův domek, kde byl v roce 1999 po rozsáhlé rekonstrukci zahájen provoz městského informačního střediska.

Socha F. L. Riegra
Dnešní centrum města Riegrovo náměstí se kdysi ani nepočítalo k městu. Toto místo bylo často zaplavováno Jizerou, a tak tu stály ojedinělé domky. Situace se změnila až poté, co byla úroveň terénu zvýšena téměř o dva metry.

V parkové části náměstí upoutá pozornost šest metrů vysoký pomník F. L. Riegra, dílo sochaře Františka Šalouna. Při odhalení bronzové sochy v roce 1928 byl slavnostním řečníkem Dr. K. Kramář, první předseda čs. vlády.

Sokolovna
Budova sokolovny patří k celé řadě zajímavých secesních staveb, které na přelomu 19. a 20. století přibyly městu (domy v Husově ulici, hotel Obecní dům).

Původní název sokolovny byl Dělnický dům. Vnitřní sochařskou výzdobu provedl semilský rodák J. J. Hlava, žák Myslbekův. V době německé okupace se zde tiskl nejvýznamnější ilegální časopis "V boj".

Kostel sv. Jana Křtilele
Kostel sv. Jana Křtitele na Koštofranku je jednou z nejstarších staveb v Semilech. Kostel zde stával již dříve, byl však dřevěný, a proto roku 1691, stejně jako mnoho semilských domů, ani on neunikl zničujícímu požáru. Zůstal potom dlouho v troskách, než byla uspořádána sbírka. Základní kámen byl položen roce v 1723, stavba byla dokončena v roce 1727.

Při jižní zdi kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1756 z dílny sochaře A. Suchardy. Socha stála původně na dnešním Riegrově náměstí, než byla v roce 1920 přemístěna na Koštofrank. Kolem kostela se rozkládá hřbitov, na němž odpočívají mnozí přední občané města.

Studnice sv. Václava
Pod Koštofrankem se nachází pramen pitné vody s kamenným schodištěm a sochou sv. Václava. Pramen byl podchycen už v roce 1793, kamenná studna byla však zřízena až o téměř 40 let později.

Zvonička v Bítouchově
Jednou ze zachovaných památek lidového stavitelství inspirovaného barokem je zvonička s bání krytou šindelem. K první opravě zvonice došlo v roce 1911 na náklady tehdy samostatné obce Bítouchov. Po více než osmdesát let značně chátrala a až v roce 1996 se dočkala tolik potřebné rekonstrukce.

Palackého sady
Městský park byl založen semilským Okrašlovacím spolkem již v roce 1898 na nevzhledné stráni nad zámkem. Na návrh spolku byl park nazván "Sady Palackého", neboť právě v roce 1898 si celý národ připomínal 100. výročí narození Františka Palackého, který v Semilech často a rád pobýval.

V roce 1937 bylo v Semilech otevřeno první elektrické krematorium ve střední Evropě. Funkcionalistická stavba je v interiéru (v dnešní obřadní síni) obohacena freskami, které vytvořil akademický malíř Alois Doležel z Prostějova, žák Maxe Švabinského.

Současnou podobu Semil doplňuje řada moderních budov a zástavba rodinných domků v okrajových částech města. K nepřehlédnutelným stavbám patří budovy Kulturního centra Golf, Komerční banky, a. s., Okresního ředitelství policie, Okresního státního archivu, Úřadu práce, Sportovního centra, Všeobecné zdravotní pojišťovny, či zcela rekonstruované objekty nemocnice, Základní školy F. L. Riegra a Městského úřadu

Semilsko je pěkný kraj ...
Ti, co zde žijí, si to většinou ani neuvědomují a zdejší krásy nevnímají. Až cizinci nám to mnohdy připomenou a neskrývají své nadšení třeba při průjezdu kozákovskou silnicí nad úchvatným pohledem do Českého ráje a na Trosky. Mnohá zajímavá místa byla však dlouho obtížně přístupná nebo vůbec skryta před pohledy návštěvníků. O zpřístupnění a odhalení mnoha pěkných míst se zasloužil zvláště semilský odbor Klubu českých turistů.

Největší akcí tohoto druhu bylo vybudování Riegrovy turistické stezky romantickým údolím Jizery ze Semil do Železného Brodu v roce 1909, s téměř osmdesátimetrovou galerií, umožňující obejít skalní převis nad řekou (od roku 1951 je divoký kaňon Jizery vyhlášen státní přírodní rezervací). Mnohem později otevřel Klub českých turistů téměř šest kilometrů dlouhou Kamenického stezku se šesti vyhlídkami, vedenou výše ve skalnatém terénu, avšak souběžně s Riegrovou stezkou.

Další navazující vděčnou turistickou trasou je Palackého stezka ze Spálova pod hrad Návarov. Prvním výsledkem probouzejícího se zájmu o turistiku na Semilsku se v roce 1905 stalo zpřístupnění vyhlídky na Krkavčí skále, která umožňuje nádherný pohled do údolí Jizery. V upomínku na návštěvu T. G. Masaryka v Semilech upravil Klub turistů výšinu za Sejkorskou kapličkou, odkud se prezident těšil pohledem na Krkonoše a Jizerské hory. Masarykova vyhlídka se skalkou, lavičkami a dekorativní výsadbou v okolí byla zpřístupněna v roce 1925. O rok později se stala majetkem semilských turistů Myší skála na Spálově. Na Kozákově byla péčí téhož spolku v roce 1928 vystavěna Riegrova turistická chata.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.semily.cz, na kterých najdete další informace.