Libčeves

Libčeves

Historie
Již v době předhistorické bylo území Libčeveska osídleno. Důkazem toho je řada vykopávek z této doby.V průběhu staletí se v celé oblasti střídala řada kmenů různých kultur, po nichž zůstalo mnoho zachovalých památek (hroby, pohřebiště, užitné předměty, ozdoby, atd.).

Kolem roku 500 po Kr. přicházejí na naše území germánské kmeny, především durynský, který obsadil celé území severních Čech na sto let do doby, kdy se vítězný vojevůdce Sámo stal panovníkem nad celými Čechami (asi v roce 662) a germánským kmenům zřejmě nepřál. Snažil se tedy západní hranice Velkomoravské říše osídlit migrujícími Slovany. V  7. století po Kr. obsadili náš kraj z velké rodiny Slovanů Lučané, kteří na severu sousedili s Lemuzy, na jihovýchodě z Pšovany a na jihu s centrálním kmenem Čechů, jimž bylo souzeno stát se tvůrci jednotného národa.

Dominantou obce je kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Je to jedna z předních památek románského stavitelství u nás. Jeho věž a loď lze bezpečně datovat do let 1220 – 1230. Presbytář kostela je o více než sto let mladší a pochází z doby, kdy se kostel rozšiřoval. Generální oprava kostela byla provedena v letech 1922 až 1927 za přispění státu a patrona kostela Dr. Max. Lobkowicze. Poslední vnější opravy na zpevnění obvodových zdí byly financovány státem začátkem 90. let.V roce 1742 byla ke kostelu postavena fara, dnes č. p. 9. Asi kolem roku 1760 byla v obci zřízena farní škola. V roce 1861 měla vlastní školní budovu v okolí fary s jedním učitelem a pomocníkem, která sloužila pro 150 dětí z Libčevsi a blízkého okolí.

Další dominantou obce je libčeveský zámek,obsahující ve svém jádru raně středověkou tvrz. Vlastní zámek byl postaven na vyvřelém pahorku jižně od vsi a jednalo se o čtyř křídlou kromobyčejně členitou budovu, přičemž tři křídla byla zachována jako přízemní stavby a jižní křídlo bylo patrové. Hlavním přístupem byla vozová cesta začínající u vjezdu do hospodářského dvora na severovýchodě od zámku. Libčeveský zámek prošel značně složitým stavebním vývojem od panského dvorce přes tvrz,středně velké renesační sídlo a raně barokní zámek,po pozdně barokní centrum správy velkostatku.

Pokud se týká samostatného osídlení obce, je doložena prvním zápisem z roku 1251, pověstí o zemském dvorci, který držel Protivec z Libčevsi. Libčeves vlastnili celkem 200 let. Druhý šlechtický rod byli páni ze Žirotína /nezaměňovat s moravskými pány ze Žerotína, jejichž dědici se stali Lobkowiczové v polovině 15. století. Tento rod se později rozdělil na dvě linie, na Hasištejnské a Popaly z Lobkowicz, kteří mimo jiné získali roku 1624 hodnost říšských knížat. Libčeves vlastnili celkem i s přerušením 400 let.

Do doby bělohorské celé území ovládal národ český. Dle berní ruly z roku 1652 až 1654 byla ve vsi a okolí ještě polovina českého obyvatelstva. Němců však stále přibývalo a již roku 1664 opanovali Libčeves. Je doloženo, že v Libčevsi v té době české obyvatelstvo tvořilo pouze 34% všeho obyvatelstva. Od roku 1742 bylo v kostele kázáno výhradně německy. Došlo k uzákonění úřední řeči německé.

Protože v naší oblasti nebylo české školy, hodně českých dětí si navyklo jazyku německému  a za svůj jazyk mateřský a český původ se stydělo. Říkalo se jim odrodilci (renegáti). Koncem 19. století zde nevznikají žádné sokolské jednoty ani podpůrné spolky bratrské.

V 18. století se rozvíjí značně hospodářství panského velkostatku v Libčevsi. Vznikají nové stavby zemědělsko hospodářské, jako sýpky, stodoly a zřizují se poplužní dvory. Rozšířil se starý hospodářský dvůr jihovýchodně od zámku, stáje a chlévy, a je postaven nový ovčín a panský pivovar s rybníkem. Jedinečnost této stavby byla v tom, že celý mechanismus pivovaru a sladovny byl poháněn za pomoci žentouru, ve kterém jako hybná síla byli zapřažení koně.

Po zrušení nevolnictví (v roce 1781) vznikají na panství sklářské manufaktury, palírny, vrchnostenské zámecké zahradnictví a dvě cihelny - v Sinutci, která ročně vyráběla 125 000 kusů cihel a ve Hnojnicích s roční výrobou 160 000 kusů cihel. Dále ve správě panského velkostatku v Libčevsi byla pískovna, kamenolom a těžba českých granátů se zpracováním. Do správy velkostatku částečně spadaly i Lobkowiczké uhelné doly, kdy se uhlí prokazatelně těžilo již od poloviny 16. století, převážně povrchovým způsobem. S využitím patního stroje pro vznikající průmysl vzrostla těžba hnědého uhlí a o půl století později se jej začalo užívat pro otop domácností.

Zrušení roboty v roce 1848 prudce posílilo rozvoj našeho kraje.Migrace národů při napoleonských válkách vyvolala značný pokrok v technice a ve stavbách, potřebu vzniku zpevněných komunikací i zakládání spolků podpůrných především politických. Po nástupu Františka Josefa I. na trůn nastal rozvoj průmyslu na severu Čech. To vedlo i k rozšíření zemědělské výroby na panském velkostatku v Libčevsi a její intenzifikaci.

Kolem roku 1820 se staví první dlaždicová silnice z Kozel přes Libčeves na Lovosice. O padesát let později je v Libčevsi zřízena c. ak. poštovní stanice s přepřahem koní. Pět let nato je poštovní stanice vybavena telegrafní stanicí a je zajišťována přeprava pošty z města Mostu do Lovosic, Litoměřic a Roudnice. Poštovní stanice byla zřízena v budově č. p.1. V roce 1821 císař František I.udělil sedláku z Želkovic patent zřizovací listinu c. k. šlechtitelské stanice pro chov ušlechtilých koní v Libčevsi. Dle Selmerovy statistické tabule bílinského okresu hřebčín existoval v Libčevsi až od roku 1900 nebo 1905, kdy se již ve statistické tabuli nevykytuje.

V roce 1830 vzniká v Libčevsi první prokazatelný sociální spolek pod názvem Chudinská pokladna. V obci bylo 62 chudých. Řemesly v obci se zabývalo 139 osob. Byl zde také jeden ranhojič a tři porodní báby. V roce 1830 bylo provedeno první veřejné sčítání dobytčích jednotek na panství velkostatku ve vsi bylo v té době 376 koní, 2 600 kusů hovězího dobytka a 7 500 ovcí. Na velkostatku vzniká bažantnice s myslivnou o výměru 18,4 ha a byl vystavěn vrchnostenský dům, celnice pro vybírání mýtného. V roce 1861 se v Libčevsi ustavuje první prokazatelný podpůrný Spolek pojišťovací proti požárům,kde bylo pojištěno 45 domů.

Rozvoji kraje a obce přispělo vybudování železniční tratě Mosteckou akciovou společností v roce 1898, která spojovala Most přes železniční uzel Obrnice s Lovosicemi a vedla přímo přes Libčeves, kde bylo postaveno nádraží s manipulačními nákladovými prostorami. Úplné zděšení a obdiv vyvolalo v roce1899 a pak ještě v roce 1904, když se po trati na panský velkostatek přepravila parní oračka (lokomobila) výrobce Sims a Jefferes, k zajištění hluboké orby na panských polích, kterou si pořídili Lobkoviczové. Ale technický pokrok šel mílovými kroky dále.V roce 1897 byla postavena lobkovická elektrárna v Bílině, která vyráběla 1 184 MWh a zásobovala město, doly a továrnu v Chudeřicích. Protože elektrárna vyráběla přebytek elektřiny, byla postavena akumulátorovna. Akumulátory byly přivezeny roku 1908 na panské zahradnictví v Libčevsi a napojeny na první a jediný elektrický pluh v Čechách.

Od roku 1914 do roku 1918 se ze zemědělské výroby odvádělo vše na fronty Rakouska-Uherska. Obyvatelé trpěli persekucí ze strany  úřadů a bezohlednými odvody. Na podzim roku 1918 bylo Rakousko-Uhersko politicky i hospodářsky rozloženo a dne 28. října 1918 je vyhlášena samostatnost Československa. Na začátek dvacátých let byla v zemědělství provedena první pozemková reforma, která omezila šlechtické latifundium Lobkoviczů na panském statku v Libčevsi. 

Tragická etapa československých dějin nastala po 29. září 1938 v Mnichově, kdy došlo k odtržení území osídlených obyvatelstvem německé národnosti.Libčeves byla začleněna do území Sudet, které bylo připojeno k Velkoněmecké říši. Po vypuknutí druhé světové války se veškerá zemědělská výroba soustředila na  pokrytí požadavků německé armády. Od roku 1943 bylo zcela zakázáno vydání výročních zpráv seznamu padlých na frontě z řad sudetských Němců.

V roce 1945 Velkoněmecká říše vzala za své porážkou Německa.8.května 1945 uvítali obyvatelé Libčevsi Rudou armádu. Dne 1.února 1945 byla v obci vyvěšena vyhláška Okresního národního výboru v Bílině, která podle dekretu prezidenta republiky ze dne 21. června 1945 čís.12  Sb., jednala o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Obsahovala 40 čísel popisných z Libčevse s obyvateli německé národnosti. Toto byla první etapa.Ve druhé probíhala revize první pozemkové reformy, která směřovala k vyvlastnění české agrární buržoazie a církve. Ve třetí etapě byl v dubnu roku 1947 vyhlášen požadavek nové pozemkové reformy. Maximální hranice pozemkové držby byla stanovena na 50 ha. Kromě toho reforma umožnila postihnout kohokoliv, i když na oko se předstíralo, že se vztahuje na majetek pod touto hranicí a jen u vlastníků, kteří sami nehospodaří.Půda se přidělovala uchazečům z řad bezzemků, domkářů, malých a středních rolníků za mírnou úplatu, popř. bezúplatně. Byly tak vytvořeny soběstačné usedlosti, rodinná hospodářství s přídělem do 10 ha orné půdy a celkem do 13 ha veškeré zemědělské půdy a v rámci vnitřního osídlení přidělenci až do 20 ha.

V letech 1949 až 1963 v obci na zemědělských pozemcích hospodařil Československý státní statek a Jednotné zemědělské družstvo Libčeves. V roce 1964 dochází ke sloučení obou forem hospodaření a vytváří se nový celek Státní statek Libčeves, který končí svou činnost v roce 1992. V obci působila ještě jedna zemědělsko hospodářská organizace a to Hospodářské družstvo, později Zemědělské zásobování a nákup, která ke skladování využívala upravených prostor bývalého panského pivovaru až do počátku demokratizace života společnosti v roce 1989.

Současnost
Obec má historické jádro i novou moderní zástavbu. Pokud jde o infrastrukturu obce od konce padesátých let  je možné autobusové a železniční spojení s městy Ústí nad Labem, Lovosice, Teplice, Bílina, Most, Louny. Libčeves leží na rozhraní tří okresů (Louny, Most, Litoměřice) a je spádovou obcí se základní školou 1. - 4. ročník, mateřskou školou, obvodním a dětským lékařem, poštou,2 hospodami, 3 obchody s potravinami a masem, obchodem s textilním zbožím. Do přilehlých  obcí zajíždí pojízdné prodejny s potravinami a masem. Vznikají nové služby pro občany a také obslužnost občanů. V obci funguje knihovna, veřejný internet a videopůjčovna. Pracuje zde klempíř, pokrývač, instalatér, dvě truhlářské dílny, opravárenské středisko aut a traktorů, Benzina-soukromá čerpací stanice, kovodílna, zedníci a obkladači. Za zmínku také jistě stojí útulek pro psy.

Je vybudována nová inženýrská síť a postavena čistička odpadních vod. Vznikají i problematické investice jako silniční obchvat a nové bytové jednotky. Celá obec je plynofikována. Provedl se rozvod telefonní sítě s možností napojení každého občana. Budovala se přípojka rozvodu vody a kanalizace ve starší zástavbě obce. Byl zpracován Územní plán Libčeveska, který hledá možnosti rozvoje pro jednotlivé spádové obce, jež byly většinou dříve odsouzeny k pozvolnému zániku v rámci střediskové soustavy osídlení.

Po návratu k demokratickému vývoji v roce 1989 se do obce vrátil i pluralitní politický život. Je snaha oživovat tradice místních svátků, aby se tak obnovilo narušené společenství. V obcích pořádají spolky plesy, taneční zábavy, sportovní odpoledne, dětské dny, myslivecké odpoledne, rybářské závody. V obci je soukromý rybník, který je určen k rekreačnímu rybolovu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.libceves.cz/, na kterých najdete další informace.