Chožov

Chožov

Historie obce
Farní osada Chodžov v okresu Lounském, viktariát Libochovský, diecése Litoměřická náležela před válkami husitskými k děkanství Třebenskému. Farář platil 30 gr. desátku papežského. Listina kollegiatní kapitoly Litoměřické sv. Štěpána uvádí asi r. 1056 Chodžov, s jedním poplužím a zvoníkem Přestanem darovaným od knížete Spytihněva II. Ač se o pravosti této listiny pochybuje, jest darování Spytihněvovo potvrzeno listinou krále Přemysla Otakara I. z r. 1218. Zdali kollegiatní kostel sv. Štěpána v Litoměřicích ono popluží prodal aneb je držel do válek husitských, není známo.

Od r. 1218-1370 opouštějí nás prameny o Chodžovu vyprávějící a teprv toho roku knihy konsistoře pražské dávají návěstí, kdo byli patrony zdejšího kostela a kteří duchovní zde správu vedli. Ke kostelu sv. Michala archanděla podávali kněze bratří Jan a Záviš z Chodžova r. 1370-1379. Jan zemřel r. 1395. Oba náleželi rodu Janoviců a měli ve štítě orlici. Dle D. D. XV., 305 zdá se, že byli odnož Žirotínů na Kostomlatech. Synové Závišovi byli Jan Jindřich a Bozděch. Jindřich se psal z Bělušic a Bozděch nejprv z Bělušic, potom z Třebivlic.

Když Jan z Chodžova umřel, vyloučil král Václav IV. Jindřicha z poručenství sirotků a statku jejich, protože na svobodných cestách loupeže činil a proti království činil a poručil je mocně Bozděchovi z Bělušic. Z toho jde, že Jindřich byl starším, Bozděch mladším bratrem, poněvadž dle domácího práva vždy strýc starší měl přednost před mladšími k poručenství sirotků. R. 1397 5. května daroval Jindřich z Chodžova převorovi a konventu kláštera Panny Marie řádu kazatelského v Lounech za duši svého bratra Bozděcha z Bělušic 4 kopy platu ročního.

Po Jindřichovi zemřelém provoláno bylo dědictví jeho v Lounech r. 1418, 23. května. Komu se dostalo, není známo. Po bouřích husitských, když desky opět šly, provoláno po druhé r. 1437, 17. dubna. Byla to tvrz, dvůr poplužní s poplužím, dvory kmetcí s platem v Chodžově. K tomu zboží se táhli Jan z Hrádku a z Třebivlic dokládaje, že jest strýčený bratr Jindřichův. Též Matěj z Dubce jménem otce svého Jana a Anna z Chodžova, vdova Hanuše ze Skalky a vlastní dcera Jindřichova hlásili se k odumřelému statku. Dáno za právo této Anně proto, že byla poslední neodbytá čili že od otce zemřelého jměním se neoddělila.

V těch dobách totiž asi po smrti Jindřichově měla tu Drahna, vdova Haška z Braškova, 11 kop platu holého ročního, který po své smrti odkazuje Janovi Škubelovi z Jimlína. Plat ten jmenoval se proto holý, poněvadž vězel na nějakém dvoře kmetcím (sedlském) a majitel statku byl povinen odváděti ho ročně tomu, kdo ho na pánu koupil. Týž ale nemohl sedláku poroučeti a jím vládnouti, nýbrž vybíral jen roční plat a tak zvané panování bylo obyčejně u majitele celé vsi, tvrze neb všeho zboží. Týž plat ale jen 10 kop měl r. 1442, 23. listopadu Jan Šebek, měšťan Lounský, a Anna, manželka jeho, jej prodává Anně Chodžovské za 100 kop gr. hotově vyplacených r. 1442. R. 1457, 22. listopadu stala se úmluva mezi proboštem kláštera Zderazského v Praze Ondřejem a mezi Petrem z Chrástu a z Chodžova skrze ubrmany (rozhodčí) doktora Václava, děkana kostela sv. Víta na hradě pražském, a Čeňka z Klinšteina, místopurkrabí hradu pražského, v ten smysl: Ondřej probošt dává své svolení k tomu, by Petr z Chrástu a z Chodžova byl pravý, zákonný a neustálý majitel zboží Chodžovského se vším příslušenstvím. Petr pak za své právo dědičné zaplatí 130 kop gr. a sice hned, jak majestát (královská listina s velkou pečetí) na to vzdělán bude, 50 kop a 80 kop na sv. Havla nejblíže příštího. Mimo to bude platiti klášteru ze svého důchodu (komory) ročně 10 kop grošů.

Bude-li pak Petr chtíti vykoupiti se z toho platu, zaplatí za každou kopu ročního platu po 11 1/2 kopách gr. Probošt a konvent opatří na svůj náklad svolení královské k tomuto ujednání. Kdy tento plat vykoupen byl, není nám známo. Anna z Chodžova, manželka Hanuše ze Skalky (rodu Kaplířů ze Sulevic), byla matkou Jindřicha Skaleckého ze Sulevic. Tento zdědil po matce své a otci svém nejen hrad Skalku, ale i Sutom, Chvalovice, Teplou, Vlastislav, Třtěno, Želevice a Chodžov. Neměl však mužských potomků, jen dceru Markétu, která zapisuje máteři své Markétě ze Vchynic všecko svrchupsané zboží ve 300 kopách gr. čes. r. 1496, 9. listopadu. Neznámým způsobem nabyl aspoň část toho zboží s dvorem poplužním v Chodžově Bernart Barchanec z Baršova, od něhož tato část dostala se Lobkovicům na Bilíně. Jiná část náležela Kolovratům, z nichž se začátkem 16. věku jmenuje Mikuláš Žehrovský.

R. 1501, 27. listopadu prodal dotčený Mikuláš dědictví své v Chodžově dvory kmetcí s platem, na kterých sedí Jecha, Bouček, Jakubec, Beneš, Blažek, syn Jakubcové, Kurek, Václav řečený Vojtěch a Vavřinec. Na týchž lidech měl 25 kop gr. čes. praž. platu ročního a prodává nejen platy, ale i panství Václavovi ze Svinař a Kateřině z Brus, manželce někdy Petra Zachrašťanského z Nepolis a jich dědicům a budoucím za 500 kop gr. zaplacených. Což tu má více na těch 25 kop, potom vajec a kur, toho neprodává, ale svým dědicům a sobě zůstavuje. Též si vymiňuje, aby mohl on neb po jeho smrti Jindřich řečený Albrech z Kolovrat a z Krakovce ten plat za sumu nadepsanou opět odkoupiti. Václav ze Svinař postoupil r. 1504, 5. listopadu platu ročního v Chodžově ve dluhu 500 kop gr., jak mu svědčí desky od Mikuláše z Kolovrat polovice a druhá polovice od Kateriny z Brus Karlovi z Duban a na Drahobuji. Týž pak je opět postupuje r. 1511, 3. května, Václavovi Nydrochovi z Keblic a kdyby tento umřel, mají připadnouti na Barboru z Nedvídkova.

Větší část Chodžova zůstavala v rodě Kolovratském až r. 1514, 1. dubna Jindřich Bezdružický z Kolovrat, nejvyšší sudí dvorksý, mocný otcovský poručník sirotka a statku někdy Mikuláše Žehrovského z Kolovrat, prodal dědictví téhož sirotka v Chodžově ves celou, dvory kmetcí s platem, Třtěn ves, dvory kmetcí s platem, což tu má, v Želevicích, což tu má, s dědinou, lukami, robotami, kurmi, vajci, husami i se vším panstvím žádného práva ani panství témuž sirotku tudíž dále nepozůstavuje Janovi Kříneckému na Kunstberce a jeho dědicům za 2500 kop gr. čes. praž. zaplacených s tou výminkou, že týž sirotek nezpravuje těch dědin v Chodžově, na něž má zápis v 500 kopách Václav Nydroch z Keblic.

Za pět let potom 16. února 1519 prodal to zboží Jan Křínecký Janovi Vlčihrdlovi ze Všehrd a Mikulášovi Hysrle z Chodů, zeti téhož Jana a spoludědicům. Bratří Jana Kříneckého Vilém, Jindřich, Albrecht a Zikmund vlastní a nedílní dali k tomu prodeji svolení. Též nezpravuje Křínecký zápisu Václava Nydrocha z Keblic. R. 1522, 7. května Mikuláš starší Hysrle z Chodů postupuje Janovi Vlčihrdlovi z Všehrd ve dluhu 750 kop gr. polovic toho, co od Jana Kříneckého koupili společně. V témž roce žádá Děpolt z Lobkovic a na Bilíně nejvyššího sudího dvorského, aby sročil a obeslal Bernarta Barchance z Baršov o zápis a spravedlnost, který měli na Chodžově. Jakého zápisu a spravedlnosti měl Děpolt na Barchanci, nevíme.

Poněvadž r. 1523-1584 jest Chodžov v rukou Lobkoviců a sice Děpolta na Bilíně a dědiců jeho, týká se obeslání Barchance prodeje Chodžova a snad nesprávy jeho Barchancem. Roku 1533, 2. prosince zapsal Jan Vlčíhrdlo ze Všehrd ve dluhu 500 kop gr. po své smrti na dědinách svých ve Všehrdech, Krhovicích, Jiřicích, Rudči, v Chodžově a ve Třtěně Lidmile Chvatěrubské z Lužné, Mikuláši kunšovi z Lukovec, Václavovi Erazimovi z Černík a Zikmundovi Chatěrubskému z Lestkova. Kdyby se uvázali v dědiny tyto po jeho smrti a jestliže toho sám za své živnosti nezřídí, mají s povolením královským od jeho smrti v jednom roce zapsati 66 1/2 kopy gr. česk. praž. platu ročního a holého, a sice 50 kop k záduší sv. Pavla do špitálu za Poříčskou branou a 16 1/2 kopy k sv. Martinu v Starém městě Pražském k oltáři Matky Boží, aby na to kaplan chován byl. Co vybyde, aby žákům do školy na maso se obrátilo.

Ještě téhož roku propustili výšdotčení nápadníci zápis Jana Vlčíhrdla z Všehrd. Barbora ze Všehrd, sestra Janova z Všehrd, mluvila proti propuštění 50 kop špitálu a chudým lidem a páni na soudu zemském vypověděli: že toto propuštění moci nemá, protože je nápadníci učinili bez vědomí a vůle správcův záduší. A tak jest první zápis Všehrdův opět v moc svou uveden. I provoláno jest vše to zboží, na němž dotčený úrok 6 1/2 kopy gr. zapsán byl, soudem dvorským jako odůmrť na krále spadlá r. 1546, 14. listopadu. Proti tomu mluvil jediný ještě na živě zůstalý nápadník. Všehrdův Zikmund Chvatěrubský z Lestkova a jménem sirotků zůstalých po Mikulášovi Kunšovi z Lukovec poručník jejich Jan z Vřesovic.

Krále zastupoval prokurátor komory Petr Chotek z Vojnína, který dokázal, že nápadníci statku Všehrdova podle vůle jeho se nezachovali a 16 1/2 kopy k záduší sv. Martina a žákům do školy neodvozovali, ač se ve svém odporu Hendrych starší ze Švamberka a na Zvíkově, nejvyšší sudí dvorský, s pány a vladykami na soudu zemském dali králi J. Mti za právo proti Zikmundovi Chvatěrubskému z Leštkova a Janovi z Vřesovic jakožto poručníkům zápisníků svrchu psaných s tou podmínkou, aby dědiny a platy ode dne toho ve 14 dnech pořád zběhlých králi postoupeny byly. Král však povinen jest odvozovati k špitálu sv. Pavla ročně 50 kop a 16 1/2 kopy k oltáři Matky Boží u sv. Martina v Starém městě Pražském. Král Ferdinand postoupil těchto dědin a platu nejvyššímu sudímu království Českého Janovi staršímu z Lobkovic a na Zbiroze a Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku a na Nekmíři. Oba pak svedli těch 50 kop, které měly špitálu sv. Pavla odvozovány býti, smlouvou na Adama Řepického ze Sudoměře na ves celou Droužetice r. 1548, 7. srpna.

Tak stal se Jan z Lobkovic a po něm Václav bratr jeho na Duchcově pánem všeho zboží v Chodžově, onu část platu vyjímaje, kterou měl Václav Nydroch z Keblic tamtéž a ve Třtěne. Jan z Lobkovic zemřel r. 1570, 12. dubna. Nástupcem jeho byl Václav na Duchcově a to již od r. 1561-1584. Stalo se tak nejspíš novým dělením mezi bratry Janovými. Prvé dělení mělo již místa r. 1538. R. 1584 koupil Chodžov bohatý měštěnín Lounský Jakukb Zákostelský z Bílejova. Týž zemřel r. 1597,  29. ledna. Poněvadž syn a dědic jeho Jan jej předemřel r. 1593, 5. května v Praze, následoval po něm vnuk Bohuslav. Manželka tohoto Kateřina rozená Nedvídkova skoknala r. 1611, 30. prosince. Náhrobek její ze slivencého mramoru zachoval se ze starého kostela a jest postaven v lodi na straně evangelia. Bohuslav byl zároveň pánem na Vršovicích a Kystře. Od doby jeho jest spojen Chodžov s panstvím Vršovským.

Jakým způsobem nabyl klášter Zahražanský v Mostě ročního úroku 38 kop, které Karel Chotek z Chockova s manželkou svou Alžbětou z Bärnsteina r. 1620 od stavů odbojných koupil, není možno na ten čas šíře vylíčiti, protože listiny toho kláštera se týkající nejsou na jevě.... Nad obcí se zdvihá do výše 350m Chožovský vrch, na jehož vrcholku jsou dosud patrné zbytky jakéhosi opevnění neznámého původu. Chožovský vrch ještě v minulém století pokrýval porost se stepními rostlinami. Zahubil je však akát, který byl po celém vrchu vysazen. Severozápadně odtud je obrovský lom, který za 50 let rozebral celý vrch zvaný Chlum. Panoráma Českého středohoří ztratilo tak jeden ze svých charakteristických vrchů.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.antee.cz/chozov, na kterých najdete další informace.