Klášter Rosa coeli

Klášter Rosa coeli

Zřícenina kláštera Rosa coeli jinak Růže nebes je pozoruhodná kulturní památka okresu Brno-venkov. Nachází se na východním okraji historického centra Dolních Kounic v údolí řeky Jihlavy přímo pod hradním kopcem. Klášter náleží k významným středoevropským církevním stavbám vrcholné gotiky.

V současnosti je sice ve stavu ruiny, ale je veřejně přístupná. Mohutné zdivo klášterního chrámu a přilehlých staveb upoutá každého cestovatele svou jedinečnou monumentalitou. Hlavní součástí klášterního areálu je jednolodní kostel s neomítnutými stěnami a nezasklenými okny, který nemá střechu. Na severní straně lodi přiléhá ke kostelu dvoupatrová křížová chodba s dvaceti poli křížové klenby kolem rajského dvora. V těsném severním sousedství stojí jako samostatná stavba barokní budova konventu z dob strahovského držení kláštera. Dnes je v ní soukromý byt, a tak je veřejnosti nepřístupná.

Nejstarší podobu kláštera dnes není možné důvěryhodně rekonstruovat. Pozůstatky románského zdiva v severním a západním křídle dnešní křížové chodby dávají tušit, že kostel byl s nejvyšší pravděpodobností zděný, ale ostatní stavby byly patrně jen dřevěné.

Do klášterního areálu se vstupuje na západním průčelí hlavní lodi gotickým bohatě zdobeným portálem. V horní části oblouku nad vraty se nachází reliéf Krista žehnajícího pravicí a v levici drží knihu života.

Klášter se jménem Nebeská růže je nejstarším ženským klášterem na Moravě. Založen byl Vilémem z Pulína pocházející z rodu Kouniců. Učinil tak v roce 1181 jako pokání za poničený církevní majetek v Rakousku, kam podnikal své vojenské vpády. Následující období prosperity bylo přerušeno až husitskými válkami, kdy byl roku 1423 klášter husitskými vojsky vypleněn a zapálen.

Počátkem 16. století nastal veliký úpadek kláštera. Biskup Stanislav Pavlovský zjistil, že život jeptišek v dolnokounickém klášteře byl neřestný. Tehdejší probošt Göschl v roce 1526 utekl do Mikulova, poté v Praze podstoupil útrpné právo a nakonec zemřel v olomouckém vězení. Zbylých 11 řeholnic si zvolilo nového probošta – kněze Jana, ale jejich nadále přetrvávající neřestný život přiměl okolní obyvatelstvo k přepadení kláštera, při němž se jeptišky rozutekly po království, a chrám byl částečně zpustošen.

Opuštěného kláštera se s celým panstvím v roce 1527 ujaly Moravské zemské stavy, které tento majetek posléze předaly českému králi Ferdinandu I. Habsburskému.  Za dalších majitelů panství však klášter pozvolna pustnul. O obnovu kláštera se pak ještě pokusili premonstráti ze strahovského kláštera. V následujících letech se renovovala křížová chodba a opravoval kostel. Jde tedy o jeden z nejstarších projevů památkové péče u nás, neboť například dvě zřícená klenební pole byla z cihel obnovena tak, aby napodobila původní architekturu.

Po znovu vysvěcení nově zastřešeného kostela v roce 1703 však Dolní Kounice zachvátil obrovský požár, který právě zrestaurovaný klášter výrazně poničil. Nedobré ekonomické podmínky nedovolily rozsáhlejší opravy kláštera, a tak byly nakonec i mše v klášterní kapli zakázány. Strahovští premonstráti se dalších pokusů o obnovu vzdali a v roce 1808 klášter i s kostelem prodali zpět dolnokounickému panství. Od té doby se budovy začaly definitivně měnit v ruiny.

Od roku 1926 byly v klášteře prováděny udržovací a restaurátorské práce. Dnes vlastní celý klášterní areál brněnské biskupství a město Dolní Kounice jej využívá ke konání různých výstav a dalších kulturních akcí.

Článek byl zobrazen 1 062 krát.