Strunkovice nad Volyňkou

Strunkovice nad Volyňkou

Obec Strunkovice nad Volyňkou se nachází v území, pracovně označeném jako střední Pootaví jež zaujímá prostor vymezený na západě linií Střelské Hoštice – Drážov, na severu Třebohostice – Láz – Drhovle, na východě Zátaví – Putim – Křepice u Bosňan a na jihu Křepice – Lčovice – Drážov.

Centrální osu takto vymezeného území – sídelní komory – tvoří řeka Otava, protékající zde od západu k východu a především širší oblast v okolí soutoku Volyňsky, přitékající sem z jihu, s Otavou v prostoru dnešních Strakonic.

Klimaticky náleží území středního Pootaví k jedné z teplejších jihočeských oblastí, s průměrnými teplotami 7 – 7,7°C. Množství srážek patří k nejsušším, s 500 - 550 mm ročně, v jižní části v prostoru Šumavského podhůří pak roční úhrny srážek narůstají na 600 mm a výše.

Z hlediska využití nerostných surovin se zde vyskytují pouze sekundární ložiska zlata v náplavech řek Otavy a Volyňky a jejich přítoků a menší ložiska grafitu (v okolí Katovic).

Výškopisně zabírá tato oblast rozmezí od 380 (380 m u Sudoměře a 398 m u Modlešovic) do 550 – 600 metrů nad Mořem (604 Hradiště u Strunkovice) a až téměř 800 m (765 m Věnec u Lčovice) na jihu, na severu v průměru pak 450 - 550 m (558 m Hradec u Lázu a 577 m zámek u Třebohostice) a 390 - 500 m na jihovýchodě (výjimkou je zde 642 - 663 m vysoký Hrad u Skočic).

Sídelní komora – mikroregion střední Pootaví náleží podle současného stavu archeologického výzkumu k nejlépe a nejhustěji osídleným regionům jižních Čech, a to již od paleolitu až do ranného středověku.

Halštatské osídlení se zde v podstatě kryje s územím osídleným již v mladší a pozdní době bronzové.
V rámci vylíčení pravěkého vývoje v této oblasti je geograficky vymezeno několik mikroregionů halštatského a počátku laténského osídlení, zahrnujících zpravidla určité centrum (hradiště či velkou osadu) se zázemními sídlišti a pohřebišti, a to mikroregiony:

- I. strunkovický (hradiště u Strunkovic)

- II. němětický (hradiště u Němětic)

- III. milejovický

- IV. litochovicko-střítežský

- V. lčovický (hradiště u Lčovice)

Katastr 135 doložených lokalit dokládá nejen intenzivní osídlení, ale i všestranné využití celé kulturní krajiny a dislokaci nalezišť do různých nadmořských výšek (380 - 765 metrů nad mořem). Hustou základní síť osídlení, složenou z nehrazených i hrazených rovinných sídlišť (61 lokalita) a dvou dvorců, situovaných na březích větších i menších toků (Otavy, Volyňky a jejich přítoků), doplňuje řada mohylových (54 lokality), plochých žárových pohřebišť (9 lokalit) a opevněných výšinných sídlišť – hradišť (5 lokalit), rozložených na západních (Strunkovice, Třebohostice), severních (Láz), jižních (Věnec u Lčovice) a východních (Skočice) hranicích osídleného území.

Hradiště v mikroregionu středního Pootaví:

Láz – malá ostrožna (0,8 ha) přepažená valem a příkopem

Třebohostice – vrchol kopce s nepravidelně oválným valem a příkopem (asi 1,3 ha)

Strunkovice – akropole (0,99 ha) a předhradí (0,85 ha) na plató a hřebenu kopce

Lčovice – nepravidelný val a příkop trojúhelníkového půdorysu kolem vrcholu kopce (předhradí) s vyvýšenou akropolí (7,1 ha) a k východu vysunuté hradiště

Skočice – nepravidelně oválný val předhradí a vyvýšená akropole (0,9 ha).

Svou rozlohou (asi 1 ha) představují patrně, stejně jako dvorec na Hradci u Němětic, sídla nebo rezidence menších komunit blízkých družině místního vládce, závislá na mocenském centru, ležícím na jižním pomezí regionu, a to s největší pravděpodobností na plošně rozlehlejším věnci u Lčovice, situovaném na dálkovém spoji se Solné komory a Podunají.

Do těchto sídlišť se dostávaly i luxusnější importy. Běžnou výbavu sídlišť, hradišť, mohylových i žárových pohřebišť (keramiku) ve středním Pootaví doplňuje i luxusnější zboží (např. Střelské Hoštice – mohyla s kamennou komorou s pohřbem na voze obsahovala importovanou východoalpskou bronzovou cistu a bronzové turbany, hrob v Dražejově bronzovou hadovitou sponu a chata dvorce ve Strakonicích zlomek importované skleněné nádobky – aryballu).

Jednou z nejvýznamnějších pravěkých komunikací, spojujících jižní Čechy s Dolním, resp. Severovýchodním Bavorskem, byla bezpochyby jedna ze tří větví středověké Zlaté stezky. Tato komunikace spojovala jih Evropy se Solnou komorou, probíhala dále po řekách Innu a Dunaji až k Passovu a odtud přes hřebeny Šumavy směřovala do Čech.

V době kolem roku 600 př. n. l., po založení řecké kolonie Massalie (dnešní Marsseile), se změnila i situace v rozložení dálkových cest spojujících jih se severem Evropy. Namísto dosavadních tras, vedoucích východoalpskou oblastí, se nové nyní posouvají do západoalpské části a směřují z Massalie k Rhőně, odtud k Saőně a dále k severovýchodu k Salzachu nedaleko Dűrrnbergu a podél Innu k Dunaji a odtud přes „Zlatou stezku“ do Čech.

Soubor nálezů z Hradce u Němětic, charakterizovaného jako rezidenční sídlo (dvorec) společenské elity a nález importované skleněné nádobky mediteránního původu z dalšího dvorce u Strakonic dokladují exponovaný význam dolního toku Volyňky a vůbec celého prostoru jejího soutoku s Otavou v okolí dnešních Strakonic a rovněž přesvědčivě dokládají pravěké a raně středověké obchodní spojení po alternativní trase pozdější vrcholně středověké pasovské (Zlaté) stezky, směřující z bavorského Pasova přes Šumavu (Kunžvartské sedlo u Strážného – 1115 metrů nad mořem) k Vimperku a odtud dále údolím Volyňky k Otavě a přes severní část Strakonicka na Březnicko a posléze údolím Litavky a Berounky až do pražské kotliny.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.strunkovice.cz, na kterých najdete další informace.