Záboří

Záboří

Historie Záboří sahá zřejmě do konce 7. století n. l., první písemná zmínka je datována letopočtem 1198. V současné době zde žije 328 obyvatel (údaj je platný k 1. 8. 2006).

Záboří se nachází v malebné jihočeské přírodě v nadmořské výšce 555 m n. m. Okolí je obklopeno mnoha lesy, které jsou jako stvořené pro návštěvu houbařů, nechybí zde ani cyklostezky nebo turistické trasy, které nabízejí dostatek možností pro příjemné strávení volného času. V letních měsících určitě přijde vhod osvěžení v některém z rybníků, kterých je na Blatensku velké množství. A kdo se chce jen tak v klidu posadit a v klidu popřemýšlet, určitě nepohrdne pohledem na Šumavu, která je opravdu na dohled.

Historie
První souvislé osidlování a kolonizace v širším okolí Blatné probíhá od 7. stol. př. n. l. Kolem 2. století př. n. l. se Keltové začínají zajímat o tuhu a zlato na Blatensku, jak potvrzují archeologické nálezy z vykopávek v okolních obcích kolem Záboří (Vrbno, Kadov, Pole atd.).

Poslední archeologické nálezy byly zaznamenány v roce 1997 v obci Bezdědovice – asi 10 km od Záboří za Blatnou. Byly zde nalezeny železné předměty z pozdní doby Laténské. Koncem 7. století přicházejí na Blatensko slovanské kmeny a Pootaví i Blatensko bylo již hustě osídleno. V této hradištní době mohla být založena osada Zábořská.

První písemná zpráva o Záboří se týká darovací listiny Přemysla I. klášteru dominikánek při kostele sv. Jiří na Hradě pražském v r. 1198, kde jsou jmenovány kromě Záboří i jiné osady (Pole, Lažánky, Bratronice apod). V roce 1228 prokazatelně již Záboří patří klášteru sv. Jiří, který v r. 1305 celý majetek prodává jistému Koldovi „ pro přílišnou vzdálenost od kláštera“ (viz opis latinsky psané prodejní smlouvy v obecní kronice).

V 9. až 11. století mohla být postavena i Zábořská tvrz. Zde sídlili mnozí vladykové Záborští. Až do r. 1622 patřil statek Zábořský s tvrzí ke Kadovu. Pak získal Záboří Vojtěch Beneda z Nečtin, který po své smrti odkázal majetek manželce Anně Marii, rozené Vratislavové z Mirovic a dětem Mikuláše Alše ze Rzavého. Tento celý majetek a statek Záboří s mlýnem v Kuši, Blatenkou a mlýnem Lhotka byl prodán 19. 5. 1622 Alšovi Ferdinandovi Vratislavovi z Mitrovic, který koupený statek Zábořský i s tvrzí připojil ke Lnářům, k nimž náležel až do roku 1850.

Tvrz byla kamenná a krytá šindelem jako většina tvrzí v okolních osadách v té době. Ve druhé polovině 18. stol. Byla přebudována na sýpku, stejně jako některé jiné tvrze v okolí (např. Kadov). Od r. 1945 je v soukromých rukou. S pomocí památkové péče byla v minulých letech tvrz opravena a na jižní stěnu přimalovány sluneční hodiny.

Obci Záboří vévodí na kopci ve výšce 561 m n. m. kostel sv. Petra a Pavla. Původně románský, později gotický kostel byl zřejmě postaven již za doby vlastnictví osady Zábořské ženským klášterem sv. Jiří na Hradě pražském v první polovině 13. stol. Možná již dříve, neboť bylo zvykem klášterů jako vlastníků budovat kostely.

Písemný doklad o existenci uvedeného kostela pochází z r. 1305 a nalézá se v archivu kláštera sv. Jiří. Raně gotický kostel byl rozšířen o boční lodě roku 1607 a vnitřní zařízení v r. 1713. Ke kostelu byla v roce 1728 v barokním slohu přistavěna fara z kamene, krytá šindelem. Od fary nahoru ke kostelu byly zhotoveny kamenné schody (32 ks) v roce 1732 rovněž v barokním slohu. Původní dřevěná zvonice po vyhoření někdy koncem 16. stol. byla znovu postavena z kamene a v r. 1713 vedle zvonice byla současně s ní postavena barokní brána, vedoucí na hřbitov kolem kostela. Hřbitov byl uzavřen v r. 1873.

Fara však již existovala ve 13 . až 14. století. Nový hřbitov byl vysvěcen v roce 1873. Před farou byla v r. 1726 postavena kaple se sochou Panny Marie Bolestné. Místo kaple na jejím zbytku byla v r.1862 postavena socha Panny Marie Bolestné. V r. 1840 byla na návsi postavena jiná kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého.

Za obcí Záboří směrem na Čečelovice byla v téže době postavena kaple sv. Vavřince v blízkosti nového hřbitova. U cesty na Čečelovice po pravé straně postavena v r. 1707 „morová kaplička“, neboť v té době řádil v celé Evropě mor a v Záboří zemřelo 90 obyvatel, kteří byli pochování na poli.

V katastru obce se nachází řada rybníků a rybníčků, původně státního rybářství Blatná. Po roce 1990 v soukromých rukou. V samotné obci je rybník Louže, Pátek, Obecní na Průhonu.

Dále byla v Záboří jako jedna z prvních za Rakouska – Uherska zřízena poštovna v roce 1904 a první poštmistrová byla panská paní Prokopcová. Pošta se nacházela ve Lnářském hostinci. V roce 1926 byla přestěhována do hostince p. Slaniny zvané „Na sále“. Přes osadu Záboří již v 10. až 11. století vedla tzv. Březnická stezka zvaná „Vintířova“ a to z Dobré vody na Šumavě kolem hradu Práchně podél Otavy do Horažďovic, dále k Blatné přes Záboří, kde se křížila s „Vimperskou“ větví zlaté stezky z Prachatic přes Vodňany a Písek na sever k Praze. Vintířova stezka pokračovala přes Březnici rovněž ku Praze.

Jedna z prvních škol na Blatensku byla postavena v Záboří již v r. 1636, po jejím vyhoření postavena v r. 1862 na svahu pod kostelem jiná škola, rozšířena v r. 1872, nazývaná jako stará škola, objekt je dnes v soukromém vlastnictví. V r.1888 byl jako jeden z prvních na Blatensku založen místní dobrovolný požární sbor s vedením (celkem 59 členný), při této dlouholeté tradici je velmi činný i v současnosti. V r. 1957 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo - první předsedou se stal p. Josef Antony. Zemědělské družstvo hospodaří dodnes.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.zabori.cz, na kterých najdete další informace.