Bělčice

Bělčice

Bělčice leží v krásném blatenském kraji s blýskajícími se hladinami četných rybníků, mezi lány polí a luk a s výhledem na blízké brdské lesy. Jsou rodným místem spisovatele a básníka Ladislava Stehlíka a mohou se pochlubit řadou dalších významných osobností, které zde žily, pracovaly nebo pobývaly a na Bělčice nikdy nezapomněly.

Do daleka viditelnou dominantu Bělčic tvoří štíhlá 39 m vysoká věž, která stojí samostatně u kostela svatého Petra a Pavla a sloužila jako zvonice. Románský kostel je patrně ze 13. století. Zvláštností kostela je obdivuhodně klenutý strop, vytvořený z drobných cihel. Jde o tzv. sklípkovou diamantovou klenbu, která spočívá na jediném šestibokém kamenném sloupu, postaveném uprostřed lodi.

Součástí Bělčic jsou obce a osady Závišín, Hutě, Podruhlí, Hostišovice, Záhrobí, Újezdec a Tisov. Každé z těchto míst má svoji pohnutou historii, kulturní památky, přírodní zajímavosti a typickou krásu této krajiny.

Historie
Založení města Bělčice spadá do dávné minulosti. Osada byla založena při staré obchodní stezce, vedoucí od šumavských pohraničních hor a vinoucí se přes Sušici, Kadov, přes Kocelovice na Březnici a ku Praze. Původ jména a zakladatele není zcela objasněn. Na vrchu, zvaném "Hrádek", stávala od osady oddělená tvrz, v níž sídlili majitelé zboží bělčického a psávali se vladyky či rytíři z Bělčic. Tvrz zanikla a při prvním povýšení na město byla přenesena do středu města na místo, kde se říká “Ve dvoře”. Kostel sv. apoštolů Petra a Pavla spolu s farou je téměř ve středu městečka a je zde nejstarší stavební památkou.

V průběhu věků měnila tvrz majitele a Bělčice procházely obdobími rozkvětu i úpadku. Městečkem se staly až koncem 15. století, ale privilegia shořela a Bělčice jsou opětovně povýšeny císařem Ferdinandem I. a povýšení je potvrzeno i Josefem II. a Františkem I.

Bitvou na Bílé hoře a následujícími událostmi byly poznamenány i Bělčice. Městečko trpělo neustálými pochody vojsk, ohněm a morem. Nesnesitelné robotné povinnosti a dávky byly kromě hladu hlavní příčinou selských vzpour. Jejich původci a účastníci byli těžce trestáni.

V té době nebyla povinná návštěva školy a katolických duchovních, kteří vyučovali základům čtení, psaní a trochu počítání, bylo málo. Když v roce 1745 koupil panství lnářské hrabě Swets-Spork, ustanovil ve vesnicích školmistry a tzv. kumpány (vzdělanější řemeslníky). Mládež chodila do školy od 6 do 12 let, a to nejvíce v zimní době. Doložená historie školy v Bělčicích začíná rokem 1672. Po vyhoření staré školy roku 1818 je v letech 1822 - 1823 postavena nová, zděná budova.

Naposledy byly Bělčice povýšeny na město 23. prosince 1898. Na tuto počest byla uspořádána velkolepá slavnost.

Významnou událostí byla pro Bělčice stavba dráhy ze Strakonic přes Blatnou do Březnice s odbočkami.

Rok 1911 se pro Bělčice stal rokem hospodářského rozmachu. Starosta města, Karel Klíma, měl odborné vzdělání a stal se prvním průkopníkem moderního hospodaření. Se svým společníkem založili firmu, zabývající se těžbou a zpracováním žuly. Před vypuknutím války firma zaměstnávala na 190 dělníků.

Válka znamenala pro Bělčice, tak jako pro ostatní města a vesnice Rakousko - Uherska - bídu a utrpení. Muži byli na frontě, ženy s dětmi doma. Nastala starost o přežití. Z války se do Bělčic nevrátilo 35 mužů.

Poválečná léta však přinesla Bělčicím další rozvoj. V roce 1921 byla slavnostně otevřena měšťanská škola. Významné místo na trhu získaly bělčické brambory, zvané "rohlíčky". U silnice k nádraží, která bývala na podzim plná bláta a v létě zase prašná, byl zřízen po její straně chodník, který byl tehdejší bělčickou pýchou. Přibývalo rodinných domků, vznikly tři hospody, úřadovna záložny a rozvíjela se řemesla a čilý spolkový život.

Rozvoj města pokračoval až do začátku 2. větové války. Ta pro Bělčice a její obyvatele opět znamenala starosti, obtíže i ztráty lidských životů. V koncentračních táborech zahynuly židovské rodiny, řada občanů nepřežila věznění a někteří se nevrátili z totálního nasazení.

Blatenské lokálky
Železniční trať Strakonice - Blatná - Březnice, dlouhý 50 km, protíná blatenský kraj směrem od jihu k severu a její koleje se hadovitě vinou touto půvabnou krajinou zelených luk, tichých lesíků, lánů polí a mezi lesknoucími se hladinami četných rybníků.

Ještě v druhé polovině minulého století byla železnice v českých zemích novinkou, ale osvědčila se a stala se předmětem zájmu mnoha měst. Stejně tomu bylo na Blatensku, kde důležitost tohoto nového spojení byla odůvodněna potřebou oživení průmyslu a obchodu a nutností zmírnit chudobu pošumavského kraje. Díky velkému úsilí představitelů Blatné a dalších zainteresovaných měst a obcí bylo se stavbou započato v listopadu roku 1897 na mnoha místech najednou. Dokončena byla na jaře roku 1899. Současně s hlavní tratí Strakonice - Blatná - Březnice byla dokončena i stavba obou odboček, tj. Blatná - Nepomuk a Březnice - Rožmitál pod Třemšínem.

V Bělčicích byl první vlak přivítán 30. 6. 1899. Bylo to úspěchem městského představenstva, neboť zde nádraží vůbec nemělo být. Železniční trať znamenala zásadní změnu i v životě obyvatel Bělčic. V krátké době zesílil obchodní ruch, levná doprava surovin umožnila vznik nových řemesel a živností, odbytiště výrobků se rozšířilo i do značně vzdálených míst a zvýšená zaměstnanost zastavila vystěhovalectví.

K významnému výročí zahájení provozu železnice byla organizačním výborem oslav vydána v roce 1999 velmi zajímavá publikace “ 100 let blatenských lokálek 1899 - 1999”.

Turistika

Závišín
Jihovýchodně od obce je mohylové pohřebiště doby železné  (700 - 400 let př. n. l.)  a  mohylové pohřebiště doby slovanské (8. - 9. st. n. l.). První písemná zmínka o obci je z roku 1318. V roce 1663 patřila obec k panství lnářskému. Odtud, ze Závišínského mlýna, krátce chodil do bělčické školy malíř Mikoláš Aleš. V lesích za Závišínem směrem na Blatnou leží místo, které se nazývá Lopatárna. Své jméno dostala podle činnosti zakladatele zdejšího rodu Steinerů, který vyráběl dřevěné lopaty na obilí. Později zde byl postaven mlýn, vodní pila a založen malý rybníček. Nad Lopatárnou snad kdysi stávala tvrz Tisovec pánů z Tisovce.

Podruhlí
Obec se dříve jmenovala Podruhli, též Podruchlí a její jméno pochází ze slova podruh. Je vzpomenuta již v roce 1227 v soupisu statků kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Obec byla vlastně vždy součástí Hostišovic a sdílela s nimi jejich osud. Její historie je svázána s pány z Křikavy, kteří měli tvrz na Hůrce, vlastně nejstarší části Hostišovic. Tvrz zanikla pravděpodobně za husitských válek a místo ní byl vystavěn poplužní dvůr.

Záhrobí
Název obce ukazuje na staroslovanské pohřebiště. O jejím původu nejsou historické záznamy a první písemná zmínka je až z roku 1555. Býval zde statek, který koupil na začátku 16. století syn Jindřicha Běšína z Běšin. Ves patřila do březnického panství. Na návsi stojí kaple Blahoslavené Panny Marie, která byla postavena v roce 1888.

Tisov
První zmínka o Tisovu je z roku 1318. Údajně zde bývala i tvrz. Zdejší mlýn je uváděn v roce 1542. Po roce 1617 patřil Tisov k panství lnářskému.

Újezdec
Západně od Bělčic je obec Újezdec. První písemná zmínka je o něm z roku 1045. Dominantu Újezdce tvoří románský kostelík sv. Voršily. Je jedním z nejstarších kostelů v kraji. Postaven byl pravděpodobně v letech 1240 až 1250. Stojí uprostřed hřbitova, obehnaného okrouhlou zdí.

Pozornost upoutá čistě románská kamenná průčelní věž, vtěsněná do nitra lodi. Z původního inventáře se mnoho nezachovalo, a tak je vnitřek kostelíka poměrně chudý. Tři oltáře jsou zasvěceny sv. Voršile, Matce Boží a sv. Barboře. V okolí Újezdce se ve 14. století dolovalo a rýžovalo zlato. V roce 1620 byl Újezdec vypálen vojskem krále Ferdinanda Falckého.

V blízkém okolí, tak jako v celé této krajině, byly nalezeny důkazy o osídlení z doby kamenné a mohylové pohřebiště doby železné.

Hostišovice
V lese, poblíž obce Podruhlí a u Hostišovic je pravěké mohylové pohřebiště a mohylové pohřebiště doby slovanské. V okolí byla také objevena keltská rýžoviště zlata. Hostišovice jsou poprvé vzpomenuty v roce 1364.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.mesta.obce.cz/belcice, na kterých najdete další informace.