Čečelovice

Čečelovice

Obec Čečelovice je v nynější době hraniční osadou strakonického okresu.

Historie
Podle zápisu v obecní kronice někdy ve 14. století při vzpouře na panství Střelské Hoštice bylo asi 14 nevolníků vyhnáno za trest do míst mezi vrchem Čelovem a Čečulkou. Zde založili osadu Čečelovice. Ta se rozkládá na táhlém hřbetu asi 10 km jihozápadně od Blatné. Podle nejstarších historických zpráv byla obec založena roce 1412. V 15. století náležela ves Jindřichovicům, jejímž držitelem byl Vlastěj z Kruhu. Od 16. století pak náležela část vsi k hoštickému panství a druhá k Bratronicům.

Dle prvních zachovalých zpráv o rozsahu obce z r. 1654 bylo v obci 24 domů, z toho bylo 13 gruntů selských, 3 chalupy, 7 domků a 1 krčma. Ale již v roce 1735 bylo v obci 21 selských gruntů. Největšího rozsahu a také zřejmě největšího počtu obyvatel dosáhla obec podle sčítání z roku 1880, kdy měla celkem 73 domů a 478 obyvatel vesměs národnosti české (viz vývoj počtu obyvatel Čečelovic).

Po 1. světové válce nastal pokles obyvatelstva z důvodů úmrtí mužů na frontách, a další příčinou bylo vystěhovalectví obyvatelstva za prací do Severní Ameriky a Argentiny. Po skončení války začal i pro obyvatele obce život v samostatném Československu. Zřejmě i zásluhou jednoho z prvních zákonů, který vydalo národní shromáždění nové republiky v lednu 1920, jímž se ukládalo obcím, aby pečovaly o zapisování místních pamětí, byla i v obci Čečelovice založena v roce 1928 obecní kronika. Z této knihy lze přesně doložit, jak šel život v obci po další desetiletí.

Historii obce dokládají i různé pamětihodnosti, které se týkají obyvatel a jejich života, a také přírodních zvláštností okolí. Na jihovýchodní straně obce je vrch zvaný Žďárka, z jehož výšky 582 m nad mořem je krásný pohled na krajinu strakonickou a horažďovickou a směrem severním na krajinu blatenskou.

V obci i v jejím okolí najdeme mnoho rybníků, které jsou typické pro celé Blatensko. Na vrcholu Žďárek je jakoby uměle vytvořena skupina obrovských balvanů, nazvaných zvláštně "Kočičí kamna". Nejenom k tomuto magickému místu se pojí i několik místních pověstí.

Střed Evropy
Směrem východním v lese mezi Čečelovicemi a Zábořím na tzv. vrchu Volyně je zbudován kamenný pomník triangulačních souřadnic se vtesaným latinským nápisem: CR!OPER!ASTR.TRIG.PRO.MENS.CRADMED.EUROPA.
Tento bod je považovaný ze jeden ze středů Evropy. Dříve na tomto místě stávala také dřevěná rozhledna.

V okolí Čečelovic i přímo v obci lze nalézt několik kamenných křížů, které nechali zřídit naši předkové na památku rodinného neštěstí. Uprostřed návsi stojí kaplička vroubená řadou akátů, ale o jejím původu a datu založení nejsou spolehlivé zprávy. Na návsi byl v roce 1920 vybudován pomník připomínající 14 padlých rodáků v 1. světové válce.

Nejvýznamnější budovou v obci byla obecná škola s dvěma učebnami, kabinetem, bytem správce školy a třídního učitele.

Začátkem 20. století dochází v obci i k rozkvětu kulturního života a společenského dění zásluhou nově vznikajících spolků. Když roku 1900 vznikl v Čečelovicích dvakrát po sobě požár, došli občané k názoru, že i ve zdejší obci je třeba postarat se o zřízení sboru. Tím byl dán vznik hasičského sboru. Toto sdružení působí v obci až do dnešních dnů.

Dalším spolkem byl spolek spořitelní, založený dne 27. února 1910 ustavující valnou hromadou. Úřední název spolku zněl "Spořitelní a záložní spolek pro Čečelovice a okolí" zapsané společenstvo s ručením omezeným, ale nejvíce se vžil lidový název "Kampelička".

Ani ženská část obyvatelstva obce nezůstávala pozadu. Již v roce 1928 je záznam v kronice o ženském odboru hasičského sboru v počtu 9 členek. V roce 2004 se stalo nové družstvo hasiček součástí Sboru dobrovolných hasičů v obci.

Dále ke pozvednutí kultury přispělo v obci zřízení obecní knihovny (v roce 1919). Ke vzdělání obyvatel, hlavně dětí přispěl rozvoj techniky, který přinesl do naší obce radiové vysílání. Podle záznamů v obecní kronice vlastnil první radiopřijímač učitel Jan Novák a to v roce 1927. V roce 1931 byl umožněn poslech školního vysílání rozhlasu pro školy v celé republice i dětem v čečelovické škole.

Slavní rodáci
Jediným občanem - rodákem naší obce, jemuž se dostalo cti, aby jeho jméno zůstalo zachováno na pamětní desce, byl rotmistr čsl. italských legií Václav Vrba, který padl v roce 1919 v bojích na Slovensku. Slavnostní odhalení desky se konalo dne 26. května roku 1936 za hojné účasti občanů a různých hostů.

Nejznámějším rodákem, jehož jméno nesmí chybět při žádném vyprávění našich dědů a kterého si pamatují i starší lidé v širším okolí, byl lidový dudák Josef Smitka, známý pod jménem Pepíček z Čečelouc. Obyvatelé dodnes vzpomínají na jeho dobrodružný život. Po vyučení v Rakousku procestoval Francii, Itálii, Řecko a nakonec se dostal lodí až do Ameriky. Při tom vystřídal spoustu zaměstnání od topiče na lodi, sluhou v nemocnici, zápasníkem v cirkusové aréně až po příslušníka cizinecké legie. Po návratu z Ameriky již bylo v Evropě po 1. světové válce, a tak se vrátil do samostatné Československé republiky.

Od té doby až do své smrti v roce 1956 žil svým podivínským způsobem. Postavil si v Čečelovicích z hlíny a kamení chaloupku, choval psy, z jejich kůží si šil oděv a jejich maso také pojídal. Cestoval po okolí se svým psím spřežením a hrál na dudy lidem pro radost. Žil pro nás nepochopitelným způsobem života na úrovni pračlověka, ale na druhé straně uměl německy, anglicky, španělsky, italsky, částečně francouzsky a arabsky. Při osvobození naší obce na konci 2. světové války dělal tlumočníka americkým vojákům.

Přírodní pohromy
Protože od nepaměti se obyvatelé obce zabývají převážně zemědělstvím, patří neodmyslitelně do historie i záznamy o různých živelných pohromách, které měly vliv na úrodu a majetek občanů. Tak například v červenci roku 1903 silné krupobití, jež zničilo takřka celou úrodu na polích, bylo tak silné, že dle zápisu: "v lesích leželo kroupy utlučených mladých výhonů nad kotníky".

Dále například v roce 1911 panovalo po celý rok takové sucho, že podobného nebylo pamětníka a naopak rok 1912 se vyznačoval téměř ustavičnými dešti. V zimním období sužovaly občany vysoké mrazy a velké množství sněhu, jako tomu bylo např. v roce 1933 a v roce 1939. Dlouhotrvající sucha měly v některých letech za následek nouzi o pitnou i užitkovou vodu, takže například v roce 1933 byly studně v obci téměř vyschlé, občané byli nuceni vodu přivážet z okolních rybníků. I v noci vstávali lidé, aby získali trochu vody, která se ve studnách po několika hodinách poněkud natáhla.

Poslední případ řádění matky přírody se odehrál přímo na čečelovické návsi, kde 12. 5. 2004 zničil úder blesku májku a způsobil mnoha obyvatelům obce škodu na elektrických spotřebičích.

Současnost
Nejenom zemědělci, ale i ostatní občané uvítali možnost rozdělení dříve scelených celků. A tak se obec stala 1. července 1990 opět samostatnou. Vzhledem k dosti malým financím se za dobu samostatnosti v začátku nedostalo na velmi palčivé problémy obyvatel (veřejný vodovod a studně s dostatečným a kvalitním množstvím vody).

Opravila se však omítka a střecha celé budovy mateřské školy, oplotilo se koupaliště. V září 2002 byla v obci provedena plynofikace celkovým nákladem 2 091 809 Kč. Tato akce se uskutečnila v rámci sdružení "Radina", které zaštítilo plynofikaci v celkem dvaceti obcích regionu.

Po nalezení kvalitní vody v lokalitě směrem ke Kuši se sdružením finančních prostředků zbudoval a v roce 2003 dokončil veřejný vodojem a vodovod zásobující pitnou vodou vesnice Slivonice, Čečelovice a Záboří.

V témže roce se pomocí dotací zbudovaly asfalty ve vesnici i některé místní komunikace navazující na hlavní silnice (komunikace směrem Ke Kaštanu, dále silnice na Lnářský Málkov). Na jaře 2004 byl opraven obecní úřad, zhotoveno chybějící sociální zařízení a opraveny vlhké zdi.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.cecelovice.cz, na kterých najdete další informace.