Průhonice

Průhonice

Historie
V roce 1996 v souvislosti se stavební aktivitou v průhonické lokalitě Komárov byl na levém břehu Botiče odkryt sídlištní objekt kultury s lineární keramikou. Archeologie tuto kulturu označuje jako nejstarší zemědělskou kulturu ve střední Evropě (5. tisíciletí př. n. l.), nálezy nejčastěji na úrodných půdách. Předpokládá se, že tento nález na katastru Hole je už jenom zbylým fragmentem pravěkého osídlení. Přiléhající roztroušené další drobné nálezy totiž naznačují, že tu dřívější orbou a také stavbou čističky v blízkosti naleziště došlo k jeho likvidaci.

V době přemyslovské neměla lokalita patrně výraznější význam než jiné v okolí, nicméně dochované stavební památky naznačují osídlení místa a jeho ekonomické a sociální postavení.

Z roku 1187 je první písemná zpráva. Informuje o vysvěcení románského kostelíka Narození Panny Marie, dosud existující nejstarší budovy v místě. Dochovala se z něho loď a věž, presbytář z roku asi 1300, klenba z 19. století. Nástěnné malby jsou z let kolem 1325. Kostel byl restaurován 1889-1892. Gotický křídlový oltář je kopií originálu postaveného po roce 1490 Mistrem Vejprnickým. Originál odkoupila 1922 Národní galerie v Praze. Poslední opravy kostelíka 1946 byly provedeny Jiřím Jelínkem, z dnešního hlediska už ne zcela zdařile.

Socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem je z 1. poloviny 18. století, původně byla umístěna na návsi. V sousedství kostela stála na ostrohu románská tvrz při cestě z Prahy do Sázavy, na tehdy hustě osídleném okraji středních Čech. První zmínka o obci je z roku 1270. Jsou v ní jako purkrabí Pražského hradu jmenováni Zdislav a Oldřich z Průhonic. Vlastníkem do 14. století byl rod panošů, přemyslovské bojovnické skupiny.

Majiteli ve 14. století byli páni z Říčan. V té době byla postavena gotická tvrz, z níž se dochovala kamenná hláska na jihozápadní straně zámku. Poté se vystřídala řada majitelů. Rod rytířů Zapských ze Zap přebudoval sídlo v 16. století na renesanční zámek italského stylu. 1669-1685 byl majetkem jezuitské koleje sv. Klimenta v Praze. 1800 se stal vlastníkem Jan Nepomuk Nostitz-Rhineck. Ten dal 1802 zchátralý zámek opravit v empírovém slohu a nechal odstranit opevnění. 1885 se jeho vnučka Marie Antonie Gabriela provdala za hraběte Arnošta Emanuela Silva Taroucu (1860-1936).

Následující léta znamenala nejvýznamnější zásah do historických budov a jejich okolí, v podstatě do současného stavu. Silva Tarouca zadal 1889-1894 zámek k výrazné přestavbě v tehdy novém stylu české novorenesance Jiřímu Stibralovi. V zámku jsou plastiky Celty Kloučka, vnější i vnitřní fresky jsou od Hanuše Schwaigra (1892). Kašna na malém nádvoří je imitací kašny na Malém náměstí v Praze. Vstupní brána do zámku a parku je pseudorenesanční. Zámek je zevnitř veřejnosti nepřístupný. Slouží především vědeckým účelům Botanického ústavu Akademie věd České republiky a Národnímu muzeu.

V zámku je nyní stálá výstava o Silva Taroucovi, historii zámku a parku. Veřejnosti je přístupná po ohlášení předem (271 015 234, 604 382 448). Obec až do 90. let 20. století měla charakter české vesnice s rybníkem uprostřed návsi, s obvyklou sociální a ekonomickou strukturou. Sestávala ze tří částí – Průhonice, Hole, Rozkoš. Modernizace vybavení obce byla skromná, a to jak v letech 1918 až 1938, tak i v létech válečných.

Po roce 1918 se obec podle dosavadních zjištění nevymykala charakteru tehdejšího venkova, a to jak v oblasti zemědělství, tak pracovními příležitostmi mimo obec, zejména v relativně snadno dostupném hlavním městě. Obec žila i tehdy obvyklým společenským i politickým životem, sociální struktura obyvatelstva dávala podmínky pro dosti silnou levou politickou orientaci, což bylo typické i pro obce v okolí. V obci byly aktivní společenské a kulturní organizace, zejména hasičský sbor a Sokol. Z kulturních aktivit v obci bylo na příklad zajímavé ochotnické divadlo a také obecná škola měla v tomto směru své postavení.

Válečná léta znamenala v podstatě celkovou stagnaci života v obci, s obecnou tehdy charakteristickou tendencí úsilí o přežití. Jako první světová válka, tak i německá okupace 1939-1945 si vyžádaly oběti mezi obyvatelstvem. Občané židovského původu byli vyvražděni v koncentračních táborech, během Pražského povstání několik občanů padlo v osvobozovacích bojích v oblasti Chodova.

Z ekonomických proměn v té době lze uvést 1929 vybudování části vodovodu v Holi, jeho zbylá část – nádrž na náměstí - se dochovala jako zajímavá technická památka. V oblasti byl tento vodovod výjimečný svým pohonem a rozvodem. Zámek měl vlastní vodovod a čističku odpadních vod. Obyvatelstvo bylo převážně zemědělské či zaměstnávané v souvislosti se zámkem, parkem či později se vznikem botanických pracovišť.

Blízkost hlavního města a postupně se zlepšující systém veřejné dopravy poskytoval příležitost zaměstnání v pražských podnicích. Významným ekonomickým a sociálním faktorem byla místní slévárna. Její největší rozkvět začal zejména v 50. letech 20. století. Význam slévárny pro obec nebyl jen ekonomický, ale i v oblasti sociální byl tento podnik na svou dobu progresivně řízen. Pro své zaměstnance vybudoval „baťovským“ způsobem na tehdejší dobu rozsáhlé sídliště rodinných domků. Zavádění moderních technologií majitelem podniku po 1945, ale i po pozdějším zestátnění vytvářely podmínky pro sociální jistotu zaměstnancům z obce i z blízkého okolí. Tuto tradici lze sledovat i v současnosti.

Zemědělství po roce 1945 bylo relativně dosti vážným ekonomickým a sociálním faktorem v životě obce. Po dvou vlnách kolektivizace zemědělství v 50. letech 20. století jeho význam pro obec ale postupně klesal, protože řízení přešlo do rukou zemědělských družstev a státního statku mimo obec. 1945 bylo v Průhonickém parku dislokováno geomagnetické pracoviště dnešního Geofyzikálního ústavu AV ČR. Od 1975 se tu nepravidelné provádí měřen magnetických vlastností hornin.

Od roku 1950 bylo v průhonickém parku umístěno pracoviště Národního muzea - Přírodovědecké muzeum, jeho Botanické oddělení, s rozsáhlým a historicky pozoruhodným herbářem. 1957 byla v Průhonickém parku vybudována a dána do provozu dr. Kárníkem a Tobyášem seizmická stanice. Mnohaletým nepřetržitým zapojením do mezinárodní spolupráce si získala ve světě vysoké uznání. Také v naší laické veřejnosti je takto přijímána a je obecné známá. Zabývá se teoretickým a experimentálním studiem šíření seismických vln zemským tělesem, zejména v oblasti střední Evropy.

Téhož roku byla vybudována v parku i Ionosférická observatoř a 1958 tu byl zahájen výzkum ionosféry. V současnosti probíhají 2 základní typy měření: ionosférická vertikální sondáž a digitální měření ionosférické absorpce. (viz. Geofyzikální ústav AV ČR - Ionosférická observatoř). Před 30 léty bylo vybudováno v parku Paleomagnetické oddělení, pracoviště dnešního Geologického ústavu AV ČR. 1954 byla zrušena Československá dendrologická společnost a dendrologickou zahradu převzal Výzkumný ústav okrasného zahradnictví. 1962 byla provedena delimitace Průhonického parku do Botanického ústavu Čs.akademie věd. 1977 byl VÚOZ včleněn do oborového podniku Sempra jako Výzkumná a šlechtitelský ústav okrasného zahradnictví.

Do roku 1989 výstavba v obci, stav komunikací a technických sítí odpovídal tehdejším ekonomickým a politickým podmínkám a možnostem obce. Postupně se budovaly bezprašné vozovky, částečně také obecní vodovod, sem spadají i počátky plynofikace obce.

Po 1989 došlo k výrazné změně vzhledu a funkce obce. Prosadila se orientace na sídliště příměstské zóny, označovaná také jako rezidenční. Vzrostlo nebezpečí likvidace zachovalého přírodního prostředí, přičemž dálnice, 1968 realizovaná po 30 letech od jejího projektu, ovlivnila vývoj obce i životní prostředí. Obec, která měla dosud nedostatečnou infrastrukturu a staré komunikace, se od 1989 rychle měnila v technicky moderně vybavené prostředí.

Současnost
Tomu nyní odpovídá úprava komunikací, změna vzhledu historického středu obce podle současných estetických a architektonických představ, renovace značné části staré zástavby, zpočátku v části Průhonic, nyní i v místní části Hole a zatím relativně málo v části Rozkoš. Dosud už bylo postaveno více domů, než obec kdysi původně měla. Výstavbou rodinných domů postupně vznikly zcela nové, organizací života samostatné části obce rezidenčního charakteru. Tento charakter má čtvrt Komárov, komplex domů v ulicích Sadová, Třešňová, Nová, K Dálnici, oblast U Jezírka a na Michovkách.

V roce 2000 byla zahájena realizace projektu rodinných domků v prostoru „Zemanovo pole“ a „Podvalí”. Atraktivnost lokality tkví v sousedství parku a Dendrologické zahrady, 6,5 km dálniční vzdálenosti od Prahy, dosud relativním klidu a relativně čistém vzduchu. Modernizaci představuje plynofikace, vodovod, kanalizace, čistička odpadních vod, postupná rekonstrukce hlavní průjezdové silniční komunikace a přiléhajících ulic. Negativní jsou ale tendence vývoje typické předměstské aglomerace velkého města, odpovídající ovšem dnes celosvětovému vývoji. Skončila výstavba architektonicky tradiční české vesnice a v procesu je její záměna za současné multistylové architektonické požadavky investorů.

Zájem firem o stavby obslužného a skladového systému velkoměsta se podařilo iniciativou občanů přesunout na druhou stranu dálnice, do prostoru vzdálenějšímu od obce a parku. Okolí historického jádra obce se rozšiřuje nyní jen o domovní fond a zahrady. Přísný systém rozvoje, daný územním plánem, se v podstatě dodržuje. Po komunálních volbách v roce 2002 v čele obce je obecní zastupitelstvo složené většinově ze dvou skupin nezávislých, dále ze zástupců KSČM a České sociální demokracie.

Památka
Hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca zadal v roce 1889 - 1894 přestavbu zámku architektovi Jiřímu Stibralovi, který ji provedl v tehdy novém stylu české novorenesance. Hraběti učarovalo členité a malebné údolí Botiče. Postupně se mu podařilo přikoupit další pozemky a zvětšit původní rozlohu parku na 220 ha. Rozšířením ploch rybníků, vybudováním jezů a přepadů vytvořil i zdařilé vodní dílo. Dal vybudovat na 40 km cest. S neobyčejným citem byl prováděn výběr a výsadba rostlin, pečlivě byly vybírány průhledy na zámek, bylo zbudováno rozsáhlé alpinium. Park zároveň představuje významnou sbírku rostlin a kromě hodnoty estetické má i vysokou hodnotu vědeckou.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.pruhonice-obec.cz, na kterých najdete další informace.