Horoměřice

Horoměřice

Historie
První zmínky o obci Horoměřice pocházejí z roku 1273, ale historie sahá mnohem dál. Dle prehistorických nálezů bylo zdejší území osídleno již v době kultury knovízské a únětické. Řada archeologických nálezů pochází přímo z Horoměřic, další naleziště se nacházejí na katastru sousedních obcí.

A jsou to právě sousední Únětice, podle kterých byla nazvána kultura starší doby bronzové – kultura únětická. Datuje se do období let 2000 - 1500 př. n. l. Kolem r. 400 př. n. l. začali na naše území pronikat Keltové. Tuto dobu v Horoměřicích připomíná pískovcový menhir Keltský kmen Bójů je na českém území bezpečně prokázán v 1. století př. n. l., tedy nedlouho předtím, než zase zmizel.

Keltové byli vytlačováni sílícími Římany, kteří na někdejších keltských územích vybudovali provincie Noricum a Galii. Keltové se tak ocitli v sevření mezi Římskou říší z jihu, bojovnými Skythy z východu a plenícími Germány ze severu, což vedlo na přelomu letopočtu k jejich zániku. Bójové vynikali jako umělečtí řemeslníci, hrnčíři a metalurgové. Postavili u nás první mosty a silnice, počali razit první mince, objevili ložiska železné rudy, zkonstruovali první primitivní soustruh, první účinný žací stroj tažený dobytčaty a postavili první města.

Původ pojmenování obce pochází zřejmě od jména významné osoby, neboť obec je připomínána jako ves lidí Hořeměrových nebo Hořemírových. Podle dalšího výkladu se obec jmenovala Holměřice, hlavně díky lánům polí a roviny táhnoucí se od Prahy až k Tursku, které byly holé a lysé – sousední obec dostala jméno Lysolaje.

V r. 1421 byly Horoměřice zabaveny Pražany a postoupeny lékárníku Kunešovi. Zápisným listem císař Zikmund r. 1436 zastavil půl dvora, polovinu hájů, luhů a rybník Jakoubkovi z Řitky a Václavovi ze Skopce za 60 kop grošů, ale klášter zástavu vykoupil. Statek byl zastaven ještě několikrát mezi roky 1556 - 1560 nehodným opatem Jakubem ze Šternovic, a r. 1586 nejspíše pro dluhy prodán, v zápisném držení zboží je uveden r. 1583 Martin Mininger z Lokte, r. 1586 Hertvik Zeydlitz, a jeho synům držení stvrdil císař Rudolf II. Definitivně byl statek vyplacen opatem Janem Lobeliem r. 1598 a v majetku Strahovského kláštera zůstal do r. 1945.

Největší utrpení zažily Horoměřice za třicetileté války (1618 – 1648). Koncem října 1639 za švédského tažení na Prahu vojska generála Banéra pustošila kraj. Zničila les Stražiště a vyrabovala vesnici.

Jádro obce kromě zámku tvoří ještě soubor statků s podélnou návsí přimykajících se k dnešní Velvarské ulici s průjezdy do dvorních částí, uzavřených napříč stodolami.

Obec je rodištěm cestovatele a botanika Benedikta Roezla (1824 – 1885), který se věnoval sběru kaktusů a orchidejí, zejména ve Střední Americe. V letech 1897 – 1898 byla rovněž působištěm kněze a spisovatele Jindřicha Šimona Baara.

Dva požáry roku 1848 donutily obecní radní, aby i u nás byla, po vzoru jiných obcí a měst, organizována vzájemná pomoc při požárech. K hašení byla používána vědra na vodu, žebříky a trhací háky. Voda byla v řadě stojících podávána od vodního zdroje až k místu požáru, což bylo velice zdlouhavé, namáhavé a málo účinné. Okolní domky byly většinou chráněny tak, že se jejich střechy polévaly vodou, aby zalétnuté jiskry nepřenášely oheň dál.

Občané obce, po neúspěšném pokusu s hasičským cvičením, stále se dožadovali zřízení hasičského sboru. V říjnu 1897 bylo vydáno usnesení a v listopadu svolal starosta do hostince Tomáše Kubra schůzi občanů. Za činné členy sboru se přihlásilo 14 občanů, byly vypracovány stanovy, které v lednu obecní zastupitelstvo schválilo, čímž byl Sbor dobrovolných hasičů v Horoměřicích uveden v život. Sbor působí i dnes.

Pod dojmy triumfálního V. všesokolského sletu vznikla v Horoměřicích sokolská jednota (1907). Místnosti cvičební i spolkové nacházela jednota pod střechou hostince bratra Čackého. Po okrskovém veřejném cvičení, které Podbělohorská župa na posilu právě zrozené jednotě v Horoměřicích uspořádala 8. 9. 1907, bylo zakoupeno prvé nářadí a počal sokolský ruch. Dne 15. května 1938 byla slavnostně otevřena sokolovna. Cvičení zde probíhá i dnes, oblíbený je zejména aerobik a gymnastika.

Z podnětu tří místních občanů, se dne 7. května 1929 sešli, opět v hostinci Tomáše Kubra, všichni zájemci o sportovní činnost. Po obsáhlé besedě byl zvolen výkonný výbor fotbalového "Sportovního klubu Horoměřice", přihlásilo se 41 členů a 12 přispívajících členů, do konce roku celkem 112. Roční příspěvek činil 10,- Kčs, měsíční 2,50,- Kčs. Sestavila se družstva IA a IB. Nejdříve se fotbal trénoval na školním hřišti a později na vlastním. Také tento spolek přetrvává, hlavně v podobě žákovských a dorosteneckých družstev, a na fotbalovém hřišti se konají různé akce.

Opět v obci funguje ZO ČSCH Horoměřice, která zde existovala již před druhou světovou válkou, po níž krátce byla zrušena. Zkratka zastupuje složitý název: Základní organizace Českého svazu chovatelů v Horoměřicích. Organizuje plesy a výstavy, účastní se celostátních i mezinárodních výstav.

Ihned po 15. březnu 1939 došlo k prvnímu zatýkání komunistů, německých emigrantů, židů a dalších pro Němce nepohodlných osob v akci nazvané "Gitter" (mříže). V Horoměřicích bylo zatčeno 9 mužů, kteří všichni byli po bezvýsledném vyšetřování asi za měsíc propuštěni. Dne 13. 4. 1941 byla rozpuštěna místní jednota Sokola tak, že funkcionáři jednoty byli četnickou stanicí vyzváni, aby odevzdali veškeré písemnosti a majetek. Byly rozpuštěny i další vlastenecké spolky (např. Spolek vojenských vysloužilců) a existovaly jen nacisticky povolené organizace. 5 mužů zatkli v květnu 1939 a několik měsíců věznili pro hanobení německého pomníčku před místní sokolovnou.

Došlo k ustavení ilegálních zakonspirovaných odbojových složek. Buňka KSČ kolportovala ilegální tiskoviny, zajišťovala jejich rozmnožování, opatřovala úkryty, potravinové lístky a peníze pro ukrývající se ilegální pracovníky. V tom jim účinně pomáhali i někteří nekomunisté. Významnou úlohu zde hrál J. Pilař a jeho blízký přítel Jaroslav Frajbiš z Horoměřic, který působil nejen v obcích na levém břehu Vltavy, ale i na Mladoboleslavsku. Oba jmenovaní byli v únoru 1944 zatčeni a v Plötzensee popraveni. Za odbojovou činnost bylo zatčeno a vězněno dalších 25 občanů, z nichž bylo deset umučeno ve věznicích nebo popraveno.

S cílem potencionálního oslabení odbojového hnutí v Čechách a na Moravě, také pod tlakem rozvráceného německého hospodářství a nedostatku pracovních sil bylo zavedeno tzv. totální nasazení. Z Horoměřic bylo na Německem obsazeném území nasazeno přes 55 osob. Řada z nich byla po útěku z nasazení vězněna.

Dalšími odbojovými organizacemi, které měly spojení s Horoměřicemi, byly ilegální mládežnická organizace Předvoj a jedna z nejdůležitějších nekomunistických odbojových složek - Obrana národa. Jejími členy byli čtyři občané, kteří se napojili na zpravodajskou síť velitele skupiny Obrany národa.

Zvláštní osud stihl Jana Spálenku, který v roce 1944 odešel na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po porážce povstání byl ve spojení se slovenskými partyzány v Dubnici nad Váhom. Na písemné udání byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora Dachau, kde byl odsouzen k smrti a ve vězení umučen.

Dne 5. května 1945 bojovali horoměřičtí odbojáři pod velením F. Vávry v Černém Volu, téhož dne pomohli při obraně Prahy vysláním bojovníků a potravin, což bylo spojeno se značným nebezpečím, protože se Němci na okraji Prahy úporně bránili. Společně s dalšími povstalci dobyli jedno z hlavních pražských muničních skladišť v podbabské sladovně. Dalších bojů se účastnili na přístupech a v sousední obci Lysolaje. Celkem se do aktivního odboje zapojilo 50 horoměřických občanů, 19 bylo vězněno a 10 zavražděno. Pomník na školní zahradě připomíná oběti obou světových válek.

Současnost
Obec Horoměřice leží při severozápadní hranici Prahy. Sousedí s městskými částmi Prahy 6 - Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, dále s obcemi Statenice a Únětice. Leží v otevřené krajině, která se na jižní straně svažuje k údolí Šáreckého potoka, na východě je ohraničena údolím Vltavy. Na severu se terén svažuje k Únětickému potoku. Jih a západ katastru obce lemují lesnaté pásy zeleně. Na severní straně obec obklopují ovocné sady. Přímo v obci se nacházejí tři nevelké rybníky. Z centra obce směrem na severovýchod vybíhají Kozí hřbety. Tyto buližníkové skály bývaly holé, dnes už jsou porostlé vegetací.

Jak dokládají historické nálezy, zdejší území bylo osídleno již v době kultury knovízské a únětické. První zmínky o obci Horoměřice pocházejí z r. 1273, kdy byla v držení Strahovského kláštera. Dnes jádro obce tvoří hospodářský dvůr s prostým zámečkem z 18. století, který do r. 1945 patřil Strahovskému klášteru, a několik zemědělských statků přilehlých k dnešní Velvarské ulici. Na ně navazuje venkovská zástavba z 19. a 20. století. V okrajových částech obce v současné době vyrůstají nové rodinné domky i bytové domy. Vznikají tak celé nové čtvrti, které mění nejen vzhled, ale i charakter obce. Většina obyvatel již nepracuje v zemědělství, ale dojíždí za prací do Prahy.

V roce 2006 počet obyvatel obce překročil 2300 a v souvislosti s novou výstavbou dále narůstá. Zájem investorů stavět právě v Horoměřicích zvyšuje blízkost Prahy – vždyť přímo do centra na Václavské náměstí se dá dojet hromadnou dopravou za 30 minut. V obci je zaveden plyn, je zde vodovod, kanalizace s moderní čističkou odpadních vod, většina ulic má bezprašný povrch.

I občanská vybavenost je na dobré úrovni. Je zde základní škola pro 1. stupeň, mateřská škola, zdravotní středisko, lékárna, pošta, knihovna, obchody s potravinami i spotřebním zbožím, několik autoservisů, hostinců a sportovních zařízení, hotel, stanice technické kontroly. Část obyvatel našla uplatnění ve službách a firmách působících přímo v obci, mnozí zde mají rodinné živnosti. Přesto zvyšující se počet obyvatel znamená i větší tlak na občanskou vybavenost. Obec se snaží získat dotaci na přístavbu základní školy, aby zde mohl být zaveden i 2. stupeň a žáci nemuseli za základním vzděláním dojíždět.

Obec protíná silnice z Prahy směrem na Kralupy nad Vltavou. Další silnice vedou k ruzyňskému letišti (s napojením na pražský silniční okruh), do Lysolají, na Suchdol, do Roztok a Únětic. Veřejnou dopravu zajišťují autobusové linky pražské integrované dopravy č. 316, 355 a 356. Dobrá dopravní dostupnost a poloha v blízkosti mezinárodního letiště má ovšem i své stinné stránky – vysokou dopravní zátěž obce, tedy hustý provoz osobní i nákladní dopravy, hluk a prach. Tyto problémy by měla zmírnit připravovaná stavba dalšího úseku pražského silničního okruhu mezi Ruzyní a Březiněvsí, která by část zejména těžké nákladní dopravy měla odvést mimo obec.

Blízkost pražského mezinárodního letiště Ruzyně znamená také velký pohyb letadel. Koridor hlavní vzletové a přistávací dráhy prochází přímo středem obce, což představuje další hlukovou zátěž jejích obyvatel. Proto bylo v roce 2004 v obci vyhlášeno ochranné hlukové pásmo letiště. To znamená, že Letiště Praha v současnosti v Horoměřicích realizuje protihluková opatření, která mají za cíl zmírnit dopady leteckého hluku na obyvatelstvo. U současné zástavby se jedná především o výměnu oken za protihluková. Obec se snaží od Letiště Praha získávat i další kompenzace, zejména ve spolupráci s dalšími obcemi z okolí letiště jako člen Zájmového sdružení právnických osob dotčených provozem Letiště Praha – Ruzyně.

I přes dopravní zátěž je ale obec Horoměřice vyhledávanou rekreační oblastí Prahy. Je zde několik zahrádkářských a chatových osad, kde tráví volný čas řada Pražanů. Hlavně je ale obec oblíbeným cílem výletů a vycházek. Prochází zde řada značených turistických cest a nově též cykloturistických tras. Turistické značky vás zavedou do Šárky, Lysolají a Suchdola, na Gabrielku, do Houslí, Kozích hřbetů, k Juliáně, do tuchoměřického lesa, do Únětic, na Holý vrch, do Roztok, Tichého údolí, přes Statenice na hrad Okoř atd.

V obci působí řada spolků. Nejaktivnější jsou bezesporu Sokolové, kteří se obětavě starají o pohyb dětí i dospělých. Dívčí družstvo gymnastek se pravidelně a úspěšně zúčastňuje sportovních soutěží. Sokol připravuje i letní tábory pro děti, akademie a karnevaly. Místní rybáři dvakrát ročně pořádají oblíbené rybářské závody u rybníka Pod Luky a také ples. Sbor dobrovolných hasičů ve spolupráci s profesionálními hasiči zasahuje nejen v Horoměřicích, ale i v okolních obcích. V obci dále působí ještě amatérský fotbalový klub a svaz chovatelů, který každoročně pořádá výstavy drobného domácího zvířectva.

Památky
- Ppmětní deska botanika a cestovatele Benedikta Rozela
- pomník

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.horomerice.cz/, na kterých najdete další informace.