Černošice

Černošice

Historie
Dnešní město Černošice tvoří několik historických obcí a osad - Horní Černošice, Dolní Mokropsy, a Vráž. Do roku 1974 byly s vlastními Černošicemi spojeny i Dolní Čemošice Uvádí se, že Černošice (= ves lidí Černochových) v r. 999 daroval kníže Boleslav II. ostrovskému klášteru.

Nejstarší písemná zmínka o Černošicích pochází z roku 1115, kdy byly majetkem kláštera v Kladrubech. V roce 1239 je získal biskup Jan III. z Dražic. V roce 1268 se stal jejich majitelem Přemysl Otakar II a v roce 1292 je věnoval Václav II. cisterciáckému klášteru na Zbraslavi, kterému patřily až do husitských válek. Od roku 1304 se setkáváme s rozlisováním Malé a Velké Černošice a v roce 1350 se objevují poprvé Horní a Dolní Černošice. V roce 1422 se Černošic zmocnil Pešík Předbor z Radešína. Majitelé Černošic se střídali, až v r. 1455 je Jan Krský z Nasetic vrátil Zbraslavskému klášteru za náhradu 300 kop.

V majetku kláštera Černošice zůstaly až do jeho zrušení v roce 1785. Majetek kláštera převzal Královský náboženský fond, od kterého vlastní panství Zbraslav (včetně Černošic a Mokropes) zakoupil v dražbě r. 1825 bavorský kníže Bedřich Oettingen Wallerstein. V majetku jeho rodiny bylo panství až do r. 1910, kdy jej zakoupil textilní magnát Cyril Barton z Dobenína, jehož vliv na Zbraslavsku byl patrný až do roku 1948.

Zemědělský charakter zástavby i stylu života převládal v Černošicích až do druhé poloviny 19. století a nenarušily jej ani dvě cihelny v Dolních Mokropsech. Rozvoj obce byl zaznamenán až v souvislosti s otevřením České západní dráhy v roce 1862. Černošice si oblíbily střední i vyšší vrstvy pražské společnosti, zvláště oblíbenými byly "letní byty". Ti movitější (obvykle průmyslníci, živnostníci a obchodníci) pak neváhali a vystavěli podél řeky i železnice honosné vily.

V souvislosti s doznívajícím národním obrozením a romantismem lze popisovat snahy o hledání bájného Kazína a jeho "nalezení" na ostrožně Hrádku nad Berounkou. V roce 1868 byl na skálu nad řekou umístěn "Kazín" - a od té doby toto pojmenování v Černošicích zdomácnělo (archeologické průzkumy dr. Aksamita na počátku 20. stol. domněnku o bájném Kazínu vyvrátily).

V roce 1899 žilo v Horních Černošicích v 38 domech 297 obyvatel, v Dolních Mokropsech v 59 domech 385 obyvatel - zemědělců a pletáků zboží proutěného. Těsně před válkou však už bylo v Dolních Mokropsech již 130 popisných čísel.

O tom, jak se tehdy žilo, nás informuje Karel Dlouhý: Staří Mokropáci v potu tváře vzdělávali svoje pole v čas letní, v zimě opět sedláci věnovali se výmlatu, chalupníci zase pletení nůší z vrbových prutů. Jen sem tam někomu se podařilo dostati se za zřízence k železnici neb uchytiti se zedničiny, do Prahy však za výdělkem jezdilo celkem jen pár lidí.

Nejběžnější stravou v chalupách i statkách bývala polévka, káva, brambory, chléb, vdolky, lívance, kaše, buchty a jiná prostá jídla, neb masa bývalo na stole jen v neděli a někde ani to ne.

Na posvícení ovšem i v té nejposlednější chalupě musila býti pečená krmená husa a na zimu zabité prase, hlavně za účelem omastku.

V neděli se vše obleklo do svátečních černých šatů, na které si musil nastřádati každý pořádný mládenec. V takových černých šatech se chodilo za mládence, k tancovačkám, v těch se odbyla veselka, křtiny, ba některý pečlivý občan je měl až do hrobu.

Idylická doba ovšem skončila výstřely v Sarajevu. Vznik Československa v říjnu 1918 a další pozitivní rozvoj státu měl vliv i na život v Černošicích. V letech 1925 - 1929 byla zde zaznamenána značná stavební činnost. Všude na příhodných místech se začalo parcelovat a ceny stavebních pozemků prudce stoupaly vzhůru. V naší lokalitě počala parcelace ve větší míře na Vráži, kdy se zde prodával jeden čtvereční sáh půdy velmi levně - za 25,- Kč. Parcelaci provedl tehdy zdejší občan Karel Vošalík a po něm začali odprodávat pozemky i další hospodáři i Pražané. Do roku 1928 vyrostla na Vráži nová vilová čtvrť o stu popisných čísel. Počet obyvatel se zdvojnásobil. Tímto osídlením se zcela změnil ráz původní zemědělské obce, který zůstává stejný doposud ~ obyvatelé mají trvalé zaměstnání v Praze a do Černošic denně dojíždějí.

Události 30. let - světová hospodářská krize a zejména nástup fašismu v Německu zvýšily obavy o budoucnost Československa. Mnichovská dohoda ze září 1938 pak završila období první republiky. Z odstoupených území proudí uprchlíci. V hojném počtu se objevují i v Černošicích a Dolních Mokropsech. Velké pozdvižení ještě před osudným 30. zářím 1938 způsobila v Černošicích sklářská rodina z Dubí, která přijela v noci z 22. na 23. září 1938 prohlášením, že museli uprchnout před řáděním henleinovců.

I zde se začaly aktivizovat fašistické organizace formou vylepování letáků s odsuzující charakteristikou E. Beneše a bývalé i současné vlády. 15. březnem 1939 se završil plán A. Hitlera na obsazení Československa, projíždějící německé jednotky bylo možné spatřit i v Černošicích. Po okupaci se aktivizovala odbojová činnost.

V Dolních Mokropsech vznikly odbojové skupiny napojené na časopis V Boj a Obranu národa, jejichž činnost byla násilně ukončena v období tzv. "heidrichiády" v roce 1942. V Dolních Mokropsech existovalo Hnutí za svobodu a vojensky organizovaná Zpravodajská brigáda, v Horních Černošicích zase skupina pro zřízení ilegálního národního výboru, která sehrála důležitou úlohu v Květnovém povstání 1945 Zdejší události souvisely s děním v sousedním Radotíně. Obec byla přesto osvobozena vlastnín úsilím svých odbojářů.

Památky

Kostel na Nebevzetí Panny Marie
Je nejvýraznější památkou současných Černošic. Poprvé je připomínán v roce 1352, kdy platil 9 grošů papežského desátku. Už ve 14. století byl kostelem farním. Kostel byl od té mnohokrát upravován, takže nelze určit přesně historický sloh. Do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1774 nákladem mlynáře Jiřího Kotašky. Další oprava proběhla v roce 1849, o její financování se postaral mlynář Svoboda. Poslední důkladnou opravou prošel kostel právě před sto lety, kdy byl rozšířen i přilehlý hřbitov. V roce 1984 pak byla díky aktivitě místních farníků na hřbitovním pozemku postavena nová sakristie.

Jde o jednolodní obdélnou stavbu s pravoúhlým presbytářem a věží vysunutou ze západního průčelí. Okna jsou obdélná, půlkruhově ukončená. Loď' s pilastry v nárožích sklenuta plackou se Štukovými rámci, kruchtta a presbytář klenuty valeně. Hlavnímu oltáři z roku 1713 dominuje barokní obraz Nanebevzetí Panny Marie, po jeho stranách jsou sochy slovanských věrozvěstů.

Na věži jsou tři zvony - sv. Rosalie (původně z r. 1700, přelit zvonařskou firmou Bellmann v roce 1 849), Marie a Václav z let 1947 a 1949 ulité Moravskou zvonárnou v Brně. Věnoval je děkan Adolf Piťha na památku osvobození v roce 1945.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mestocernosice.cz/, na kterých najdete další informace.