Únětice

Únětice

Historie
Únětice jsou historicky i kulturně jednou z nejstarších osad, známých na území Čech, o kterých se dochovaly písemné zprávy. Okolí dnešních Únětic bylo osídleno již ve starší době bronzové (1900 až 1500 let před naším letopočtem). To dokazují nálezy čtyř kostrových pohřebišť, objevených při archeologických výzkumech, které v roce 1880 zahájil roztocký lékař MUDr. Čeněk Rýzner u polní cesty vedoucí okolo Holého vrchu do Roztok za pomoci únětických občanů, z nichž nutno jmenovat alespoň Gustava Jenče.

Ve více než 70 řadových hrobech 1,5 m širokých a asi 1 m od sebe vzdálených, byly kostry skrčenců obličejem k východu a u každé hliněná nádoba. Nebožtíci byli pohřbíváni jak v prostých hrobových jamách, tak v dřevěných rakvích, kamenných hrobkách i pod mohylami. Většinou ženské kostry byly zdobeny bronzovými náramky, jehlicemi, náušnicemi a jantarovými korály. Dr. Rýzner prováděl podobné výzkumy i v dalších okolních obcích. Objev těchto pohřebišť vytvořil základní oporu pro vyčlenění zvláštní skupiny archeologických pramenů, pro něž se v archeologické odborné literatuře postupně ujal název únětická kultura.

Promísením a tvůrčím rozvinutím různorodých kulturních tradic a prvků tak vzniklo v Čechách na sklonku pozdní doby kamenné prostředí schopné vytvořit novou svéráznou civilizaci - civilizaci doby bronzové. V době svého největšího rozkvětu sjednotila kulturně Čechy, Bavorsko, Durynsko, Meklenbursko, Velkopolsko, Slezsko a Moravu, jihozápadní Slovensko a Dolní Rakousko. Jednotlivé nálezy bronzových předmětů svědčí o kontaktech tvůrců únětické kultury i se severní Itálií, Francií, Britskými ostrovy, jižní Skandinávií a Balkánem.

Zatímco nejstarší únětická kultura je dosud známa jen na základě hrobů, její další vývoj v době bronzové můžeme studovat i na základě hromadných nálezů bronzových předmětů a výjimečně je doloženo i využívání jeskyní. Hroby na Holém vrchu i poklad sedmi nádherně zdobených dýk objevený v r. 1928 náhodně v rokli na nedalekých Kozích hřbetech pochází shodně z tohoto mladšího období únětické kultury.

Základními archeologickými prameny ke studiu kultury jsou keramické nádoby a bronzové výrobky (zbraně, šperky, nástroje). K výrobě nástrojů se na počátku doby bronzové dosud hojně užíval i kámen, kost a paroh. Ozdoby zhotovovali únětičtí šperkáři nejenom z bronzu, ale také z jantaru, zlata a skla. Na základě archeologických pramenů víme, že společnost tvůrců únětické kultury tvořili zemědělci, řemeslníci, obchodníci a snad i horníci z měděných a cínových dolů.

Obec Únětice leží v nadmořské výšce 240 - 260 m severozápadně od Prahy v tzv. Pražské kotlině v údolí Únětického potoka a její katastr sousedí jednak přímo s katastrálním územím Prahy, jednak s chráněným územím Tichého údolí.

Za starodávna byly Únětice majetkem knížat Pražských. V období let 1125 až 1140, v době vlády knížete Soběslava I. náležely knězi Zbyhněvovi, pražskému kanovníkovi u Panny Marie, který zde v roce 1132 založil kostel a tzv. "únětickou listinou" u kostela osadil dva kanovníky, Ráže a Bezděda, jimž zřídil k obživě samostatný statek. V roce 1233 král Václav I. listinu únětickou potvrdil a Únětice se vší příslušenstvím předal pražské kapitule. V roce 1421 se Únětic zmocnili husitští Pražané, kteří je držely až do doku 1547, kdy byl všechen dosavadní majetek v Úněticích pro vzpouru proti Ferdinandovi I. pražským měšťanům zkonfiskován a od té doby náležely Únětice Kapitule u svatého Víta.

Podle urbáře z roku 1610 před třicetiletou válkou byl v Úněticích dvůr, 8 gruntů, 2 krčmy výsadní, 2 mlýny, pivovar a kovárna. Na konci války třicetileté v roce 1648 byly Únětice zcela vypáleny, právě tak Suchdol i Horoměřice.

Nejstarší matrika únětická počíná se psát rokem 1667 jako první ze všech okolních obcí (např. v Roztokách až od 7. 7. 1784). Podle ní měly Únětice v roce 1700 pouze 81 obyvatel, když krátce předtím zemřelo 200 obyvatel hladem či nemocemi (mor). v následujících dobách byl vývoj počtu obyvatel tento: roku 1850 - 394 obyvatel, roku 1900 - 481 obyvatel a roku 1930 - 539 obyvatel.

V roce 1914 měly Únětice s částí osady Černý Vůl 533 obyvatel. Po vyhlášení všeobecné mobilisace 26. 7. 1914 byli do armády povoláni všichni muži-vojáci do věku 42 let. Za nedlouho byli povoláni i někteří muži-nevojáci ve věku do 42 let, takže z vesnice odešly téměř dvě třetiny dospělých mužů, otců a živitelů rodin.

Po vítězně skončené květnové revoluci a počáteční euforii ze znovunabyté svobody se život v republice a tedy i v Úněticích pomalu vracel do normálních kolejí, bylo nutno napravovat mnoho škod způsobených válkou – ať už škod materiálních, tak škod na lidech.Jak ukázala příští léta, v mnoha případech celá snaha dopadla úplně jinak, než si mnozí představovali. Již první poválečné volby v roce 1946 naznačily, jakým směrem bude republika v příštích letech vedena.

Památky

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích založil již zmíněný kněz-kanovník Zbyhněv roku 1132. Kostel byl vystavěn v románském slohu z kamene a byly v něm čtyři oltáře - Panny Marie, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a sv. Kříže. V rejstřících papežských desátků z roku 1352 je kostel uváděn mezi farními kostely děkanátu Řipského.

Roku 1752 byla pro kostel zhotovena nová stříbrná pozlacená monstrance, na jejíž zhotovení byl dán starobylý stříbrný kalich. Mimoto stála monstrance 116 zlatých a 27 krejcarů - tuto částku věnoval farář Václav Nespěšný. Tentýž farář odkázal kostelu nový pěkný stříbrný kalich, který v roce 1758 v Úněticích ukradli Prusové při obléhání Prahy. A týž farář, který zemřel roku 1759, odkázal kostelu značné jmění, které bylo použito jednak ke stavbě nové školy v roce 1760 a později ke stavbě nového kostela.

Kaple sv. Jana Nepomuckého
Na západním konci obce, kousek za školou, je zděná kaple s malou "lucernou" na střeše, kterou dal postavit v roce 1716 únětický farář Josef Turek. Její stavbu provedl zednický mistr Pavel Dušek (někde se uvádí Duchek). Naproti kapli stojí kulatý sloup, na jehož podstavci je vytesán letopočet 1699. Na sloupu stávala socha sv. Jana Nepomuckého. V současné době - značně poškozená - je deponována a chráněna proti dalšímu poškození.

Kaple sv. Josefa - Pěstouna a hřbitov
Jedná se o zajímavě řešenou, zvenku pětibokou a uvnitř desetibokou stavbu, která má na čtyřech bocích okna, v západním boku jsou vchodové dveře. Na vzduté střeše je slepá zděná "lucerna".

Původní hřbitov kolem kostela sloužil svému účelu až do roku 1749. Přesto byl v roce 1698 v době moru, kdy umíraly desítky lidí, zřízen nový hřbitov a na něm postavena kaple sv. Josefa. Pole ke zřízení hřbitova a stavbě kaple věnoval únětický rolník Jan Král. Jmění této kaple bylo v té době větší, než jmění farního úřadu. Do podzemní krypty před kaplí byli v 18. století pochováni někteří kanovníci kapituly sv. Víta.

Pivovar
Pivo se v našich krajích vařilo od nepaměti. První ověřená zmínka o únětickém pivovaru nese letopočet 1557. Ta říká:
"... tehdy dobré pivo vařili i kanovníci v Úněticích..."

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.unetice.cz/Unetice.asp?Menu=Obec, na kterých najdete další informace.